Spratci

Moc hezká knížka. Cesta do hlubin Andyho duše. Napůl deníkovou, napůl dialogovou formou vyprávěný životopis úplně obyčejnýho kluka z Prahy. Ale má to hloubku. Jak literární, tak emoční, tak v podstatě historickou. Jak říkám, moc hezká knížka a čte se rychle. Doporučuji!

Upřímně bylo to zajímavé čtení, ale místy trochu chaotické, jelikož se jednalo o prožité vzpomínky a ty souvislosti občas šly stranou. Líbilo se mi, jak se tak popisovala doba a taky zde byl vývoj autora. Jen mě trochu štvalo neustálé doplňování a upřesňování čehokoli.

Připadá mi to spíše jako navazující povídky.
Ovšem je to také mě dospívání a dokonce se shodným místopisem. Tak mi to přišlo dost od srdce

Moc pěkně a živě napsané. Občasná retrospektiva a kusé části psané z pohledu někoho jiného dodávaly příběhu na čtivosti. Ač může na někoho působit text neuceleně, tak mně osobně dodával autorův styl pocit autenticity odpovídající organickému, mírně chaotickému, toku myšlenek a vzpomínek.

Pěkně živá próza, je znát, že v tom jsou autentické vzpomínky. Občas to ale maličko nedrží pohromadě, jsou to spíš takové střípky a imprese.

Po rereadingu knihy: "Jmenuju se Tomáš" byla četba této knihy skvělá. Pro mladší generaci zajímavé čtení z hlediska života před rokem 1990. Vtipně pojato, ovšem ani smutnější aspekty života (smrt mladých lidí: Jana i Tomáš, manželství s Martou, alkoholismus) nejsou opominuta. Možná by knize prospělo chronologické zařazení, ale stejně jako u první recenzentky, v tom vnímám i jistý přirozený chod dle silnosti vzpomínek.

SPOILER: Netušila jsem, že i mužská přátelství jsou křehkou záležitostí, ačkoliv jsem nebyla tak naivní, že bych netušila, že se mohou rozpadnout. KONEC SPOILERU.

Já ty osmdesátky miluju! Hlavně proto, že jsem je nezažila :)
Kniha super, přesně jak podle vyprávění mých rodičů. Ani nevím, co bych víc řekla, vše je napsáno pode mnou.
Každopádně Kars mě mile překvapil, trochu jsem v tom cítila takový berlínský nádech, ne typickou komunistickou Prahu. Andyho mi bylo chvílemi fakt líto, ale ty jeho některé kiksy, to se fakt nedalo. A setkání s Havlem se mi moc líbilo!

Tohle je bomba! Miluju knihy, psané tímhle stylem... A Ota je excelentní v popisu doby, která musela vést ke zhroucení příšerného režimu... Díky, tohle by měla být učebnice toho, jak psát téměř autentické zážitky a vtáhnout do nich čtenáře tak, aby se knihy nepustili...

Kniha je velice čtivá a děj napínavý, přečetla jsem jí během dne. Tu dobu jsem nezažila tak, abych jí pamatovala, ale autor mě do té doby poutavě dostal. Co mi trochu vadilo, bylo časté a občas z mého pohledu zbytečné přeskakování v časové ose. Není to kniha, ke které bych se často vracela, ale i tak si s chutí přečtu pokračování.

Ma zena, ktera knihu prave cte oznacuje popis socialismu jako mrazive presny.

Stojatý a neměnný čas osmdesátek je v knize reflektován velmi autenticky. Až mě při čtení mrazilo, když jsem si vybavil tento čas žitý na vlastních bedrech. Velmi oceňuji zvláště autorův poetický jazyk, který vyjadřuje šedivost prostředí. Ústředním prvkem jsou ovšem mezilidské vztahy a ty jsou vylíčeny tak, že čtenáře vtáhnou a nepustí.

Tahle kniha funguje trochu jako stroj času do období hroutícího se socialismu, které je zde velmi věrodhodně podáno... těm, co pamatují pro připomenutí a mladším čtenářům pro získání pocitu "na vlastní kůži". Kniha je i přes záminku fikce napsána velmi, až niterně, autobiogiraficky, což je navíc podpořeno i strukturou, která někomu může připadat neuspořádáná či nejednotná, ve skutečnosti ale navozuje ten správný pocit lovení ztracených vzpomínek z hloubi paměti. Tuhle knihu mohu všem doporucit.

Začínám s nostalgickým úsměvem, směju se a pak krapet zhořknu. Přesně tak, jak to bylo. Trochu jako vlastní deník, jen nejsem chlap. Nejdřív jsem knihu i párkrát odložila, že mi neuteče, ale od poloviny jsem jí už nepustila. A básník se v autorovi nezapře, až mi bylo někdy líto poetického zahuštění, které by se dalo rozpouštět a rozpouštět... Rozhodně doporučuju, zejména mladším ročníkům, aby věděly.

Jedna ze skvělých knih, které jsem za poslední dobu četla. Tento talentovaný autor svým osobitým literárním stylem okamžitě vtáhne čtenáře do svého děje. Kniha poutavě líčí mnohdy nelehký život party kluků hlavně v předrevoluční době. Pro mě je však tento příběh především o mezilidských vztazích odrážející stav tehdejší společnosti. Přátelství, touha, láska, strach, bezmoc, zklamání aj. se působivě prolínají celým románem, přičemž v hlavní roli je vlastně ustavičné hledání sebe sama. Tady mne zaujal autorův jemný, citlivý až poetický způsob, jímž výstižně popisuje niterné prožitky hlavních hrdinů. Také bezesporu velmi vtipně charakterizuje rebelii, kterou se kluci chtěli postavit v oné době všudypřítomnému totalitnímu systému.
Škoda jen, ale to je možná můj subjektivní pocit, že autor v knize více nevyužil svého literárního nadání a nešel v některých situacích více do hloubky.
Kniha Spratci je úžasně a věrohodně napsaná. Těším se na její další pokračování. Určitě doporučuji.