jejda.majda komentáře u knih

Na tuhle klasiku už jsem si dlouho brousila zuby a teď jsem se k ní konečně dostala opět díky letošní Čtenářské výzvě.

Čekala jsem něco úplně jiného a byla jsem velmi příjemně překvapena. Skoro se mi nechce věřit, že tahle kniha je stará už téměř 55 let, Mistr a Markétka je opravdu nadčasový příběh. Vtípky a satirický humor ďábla a jeho poskoků jsou skvěle do detailu promyšlené. A na druhé straně hluboký příběh Piláta byl vždy jako odskok úplně do jiného světa.

Mistr a Markétka je takový literární koktejl, ve kterém najdete kousek snad od každého žánru. Navíc je tak dobře namixovaný, že vám ten mix vůbec nevadí, naopak vás neuvěřitelně baví!

Děkuji, že jsem díky Čtenářské výzvě objevila tuhle skvělou knížku.

15 14.11.2023

Detektivky od Klevisové mám ráda. Příjemně a rychle se čtou a vraha jsem zatím ještě snad nikdy hned neodhalila.

Série s detektivem Josefem Bergmanem mě baví, je to pro mě vždycky dobrá oddechovka a žádný z případů tohoto detektiva mě nikdy nezklamal.

6 10.11.2023

Ač má kniha přes 600 stran, čte se lehce a díky poměrně krátkým kapitolách vás neustále drží v napětí. Některé pasáže ve mně evokovaly dojem, že se jedná spíš o Young Adult literaturu, ale nevadilo mi to. Vysloveně jsem si užívala všechny popisy italské architektury, alespoň na chvilku jsem se tam mohla ocitnout v milovaného Římě či Benátkách.

Knížka, kterou jsem měla poměrně dlouho na seznamu a teď jsem se k ní konečně dostala díky letošní Čtenářské výzvě.

5 28.10.2023

Já vím, že je to kult, já vím, že to všichni milují, ale mně to přijde jako totální blbost a slátanina. Vůbec mě to nebavilo. Rádoby vtipné pasáže mi přijdou prvoplánové a nudné.

Během čtení jsem si vzpomněla, že jsem tuhle knihu kdysi viděla zpracovanou na Listování a díky tomu, že jsem si připomněla, jak herci vtipně zahráli některé pasáže, prokousala jsem se knihou až do konce.

Stejně jako mě nebavila Poslední aristokratka nebo Muž jménem Ove, nestane se ze mě ani fanynka Stopařova průvodce.

5 23.10.2023

Delphine de Vigan mě neustále utvrzuje v tom, že je opravdu skvělou spisovatelkou, která je vynikající znalkyní lidské psychologie. V románu Ani později, ani jinde popisuje na 180 stranách jeden jediný den v životě Mathildy a Thibaulta, dvou lidí, kteří se neznají, ale možná, že se v tomto příběhu poznají. A nebo ne..?

Je úplně jedno, co která postava v příběhu zrovna dělá, jedná se vlastně o docela obyčejný pracovní den. Mnohem zajímavější je, co se jim honí hlavou. Ze stránek knihy na vás úplně sálá prázdnota, samota a deprese.

Delphine de Vigan umí psát výborně, ale často dost pochmurně. Její knihy se čtou skvěle, ale nedají se číst jedna za druhou. Vždycky si pak musím dát chvilku pauzu.

5 15.10.2023

Namlsaná Šmehlíkovou prvotinou, Slyšet jeleny zpívat, očekávala jsem velkou bombu. Ne, že bych byla zklamaná, ale na Jeleny Šelma nemá.

V prvních kapitolách na mě styl psaní působil dost nejistě a trochu jsem se ztrácela v jednotlivých postavách, protože to bylo co kapitola, to nová posta a jiná dějová linka Nakonec jsem se ale zorientovala a začetla a těšila jsem se, až odhalím, jak spolu všechno souvisí a kdo je vrah.

Detektivka se četla pěkně, ale příběh byl dost překombinovaný. Kdyby byly dějové linky trochu propracovanější a šly víc do hloubky, ta překombinovanost by mi zas až tak moc nevadila.

A nakonec si neodpustím malé rýpnutí do korektury, protože výrazných chyb bylo v textu poměrně dost. V posledních letech se opravdu málokdy stane, že v knize neobjevím vůbec žádnou chybu. Škoda.

3 09.10.2023

Zpočátku jsem se nemohla začíst a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl vyprávění. Čekala jsem totiž více akce a přímé řeči, ale kniha je psaná spíš dost popisně. Trochu mě také zklamalo, že hned v úvodní kapitole autorka prozradila všechny zásadní události svého příběhu, takže jsem později nemohla být tolik překvapená, jako kdybych se tyto informace dozvěděla úplně poprvé.

I když knihu nehodnotím nijak extrémně vysoko, jsem ráda, že jsem se k ní díky letošní čtenářské výzvě dostala. Tenhle příběh o hrůzách holokaustu je jiný, šokující a opravdu autentický, až vám někdy zůstává rozum stát, co všechno jsou lidé a především děti schopné zvládnout.

1 02.10.2023

Další skvělá detektivka ze série s detektivem Josefem Bergmanem. A tahle mi opravdu sedla. Příběh krásně plynul a hezky se četl, zápletka byla zajímavá a vrah pro mě byl překvapením. Co víc si přát!

15 30.09.2023

Nedočteno. Skončila jsem na straně 104 a dál pokračovat nebudu. Kromě scény v prádelně jsem nebyla schopná se pořádně začíst a čtení si užít. Bylo tam moc dlouhých scén, kdy se skoro nic nedělo, nudila jsem se. Jelikož má kniha přes 500 stran, vzdávám se už teď a jdu si přečíst něco jiného. Život je moc krátký na čtení knih, které mě nebaví.

Lituji, že jsem Zvlčení a Antonína Bajaju neobjevila dříve. Tato kniha z roku 2003 je úkazem v současné české literatuře. Ne nadarmo byla zvolena knihou desetiletí!

Nádherným jazykem jsou v knize představeny dvě příběhové linie: lidé a vlci. Příběhy plynou, až se na samém konci prolnou. Vyprávění je tak zvláštní, někdy úplně snové, melancholické, jindy až moc realistické. Tato kniha je jiná: krásná i hrozná zároveň. Bajaja jakoby zkoušel, jaké všechny umělecké stránky literatury je autor schopen vměstnat do jedné knihy. Příběh obestřený mystičnem, který ve čtenářích vyvolává velmi zvláštní vzpomínky.

2 18.09.2023

Povedený debut mladé české spisovatelky a japanoložky, která do knihy promítla svou lásku k Japonsku.

Příběh je trochu předvídatelný, ale zajímavě vymyšlený a opravdu moc dobře se čte. Nechci se zabývat dějem, abych neprozradila něco důležitého ze zápletky, ale alespoň můžu napsat, že bych nikdy neřekla, že se dá tak čtivě napsat příběh o dizertační práci!

Tak zajímavě vymyšlených příběhů je v současné české literatuře opravdu málo, takže knihu rozhodně doporučuji!

10 09.09.2023

Příběh lady Chatterleyové je vlastně úplně všední, žádné velké zvraty se nekonají a děj je dost odhadnutelný. Na začátku knihy je několik velmi zajímavých myšlenek o vztazích a roli muže a ženy ve společnosti, později už ale nebyl čas na přemýšlení a Lawrence se naplno vrhl do popisu sexuálních scén.

Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, protože se jedná o klasiku, které teď celkově moc nečtu. Ale kdybych ji nepřečetla, nic závratného by se nestalo.

5 19.08.2023

Zase jsem si na chvilku odskočila k poezii za mým oblíbeným Karlem Šiktancem. Tentokrát to na mě ale bylo docela velké sousto, básně jsou krásné, ale ne všechny jsem pochopila. K téhle sbírce se budu muset ještě někdy vrátit

16.08.2023

Tak tohle jsem opravdu nečekala. Knížku jsem si koupila úplně náhodně, potřebovala jsem totiž přidat k nákupu nějakou další, abych měla slevu a on se z toho vyklubal takový skvost!

Nejde vůbec o příběh, ten je úplně obyčejný, jednoduchý, celkem bez velkých extrémů a zvratů. Jenže právě na tak obyčejném příběhu se ukazuje, že když někdo umí psát, je jedno, o čem píše. Na tak skvěle vypiplanou psychologii postav jsem už dlouho nikde v současné české literatuře nenarazila. Tuhle knihu jsem úplně hltala. Autorčin styl prostě nutí číst pořád dál a dál!

Moc doporučuji - přečtěte si Stehy, protože to je kniha, od které se nebudete moci odtrhnout!

6 18.07.2023

Při čtení vyvstává spoustu otázek. Člověk by řekl, že rozhodnutí musí být jasné, ale ono to není tak jednoduché. Sám Adam krevní transfuzi razantně odmítá, ale je mladý, život má před sebou, neví, co ho ještě může v životě čekat. Jak rozhodnout správně? Které rozhodnutí bude nejlepší?

Nesmírně zajímavé téma, kniha plná myšlenek o životě a smrti. Společně s Fionou řešíte morální dilema soudců nejen v Adamově případě, zvažujete pro a proti a sledujete, jaké má vaše rozhodnutí důsledky. McEwanovi rozhodně nemohu upřít skvěle zvládnutou psychologii ženské hrdinky, stárnoucí soudkyně, která mimo své případy řeší ještě vlastní manželskou krizi.

McEwanovy knihy jsou pro mě jak na houpačce. Buď mě chytne hned od začátku a já vím, že nebudu litovat, až knihu dočtu a nebo se nejsem schopná začíst a ani v průběhu čtení už se to nezmění. Tohle byl naštěstí ten první případ. Rozhodně se vyplatí si ji přečíst!

9 29.06.2023

Po 20 letech se znovu postupně vracím ke své nejoblíbenější knižní sérii: Letopisy Narnie.

Stříbrná židle, 4. díl série, mě v tuhle dobu a tuhle chvíli bavil úplně nejvíc. Příběh je vyspělejší než ty předchozí a teď v něm vidím přesahy, které jsem tehdy v 11 letech neviděla. Děkuji za to, že jsem se po letech mohla podívat aspoň na chvilku zase zpátky do Narnie.

Zajímavě vymyšlený příběh, který je ale napsán velmi prostě a jednoduše. Kniha se díky tomu sice čte velmi rychle, ale na úkor toho nejde téměř vůbec do hloubky. Psychologie postav je poněkud odbytá, vztahy i události jsou popsané dost černobíle. Sice ji zhltnete jako malinu, ale moc toho ve vás z knihy nezůstane. Určitě si budu chtít přečíst další díl, ale není to pro mě kniha, kterou bych si chtěla nechat v knihovněnebo si ji přečíst znovu.

12 09.06.2023

Sbírka vynikajících povídek, které jsou někdy trochu zvláštní, ale vždycky velmi působivé a jazykově a literárně vytříbené.

Já povídky moc nevyhledávám, mám raději delší příběhy, do kterých se můžu víc ponořit a chvilku s nimi žít. Jakmile se mi ale dostane do ruky něco od Fabera, je mi jedno, o jaký literární žánr se jedná, vím, že se můžu spolehnout na prvotřídní kvalitu. Velikou zásluhu na tom rozhodně má i Faberův dvorní překladatel, Viktor Janiš

Pokud jste od Fabera ještě nic nečetli, dejte si ho na seznam a přečtěte si od něj něco. Cokoliv. Každá jeho kniha je úplně jiná, ale všechny jsou literárně skvostné. Michel Faber je vynikající spisovatel.

6 06.06.2023

Mám moc ráda Kunderovy myšlenky a nápady a ráda občas proložím četbu beletrie právě jeho esejemi. Líbí se mi témata, která řeší, nejvíc asi propojení literatury a hudby, kterých je v Kunderových esejích spoustu. Jeho eseje se čtou lehce ale zároveň to nikdy neubírá na jejich intelektuálnosti a autentičnosti. Mají prostě obrovský přesah. A zrovna tyto dvě eseje ve sbírce Nechovejte se tu jako doma, příteli, se mi ze zatím přečtených Kunderových esejí libily nejvíc.

2 04.06.2023

Podle popisku děje bych si tuhle knihu asi nikdy ke čtení nevybrala. Ale slyšela a četla jsem na ni tolik chvály, že jsem prostě musela vyzkoušet, jak na mě zapůsobí. A už od prvních řádků mi bylo jasné, že tahle kniha bude stát za to. Je napsaná ojedinělým stylem, ve kterém slova lehce plynou a pomalinku se odkrývá děj a vám vůbec nevadí, že autor často odbíhá od hlavního tématu úplně někam jinam. Je tak poetická, že si vychutnáváte každý odstavec.

Díky vynikajícímu stylu vyprávění hodnotím jako nejlepší knihu, kterou jsem zatím tento rok četla. To jsem zvědavá, jestli tento poeticky a něžně napsaný příběh tento rok porazí nějaká jiná kniha. Tak uvidíme!

4 31.05.2023