jitrnic komentáře u knih

Generační výpověď, výjimečná drsnou sebereflexí postav, v pravidelných intervalech kořeněná úlevným sarkasmem. Dokonale zvládnutý žánr povídky. Mně osobně navíc dokonale vyhovuje věru dnes již zřídka upozaděná upozaděná poloha spisovatele – pozorovatele, který se vyjadřuje výhradně svými příběhy a postavami a nechává nás pouze hádat, jak moc, pokud vůbec, dal postavám ze sebe samého.

27.04.2024

To mohl být výtečný thriller, nebo ještě lepší společenská satira. Mix obojího je ještě stále dost dobrý (i když ne úplně příjemný, obě hlavní postavy jsou hnusné), až do mnohokrát zmíněného zvratu a závěrečné třetiny, která neví, co si se sebou počít – což je velice častý jev u mladých českých spisovatelů (bavíme se zde o těch, kteří se pokoušejí o skutečnou literaturu) – umějí skvěle psát, nebojí se psát o současnosti a nastavovat jí zrcadlo, nebojí se odvážných forem, ale nedokážou zatím své texty uzavřít do smysluplného celku.

I tak jsou pro mě tato díla stokrát cennější než všechny ty bestsellery našich vyhlášených hitmakerů.

2 25.03.2024

Stejně jako v případě Kontinuity parku poměrně zvláštně zvolený název, ani trochu nenapovídající, co můžeme očekávat. Kniha samotná je naopak od počátku jednoznačným anarchistickým pamfletem, Klubem rváčů pro 21. století, v českých reáliích.

Petr Šesták je i zde bystrým pozorovatelem, narozdíl od Kontinuity parku, kde spravedlivě rozdával rány na všechny strany, zde zaujímá jednoznačná stanoviska. To může být pro leckoho imponující, mně vadí hodně zjednodušený pohled na "nepřítele", pohrávání si s řešeními ve formě chaosu a násilí a (třeba ve srovnání s výše zmíněným Klubem rváčů, který, hádám, byl tak trochu inspirací) chybějící sebeironický a morální nadhled.

Kladně hodnotím velice pěknou edici.

1 25.02.2024

Nutno číst. O žádné jiné knize to netvrdím, ani nevyžaduji, aby se každému líbila tak jako mně... ale je-li Bible knihou knih (a co si budeme povídat, ta také každého čtenáře neuchvátí), pak Vojna a mír je román románů. Tomuto žánru vytyčuje nepřekonatelné hranice co do monumentálnosti, mnohovrstevnatosti a barvité drobnokresby. Vlastně by se to dalo interpretovat i tak, že po Vojně a míru bylo třeba začít psát jinak, neboť na poli klasického románu již nebylo možno dosáhnout více.

7 20.02.2024

Není to taková psina jako Mistrovy romány, není to tak sžíravě sarkastické a krutě trefné, přesto byla četba velkým zážitkem. Vzdor tomu, co Vonnegut v předmluvě o svých vlastních povídkách tvrdí, nebyly pro mě ani zdaleka předvídatelné, skoro pokaždé se děj ubíral jinudy, než jsem očekával (i víckrát v jedné povídce).

Z mnoha stran povzbudivé pro všechny, kdo by se chtěli vrhnout do psaní.

18.02.2024

Fantastický rozjezd – drsný stand up humor, vzdáleně připomínající Andyho Kaufmana – ale zcela originální a snad ten nejdrsnější a nejnekorektnější možný. Zejména v audioverzi a fantastickém podání Hanuše Bora je ústřední chaotická, sebedestruktivní a své diváky až nenávidící show nekonečně vtipná. Postupem času je posluchač/čtenář spolu s diváky stand upu úplně otráven čím dál únavnějším komikem a jeho zpovědí a román dospěje do úplně bezbarvé pointy. Možná to byl autorův záměr, za mě každopádně šíleným způsobem promrhaný úžasný potenciál.

1 11.02.2024

Rozhlasová hra s Janem Hájkem špičková. Dílo a jeho vyznění za mě silně neetické. Přetavení vlastní existenciální úzkosti v přitakání tyranu, vrahovi a šílenci v jednom, vybaveném pro potřeby této hry pronikavou inteligencí a neprůstřelnou logikou. Jediný Chaerea nepůsobí při rozmluvě s prudce inteligentním Caligulou jako úplný pitomec.

1 05.11.2023

Lehké tenké prázdninové čtení. Trocha bedekru, špetka dějin umění, vydatně špikováno werichovským vtipkováním a rozšafným mudrlantstvím. Psáno možná až příliš lehkou a sebevědomou rukou.

1 03.11.2023

Užitečná příručka pro všechny vášnivé čtenáře a milovníky umění jako takového. Svědomitě a citlivě vyargumentovaná esej na téma, jak přistupovat k autorovi a jeho dílu.

Dovolím si jít proti duchu této knihy a napíšu, že asi není náhoda, že ji napsal zrovna Milan Kundera. Víc než kterýkoliv jiný autor, kterého znám, svým životem a dílem k takovýmto hodnocením (tedy k hodnocení díla podle osobnosti autora respektive podle obrazu, který jsme si o umělci sami vytvořili) sváděl.

1 26.10.2023

Naivně absurdní, krvavě brutální teologicko - filozofický cestopis a love story (vše v jednom) od ohromující osobnosti, která otočila kolem světových dějin.

(SPOILER) Sebevražda z nešťastné lásky je samozřejmě nekonečně pitomou záležitostí, leč mladistvá trýzeň a mučivá bezmoc z lhostejnosti okolí k našemu zdánlivě nesmírnému utrpení a touha na sebe upozornit nějakým majestátním činem, tomu by měl porozumět každý citlivý člověk, kterého někdy postihla chorobná fascinace jinou osobou.
Je pak skvělé, když si jako terapii naordinujete tvorbu. Jako to učinil Goethe, kterému se, soudě dle požehnaného věku a slavných milostných avantýr, nakonec viditelně ulevilo.

3 17.10.2023

Kunderova díla vnímám jako osvěžující občasná intelektuální cvičení, ovšem člověk by se daleko s tímto niterným nípáním nedostal. Určitě ne v praktickém životě, ale ani v tom duchovním, chcete-li.
Kundera byl intelektuální ekvilibrista a exhibicionista s maskou smutného cynika. Jeho vývody a dedukce jsou zajímavé, ale nikoliv absolutní, jak se ze své vcelku pochopitelně nadřazené pozice světově uznávaného spisovatele možná domníval.
Formou i typem úvah kniha připomíná Nesmrtelnost, ovšem nedosahuje její hloubky ani rozmachu. Zde se zaměřuje na téma pokusu o návrat domů z emigrace. Jedna strana, tedy pocity emigrantů (byť že by se jednalo o nějak psychologicky vymakané literární postavy, nejde rozhodně říci. Jde o prototypy), je popsána znamenitě (mám obdobnou životní zkušenost), druhá naprosto ploše a přezíravě je zahrnuta do fádního povrchního davu těch, kteří "zůstali". Kdyby se kniha objevila u nás už v roce 99. kdy byla napsána, mohla obohatit veřejný prostor, neboť se vyjadřovala k tehdy aktuálně ožehavému tématu. Po dvaceti letech, kdy řešíme úplně jiné problémy, se obávám, že tu může nalézt stejně cizí prostředí jako Odysseus po návratu na Ithaku. Za mě dobrý.

6 13.10.2023

Pokud neočekáváte mistrovské vrcholné dílo (za mě například Malí bohové), jen potřebujete rychle ukojit hlad po svém oblíbeném autorovi (tedy skutečně rychle, lze to přečíst za jeden večer, značnou část z už tak tenké knihy tvoří tentokrát poněkud méně povedené ilustrace), budete spokojeni. Do vlaku či na chalupu perfektní, jen za rok už o té knize nebudu vědět.

12.09.2023

Pokud neočekáváte mistrovské vrcholné dílo (za mě například Malí bohové), jen potřebujete rychle ukojit hlad po svém oblíbeném autorovi (tedy skutečně rychle, lze to přečíst za jeden večer, značnou část z už tak tenké knihy tvoří tentokrát poněkud méně povedené ilustrace), budete spokojeni. Do vlaku či na chalupu perfektní, jen za rok už o té knize nebudu vědět.

12.09.2023

Bohužel, kouzlo pominulo. To, co mě v mládí fascinovalo (a byl jsem pyšný, že čtu tak vyšinutou literaturu), nenávratně vyvanulo (z Klímova díla ne pochopitelně, to je stále stejné). Dnes mi tito mystici z přelomu století s velkým knírem a šíleným pohledem, blouznící o Člověku, Duši, Antikristu apod. přijdou spíš tragikomičtí.

1 15.07.2023

Po přečtení spalte. Jedna z mála knih, kterou jsem po přečtení bez výčitek svědomí hodil do starého papíru. Škvár ze sklonku socialismu. Nostalgii po této době chápu, ale nesdílím. Snad měla kniha působit varovně ve stylu Johnovo literárně podobně kvalitního Mementa. Spíš se za mě spíš svezla na tehdy zvedající se vlně fascinace vším nemorálním a skrz naskrz materialistickým.

08.07.2023

Literárně je to strašně slabé, snad až na výpravu na Borneo a Komodo. K tomu ty malé rozmazané fotky... Exotické kraje tak pro mě i po přečtení této knihy zůstávají stejně vzdálené jako byly. A Mr. Attenborough je pro mě dál poněkud záhadným fenoménem.

24.06.2023

Antikomunistický román s prvky spirituálního rozjímání. Tyto přesahy mají hloubku a stojí kvůli nim román číst/poslouchat v dobrém přednesu Igora Bareše.

1 18.06.2023

Klasické lyrické částečně veršované drama plné podivuhodných dějových zvratů, od milostné frašky až k tragédii. Snad by mě oslovila procítěná divadelní realizace, v psané podobě na mě Manon coby dílo působila příliš naivně a verše mi přišly takové nějaké ledabylé. Nezval uměl lépe.

2 08.06.2023

Ne, to není nějaká společenská satira od Oscara Wildea, jak jsem se domníval. Vlastně se to ani nejmenuje Lady Fuckingham. Koho by zajímalo, co to tedy je, nechť ráčí číst. Je to příjemné.

2 28.05.2023