Juagustin komentáře u knih

Nedočetl jsem, pro mě to byla příliš náročná kniha, a to i přesto, že její velkou část představuje komentáře k vlastnímu Deníku. Bylo ale zajímavé udělat si představu, jak tento světec uvažoval, prožíval a jak to dokázal zaznamenat.

Čtivá, dobře napsaná biografická kniha. Ač p. Czendlik stojí na "bulvárním" křídle české katolické církve (a já jsem spíš přívrženec toho intelektuálského;-), kniha mi ho velmi přiblížila a otevřela mi k němu cestu. Autorka klade otázky přiměřeně provokativně, je p. Czendlikovi v dialogu dobrou partnerkou a dává mu dostatečný prostor. Oslovila mě jeho schopnost skloubit duchovní a světské aspekty života, a také jeho hluboký vhled na Čechy očima Poláka, člověka vyrostlého v jiném prostředí.

15 01.10.2019

Nedočetl jsem - tedy dočetl Jáchyma asi na stranu 120 a Veroniku na stranu 40. Měl jsem pocit, jako bych jedl cukrovou vatu: je to krásně růžové a voní to, těšíte se, tak si chcete kousnout - a v puse nezůstane nic. Stejně tak s knihou: pořád mě zajímalo, co bude na další stránce, a ono se pořád něco dělo, ale kromě vzrušení, co bude dál, mě to nezasahovalo. Kniha mi připadala velmi povrchní: smrt rodičů, narození dítěte, zamilování, odmilování, cesta do Ameriky - to jsou přece veliké věci, ale nic z toho jak mě, tak i postavy v knize příliš nezasáhlo. Možná kdyby mi bylo patnáct, byl bych nadšenější, ale v mém věku mi přijde škoda času stráveného s takovou knihou...

6 01.10.2019

Ač mám pana biskupa Malého rád a vážím si ho, nemohu si pomoct - tato kniha mi přišla jako neuhlazená "snůška plků" - dva přátelé se několikrát sešli, popovídali si, nahráli to na diktafon a pan Kabát to dal přepsat brigádnici... Přeskakuje se z tématu na téma, nenašel jsem žádnou strukturu kapitol, některé části se téměř opakují, místy jsem si ani nebyl jistý, zda je kniha o životě a názorech biskupa Malého nebo pana Kabáta :-( Divím se, že takový polotovar nakladatel pustil ven. Je mnoho lepších životopisných knih.

1 01.10.2019

Beznadějný boj jednotlivců proti anonymní byrokracii a moci velkých peněz, postupná rezignace - anebo rozklad života těch, kteří rezignovat nechtějí nebo vzhledem k věku už změnu nedokážou přijmout. Výborně zachycené dospívání na socialistické vesnici 80. let, bravo! Několikrát jsem byl zaskočen, že autorem je muž;-)) Četl jsem s chutí.

18 01.08.2019

Výborná, bolestivá kniha. Postavy se topí v různých bolestech a trápeních, věřím, že každý něco z toho někdy zažil, a je povzbudivé a posilující číst, že někdo to má taky tak a mnohdy mnohem horší.
Oproti "Do tmy" je tady navíc pořád mlha a zima, působivé. Oceňuju víkendové intermezzo, odlehčuje emočně náročnou četbu. Vytkl bych příliš mnoho ženských postav, u některých jsem měl pocit, že jsou v knize navíc a nevyužité.

5 01.08.2019

Čtivá autobiografie. Trochu problém je moje neznalost reálií té doby - autor se samozřejmostí odkazuje na spousty osob, jejichž jména mi často nic neříkala... Hodně se zabývá finanční stránkou svého života;-) Zajímavý kontrast chudého dětství a rychlého zbohatnutí.

2 22.11.2018

Knihu jsem četl jako přípravu před cestou na Zakarpatí a přiznám, trochu s předsudky vůči autorovi. Ale přesvědčil mě, dokázal postihnout jak jednotlivce, tak společnost v zapadlé ortodoxní židovské osadě. Všechny tři povídky jsou výborné, první dvě jakoby hravě připravují půdu té třetí, nejzávažnější a nejhlubší.

7 10.10.2018

Knihu jsem poprvé četl před patnácti lety, od té doby mi ležela v knihovně. Teď v rámci úklidu jsem se k ní vrátil. Nevěřil jsem svým očím: pár neuvěřitelných postav toporně proklamuje věty, které autor vyčetl v nějaké esoterické příručce. Hrůza!!! Letí z knihovny. Jednu hvězdu dávám za to, že před těmi patnácti lety mě asi zaujala, když jsem ji nevyhodil hned...

7 10.10.2018

Náročný námět, a je dobře, že po tolika letech téma holokaustu stále nachází autory i čtenáře. Kniha se mi četla těžko, musel jsem si ji dávkovat po malých kouscích. Přesto (i ve světle očekávání podle vysokého hodnocení v Databázi knih;-) jsem se nemohl zbavit pocitu určité neprokreslenosti, nedotaženosti a schematičnosti. Přece schovávání Rózy u Karla muselo být děsné psycho pro oba, ale z knihy na mě působilo téměř jako idylka. Hanin život s pocitem viny za osud svých blízkých musel být mnohem strašnější, než je v knize líčeno; její neschopnost po válce žít (anebo nežít) byla sice pochopitelná, ale ne příliš přesvědčivá...

10 08.03.2018

Naléhavá kniha, která burcuje a dodává odvahu vzít život do vlastních rukou a nebýt "ten hodný vzadu v koutě";-).

8 26.02.2018

Komorní příběh, vyvíjí se od počáteční ponurosti a nehybnosti ke změně a naději. O tom, že nikdy není pozdě a že změny v životě mohou nastat, i když je už nečekáme. Až na návštěvu u italského ševce, která podle mého soudu byla zbytečná a trochu překročila hranici uvěřitelného, bylo vše dle mého gusta. Severská nálada, chlad, opuštěnost, proti tomu krátké léto a vřelá setkání. Paralelu se sebou vidím v tom, jak hlavního hrdinu vždy musel někdo popostrčit, aby začal konat, a pak už to šlo samo a lépe, než čekal;-)
Dodatek: čtu v komentářích, že hlavní hrdina je nesympatický - mně je sympatický moc! Je to skutečný člověk!-)

6 09.01.2018

Knihu jsem četl v srpnu na dovolené - tedy četli a dočetli jsme ji společně s partnerkou a nahlas, což dokážeme jen s knihami 1) dobrými a 2) odpočinkovými. Propletené příběhy postav, kterých na mě bylo docela dost, takže jsem si opakovaně musel osvěžovat, kdo je kdo, a dokonce si to nakreslit do jakéhosi grafu;-) To ale je můj častý problém a nesnižuje hodnocení knihy. Postavy i jejich příběhy mi přišly uvěřitelné, kniha správně napínavá a postupně odkrývající mozaiku vztahů a pohnutek. Jen jsem na konci čekal nějaké větší rozuzlení nebo katarzi, skončilo to tak trochu bez dechu, tož čtyři hvězdy.

4 06.01.2018

Zklamání:-( Saturnin se změnil ve všeuměla a podlého hajzlíka, jeho pán a slečna Barbora v podivné osoby, které nevědí, co se sebou, a všichni dohromady v partu snobů, kteří se k dědečkovi přijeli pořádně napapat... Noblesní duch originálu se někam vytratil. Doslova opsané pasáže z originální díla a vyčpělé příběhy už byly zmíněny v dřívějších komentářích...
Bod za doslov;-) - tam jsem určitou pokoru pana Macka cítil. Jinak z knihy cítím jen obchodní kalkul vlastníků autorských práv.
---
Edit 11/2020: Zjistil jsem, že pan Macek napsal další pokračování - tak ten "bod za doslov" a za pokoru beru zpět a ubírám jednu hvězdičku;-)

10 06.01.2018

Moc dobrá kniha, ne tak destruktivní jako Norské dřevo. Samotář, svým způsobem exot ve své společnosti, si nese životem zranění i viny uštědřené i obdržené v dětství a mládí a snaží se s tím jít dál svým životem, ale stále ho to dohání. Věřím, že takhle žije naprostá většina lidí, i když to jeden o druhém - a někdy ani sami o sobě - nevíme.
Musím si sem poznamenat, co mě velmi oslovilo (s.164): "Mám dojem, že jsem až doteď vlastně chtěl pořád stát se někým jiným, než jsem. Myslím, že jsem se pořád snažil dostat někam jinam, než jsem byl, začít tam žít úplně nový život a stát se úplně novým člověkem. [...] Trochu se mi to i dařilo, trochu to byly jen takové pózy. Řekl bych, že jsem se tím chtěl od něčeho osvobodit. Chtěl jsem to opravdu a naplno, věřil jsem, že když se budu opravdu snažit, nakonec se mi to povede. [...] Protože ty chyby, to jsem vlastně já sám." ...atd. V tom se nacházím;-)

14 20.12.2017

Kniha je to strhující a zajímavá, ale nedočetl jsem. Čím dál víc jsem si připadal jako divák béčkového akčního filmu s ohromným rozpočtem: hrdina, který má tisíc životů, z největších s..č.k se za pár chvil dostane na vrchol a zase zpět, za dva tři měsíce se naučí marátsky, hindsky, paštunsky, hází filosofickými moudry, ze slumu do báru a mezi mafiány a zamilovat se a do basy a do Zairu:-/ Postavy takové umělé, neviděl jsem za nimi živé lidi, nedokázal jsem s nimi cítit. Prostě jsem to autorovi nemohl věřit, snaží se toho do knihy nacpat, že by to vydalo na deset takových. Bod dávám za naturalismus některých pasáží, naopak srážím za občasnou přepjatost;-)

2 21.11.2017

Knihy od Orka mám rád, ale zrovna tahle mě moc neoslovila - příliš roztříštěné, nenašel jsem žádné pojítko mezi kapitolami, z nichž některé byly výborné (Tábor, Voda) a některé mě míjely (Brno, Velepíseň).

1 21.11.2017

Román z jihoindické rybářské vesnice. O síle pomluvy, domněnky, nedorozumění. A také o fungování kastovní společnosti, v níž jedinec vybočující z řady nemá šanci a je likvidován ohromným sociálním tlakem. Trochu jsem se musel nutit knihu neodložit, ale jsem rád, že jsem vydržel: poskytla mi uvěřitelný náhled za vnějškovou idylu indického venkova, do společnosti, která poskytuje svým členům životní prostor, ochranu a mantinely, ale může se stát peklem, pokud z mantinelů vybočíte. I po šedesáti letech od vzniku mi přijde aktuální.

1 14.11.2017