karol.cadex komentáře u knih

Knihu jsem půjčila pro mladšího bratra na doporučení mého židovského známého.
Pro děcka krásně zpracovaná kniha, psaná z pohledu dítěte. Hezky znázorněná nálada 2. světové války, všudypřítomný strach, etická dilemata. Ale žádná agitka, dítě si to přebere po svém tak, jak je to správné.

2 03.04.2020

(SPOILER) Dost divočina... Kapku přitažená za vlasy.
Jak jsem pochopila, v knize vlastně vůbec o zmizelou Lenu nejde, což mě zamrzelo, protože jsem popravdě čekala psychologickou hru mezi únoscem a jí. A tu jsem nedostala.
Namísto toho se v knize prolíná vyprávění psycho otce Leny (kdo by ale magor po 14 letech hledání své dcery nebyl, popravdě mě chvílemi velmi obtěžoval a nechala bych ho taky na pár dní někam do temna zavřít, aby se vzpamatoval), dítěte (to, jak mě štvalo???), ženy Leny/Jasmín (jednoduché a sebestředné pasáže).
A to takhle dohromady autor zamíchal a já četla a četla a na konci je najednou ještě ke všemu úplně zbytečná “přestřelka” mezi všemi hlavními aktéry a vyústění situace už jsem se jen smála, fakt.
Myslím, že kniha by měla velký potenciál, jenže je z ní opravdu jen takovej ten moderní thriller. A to mě mrzí. Co do čtivosti dobrý, obsah vázne.

2 03.04.2020

Já ty osmdesátky miluju! Hlavně proto, že jsem je nezažila :)
Kniha super, přesně jak podle vyprávění mých rodičů. Ani nevím, co bych víc řekla, vše je napsáno pode mnou.
Každopádně Kars mě mile překvapil, trochu jsem v tom cítila takový berlínský nádech, ne typickou komunistickou Prahu. Andyho mi bylo chvílemi fakt líto, ale ty jeho některé kiksy, to se fakt nedalo. A setkání s Havlem se mi moc líbilo!

2 24.03.2020

Co mi tahle kniha dala? Snad poprvé v životě jsem se stoprocentně oprostila od toho, co by mi bylo nepříjemné - a to číst totálně ubohé a zbytečné pasáže o trápení a zabíjení zvířat. Do prdele, není to v pořádku ani dělat, ani o tom číst, natož o tom psát, pane Banksi, co vy jste za magora, to fakt nevim.
Jinak ale vypravování Franka o jeho dětství a zbláznění se jeho bratra bylo velmi barvitě a podrobně popsáno, to člověka pobaví. Psychické pochody Franka jsem mu prakticky i věřila a svým způsobem si k němu udělala jakýsi pozitivní vztah. Naopak Erik je lidsky úplně odpornej.
Někdy to možná i ohodnotím, ale dnes ještě ne.

Chvílemi jsem měla pocit, že se autorka nenachází ve stejném století jako já. Rusko je úplně jiný svět.
Nesedl mi styl vyprávění, ale to je můj problém.
Nesedla mi vlastně ani autorčina rebelantská povaha, ale to je problém hlavně odlišnosti kultur a politické situace.
Můj obdiv má autorka každopádně za sílu a výdrž.

2 21.02.2020

Nejsem cílovka - ani homosexuál, ani teenager, ale pobavilo. Jednoduché čtení na líné odpoledne. Dostala jsem, co jsem chtěla.

2 05.01.2020

Působilo to na mě jako dospělejší a vážnější James Rollins. Avšak chvílemi jsem měla pocit, že na mě vyskočí ještě navíc Kámen mudrců nebo skarabeové napuštění epidemií. Míň detektivka, víc konspirační teorie. Působivé, ale dost překombinované. Úplně moc mě autor nepřesvědčil.

2 13.12.2019

Knihy od Dity Táborské jsem četla nevědomky naopak - nejprve Běsu a pak až Malinku. Z Běsy jsem byla nadšená, doteď ve mě rezonuje. Ale Malinka... Malinka ne. Malinka byla pro mě dost těžko stravitelná, neudělala jsem si k ní zaboha vztah. Prakticky k nikomu z knihy. Je to příběh plný strašně smutných osudů a postavy se v sami sobě plácají, zabředávají ještě do větších průserů a člověk si říká, jak by jim chtěl tak moc pomoci, ale to nejde. Každý má něco, bohužel. A nejsem si jistá, jestli ke svým problémům chci ještě číst o dalších ať už podobných nebo vzdálených.
Ale jinak Táborská je skvělá autorka a na jejích knihách je znát obrovský kus práce.

2 07.12.2019

Dle anotace jsem si myslela, že to bude to pravé pro mě, ale bohužel... Překombinovaný děj, mnoho zbytečných postav, kdy každá si odbyla svůj štěk a pak se dál o ní nevědělo, ukňouraná Caroline jako moje jmenovkyně naprosto selhala, Aiden chvíli působí jako frajer, chvíli zas jak nevyrovnané děcko. Bohužel mě autorka nepřesvědčila a jsem poněkud zklamána. Konec je super, ale co těch předchozích 300 prázdných stran?

2 24.11.2019

Kde se vzala, tu se vzala Alice Feeney a přes mou veškerou skepsi mi již podruhé nakopala zadek.
Stejně jako u její první knihy jsem po ní sáhla jen na zkrácení volné chvíle a stejně jako u druhé knihy mě čtení neuvěřitelně bavilo a odsýpalo jako blázen!
Feeney naprosto skvěle demonstruje fakt, že thriller nemusí mít 500 stran hutného textu o ničem, nemusí lekat a děsit, ale i tak je čtení jejích knih znepokojivé a já se modlila, aby už byl konec a rozuzlení těchto uvěřitelně neuvěřitelných zápletek.
A její hrdinky jsou super. Sice psychopatky, avšak takovým svým roztomilým způsobem.
No a výsledkem je hra na nervy, která končí šíleností, kdy se naštěstí nekroutí očima jako "co to napsala za kravinu", ale "ta ženská je opravdu frajer".

2 07.10.2019

No, tak tohle opravdu nebylo ono. Postavy naprosto ploché, děj prakticky o ničem, dialogy trapné.
Je mi líto, ale o této knize nemůžu říct prakticky nic pěkného. Možná snad kdyby vyprávěním nezačal otec, tak snad? Ale ten mě dorazil hned od začátku. Ty řeči o víře od něj jako faráře mi popravdě vadily nejméně, ale jeho trapná angažovanost a naivita a celkové chování... Styděla jsem se za něj. Mít vedle sebe takovou ploštici, ihned se rozvedu.
Maminka oproti tomu kariéristka bez jakékoli povahy a dcerunka rozmachaný harant bez špetky pokory.
A žili šťastně až do smrti.
Takže pardon.

2 03.10.2019

Velmi příjemný thriller, dobře jsem se bavila!
Ani jedna postava není stoprocentně sympatická, při čtení jsem nevěřila nikomu ani za mák.
Proces mě trochu nudil, ale ten konec? Proboha, paní Abbottová je génius! Mistrně vykreslila všechny lži, na které navalila kupy hnoje od ostatních postav, zápletka mi připomínala chapadla obří chobotnice, kdejaký spisovatel by se už nevymotal.
Poslední tři strany jsem si musela přečíst dvakrát po sobě, jak to na mne dolehlo.
Klobouček dolů.
A proč jsem odebrala jednu hvězdičku? Asi za Marka, který na mě působil jako hňup a nedostal víc prostoru, taky za jeho sestru, která mě neuvěřitelně štvala, Stephanie Kingová mě vytočila přesmyčkou jména hned už v anotaci a Evie, kterou jsem litovala a ona mě takhle podrazila.

2 30.09.2019

Nějaké velké nadšení nesdílím, i když mě kniha úplně neurazila.
Postavy mi přišly velmi plytké, Jonah - hlavní vyšetřovatel se tam celý příběh motá jako vítr v bedně, šestice zestárlých přátel se tam vzájemně kryjí a pak zase nekryjí a melou páté přes deváté, ale všichni jsou po třiceti letech hrozně úspěšní, aniž bychom se dozvěděli jak a proč...
Přitom dějová linka mohla být super, flashbacky mrtvé Aurory mě velmi bavily a dala bych jim v knize i větší význam.
Opravdu to není špatná detektivka, jen je to takové celé zmatečné a nedomyšlené.

2 23.09.2019

Moje kamarádka mě prakticky ukecala, abych si tuhle věc přečetla. Poslední romány jsem četla v pubertě napsané Lenkou Lanczovou, kdo ví proč jsem si myslela, že tohle bude něco podobného. No a jelikož jsem sebemrskač, přelouskala jsem tuhle věc za včerejší odpoledne a večer. Trochu jsem i měla strach, že se mi bude celý ten "děj" zdát.
Jako je to prostě brak, co si budeme povídat. Na druhou stranu popsaný sex byl velmi, ale velmi realistický! Asi nejsem úplně vyzrálá osobnost smířená se svojí sexualitou nebo nevim, jelikož jsem bez přestání dělala "hihihihihihihi" jako debil. Bez toho žilnatého penisu a popisu orálního sexu by to byla každopádně hezká pohádka pro holčičky, ne že ne. A žili šťastně až do smrti. (A pak jí ho tam hluboce narval a přirážel a řval jak je krásně mokrá). Cílovka téhle literatury opravdu nejsem. Ani nevím, jak to hodnotit.

2 17.09.2019

Úplně odvařená nejsem, na druhou stranu nejsem ani tak hrozitánsky znechucena nebo pobouřena.
Ač se incest několikrát odehrál, myslím že je třeba na něj nahlížet z jiné strany - děti byly emočně vyprahlé a bez kontroly, to pak člověk dělá asi různé věci a o tom, co je a není tabu, moc nepřemýšlí.
Celkově z knihy jsem měla takový zamlžený snový nejasný pocit. Asi jsem možná čekala víc. Ale na jeden sobotní osamocený večer naprosto stačí a uspokojí.

2 25.08.2019

Na tenhle typ “hororů” jsem už vážně velká, ale i tak se vždy nechám napálit a nějaký nový otevřu. Cílovkou jsou v tomto případě bystřejší dvanáctiletá děcka. Příběh je ok, před patnácti lety by se mi to asi i vcelku líbilo. Teď jsem spíš rozpačitá sama ze sebe, že jsem to vážně přečetla. Ale na nedělní nicnedělání dobrý.
Každopádně všechny hrdinky v knize mi byly krajně nesympatické, Jay Jay má post ultimátního hňupa a motel jsem si moc dobře neuměla představit, takže popisy zde nezafungovaly. Dějová linka rozvrkočená a na konci mi už popravdě bylo úplně jedno, jak to dopadne.

2 11.08.2019

Sice bych ráda dala plný počet, ale moje očekávání bylo hodně vysoké a úplně nebylo naplněno tak, jak jsem si představovala.
Catrinina část byla nejlepší částí. Callum mě trochu nudil, ačkoli mám pro zrzavé válečné veterány slabost a Ráchelin part mě upřímně vytočil. Konec ale vykreslila pí. Bolton pěkně, husina se dostavila.
Teď vážně - Falklandy mě nikdy nepřestanou fascinovat, lidi jsou jiní než my pupkatí Evropani, příroda je svérázná a nehostinnost zdejšího prostředí je svým způsobem vzrušující. Kdybych nebyla srab, tak bych se tam hned nastěhovala. A jelikož srab jsem, chtěla jsem si alespoň odsud přečíst hezkou knížku. Jenže mi v ní chyběly větší popisy krajiny a psychologie místních. Je to sice asi můj problém, ale i tak jsem tu hvězdičku odebrat musela.

2 09.08.2019

U Sofi Oksanen se v případě jejích knih střetávám jen se dvěma dopředu neodhadnutelnými póly - buď je to pro mě velmi těžký průměr nebo naopak top nezapomenutelná kniha.
Stalinovy krávy mě ale nezaujaly, takže je řadím do první kategorie. Ponechala bych pouze Katarininu část, i když chápu, proč byla přidána i Anna. Jenže ta mě tak neuvěřitelným způsobem iritovala. Její chování, její "nemoc", její nevyzrálost, její hledání sebe sama. Naopak sonda do socialistického Estonska a tehdejšího Finska byla moc fajn, ačkoli přiznávám, že občas těch retrospektiv do dob komunismu mám v knihách už dost. Přiznejme si, že vliv Ruska probíhal prakticky všude stejně.
Ale ta Anna... Ok, svým způsobem byla vykořeněná, na co měla obrovský vliv její matka, jenže na tu zase měla vliv doba. Začarovaný kolotoč. Asi jsem moc tvrdá, protože na mě tohle "fňukání" prostě moc nefunguje.

1 07.12.2022

Tak tohle pro mě bylo tak velké zklamání, jakého se mi nedostalo snad za celý rok. Možná ani nejsem tak zklamaná jako spíš překvapená, co to autor napsal.
Co vlastně měl v plánu? Tohle snad ne. Já dostala do ruky splácaninu všeho možného, od podivnejch ezo hipíků, samozřejmě totálně nesympatických a chovajících se jak podle šablony stupidity, pak jakési akční béčko, kde furt něco vybuchuje a všichni mají před sebou stále jen pět minut života, ale mně ho to čtení ubralo snad půlku.
Těšila jsem se na postavu bigfoota v jiném podání, to jsem teda dostala, ale úplně povrchně a opět nelogicky a zmatečně.
Kdyby tohle byl film, tak na csfd má přesně 16 %. A rozhodně by to nebylo to fajn roztomilý béčko.
Tam už chyběly jen hořící vlaky. I když počkat…

1 08.10.2022

Kdo od Bengtssona čeká něco jiného, než severský realismus v tý nejhorší panelákový podobě, tak tvrdě narazí. Každopádně to, co dělá, dělá velmi dobře. Bez příkras, naděje.
Popravdě než jsem si přečetla kdysi první knihu od něj, tak jsem Dánsko viděla dost zkresleně. Města jako kulturní a upravená harmonická místa a rybářské vesničky jako vrchol romantiky.
Jenže Dánsko i přes svou vcelku pružnou sociální síť disponuje ghetty a fakt nepříjemnými vyloučenými lokalitami, do kterých se rodí stále nové a nové generace bez prakticky nulové šance na změnu života (viz autorova kniha Ze sídliště).
Sus se točí v kruhu, ač není hloupá, predispozice k destruktivnímu stylu života tam prostě jsou, ačkoli by možná i chtěla s tím něco udělat za předpokladu, že by dostala pomocnou ruku. A pomocná ruka od dealera drog asi nebude to pravé ořechové.
Ne, nedokázala jsem se do ní vcítit, ani s ní příliš sympatizovat, natož k ní mít třeba nějaký pozitivní vztah. Ale snažím se chápat a nesoudit (i když za několik míst v knize bych ji nejradši vzala a hodila pryč z velký vejšky). Konec mě mírně znepokojil.

1 12.09.2022