JezinkaJ komentáře u knih
Uff to bylo. Za useknutý konec jsem ráda. Mně to takhle stačilo.
Všichni si můžeme domyslet to, co chceme. A já klidně mohu doufat, že rok 1983 byl přesně takový, jak ho Felix o 40 let dříve viděl.
Silný příběh s výpovědí, dobře se to četlo a pod kůži zarývalo.
Taky jsem to zkusila, už před pár lety a nedočetla. Fakt to nešlo.
Všechno si vymyslet prostě nejde, aspoň kus něčeho musí člověk zažít, aby o tom mohl psát. Jinak je vedle, jak ta jedle.
Zajímavě vystavěný příběh. Jack Caffery je tu spíš takovým závěrečným průvodcem a jinak se zabývá "svými věcmi". Znovu se objevuje příběh bratra, tentokrát s drsným koncem. Líbilo se mi to. Série kolísá a tady, podle mého názoru, "vykolísala" zase až nahoru. Dobré i když tradičně drsné. Těším se na další kousek.
Nebylo to špatný. Ráchel mi byla sympatická. Holt když jde člověk dolů, trvá to než narazí na pevný bod a ještě stihne cestou napáchat všelijaké pitominy.
Nenudila jsem se a hlavního lotra jsem taky neuhodla. Což mě baví.
"Ježkovo voči", chudáci děti, říkala jsem si celou dobu, kdy jsem knihu četla.
Jak někdo může takhle žít a tím myslím OBA rodiče. Dětí mi bylo moc líto.
Příběh je to krásný, i když tak drsný.
Hodně dobře jsem se bavila. Za mě - bezva vystavěný příběh, vtipný a dost originální. Je mi jedno, jestli věrohodný a nebo ne.
Nemám moc ráda "veselé knihy". Tohle je výjimka. Určitě stojí za pozornost a za přečtení. A doufat, že jednou "něco úžasného přijde", to můžeme vždycky, ne?
Skvělé čtení. Mám Alici Munro ráda už hodně let. Baví mě její lehce tragické povídky, které někdy (většinou?) nekončí happyendem.
Tak nějak se mi zdá, že hlavní postavy jsou vždycky ženy a přitom to není žádné "holčičí čtení".
Konečně dostal Nobelovu cenu za literaturu někdo, jehož knížky fakt čtu. :-)
Pevně doufám, že těch dílů bude ještě hodně. Baví mě všechny a moc se mi nelíbí, čekat vždycky tak dlouho na další kousek.
Sebastian mě od začátku bezva rozčiluje. Stále čekám, kdy se napraví a zatím nic moc.
A všimla jsem si, že pod seriálem Broen (škoda, že ho nelze taky přečíst) je uvedený Hans Rosenfeldt. Asi to nebude náhoda....
Knihu jsem začala číst "jen na doporučení" a jsem z celé trilogie úplně ohromená. Čtu všechny tři díly v kuse za sebou a ještě mě to ani trochu nepřestalo bavit.
Začátek 20. století a první světová válka se přede mnou otevřely a já zírám a čtu a čtu. Určitě jedna z mých životních knih.
Trošku moc manipulace, možná míň uvěřitelné a víc prvoplánové, ale stejně jsem knihu četla a stejně se těším na další díly a doufám, že budou!
Pro mě jsou Mlýny osudu nejlepší z celé série, která se mi ale také líbila. Na Mlýnech oceňuju nápad s další, související, dějovou linkou, přesunutou do Sovětského svazu. S nadsázkou lze říci, že je to: "na literaturu povýšená detektivka".
Trošku složitější dějová linka. Ale jakmile si čtenář zvykne, na postavy, už je po problému. Zpočátku se mi líbil i španělský a argentinský přesah a problém nelegálních adopcí.
S radostí jsem si četla tak do tří čtvrtin, pak najednou toho všeho bylo moc. Škoda. Jinak by to byl naprosto dokonalý detektivní thriller.
Grahame, Grahame, přestaň prosím cpát do svých knih milostné příběhy. Nedá se to číst.
Příběh je napínavý, někdy trošku víc popisný a méně reálný, ale to autorovi promíjím líp, než ty sladkobolné odbočky a fatální lásky komisařky. Irsko je se svou dramatickou historii dobrou reálií. Za sebe jsem fakt ráda, že dohody fungují a jsou respektovány.
Katie, měla bys víc venčit Barneyho. :) Zaslouží si to. :)
Bezva příběh, skoro víc román než detektivka. Byla jsem dost ráda, že hlavní padouch zůstal hlavním padouchem a nevyklubal se z něj skrytý gentleman.
Pohádky jsem si vybrala jen kvůli výzvě a byla to z "nouze ctnost", která se povedla.
Originální a s drobným poučením na závěr. Přesně takové by měly pohádky být. Bavila jsem se.
Nejlepsi na tom vsem bylo, ze jsem si mohla precist tenhle a ten dalsi dil hned za sebou. Je to kazdopadne skvela serie. Pro me tak dobre napsane, ze je mi nekterych postav s tragickym koncem lito.
Ach jo. Minule jsem se nechtěla dívat na filmy a teď zase nechci DNA. :-)
Zajímavý nápad, složitější dějové linky. Spoustu se dozvíme a ještě se u toho dozvidani dost bavíme. Alespoň já ano. Bezva detektivka. Francku, jen tak dál.
Kdo by nechtěl "malé černé"?
Tenhle terminus technicus ze světa ženské módy je takový pojem, že tematicky utáhne celou knihu. Četla jsem si a bavila se. Autorčin vtipný nápad, provazovat osudy lidí přes šaty, pokládám za dost originální.
Přesně typ knihy na pohodovou letní dovolenou, pro ženy a dívky. :-)
Prvních cca 50 stran byl boj ani nevím s čím, ale čtení mi moc nešlo. Jen vidina, že třeba bude líp, mě přenesla dál. A najednou se to stalo, příběh se celý otevřel a já si ho užívala. Neříkám, že je to čtení radostné, to není a nebyl ani Stehlík, ale je to naprosto uvěřitelný rodinný příběh, což to mě bavilo nejvíc, jsem ten příběhář.
Harriety mi bylo moc líto, na její matku jsem se zlobila, neschopné ženy nemám moc v oblibě, tetičky byly roztomilé. Vtipný pro mě byl závěr, čtu a čtu, už jsem tak blízko rozuzlení, skoro na dosah, a pak střih a konec. Přesně tak, jak to má být. Co máme mít pořád všechno naservírované až pod nos. Hezky si čtenáři přemýšlej. :-) Tak já přemýšlím a těším se další autorčinu knihu.