karel9045 diskuze u knih

Vlastimil Vondruška je velmi kontroverzní autor a já tušil, že nad jeho novou knihou budu (řečeno slovy jistého politika) často zvedat obočí. Specifické vnímání světa je však právem každého tvůrce, stejně jako je právem každého čtenáře s ním nesouhlasit. Shrnu tedy jen v krátkosti své výtky. Největším padouchem novodobé politiky je Václav Havel a lidé kolem něj. Objevuje se v celé knize a nese zodpovědnost za vše špatné, co se po listopadu odehrálo. Ostatní politici nejsou prakticky zmiňováni, stejně jako velké kauzy 90. let s nimi spojené (lehké topné oleje, Štiřín, Bamberk, Olovo...). Hlavní hrdina, oběť před i po - listopadové doby a jistý "morální kompas příběhu", se pod nátlakem spolčí s bývalými agenty státní bezpečnosti a podílí se (již bez velkého dilematu) na privatizačních podvodech. On i jeho rodina značně zbohatne. Tatáž postava ovšem říká, že po roce 1989 došlo k útlaku komunistů a lidí spjatých s bývalým režimem. Jaký útlak to měl být, se ale nedozvíme. Spočítáme-li navíc, kolik významných státních funkcí, včetně funkce prezidenta, premiéra, donedávna předsedy senátu a předsedy ústavního soudu zastávají bývalí komunisté, lze o tomto tvrzení silně pochybovat. Další problém mám s tím, že autor na dobu před třiceti let nahlíží perspektivou současnosti a tak se tu řeší genderová vyváženost a multikulturalismus, tedy témata, o která tehdy našinec , ať už běžný občan nebo politik, ani nezakopl. Určité osoby příběhu pak mohou vypadat jako zázrační vizionáři. Jejich rodiny, oplývající značným bohatstvím, vytvářejí uzavřenou komunitu, jež později sehraje klíčovou roli v ekonomicky i politicky rozloženém státě. To už se mi jeví jako úplná fikce.
Naopak, autorovy obavy o budoucnost Evropy a jejího dědictví nelze jen odmávnout rukou. Neuvážená imigrační politika, nekritické podléhání některým společensko - politickým trendům může mít neblahé následky a Vlastimil Vondruška na příkladu Francie ukázal, kam by mohly vést. Tolik bych napsal k obsahu a teď jen něco málo k formě.
Očekával jsem, že autor který napsal desítky beletrických i odborných knih, bude dobře ovládat literární řemeslo. Kronika zániku Evropy je navíc rodinná sága o velkém počtu postav, rozprostírající se na ploše sedmdesáti let. To už není sousto pro začínajícího autora. Jenže většina dialogů na mě dělala právě takový dojem. Postavy placaté jako lívanec, věty ... a cítil že polyká hořké slzy... působily jak z červené knihovny. Naopak, popisy celkové politické situace ve Francii a později i v Čechách se autorovi zdařily mnohem lépe. Zřejmě uplatnil svoji profesi historika, který se obdobně jako sociolog umí dívat na společnost a sociální skupiny jako celek.
Román Kronika zániku Evropy je příběh místy naivní, místy napínavý a znepokojující, ale většinou značně manipulativní.

3 26.03.2020