karel9045 komentáře u knih

V pořadí čtvrtý Lemův román. V osmdesátých letech se v jednom rozhovoru přiznal, že svá raná díla a především tento román, velmi špatně snáší. S odstupem času jej vnímal jako typický extrakt socialistického realismu a snažil se bránit jeho opětovnému vydání. Na svou obranu pouze říká, že byl ještě mladý a řemeslo se teprve učil. Skutečnost, že tehdy považoval socialismus za budoucnost lidské společnosti lze vzhledem k tomu, čím si Polsko prošlo během okupace, celkem dobře pochopit. Přesto bych toto dílo nezatracoval. Téma mezihvězdných kosmických letů nebylo v té době vůbec obvyklé a naplno se v žánru science-fiction začalo objevovat až v průběhu šedesátých a sedmdesátých let. To už však Lem psal úplně jinak. Dokonce i z hlediska světových autorů tohoto žánru měl náskok několika koňských délek. Ne nadarmo Arthur C. Clarke v jedné předmluvě ke své povídce napsal, že nejlepší science-fiction se píše v Polsku. Jakého autora konkrétně myslel, je jasné.

Není to prý Lemův nápad - jak sám řekl - psát recenze na nikdy nevydané knihy, ale on jej dovedl k dokonalosti. Lem jako jeden ze skutečně geniálních spisovatelů převážně 20. století měl v hlavě takové množství nápadů a materiálu, že nebylo v jeho silách je všechny zrealizovat. Také se mu již na stará kolena nechtělo podstupovat proces fabulace, který je pro každý román nezbytný. Než se dostanete k podstatě příběhu, musíte vymyslet postavy, nastínit jejich povahové vlastnosti, popsat alespoň částečně jejich životní příběh, aby román vypadal uvěřitelně a potom ještě složitě konstruovat děj. Tohle všechno hodil za hlavu. Příběh nastínil jen velmi zkratkovitě, jako když nás v novinách seznamují s právě vyšlou knihou a zároveň zdůraznil jeho přednosti i slabiny. Lem několik svých "knih" coby recenzent dokonce strhal a nedoporučil k četbě. Tímto způsobem nás mohl celkem rychle seznámit se spoustou bláznivých nápadů a zcela originálních myšlenek, které se například v žánru sci-fi ještě neobjevily.

5 10.10.2015

Mám Willieho rád už dobrých pětadvacet let a proto jsem pochopitelně zajásal, když se konečně na českém trhu objevila kniha, jejímž je autorem. Přestože je Nelson velmi významný zpěvák a skladatel, který zasáhl snad do všech žánrů, kolik se jich na americkém kontinentě urodilo, nedočkal se žádného překladu své biografie. A to jeho muzikantskému kolegovi Bobu Dylanovi jich u nás vyšlo už dobrých pět. Anebo Johnny Cashovi, Nelsonovu dlouholetému příteli, minimálně dvě. Takže alespoň tato malá knížka. Nutno napsat, že se skutečně nejedná o žádné veledílo. Nelson není spisovatel a nemá tudíž se psaním žádné zkušenosti. Nejzajímavější pasáže jsou ty, kde vzpomíná na svoje muzikantské začátky, na kolegy z branže, na písničky které složil nebo nazpíval. Mezitím jsou pak podivně zamíchány jeho názory na politiku, (Willie je dlouholetým příznivcem demokratické strany) na život farmářů na americkém jihu, které se svým dalším kolegou a hudební legendou Neilem Youngem podporuje sérií koncertů Farm aid, anebo prostě na život muzikanta, brázdícího Ameriku autobusem se svojí kapelou už víc než čtyřicet let. Další příspěvky v knize napsali jeho blízcí: manželka, děti, přátelé a spoluhráči, Willie ještě přidal pár vtipů. Výsledkem je pak poněkud nesourodý mišmaš, jako když vlezete do místnosti, kde je spousta zajímavých i zcela zbytečných věcí, naházených na sebe bez ladu a skladu. Kniha by zkrátka potřebovala spolupráci profesionálního spisovatele, který by jí dal pevnou strukturu, styl, zbavil balastu a rozepsal se podrobněji o Willieho hudební dráze. Snad se dočkáme příště.

Jak by vypadal běžný život dětí bez rodičovského dohledu a výchovy. Mc Ewan si nedělá žádné iluze. Také se nezastaví před žádným tabu a nepřipravuje pro čtenáře žádný happy end. Ten se snad objevil jen v knize Dítě v pravý čas. Ani si nemyslím, že by chtěl, jak často čtu, šokovat za každou cenu. Spíš se vydává po neprozkoumaných cestách vztahů kam se možná vypravilo mnoho psychologů, ale o dost méně spisovatelů. Má obrovské literární nadání. Několika málo větami dokáže dokonale popsat prostor nebo situaci v ději a tak je tomu i v této knize. A přitom se jedná o jeho první román.

6 06.10.2015

Kladem knihy je velmi dobře vykreslená a uvěřitelná alternativní historie Velké Británie a Evropy poté, co se ministerským předsedou nestane Winston Churchill, ale jeho rival Lord Halifax. Tento muž, jež není duší válečník, se po debaklu u Dunkerque a vítězném tažení německé armády Evropou, rozhodne raději podepsat s Německem mírovou smlouvu. Začíná tak období pozvolného ekonomického úpadku a nástupu fašismu v samotné Británii.
Záporem knihy je nepříliš přesvědčivá zápletka a hlavně nesnesitelně pomalé tempo vyprávění. Autor nás zbytečně provází příběhem hrdinů téměř minutu po minutě, místo rozumného střihu. Není například nutné popisovat celou cestu kamsi a pak zase celou cestu zpět, první zastávku, pak druhou atd. Často se příběhy jednotlivých postav překrývají a tak to co jsme sledovali očima jedné, sledujeme v následující kapitole očima postavy další a tudíž již víme, jak celá věc dopadne. Hrdinové také často opakují to, co již řekli dříve při jiné příležitosti anebo dokola řeší něco co by za okolností, kdy jim je v patách britské gestapo a německé gestapo asi nikdo jiný neřešil.
Kniha je vlastně historický thriller a tento žánr má svá pravidla, pokud chce (krom jiného) bavit. To se ale autorovi příliš nedaří. Příběh by potřeboval výrazně zkrátit a přepracovat, aby získal napětí a spád.

2 23.09.2015

Toto je 5. kniha s Mickey Hallerem. Objevuje se také jako vedlejší postava v románu 9 draků, ale pochybuji, že tato epizodní role by se počítala do série. Michael Connelly se podle mě stále zlepšuje. Zápletky a způsob jejich řešení se příliš neliší od předchozích knih. Konečně co jiného by měl dělat specialista na trestní právo, než hájit klienta obviněného z vraždy nebo loupeže (výjimku tvoří kniha Zrušený rozsudek, kde Haller zastupuje opačnou stranu - státního žalobce). Posun je ve stále vyšší míře realističnosti. Autor své postavy nešetří. Jsou mnohem plastičtější, když známe i jejich temnější stránky. Ani Haller není svatoušek. Porotou i soudem manipuluje jak to jenom jde a pokud to uzná za nezbytné, sehraje před nimi i připravené divadlo. Ocenil jsem množství detailů, právnických fíglů a kliček, které svědčí o autorově perfektní znalosti prostředí a také, že román se nesnaží za každou cenu překvapovat nečekanými zvraty, které by ubraly na jeho věrohodnosti.

1 10.09.2015

Velmi krátký román - spíš novela nebo povídka. Roth vychází ze svých zážitků z návštěv socialistického Československa v sedmdesátých letech. Pomohl prý tehdy finančně i morálně některým zakázaným autorům, například Milanu Kunderovi. Je zajímavé představit si hlavního hrdinu Nathana Zuckermana na dvou tak odlišných místech: v New Yorku koncem šedesátých let, kde si užívá a zároveň "pyká" za svou literární slávu a v normalizačním Československu, kde se mu na paty lepí tajná policie a odkud je nakonec vykázán jako málo vítaný host.

1 03.09.2015

Jestli je pravda, že tato kniha byla nalezena v Crichtonově pozůstalosti, pak na ní chtěl nejspíš ještě pracovat. Možná proto působí některé pasáže nedotaženě nebo i lehce odbytě. Ale v celku se čte dobře a Crichton k ní jako vždy nastudoval spousty materiálu. Není to ani tak velký žánrový odskok jak jsem se někde dočetl, protože knih z historickou tématikou napsal několik (Pojídači mrtvých, Proud času, 4 klíče).

30.08.2015

Skvělý politický thriller, který mi svým stylem a závěrem připomíná knihu Absolutní přátelé od Johna Le Carrého. Překvapuje mě také jistý antiamerikanismus obou britských autorů, alespoň co se tajných služeb týče. Na rozdíl třeba od Fredericka Forsytha.

Skvělý román ještě lepšího spisovatele. Je těžké napsat, kterou z jeho knih mám nejradši, ale pokud bych měl jednu uvést, byl by to Solar. Téma je naprosto neotřelé: co se zbytkem života, když to nejlepší jste vykonali už dávno, pak usnuli na vavřínech a po probuzení zjistili, že doba už je jinde. Jenže Beard, hlavní hrdina se možná ani neprobudil. Velmi dobře však ví, že se kolem něho vyskytují mladší, pracovitější a možná i mnohem talentovanější jedinci, než kdy on byl. Naštěstí však nejsou nositeli Nobelovy ceny...... McEwan píše jednoduchým stylem a přesto dosahuje neobyčejné myšlenkové hloubky. Má schopnost vystihnout pocity, které jsou člověku dobře známé, ale mnohdy se za ně stydí.

8 17.08.2015

A. C. Clarka mám velmi rád, vážím si jeho vědecké erudice, inteligence, schopnosti vymyslet příběh, ale tohle je to nejslabší, co kdy napsal. I samotný nápad by vystačil na sotva průměrnou povídku. O to více je tu však zbytečné fabulace, podrobností ze života hlavních hrdinů, které přesahují až do intimních detailů a přitom s příběhem nijak nesouvisí. Celé se to pohybuje na hranici kýče. Rozdíl mezi vrcholnými díly (Setkání s Rámou, Rajské fontány, 2001: Vesmírná Odysea, Impérium..) je propastný. Možná za to mohlo nešťastné spojení s Gentry Leem (od začátku osmdesátých let si Clarke zval k psaní spolupracovníky), který ani svými samostatnými romány (např.Poslové rámových světů) příliš nezazářil.

Dlouhou dobou jsem tento román řadil k cyklu Zlatý věk Venuše a proto nijak nespěchal s jeho přečtením. Omyl. Jedná se o samostatnou knihu, kterou Clarke psal ve svém Zlatém období. To bych v jeho tvorbě zařadil od konce let šedesátých, do začátku osmdesátých let. Čili nějakých dvanáct až patnáct roků. Tehdy vznikla jeho nejdůležitější díla. První díl Rámy, první díl Odysey, Rajské fontány... A ve stínu těchto skvělých knih i román Impérium. Je nenápadnější, ale ani po více než čtyřiceti letech nezastaral. Podobně jako Stanislaw Lem v Návratu z Hvězd nás Clarke podrobně seznamuje se svojí vizí světa za nějakých dvěstěpadesát let a samotný příběh, jakkoli napínavý, nehraje dle mého názoru hlavní roli. Velmi se mi například líbila představa nového (i v rámci románu) typu kosmického motoru. Na mezihvězdné cestování je sice ještě příliš pomalý, ale pro lety sluneční soustavou plně dostačuje a čas letu mezi Zemí a Jupiterem zkracuje na pouhé týdny.

1 17.08.2015

Autor se zabývá problémem společnosti, která podstoupila takzvanou betrizaci, což je metoda zásahu do mozkového centra. Všechny děti jsou hned po narození zbaveny jakékoli schopnosti agresivity, která je jinak vlastní všem živočišným druhům a která byla i do mozků lidí zakódována evolucí. Nová společnost založená na velmi vyspělých technologiích tak ukončila éru válek a konfliktů. Čtenář ji poznává prostřednictvím hlavního hrdiny, který ještě není betrizován, protože se vrátil z mezihvězdné výpravy, během níž uplynulo na Zemi asi sto let. Většina lidí které znal, je již po smrti a setkává se jen se stařičkým profesorem, kterého pamatuje jako malého chlapce. Postupem času si uvědomuje, že nová společnost se sice naučila mírovému soužití a dosáhla netušeného vědeckotechnického pokroku, ale zároveň ztratila schopnost podstupovat riziko. Ztratila zájem o další objevování a dobývání vesmíru a uzavřela se sama do sebe. Jednou ze zajímavostí knihy je, že se zde již objevuje internet, jako důkaz schopností Stanislawa Lema predikovat vědecký vývoj (román je z roku 1962). Při zpětném hodnocení se však sám Lem, známý svou velkou kritičností, vyjadřoval o knize s lehkým despektem. Podle něho se mu nepodařilo fenomén betrizace dostatečně zobecnit a navíc sama betrizace neřeší problém konfliktů vyplývající ze střetu dvou čí více odlišných, byť pro společnost zcela legitimních cílů.

1 10.08.2015

Nemohu si pomoci, ale tuhle knihu považuji za obří kýč. Je nesnesitelně nasládlá a naivní. Těžko se dá věřit čemukoli z toho, co se v ní píše. Parta outsiderů kráčí světem a pod vedením svého mistra koná dobro kde se dá.

1 07.08.2015

Mako 123123 to řekl výstižně. Snad lze jen dodat, že na motivy románu vznikl film s Clint Eastwoodem v hlavní roli s názvem Blood Work - česky Krvavá stopa anebo slovensky Krvná pomsta. Zajímavé je, že nemusíte řešit dilema, zda číst nejprve knihu a pak vidět film anebo opačně, protože knižní pointa se od té filmové velmi liší.

U téhle knihy jsem měl trochu problém se žánrem. Čím chce být? Detektivkou, thrillerem anebo psychologickým románem? Ona je od všeho trochu a ničím úplně. Ději chybí gradace a místy jen tak plyne. Ale nechci být jen kritický. Denise Mina má svůj styl a ten je rozhodně dobrý. Myslím, že by stálo za to vyzkoušet ještě další knihy - uvidíme.

Kdo byl muž v kanárkové košili se Barbaro7 dozvíte na stránce 344. Kniha má vše, co by měl správný thriller mít - vnitřní logiku, dobrou zápletku a rozuzlení, které je paradoxně až na samém začátku. Jistě, je velmi diskutabilní, jestli by se toto mohlo odehrát v reálném životě. Zda v ději není příliš mnoho proměnných, do kterých by mohla zasáhnout náhoda, jak už to tak bývá a zda některé věci nelze dělat jednodušeji a tudíž s menším rizikem. Ale thrillery jsou světy samy o sobě a zápletky a zvraty do nich prostě patří! Mimochodem na stejném principu byl natočen například film Memento Christophera Nolana. Kniha navíc obsahuje fotografie samotného autora, které jsou jakousi malou hádankou každé kapitoly. Jefferymu Deaverovi to prostě pálí.