jejda.majda komentáře u knih

Takový normální příběh ze zapadlé vesničky na norském venkově, kde se zastavil čas, který se vyloupl v neobyčejně napínavou detektivku. Jednoznačně další skvělá detektivka od Jo Nesbøho.

Kniha je psaná netradičně z pohledu vraha, ke kterému ale tentokrát vůbec nechováte zášť, vlastně s ním soucítíte. Skvělý je také velkolepý závěr, který dopadne úplně jinak, než by se dalo čekat. A to mě baví!

8 04.12.2021

Tak to byla nálož. Zase jsem po čase při čtení zažila takový ten pocit, že se mi dělalo úplně až fyzicky špatně a nechtělo se mi číst dál.

Děsí mě, že tento příběh je založen na reálných zážitcích sexuálního zneužívání autorky, které se dělo v městečku 10 kilometrů od Českých Budějovic, kde sama bydlím. A ještě víc mě děsí, že Hanka nebyla jediná. Za 20 let fungování zmíněného dramaťáku zneužil vedoucí více než 100 dětí.

Příběh se ale celou dobu netočí jenom kolem tématu zneužívání, je také o přátelství, rodinných problémech a hledání odpovědí na otázky vyvstávající v období dospívání a také o hledání sebe sama.

Kniha je napsaná lehce a nenuceně přímo z pohledu Františky, je doplněna krásnými ilustracemi Ondřeje Dolejšího a je opravdu velmi čtivá.

První kniha Hanky Lehečkové, Svatá hlava, za kterou dostala cenu Jiřího Ortena, pro mě byla jednou z nejlepších knih minulého roku. V Poupátkách drží Lehečková laťku stále velmi vysoko a já se moc těším, co jí vyjde příště, protože to bude určitě zase stát za to!

7 27.11.2021

Další skvělý případ oddělení Q. Přečetla jsem ji už v létě, ale píšu o ní až teď. Opět bezvadná volba tématu a neskutečně čtivý příběh. Jsem moc ráda, že jsem Olsena minulý rok objevila, protože se už od prvního dílu se zařadil mezi moje nejoblíbenější autory detektivek.

6 03.10.2021

Bohužel jsem to nedala. Ani po 160 stranách jsem nebyla schopná se začíst. Přišlo mi to hodně ploché, na začátku bylo několik opravdu zvláštně přeložených slov a věty pak nedávaly smysl. Plynulo to tak strašně pomalu…
Mrzí mě to, protože Mravence od Werbera jsem si zamilovala a tak jsem čekala podobně skvělé čtení. :-( Jinak většinou knížky odkládám už po 60 stranách, tady jsem přidala ještě 100, ale bohužel to nepomohlo.

Minulý rok jsem přečetla svoji první knihu od Palahniuka, Klub rváčů. Tehdy jsem si myslela, že mě nic moc nemůže překvapit, protože film jsem viděla několikrát. Ale opak byl pravdou: Jeho styl mě uchvátil, protože byl naprosto nepodobný čemukoliv, co jsem kdy četla. A tak jsem s napětím čekala, jak se mi bude líbit Zalknutí.

Bože, to bylo tak skvělé! Dokonce jsem se při čtení těm absurdním situacím několikrát smála nahlas. A tohle já fakt normálně nikdy moc nedělám, protože humor v knihách mi často přijde prvoplánový a hloupý.

Kniha je trochu švihlá a zvláštní, ale v tom právě tkví její kouzlo. Baví mě postavy, které nejsou pořád jen kladné, ale jsou lidské, mají svoje chyby a někdy prostě dělají věci pro své vlastní dobro a neohlíží se na ostatní.

Děkuji facebookové čtenářské skupině za doporučení dalšího Palahniuka a s radostí ho doporučuji dál.

4 27.06.2021

Nádherná a velmi smutná kniha o lásce, rodině, zodpovědnosti, zbabělosti a oddanosti. Kniha plná nepřeberných emocí, která je napsaná velmi čtivě, hluboce a opravdově. Hlavní hrdina není vyloženě kladnou postavou, ale má spoustu chyb, které si sice uvědomuje, ale i přesto je pro něj velmi těžké zachovat se správně, protože bojuje sám se sebou. A vy jako čtenáři ho chápete a rozumíte mu, protože v něm vidíte sami sebe.

Lovce draků, příběh ze života afghánských dětí, ve kterém navíc poznáte i spoustu arabských reálií, doporučuji všem k přečtení!

17 20.06.2021

Mary Bardovou jsem si zamilovala v 11 letech, kdy jsem během několika málo dní zhltla její trilogii Nejlepší přítelkyně. Těšila jsem se, že s Buď sama sebou to pro mě bude podobně příjemný zážitek, ale tahle knížka mě vůbec nezaujala.

Je to jednoduše pojatá oddechovka o tom, jak se Mary Bardová bez předchozích zkušeností stala skautskou vedoucí, protože chtěla vyhovět svým dcerám, které chtěly být skautky, ale v žádném oddíle na ně už nebylo místo. Takže Mary založila vlastní oddíl, který se rázem stal tím nejoblíbenějším v celém širém okolí.

Zážitky začínající skautské vedoucí s 32 rozjívenými dětmi a jejich upjatými rodiči byly vtipné, ale styl psaní byl spíš takový mdlý a nezajímavý. Dočetla jsem ji do konce, protože nebyla moc dlouhá, ale za par dní už si tuhle knížku pamatovat nebudu.

Dala jsem ji do knihobudky a doufám, že tam najde nějakou novou sympatickou majitelku.

1 11.06.2021

Zvláštní kniha. Nejdřív to vypadalo, že si ji ani nebudu moc užívat, protože v ní na mě bylo moc popisu a málo přímé řeči. Ale je to poměrně útlá knížka, takže jsem jí dala šanci.

Tenhle příběh dospívajícího kluka na americkém středozápadě ve 30.-50. letech 20.století je vlastně poměrně všední, ale přesto poutavý. Toole ho napsal v 16 letech (!), ale na příběhu to vůbec není znát.

Příběh si prostě plyne a plyne, nejsou tam žádné velké zvraty a pak přijde posledních 20 stránek, které vás úplně dostanou. Kvůli nim nakonec hodnotím knihu mnohem výše a určitě si ji budu ještě chvíli pamatovat. Jak jsem si na začátku přála, aby byly všechny ty popisy za mnou, tak jsem pak na konci byla smutná, že už to skončilo.

A ještě malý dodatek:
Asi od tří čtvrtin knihy přemýšlela nad tím, že mi kniha přijde podobná něčemu, co už jsem někdy četla. A úplně na konci mi to došlo: Betonová zahrada.

5 22.05.2021

Kniha vydaná v roce 1910 a zároveň nejstarší kniha v mé knihovně.

Z těch celkem 20 smutných povídek se mi jich opravdu líbilo asi tak pět. Povídky byly docela nápadité, ale já nemám moc ráda zdlouhavé popisy, kterých bylo v této knize opravdu spoustu, takže jsem se hodněkrát musela přemáhat, abych tu danou povídku dočetla.

Na druhou stranu musím ale pochválit velmi zdařilý překlad Vincence Červinky a jeho skvělou předmluvu (Ant. P. Čechov ve svých dopisech a literárním díle), která pro mě byla z celé knihy nejzábavnější.

Jsem ráda, že jsem si přečetla něco od klasika, od kterého jsem (bohužel) ještě nic nečetla. Podruhé bych ale už tuhle knihu číst nechtěla, takže jsem ji přidala do naší českobudějovické knihobudky a poslala jsem ji dál. Někomu jinému určitě udělá větší radost.

11.05.2021

Díky knižní výzvě od @bookscalling jsem se vrátila ke svým nejoblíbenějším knížkám z dětství. Tehdy jsem milovala Letopisy Narnie. :-) Úkolem sice bylo přečíst si pouze jednu knihu, jenže když jsem hledala ve své knihovně, co si přečtu, a padla mi do oka Narnie, bylo jasné, že jen u jednoho dílu nezůstanu...

Úplně živě si pamatuji, jak jsem Letopisy Narnie objevila v knihkupectví, které jsem měla za rohem. Za ušetřené kapesné jsem si v 11 letech koupila první díl a potom jsem škudlila každou korunku, abych si mohla koupit další a další...

Jestli jste Letopisy Narnie ještě nečetli a budete si chtít někdy přečíst něco pěkného a milého, co vás odnese pryč od všedních problémů, udělejte si hezký večer s Narnií. A nebo ji alespoň doporučuje svým dětem.

U nás četl Narnii každý z nás všech čtyř sourozenců a vsichni jsme ji moc milovali. Vrátit se takhle po desítkách let zpátky v čase je krásným pohlazením na duši.

Věděla jsem, že život v KLDR není žádný med, ale to, co jsem zjistila z rozhovorů v téhle knize, pro mě bylo opravdu ohromující. Neumím si vůbec představit, že takhle může někdo žít ve 21. století. V KLDR se totiž život zastavil před 70 lety.

Z rozhovorů vás mrazí, mnohdy ani nechcete uvěřit tomu, že tohle se opravdu někde na světě děje právě teď. Je to silné čtení, každý rozhovor je úplně jiný a přitom jsou všechny o tom stejném.

Jsem moc ráda, že mám tuhle knihu ve své knihovně a určitě se k ní ještě vrátím.

17 01.05.2021

Kniha skvěle napsaných povídek, které spojuje téma sebevraždy. Je to velmi silné a depresivní téma, ale Hanišová píše tak skvěle, že chcete číst dál, i když vás to drásá.

Věděla jsem, do čeho jdu, protože od Hanišové jsem už četla všechno a žádná její knížka nebyla procházkou růžovým sadem. Houbařku jsem rozdýchávala dva dny.

Byla jsem připravená na to, že pokud pro mě budou povídky v Dlouhé trati moc, knížku odložím a vrátím se k ní v lepším rozpoložení. Nakonec mě ale překvapilo, že to vůbec nebylo tak strašné, jak jsem čekala, a knihu jsem dočetla na jeden zátah.

Každý příběh je úplně jiný a velmi opravdový. Viktorie Hanišová píše mrasným čtivým jazykem a je to prostě paní Spisovatelka.

7 25.04.2021

Pro mě zatím třetí a zároveň nejlepší Olsenovka ze série Případy oddělení Q. Už dlouho jsem takhle žádnou knihu nehltala. Olsen to prostě umí!

Vlastně bych neřekla, že by až tak moc šlo o propracovanou zápletku a nečekaný vývoj celého příběhu, i když obecně byly zatím všechny příběhy vymyšleny velmi zajímavě a netuctově.

Mnohem větší plus ale vidím ve výborně vypracovaných charakterech postav a jejich pohnutkách. U Olsena totiž vždy téměř od začátku víte, kdo je vrah. To ale knize vůbec nic neubírá, právě naopak. V rámci příběhu sledujete jak příběh vraha, tak příběh detektiva a ty se na konci oba spojí. Všechny postavy jsou pro vás velmi reálné a nikdy to není jen někdo, kdo šel náhodou kolem.

Kniha mě úplně pohltila a jsem ráda, ze mám před sebou ještě 5 dalších dílů série, protože věřím, že se mám určitě ještě na co těšit!

8 18.04.2021

Skvělá kniha, díky které teď můžu být děsně chytrá a vysvětlovat ostatním své poznatky o potravinách, které mě do doby, než jsem si knihu přečetla, ani nenapadly.

Moc se mi líbí, že kniha je rozdělena na dvě poloviny - na začátku je část o výživě a jídle a v druhé polovině je pak spoustu zdravých receptů. Vyzkoušela jsem jich zatím jen pár a na další se chystám. Hlavně jsem ráda, že nejde o nic složitého.

Od té doby, co mám tuhle knihu přečtenou, konečně rozumím složení potravin napsaným na obalech, vím, že kokosový olej není tak zdravý, jak se o něm říká nebo třeba že ne všechno, co je označeno jako farmářský produkt, je zároveň to nejzdravější, co je dostupné. Takže děkuji a doporučuji!

1 15.04.2021

Díky instagramové knižní výzvě od @bookscalling jsem se vrátila zpátky do dětství. Jedním z úkolů, které se mají splnit, je totiž i přečíst si oblíbenou knihu z dětství.

Narnii jsem milovala! Trošku jsem se bála, že se mi teď třeba už tolik líbit nebude nebo mi přijde až moc dětská, ale vůbec to tak nebylo.

Zase jsem si připomněla, jak fantastický byl první díl a nemohla jsem uvěřit tomu, že ty nádherné příběhy z Narnie jsou tak krátké, přitom se tam toho vždycky stane tolik! Tak krátké mi to jako dítěti nikdy nepřišlo... A navíc ty zápasy mezi dobrem a zlem nejsou nijak extrémně násilné a přitom si z toho člověk vždycky něco odnese. Aslana nelze nemilovat.

Vypadá to, že jen u prvního dílu nezůstanu, ale postupně bych si chtěla tenhle rok znovu přečíst všech 7 dílů celé série! :-) Tak uvidíme!

7 10.04.2021

Moc jsem se na tuhle knihu těšila, a tak jsem pak byla zpočátku trochu zklamaná, protože na prvních 70 stranách se skoro nic nestalo - šlo spíš hlavně o opáčko z historických událostí ze začátku 20. století. :-(

Běžně dávám knize na rozjezd 40 stran a když mě nebaví, tak ji odložím. Tady jsem se kousla a jsem ráda, že jsem vytrvala. Příběh bratrů Františka a Karla, kteří dali ve 30. letech 20. století svému tátovi slib, že mlýn zůstane jejich děj se co děj, je totiž opravdu silný.

I přesto, že mlýn, o kterém se v knize píše, opravdu existuje, samotný příběh je fikce složená ze spousty lidských příběhů. Jsou to ale reálné příběhy, které se opravdu za komunismu staly. Člověka z toho až mrazí.

Všichni teď hltají příběhy z 2. světové války, ale za komunismu to nebylo o moc lehčí. Ta neskutečná vytrvalost, se kterou se komunisté snažili z lidí vysát jakýkoli náznak odporu i několik desítek let je často až nepředstavitelná. Kolik práce si dali s každým jednotlivým člověkem. A aby to nebylo málo za názor jednoho člověka pykala při nejmenším celá rodina, ale mnohdy i několik dalších generací...

Příběh holtovického mlýna jde mnohdy docela po povrchu, co se emocí týče, ale to, co je jeho poselstvím, pochopí úplně všichni. Nedopusťme, aby se něco z toho opakovalo. Pamatujeme si, že tohle se tady opravdu dělo ještě před 33 lety. A to rozhodně není tak dávno, abychom na to zapomněli.

9 05.04.2021

Na první díl jsem narazila úplnou náhodou koncem minulého roku díky Čtenářské výzvě a byla jsem z něj nadšená. A i druhý díl nechal laťku minimálně stejně vysoko. Olsenovy knihy se pěkně čtou, zločiny jsou promyšlené, charaktery postav skvěle vykreslené... Těch 450 stran máte za chvilku za sebou a už se těšíte na další případ. Jsem ráda, že jsem Olsena objevila. :-)

6 02.04.2021

Další přečtená kniha ze sbírky mých Šiktanců. I když je poezie krátká, zrovna u Šiktance je vždy vměstnáno tolik myšlenek, že ji nikdy nemáte přečtenou hned... Někdy se mi stane, že v té záplavě myšlenek odpluju někam pryč a pak se zas musím vrátit a přečíst si báseň ještě jednou. Tolik myšlenek tam je!

29.03.2021

Kniha vydaná minulý rok a mnohými velmi opěvovaná. Příběh popisuje několik let v životě jedenáctiletého Štěpána, kterému se rozvedli rodiče a nemá to vůbec jednoduché. Není to veselý příběh, občas na vás z něj padá velká tíha.

Knížka je velmi čtivá, hezky a rychle se mi četla, ale nemůžu se zbavit pocitu, že jsem čekala trochu víc. V příběhu byly často různé odbočky, které slibovaly další rozpracování, ale nakonec nikam nevedly, což byla škoda. A myslím, že jsem také celkově čekala trochu větší depku a na konci větší překvapení z toho, jak to celé dopadlo.

Nicméně jestli se vám dostane do ruky, přečtěte si jí. Tím, jak pěkně je čtivá, dostane i vás.

6 25.03.2021

Povídková jednohubka od Remarqua, která mi chyběla jako poslední do sbírky jeho knih. Ikar ji naštěstí minulý rok vydal po několika letech znovu. :-)
Pěkné odpolední čtení, které ráda doporučím. Mám moc ráda Remarqueův styl psaní.

2 21.03.2021