jejda.majda komentáře u knih

Další skvělý Olsen za mnou. Olsenovy detektivky mě neskutečně baví. Jsou napínavé, zábavné, velmi čtivé, chytře napsané a i když má každá přes 500 stran, pokaždé ji zhltnu jak malinu.

Jsem moc moc ráda že jsem Olsena objevila v roce 2020 díky čtenářské výzvě Databázeknih.

10 24.05.2023

Soubor povídek, kterými jsem po kouscích prokládala čtení beletrie asi po 2 měsíce. Některé z povídek byly opravdu zdařilé, jiné mě spíš nudily. Celkově mi úplně nesedl Bradburyho styl povídek, byly na mě moc pomalé a málo hluboké, často až moc jednoduché. Přes to, že se Bradbury označuje za mistra povídky, není pro mě tento výběr povídek úplně tím pravým šálkem kávy. Asi ničím nelze předčít 451 stupňů Fahrenheita.

1 11.05.2023

Zpočátku jsem se nemohla začíst, protože mi moc nesedl styl, kterým je kniha psaná. Je z ní cítit, že autor je novinář a nejraději by se vyjadřoval spíš strohým a věcným jazykem, ale protože se nejedná o reportáž, ale beletristicky zpracovaný příběh, snaží se být občas i trochu poetičtější a líbeznější, což se mu ale ne vždy daří. Po chvíli jsem si na ten ne úplně ucelený styl zvykla a knihu jsem zdárně dočetla do konce. Hlavním důvodem ale bylo to, že mě opravdu moc zajímalo, jak bude příběh Věry a její sestry pokračovat dál.

Velmi mě zklamalo obrovské množství gramatických a především stylistických chyb v textu, nedokončené věty či slovní přesmyčky. Korektorská práce pravděpodobně proběhla jen pomocí automatu.

Kniha se povětšinou četla dobře, příběh byl zajímavý, ale v dnešním množství knih s podobnou tematikou se nejedná o nic světoborného. Ano, ten příběh je strašný, ale to je i Jiskra života, Osvětimská knihovnice, nebo Mengeleho děvče.

Za mě tedy spíš poloviční hodnocení, neurazí - nenadchne.

4 29.04.2023

Měla jsem čtecí krizi a nutně jsem si potřebovala přečíst něco, co pěkně plyne a hlavně mě to chytne hned od začátku. Sáhla jsem tedy po Hosseinim a už od druhé věty jsem věděla, ze krize je zažehnána.

Velmi silný a čtivě napsaný příběh o podřadnosti žen v Afghánistánu. Knížka se čte skoro sama a po celou dobu jste napjatí, jak tohle celé dopadne. Mám moc ráda Hosseiniho barvitý styl psaní a atmosféru jeho knih. I přesto, že čtete o něčem velmi závažném a nepříjemném, nemůžete

Menší zklamání jsem zažila na konci, kdy se příběh přelije spíš v červenou knihovnu. Nevadí mi hezké konce, ale po zkušenosti s jinou Hosseiniho knihou, Lovcem draků, jsem čekala spíš pesimističtější konec.

Pokud si chcete přečíst něco krásného, co vás určitě hned chytne a mimo samotného příběhu se zároveň dozvědět i něco z reálií Afghánistánu, tohle je knížka, kterou byste si měli vybrat.

14 19.04.2023

Moje třetí detektivka od Klevisové. Tentokrát se mi ale tolik nestrefila do noty. Příběh mi přišel opravdu hodně rozvleklý a pomalý a docela dlouho jsem se nemohla zorientovat v poměrně velkém množství postav.

Netvrdím, že mě detektivka nebavila, ale z těch tří, co jsem zatím od Klevisové přečetla, mi tahle přišla nejslabší. Uvidíme, jaká bude ta další. :-)

7 25.03.2023

Bohužel nedočteno. :-( Snažím se dát každé knížce alespoň 40-60 stran na to, aby mě něčím zaujala. U této knihy jsem se dostala na stranu 57 (z celkem 230) a pořád nic.

Příběh o stárnoucí matce, která si chce v době nepřítomnosti své dcery trochu vyhodit z kopýtka a hledá muže, který by jí mohl stát po boku a u toho řeší takové ty naprosto obyčejné problémy londýnské smetánky a nejdůležitější pro ni je, jestli si koupí keramické nebo ocelové hrnce a hlavně se bojí toho, co na jejího nového partnera řekne její téměř dospělá dcera, prostě nebyl nic pro mně. Připadala jsem si trochu jak v nějakém společenském románu z 19.století, kde se dámy scházejí v čajových saloncích a diskutují nás tím, jestli pořídí obyčejné látkové záclony a nebo háčkované.

Ani styl psaní ani žádné z nabízených témat mě moc nezaujaly. Proto knihu odkládám jako nedočtenou.

Jan Poláček sepsal ve své knize z roku 2016 životopis dr. Smíchovského na základě historických pramenů a vzpomínek pamětníků, nejedná se tedy o fikci.

Kniha se velmi dobře čte, neobvyklé téma ezoterismu a okultismu vás pohltí a s každou další stránkou knihy čekáte, co se stane v životě doktora Smíchovského dál.

Tuto knihu rozhodně doporučuji vaší pozornosti.

5 12.03.2023

Kniha se čte moc dobře, ale některé pasáže jsou dost rozvleklé a neuškodilo by jim zkrácení. Navíc celkově je příběh poměrně odhadnutelný, nestane se tam žádný velký a neočekávaný zvrat. A ke konci se už téměř mění v červenou knihovnu.

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale podruhé už bych se k ní nevrátila. Získala jsem vhled do historických událostí na počátku minulého století, velmi živě jsem si připomněla počátky epidemie covidu u nás před několika lety a zároveň jsem si mohla užít příběh ze života mladé ale zodpovědné dívky, která si musela umět se vším sama poradit, protože jí nezbyl nikdo z rodiny, kdo by jí pomohl.

Kniha mi ale nepřinesla nic vyloženě nového ať už mluvíme o stránce příběhové či literární.

1 06.02.2023

Mariusz Suczygieł si mě získal už před mnoha lety knihou Gottland a od té doby už jsem od něj přečetla téměř všechno.

V knize Není popisuje s lehkostí sobě vlastní například životní příběh české básnířky Violy Fischerové, osudy pražské Müllerovy vily a jejích majitelů, bezprostřednost polského sochaře Tomasze Górnického, který umisťuje své nádherné sochy bez povolení na různá místa veřejného prostoru a pak sleduje jejich osudy, nebo příběh polské vražedkyně Evy K., za jehož zpracování dostal nejvýznamnější polskou cenu za nejlepší reportáž.

Opět jsem zjistila spoustu nových informací a reportáže jsem si moc užila. Doporučuji.

3 28.01.2023

Mé druhé setkání s Michaelou Klevisovou a opět jsem nadšená.

Jako první jsem četla její detektivku Drak spí, sedmý díl detektivní série s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem. Ostrov šedých mnichů je čtvrtým dílem stejné série, ale tahle kniha je napsaná úplně jinak. Je mnohem syrovější a poutavější. Úplně z ní na vás dýchá takový ten přímořský severský chlad, sychravé počasí a studený vzduch.

Detektivní zápletka je chytrá a kdo je vrahem jsem netušila až téměř do jeho odhalení. Takže za sebe tuhle detektivní sérii rozhodně doporučuji i vám a já se budu v blízké době těšit na některý z dalších dílů, který jsem dostala k Vánocům.

8 21.01.2023

Guzel Jachina je současná a velmi vychvalovaná ruská spisovatelka. I tady na Databázi knih má tahle kniha velmi vysoké hodnocení.

Já jsem z ní ale zas tak moc nadšená nebyla. Čekala jsem víc. Už téměř od začátku jsem tušila, jak bude kniha pokračovat dál a téměř všechny události, které se tam staly, jsem očekávala už dopředu.

Těch bezmála 500 stran se četlo krásně, ale pořád jsem čekala, že se stane něco, co vyloženě nečekám, nějaký zlom. Ale žádný takový zlom pro mě nepřišel. Opravdu se jedná především o popis strastiplné cesty z bodu A do bodu B.

Tentokrát tedy nepíšu vyloženě pochvalné hodnocení, protože se mi nepovedllo si s knihou vytvořit tak hluboký vztah. Na druhou stanu ale přečtení doporučuji, protože se jedná o velmi zajímavé téma a navíc literárně je kniha moc hezky napsaná.

3 18.01.2023

Tak tohle byla tedy síla. Já si původně myslela, že beru do ruky nějakou trochu odlehčenou literaturu a přitom jsem začala číst jednu z nejlepších knih minulého roku s do posledního detailu propracovaným příběhem.

Ze začátku mi příběh přišel trochu zvláštní, protože jsou tam občas odbočky mimo reálný svět, které mě trochu mátly a nutily mě přemýšlet nad věrohodností knihy, ale přijala jsem to prostě jako fakt a pokračovala jsem ve čtení dál. Vyplatilo se to.

Kniha vypráví příběh rodinného tajemství, které se za pomoci vodítek od své před lety zmizelé sestry Šárky snaží rozklíčovat její bratr Marek. Na to, že se autor knihy, Lukáš Boček, narodil teprve v roce 1988 a tohle je jeho první román, opravdu klobouk dolů, jak složité si vybral téma vztahů v rodině a jak skvěle dokázal všechno popsat.

Příběh má spád, napínavý děj a čte se tak dobře, že se od něj nebudete moci odtrhnout. Po dočtení knihy jsem si musela dát pár dní čtecí pauzu. Tak silně na mně příběh zapůsobil.

Děkuji za výborný literární zážitek a těším se na další knihy slibného mladého autora!

9 15.01.2023

Africká detektivka, kterou jsem četla kvůli čtenářské výzvě. Mám z ní spíš takové smíšené pocity: neurazí, nenadchne.

Nicméně děj na těch 288 stránkách ubíhá opravdu rychle, pořád se něco děje. A na tolik jednotlivých mrtvol, kolik je v téhle detektivce, jsem ještě v žádné knize nenarazila. Hrubým odhadem jich bylo tak kolem čtyřiceti, prostě v každé druhé kapitole umřel někdo, koho už jste znali jménem a skoro už jste se těšili, jak bude jeho příběh pokračovat.

Pro odlehčení od hutných tlustých knih je to dobrá oddechovka, ale nejde moc do hloubky a než si s hlavními postavami stihnete vybudovat nějaký vztah, už jste na konci.

I tak díky za seznámeni s africkým autorem drsným mafiánským světem v Jihoafrické republice.

2 08.01.2023

Velmi čtivě a lehce napsaná kniha o životě Violette Dušičkové, která pracuje jako správkyně hřbitova. Jak získala takovou zvláštní práci? Co ji k tomu vedlo a jaký je vlastně životní příběh paní, která neváhá pomoci pozůstalým potulujícím se bezcílně hřbitovem, pozvat je na čaj nebo kávu a dlouze s nimi mluvit o jejich nejbližších, kteří už mezi námi bohužel nejsou?

Začetla jsem se hned od úplného začátku a prvních 120 stránek jsem si v hlavě pořád říkala, jak krásně je tahle knížka napsaná a že vůbec nevadí, že se tam ještě nic zásadního nestalo, protože při čtení je vám prostě krásně. Je to takové pohlazení po duši.

Potom ale už konečně přišel zlom a mně došlo, jak spolu všechno souvisí a že tohle byl vlastně jen úvod velkého a moc smutného příběhu o životě a lásce Violette, která není jen černobílou postavou, jak se mohlo ze začátku zdát. Brala život s tím, co jí sám nabídl, s nástrahami, smůlou i trochou štěstí, vůbec to neměla jednoduché.

Za mě nejlepší přečtená kniha roku 2022!

12 31.12.2022

Výbor z poezie od mého oblíbeného autora. I když zdaleka nerozumím všemu, co se skrývá mezi řádky, nemusím z toho být smutná, protože v jeho poezii vždy najdu něco nového.

1 25.12.2022

Oceňuji, že kniha byla napsaná velmi čtivě, ačkoli se jedná především o literaturu faktu postavenou na historických pramenech. Střídají se tam krátké příběhové a delší faktické pasáže. Umím si představit příběhové pasáže mnohem delší, čímž bychom se dostali ještě víc do hloubky. Na druhou stranu chápu, že autorka chtěla zachovat dekorum literatury faktu, a proto jsou příběhové pasáže spíš jen takovou výplní, aby se čtenáři, kteří běžně nečtou literaturu faktu, příliš neodradili. V tomto smyslu je kniha napsaná opravdu skvěle a promyšleně.

17 17.12.2022

Výborně napsaná životní zpověď českého vojáka, která je úplně mimo témata a žánry, jaké běžně čtu.

Vlastně jsem si vždycky myslela, že být vojákem není nic moc těžkého, ale ona je to fakt dřina. Pavel Stehlík popisuje svou motivaci, výcvik a ambice stále se posouvat dál a dál. Tahle kniha ale zdaleka není jen o tom, co všechno musel absolvovat jako voják. Je to zároveň i kniha o jeho osobním životě a neuvěřitelné síle poprat se se zákeřnou chorobou.

Trochu jsem se bála, že budu číst velmi jednoduchý příběh napsaný nějakým zeleným mozkem. Kniha byla sice napsaná docela stroze, ale věcně, se spoustou přirovnání a vtipných i smutných momentů. Pavel Stehlík je opravdu frajer.

3 04.12.2022

Konečně jsem se dostala k detektivce tolik oceňované české spisovatelky! Teprve až když jsem knihu začínala číst, zjistila jsem, že se jedná už o sedmý díl celé detektivní série a trochu jsem se bála, že se nebudu chytat. Ale ono to vůbec nevadilo! Detektivní příběh z mých rodných jižních Čech si prostě plynul sám o sobě.

Moc se mi líbilo, jak čtivě a zároveň hutně a plně byla kniha napsaná. Doslova jsem hltala každé jednotlivé slovo. Promyšlený příběh se zajímavou zápletkou mě úplně vtáhl a kdo je vrah jsem netušila téměř až do poslední chvíle.

Tak teď už i já vím, co na té Klevisové všichni vidí! Těším se, co dalšího si od ní přečtu.

14 24.11.2022

Americká klasika, kterou jsem si konečně přečetla až teď. Trochu se ze zásady bojím takových těch ikonických příběhů, které nám byly podsouvány třeba na střední škole, a tak se k jejich čtení dostávám velmi pomalu.

Po přečtení Velkého Gatsbyho lituji, že jsem ho nečetla dřív. Kniha se mi přesně strefila do vkusu a nálady, úplně jsem hltala příběh nešťastné lásky a atmosféru bouřlivých dvacátých let. Krátký ale silný příběh. Díky, Čtenářská výzvo, žes mě ke Gatsbymu nasměřovala!

6 17.11.2022

Minulý víkend jsem skoro na jeden zátah přečetla tuhle krátkou povídkovou knihu od Michela Fabera. Po dvou letech od přečtení Kvítku jsem zase měla možnost vrátit se do ulic Londýna na konci 19. století, připomenout si postavy z knihy a zjistit, jak se teď mají a dokonce i trochu odkrýt, jak dál pokračovaly jejich příběhy.

Mám moc ráda Faberovu práci s textem a jeho vynikající české překlady Viktora Janiše. Vždy, když nastane ten pravý čas na Fabera, čtení jeho knih je pro mě jako pohlazení.

Pro všechny milovníky a milovnice Kvítku je tohle knížka, kterou rozhodně musíte mit v knihovně také!

5 09.10.2022