Jonna komentáře u knih
(SPOILER) Místy se to hodně vleklo, a konec knihy byl tak od poloviny jasný. A ta druhá polovina navíc nepřinesla nic nového, jen popis protahovaného umírání. Měla jsem co dělat, abych knihu dočetla.
Není na škodu si zopakovat některá fakta, ale tahle kniha mne neoslovila tolik jako jiné knihy autora.
Kniha mne nejdříve vyrobila slušnou depresi, ale bylo to nutné k následným uvědoměním. Myslím, že by měla být povinnou četbou - všem by se nám žilo lépe. Po dlouhé době kniha od Melvila, která mě opravdu zaujala. Když vidím předchozí hodnocení, tak se trochu obávám, že kniha více oslovuje střední věk a výš. My už totiž začínáme tušit... :-)
Touto trilogií se Hájíček zařadil k mým oblíbeným autorům. Obdivuji, jak umí vykreslit atmosféru, vrátit mě do dětství a mládí, jak se pohybuje na hraně upadnutí do deprese. Už se nemůžu dočkat další knihy.
Teď už málokdy přečtu knihu za jediný den, ale u téhle knihy to šlo samo. Byla jsem tím trochu (příjemně) zaskočena, knihu jsem dostala jako dárek, vím jaký druh literatury autorka píše, a chtěla jsem si u knihy spíše odpočinout a nečekala jsem takový zajímavý příběh. Takže asi ještě přehodnotím i některé další knihy autorky.
Knihy od tohoto autora mě nepřestávají bavit, už nikdy se na strom, les a ekologii nebudu dívat tak jako dřív.
Přečtení této knihy jsem v první čtvrtině málem vzdala, bála jsem se, že postavy pořád budou filozofovat o díle Jane Austenové. Naštěstí jsem vytrvala, a pročetla se nezáživnými pasážemi, a od poloviny, už mě kniha chytla a nepustila. Takže doporučuji při četbě vytrvat, nakonec to stojí za to.
Knihu jsem začala číst ve správném čase, hodně mě oslovila, i když mohla být trochu kratší. Závěr knihy totiž spíš řeší (nepřekvapivou) příběhovou linii než osobní rozvoj. Nicméně chápu, že psát tento typ není snadné, a ač normálně tento typ knih nečtu, tento autor mě nepřestává oslovovat.
Poslouchala jsem to jako audioknihu, a ta je opravdu skvělá. Nejenom zpracováním, ale i tím, že kniha je naprosto trefná. Vyrůstala jsem na vesnici, a je to jak návrat domů. :-) Doporučuji.
Kniha jako horská dráha - jednou se děj vleče, číst se to nedá, a pak zase znovu kniha chytne, aby se zase vrátila do prokousávání se textem. Autorku mám ráda, ale tahle kniha má třeba do "Podpisu všech věcí" dost daleko.
Druhý díl byl trochu slabší, asi kvůli tomu, že se dal víc předvídat. Navíc mám pocit, že autorce už došla inspirace, a děj je takový rozsekaný. Přesto se kniha četla dobře a oceňuji, že se autorka tentokrát vyhnula neuvěřitelným náhodám.
Kupodivu se mi to četlo lépe než první díl. Přesto mi stále něco na Backmanově stylu nesedí. Nechápu to, protože ve Švédsku žiju. Možná je to právě tím, že mi nějak podvědomě vadí, že se to psaní lehce rozchází s realitou. Nevím. Ještě mám od něho další knihu, tak to ještě zkusím.
Takový trochu drsnější (mužský) pohled na HSP. Pomohlo mi to ale se spoustou věcí, které řeším, už třeba proto, že autor nedělá z HSP lidí "drahoušky" jako někteří jiní autoři podobných knih. Ano, také mi trochu vadil takový ten americký styl - opakování opakovaného, a případy ze života, ale oceňuji autorův neotřelý způsob řešení některých problémů.
Více se mi líbila linka s Odile, pro mne by mohla být kniha i o ní, i když chápu, proč je tam i Lily. I když mě kniha "chytla" až asi v druhé třetině, tak mě chytla a nepustila, dokud jsem ji nedočetla. Ač jsem se z knihy nedozvěděla žádné zásadní nové informace, kniha mě bavila, doporučuji.
Přestože nehraji šachy, kniha mě moc bavila a přečetla jsem ji jedním dechem. Líbila se mi natolik, že se podívám i na seriál, a nejspíš vyzkouším i nějakou další knihu od Tevise. Doporučuji.
Kniha se četla dobře, příjemná oddechovka. Připomněla mi, že své africké kolonie měli i Němci.
Skvělé jako vždy, a doufám, že tím sága nekončí.
Nejdřív jsem si myslela, že je to takový ten styl knihy, kde je všechno řečeno už v úvodu, a dál už se jen jedna myšlenka uměle natahuje, aby to vyšlo na knihu. Ale není to tak, a jsem ráda, že jsem knihu neodložila. Pomalu začínám do svého života zařazovat jednotlivá "zaklínadla", a hodně mi to pomáhá, a přitom je to tak jednoduché. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla hned na začátku roku, stala se součástí mých novoročních předsevzetí. Knihu moc doporučuji, hlavně těm, co potřebují nějaký "restart".
Příběh vleklý, místy se špatně v textu orientuje (v jednu chvíli něco vypráví matka ze svého pohledu, druhá věta je, bez přechodu, z pohledu Mirandy), zbytečné a sáhodlouhé popisy nepodstatných věcí a míst (např. basketbalový zápas), už od začátku knihy jsem znala ono "tajemství" k němuž autorka konečně dospěje v závěru knihy. Je to prvotina, tak jsem autorce milosrdně přidělila dvě hvězdy.