kanitsuj komentáře u knih
Napínavý příběh od začátku do konce, místy mi přišel trochu překombinovaný. Oproti předchozí knize Harlana Cobena (Šest let), kterou jsem četla, je daleko propracovanější a drží čtenářovu pozornost.
Příběh mne zaujal od první stránky a pátrání pozpátku jsem si moc užila. Líbilo se mi, jak si autorka pohrávala se čtenářem, jehož mozkovým závitům dala několikrát pořádně zabrat. V jedné chvíli jsem již měla pocit, že vyprávění půjde pevně danou linkou, která mne osobně vlastně trochu zklamala, ale naštěstí se zase vše obrátilo a pointa překvapila. Možná to někomu, kdo očekával pořádnou dávku napětí, přišlo málo, ale mne příběh připomněl knížku Na co Alice zapomněla a právě to tajemství ukryté v běhu času mne nesmírně zaujalo a donutilo mne přemýšlet i o rytmu mého života. Také si myslím, že kniha se dříve nebo později stane předlohou k seriálu, dokáži si ji představit jako napínavou minisérii na Netflixu.
Knížku jsem dostala k Vánocům a po prvním zběžném prolistování jsem měla chuť ji okamžitě odložit. Odradilo mne množství vulgarismů i styl, jakým je napsaná. O několik dní později jsem jí zkusila dát šanci a přečetla si první kapitolu. Působila na mne vytrženě, něco mi vůbec nedávalo smysl, pustila jsem se tedy do další a další, až jsem byla u konce. Řazení kapitol na přeskáčku je originální a na knize to nejzajímavější. Překvapilo mne, jak můj mozek dokáže zpracovat příběh, který je napsaný tímto nelineárním způsobem. Osudy Dáši a její rodiny už tak slavné nebyly. Je to velmi smutné čtení, aspoň pro mne neuvěřitelné a samotný závěr mne zklamal.
Toto byl příběh na plný počet hvězdiček! Bavilo mne podívat se díky němu do Hollywoodu a nasát atmosféru filmového světa kypícího pozlátkem a přetvářkou. Poznat soukromí Evelyn Hugo a odhalit její velké tajemství. Ani na chvilku mi nevadilo, že jde o fiktivní postavu. Vše bylo tak uvěřitelné a závěr naprosto nečekaný.
Autorka velmi pěkně píše, čtenář se do příběhu zcela ponoří. Nechyběla mi dynamika, vše pěkně plynulo a články z bulvárních novin byly vždy takovou tečkou a shrnutím, uzavřením jednotlivých kapitol. Zároveň byla četba díky nim živější a uvěřitelnější. Sedm manželů Evelyn Hugo se nečte, ale žije, bylo to skvělé!
Trochu zdlouhavý příběh, který se pěkně čte a brzy zapomene, ačkoli závěr je velmi vydařený a nečekaný.
Detektivní příběh z prostředí centrální Šumavy potěší ty, kteří mají pochopení pro mysteriózní prvky a alespoň základně se orientují v šumavských reáliích. Šumavu navštěvuji pravidelně a popisovaná místa mám mnohokrát prochozená. Ačkoli chápu, že jde o fikci, osobně mi vadila řada nesrovnalostí - nereálné vzdálenosti mezi jednotlivými místy i smyšlená Smrková tišina nebo Lišejníkov. Šumava má specifickou atmosféru, která zaujme sama o sobě a v této knížce jsem ji bohužel necítila. Příběh by se mohl klidně odehrávat v Krkonoších nebo Krušných horách a vyšlo by to na stejno:-) Z blízkého okolí Prášil mám i já svůj děsivý zážitek - při sbírání hub jsem se probořila do bažiny a dodnes si pamatuji ten děsivý pocit poměrně rychlého propadání se a paniky, která ve mně ještě s odstupem času doznívala. Kdo zná Hůrku a její okolí, také se jistě nespokojí se zredukovanou historkou o drancování hrobky Ábelů. Autorka měla zajímavý nápad spojit několik příběhových linek, ale ten se jí bohužel nepodařilo plně realizovat. Navíc v závěru jsem postrádala kapitolu věnovanou Rudolfovi. Možná to byl záměr, ale na mne knížka působila jako dílo dlouhých covidových večerů, kdy autorka s nostalgií vzpomínala na výlet k rozhledně Poledník.
Jeden z lepších thrillerů od Ruth Ware, i když nebylo složité přijít na to, kdo je pachatel. Prostředí zasněžených svahů a chaty polapené lavinou se krásně hodilo do atmosféry aktuálního ročního období - v létě bych asi v hodnocení tak benevolentní nebyla:-) Nicméně oceňuji, že závěr byl méně "přepálený" než v jiných autorčiných kusech, a to příběhu rozhodně prospělo.
Znám mnohem lepší příběhy s podobnou tematikou - třeba Karikovy romány z Tribeče nebo Kořist Darcy Coates. Toto byla taková poměrně nudná jednohubka, která bohužel skončila dříve, než začala. Nedokázala jsem se dostatečně vcítit do postav a děj mi přišel zbytečně uspěchaný. Hrdinům jsem prožitou hrůzu zkrátka nevěřila. Trochu mne překvapil konec, který byl ovšem jedinou myslitelnou pointou, aby si autorka zachovala tvář a její příběh neskončil naprostou utopií.
Příběh dějově předchází "Couru" a pojednává především o strastech a slastech svobodné matky a jejích kamarádek. Po zkušenosti s druhým románem paní Bernáškové jsem byla připravena na Šedivku i příval lulanů a frndiček, nicméně i v tomto případě by jejich redukce neuškodila, ba právě naopak. Knížka je vyloženě odpočinková, čtivá, místy i zábavná, ale ta neustále se opakující sprostá slovíčka jsou její obrovskou vadou na kráse.
Chytlavý psychothriller, který zaujme atmosférou domu opředeného tajemstvím a ústřední postavou, která v něm pátrá po své minulosti. Kontrast mezi první a druhou půlkou jsem ani tak ostře nevnímala jako zbytečně a nesmyslně překombinovaný konec. Čtenář už přibližně od poloviny knihy tuší, jaká bude zřejmě pointa a vršením nesmyslů se napětí v závěru už nedostaví. Pěkný námět, ale pro mne bohužel překombinovaný, přeslazený a příliš neuvěřitelný konec.
Příjemný a napínavý psychothriller s více postavami a na první pohled trochu překombinovanou pointou. Zdání ale klame a v závěru do sebe všechno pěkně zapadne. Na můj vkus možná až příliš pěkně, oproti předchozímu očekávání, ale celkově času stráveného s touto knížkou nelituji a určitě se porozhlédnu i po jiném autorčině kusu.
Překvapivý čtenářský zážitek, přestože divadelní hry pana Drábka mne paušálně nebaví a zpravidla mívám problém s jejich interpretací . Ochechule mne potěšila už názvem, který jsem si nejprve mylně interpretovala a který se vysvětlil až na samém konci příběhu. Autora osobně znám, a proto mne nechávají pikanterie z osobního života a divadelního prostředí chladnou, je však na místě napsat, že i bulváru chtivý čtenáři si přijdou na své. Příběh mi připomínal chvílemi obrazy Salvatora Dalího, chvílemi Sirotčinec slečny Peregrinové - zážitek pro všechny, kteří dokáží snít.
Knížka mne nalákala pěknou obálkou a synopsí na přebalu. Bylo velmi zajímavé číst příběh od mexické autorky, ačkoli viktoriánský horor by čtenář spíše čekal od anglicky píšícího spisovatele. Vzhledem k tomu, že se jedná o autorčinu druhou knihu, neměla jsem vůbec žádná očekávání. Příběh se četl pěkně a bylo v něm vše, co mohl v rámci žánru nabídnout. Pointa byla poměrně netradiční, ale poslední třetina knihy, kde se vyřeší všechny záhady na mne už byla příliš natahovaná a zbytečně akční.
Mám ráda duchařské příběhy a toto kniha mne od prvních stránek zaujala, přesto mi k dokonalému čtenářskému zážitku mnohé chybělo. Vyprávění z pohledu několika majitelů domu v průběhu jednoho století bylo zpočátku zmatečné, ale celkem brzy jsem si zvykla. Bohužel po celou dobu četby jsem si nedokázala vytvořit vztah k jednotlivým postavám a záhadou pro mne bylo i jejich jednání a osobní problémy a motivace. Dlouhou dobu jsem také váhala nad tím, zda je hrdinka Ava živá, a nebo je to jen přelud. O nějakém strachu nebo velkém napětí se v tomto případě nedalo mluvit. Příznivce žánru příběh potěší, ale rozhodně se nejedná o nic nezapomenutelného.
Jámu jsem četla ze zajímavosti po přečtení románů Ti druzí a Kříďák. Bohužel podobně jako u Kříďáka jsem měla problémy s postavami, které mi nebyly sympatické a místy jsem nechápala jejich motivace k jednání. Obzvlášť ta žena - ranařka mne vyváděla z míry. Děj nebyl tak překombinovaný jako u Kříďáka, ale i zde jsem se občas ztrácela. Kromě popisu epizody v dole mne příběh ničím nezaujal, protože zápletka mi byla povědomá z jiné knihy a postrádala jsem napětí, kvůli kterému by mne čtení více bavilo.
Nějak nerozumím úspěchu tohoto thrilleru, protože je dosti překombinovaný a poměrně dlouho trvá, než se čtenář začte. Zápletka je originální, ale čekala jsem možná trochu něco jiného. Ti druzí jsou rozhodně o několik tříd výš.
Také mám po přečtení této knížky rozporuplné pocity, protože má své kladné stránky, ale bohužel s sebou nese i trochu zklamání. Mezi výrazné přednosti řadím samozřejmě krásné provedení, přebal knížky je nádherný a také samotný námět není vůbec špatný, ale jako by autor nedokázal jednoznačně prokreslit charaktery jednotlivých postav. Nebylo mi ani v závěru jasné, který ze zúčastněných je ten zlý a který ten dobrý. Chlapec byl pěkné kvítko a nedivím se, že hospodyni z toho místy ujížděly nervy:-) Možná to byl i autorův záměr, aby byl čtenář zmatený a aby lépe vynikla pointa, ale u mne nezafungoval a naopak s pointou ještě zesílil a přinesl s sebou rozčarování. Také mi bylo líto, že autor příliš nepracoval s atmosférou chátrajícího domu a zarostlé zahrady, která se přímo nabízela a mohla příběhu dodat na přitažlivosti.
Autor má svůj prověřený styl i oblíbená témata, kterých se drží tak vytrvale jako větrnice pronásledující hlavního hrdinu tohoto románu:-) Smršť byla rozhodně lepší než Propast, která byla neuvěřitelně monotónní a neustále se točila v kruhu již řečeného. V tomto případě, ačkoli se děj odvíjí velmi podobně jako v předchozích knihách, autor dokáže vzbudit a udržet čtenářův zájem minimálně do 2/3 knihy. Poté je už podle mne spíše sestupná tendence, která klesá úměrně s nereálným dějem a vrcholí pointou, která je milosrdným vysvobozením nejen pro hrdinu, ale i čtenáře, kterému skutečně muselo "přepnout", když dočetl až do konce.:-)
Pro mne určitě nejlepší příběh od této autorky, ačkoli šlo více o thriller než o horor a skutečně děsivých situací v něm bylo méně než v předešlých knížkách.
POZOR NÁSLEDUJE TROCHU SPOILERU!!! Je to taková mrazivá pohádka o Jeníčkovi a Mařence ve spárech staré čarodějnice. V závěru trochu pokulhává věrohodnost celé věci, kdy si po zvládnutí emotivně hodně vypjatých situací děti udělají téměř piknik na hrobech svých trýznitelů, zatímco jiní by pelášili z této noční můry co nejdříve pryč, ale autorce to odpouštím, protože příběh je čtivý a o překvapení v něm také není nouze:-)