Duchovní deník
Ignacio de Loyola
Toto nejméně známé (v češtině dosud nepřeložené), a přesto podstatné svědectví o nejniternějším životě zakladatele jezuitů, z období hledání chudoby pro nově založený řád, ukazuje Ignáce - mystika: muže slz i závratného propojení s Trojicí. K světcově Deníku připojen fundovaný komentář Adolfa Haase.
Přidat komentář
Nedočetl jsem, pro mě to byla příliš náročná kniha, a to i přesto, že její velkou část představuje komentáře k vlastnímu Deníku. Bylo ale zajímavé udělat si představu, jak tento světec uvažoval, prožíval a jak to dokázal zaznamenat.
Štítky knihy
jezuité, Tovaryšstvo Ježíšovo světci duchovní život řeholní, klášterní život
Autorovy další knížky
| 2005 |  Ignác z Loyoly - Souborné dílo |
| 2005 |  Duchovní cvičení |
| 2002 | Poutník |
| 1929 | Paměti svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova |
| 2003 | Duchovní deník |
Téměř polovinu knihy tvoří komentář německého biologa a člena jezuitského řádu Adolfa Haase, doplněný o stručnější a tematicky laděný komentář římskokatolického teologa a člena jezuitského řádu Petra Knauera. Dohromady jde o rozsáhlý a čtenářsky náročnější úvod k vlastnímu deníku, který nabízí „letmé“ nahlédnutí do nejniternějších myšlenek Ignáce z Loyoly. Deník totiž sleduje pouze krátké časové období, od 2. února 1544 do 27. února 1545. Přičemž deníkové zápisy od dubna 1544 jsou již spíše heslovitého charakteru. Němečtí editoři kladli hlavní pozornost na Body k volbě (elecciones) o chudobě domu Tovaryšstva Ježíšova. Běžného čtenáře možná překvapí míra pochybností, provázející zakladatele jezuitského řádu. Což však ani zdaleka neumenšuje – četnými zápisy potvrzenou, úctu, pokoru a lásku k Bohu, kterou tento charismatický světec cítil.