jaroiva
komentáře u knih
Kouzelné pírko pro Gwendy
Richard T. Chizmar
Tento díl byl takový docela o ničem. Trochu násilně nastavené pokračování, aby to jakože souviselo s prvním dílem. Není to nějaká katastrofa, ale žádná bomba.
Co mi ale vadilo v českém vydání, byl překlad. Ne, že by byl špatný, ale je nekonzistentí s prvním dílem, přeloženým I. Němečkem.
Je sice pravda, že první díl se v originále jmenuje Gwendy's Button Box - čili skříňka s tlačítky, jak překládá Dina Podzimková, ale když už to Ivan Němeček přeložil jako Kouzelnou skříňku a používá toto označení, je mi nepříjemný najednou ten skok na "skříňku s tlačítky".
Leonard Cohen – Život, hudba a vykoupení
Liel Leibovitz
Nějak mi tu chybí ten životopis. Mělo mě varovat v úvodu, že celý životopis je jeho číslo zdravotního pojištění. Hmm. Prostě se mi tato kniha (audiokniha) nelíbí.
Kouzelná skříňka pro Gwendy
Stephen King
Je to takový celkem i typický King stylu Nezbytné věci v nějaké light verzi. Na Kinga málo ukecané, takže bych řekla, že to napsal King a Chizmar mu to proškrtal :D.
Rychlovka na odpoledne. Jdu shánět další díl.
Sobota
Ian McEwan
S McEwanem nejde šlápnout vedle. Přesto ale jsou knížky, které se mi od něj líbí víc, a knížky, které míň. Tato je dost na přemýšlení, ale na můj vkus moc politických pasáží. A taky neurochirurgické podrobnosti mi připadaly zdlouhavé. Oceňuji, že to musel autor dobře nastudovat, věřím, že to má "správně", ale vlastně mě to nezajímalo.
Naopak, psychologie postav a jejich myšlenkové pochody jsou tradičně vykresleny výborně.
Vzhledem k době vzniku jsou i ty části, které se mi nelíbí, celkem pochopitelné. To ale nemění nic na tom, že bych je raději vypustila.
Koniáš & Bakly - Mrtví muži
Miroslav Žamboch
Koniáš mě baví (nebo dřív bavil), Bakly moc ne (spíš vůbec). Spojení těch dvou... hmm, spíš se to blíží k tomu Baklymu.
Hegarty o kreativitě
John Hegarty
Krátká, ale úderná, inspirativní knížka. A jen tak mimochodem jako vedlejší efekt je opravdu i motivační :).
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Úplně mi nesedí styl psaní. Třeba věty, které opakují stejný slovní základ blízko sebe (např. Vlastně... vlastní jednoho koně...), nevzpomenu si teď na ty další příklady, ale bylo jich víc.
Místy jsem nepochopila nějaké skoky v čase/pohledu/ději, kdy mi chvíli trvalo se zas zorientovat.
Že je hrdinka vlastně antihrdinka, by mi ani tak nevadilo, ale celkově mě nějak ani nezajímalo, jak to s ní dopadne. Nosné téma je přitom hodně zajímavé. Ale takto mě nechávalo chladnou.
Při tom, jak vysoké je hodnocení knihy zde, bych asi čekala, že mě příběh bude víc zajímat.
Co ale oceňuji, je minimalistický počet postav, ve kterých se dobře orientovalo. Takže i když se dvě jmenují stejně, bylo jasno.
Ono je to vlastně celé takové trochu minimalistické až strohé vyprávění. Kdyby to měla být parádní vymazlená kniha, asi by to chtělo víc stránek.
Faktor Omega
Steve Berry
Zatím druhá kniha tohoto autora, kterou jsem četla. A dost možná i poslední.
Zase mi to připomínalo takového slabšího Browna a zase to bylo na můj vkus překombinované. Čtivé, ale špatně uvěřitelné. A úplný konec mi připadá dočista nesmyslný. Když už se něco staletí podaří přes všechny peripetie utajit, proč to kvůli čtenářům vyžvanit zrovna nějakému hlavnímu hrdinovi? "Pravdu" mohl přece sdělit v nějakém doslovu nebo tak...
Audrey Hepburnová a její zářivá hvězda
Juliana Weinberg
Kniha je úžasná, stejně jako byla Audrey.
Jen mě občas zarazilo nějaké divné slovo v českém překladu, které podle mě nemělo úplně přesný význam v kontextu. Původně bych myslela, že je to chyba překladu, ale když jsem zjistila ročník překladatelky, přehodnotila jsem to a domnívám se, že jde spíš o vývoj jazyka a generační záležitost.
Od autorky si ale ráda přečtu něco dalšího.
Mrknutí obrazovky
Terry Pratchett
Standardní povídková kniha. Některé povídky suprové, některé slabší. Obecně se mi víc líbily ty delší texty, než ty krátké blbinky. Takže hodnocení při zohlednění stránek, které se mi líbily a které ne, by bylo asi spíš 4*, ale neumím to přesně posoudit, takže takový standard, 3*.
Národ
Terry Pratchett
Není to úplně typický Pratchett, jak ho znám. Začátek se mi moc nepozdával, ale postupně se už poznalo, že je to přece jen Pratchett.
Takové spíš trochu naivnější, se mi zdálo. Normálně bych řekla, že pro děti, ale není to úplně pro děti. Takový spíš neuchopitelný žánr.
Když se "divoši" setkají s "civilizovaným" člověkem...
Tohle lidi hodně berou
Pavel Tomeš
Splnilo očekávání. Typický P. Tomeš.
Věděla jsem, do čeho jdu a nejsem zklamaná... Některé kousky jsem (ať už chtěl nebo nechtěl) musela přečíst manželovi nahlas.
Proč mi tohle nikdo neřekl dřív?
Julie Smith
Kniha naplňuje název. Proč mi tohle někdo neřekl dřív?
Ano, je to pro ty mladší, kterým to má někdo říct teď, zatímco starší a pokročilejší čtenáři psychologických příruček už zde nenajdou nic nového.
Být mi o 20 let míň, tak budu asi nadšená. Takhle už je to pro mě jen opakování opakovaného. Takže doporučuji pro YA segment čtenářů.
Stratená vec
Shaun Tan
Opět dojemný příběh. <3
Opět musím doporučit.
Opět budu chtít asi vlastní výtisk.
Einsteinovy hodiny a Poincarého mapy
Peter Galison
Knihu jsem objevila díky ČV 2024, jinak bych na ni nepřišla.
Einstein tu figuruje spíš jen jako lákadlo v titulu, řekla bych.
Ale hodně mě zaujalo řešení synchronizace časů a jak na to.
Dnes, kdy už ani nepřemýšlíme, jak těžké někdy mohlo být sychronizovat hodiny mezi Amerikou a Evropou. V době, kdy zprávy napříč kontinenty putují ve velkém rychleji než telegraficky, už nás ani nenapadne, jak vůbec není automatické, že hodina má 60 minut, nultý poledník je zrovna v Greenwichi...
Tato kniha popisuje boje, které ustanovily tyto pro nás samozřejmé skutečnosti. A není to ani zas tak dávno...
Hodně zajímavá knížka.
Stoikův průvodce pro každý den
Ryan Holiday
Tuto knížku nejde číst. Ta se musí pročítat, a opakovaně. Takže jsem ji sice už prošla od září celou, opakovaně, ale stejně ji budu muset nechat pořád po ruce, a občas si dát kapitolku, dvě... nebo ideálně každý den jednu, jak by bylo určeno.
Ještě by to chtělo si dát nějakého toho Marca Aurelia. A nemyslím tím zrovna lvici.
Kacířské nápady
Petr Hudský
Aboslutně mi sedí autorův styl slovního humoru. Netlačí moc na pilu, vtípky jsou jen sem tam kořením v textu.
Pokud jde o povídky, moc ty krátké nemám ráda, nestačím se do nich ponořit a už je konec. A proto i v této sbírce se mi víc líbily ty delší. Asi nejvíc pak Mravenci a Kriminál. A pak téměř detektivní Sudičky.
Celkové ladění knihy se mi moc líbí. Všechny povídky si drží jednotný "světonázor".
Jo, sedí mi jak název sbírky, tak styl psaní. Takže, přestože se mi nelíbí všechny povídky, musím knihu doporučit.
Katyně
Pavel Kohout
Bavilo mě to, nechápu tak docela relativně nižší hodnocení zde.
Je to sice absurdní, s postupujícím dějem čímdál absurdnější, což nemusí každému sedět, ale na druhou stranu zas jazykově vymazlené, s nápadem i vtipem. Situace ze života v totalitě jsou prostě jen uvedeny do trochu jiného - extrémnějšího kontextu.
Hlavní postava by na divadle neměla problém s naučením se textu, možná by bylo lepší, aby v tom ani nehrála, abychom - stejně jako v knize - mohli hádat, jak to má vlastně nastavené ona sama.
Za mě je toto "kvalitní literatura", i když je tu občas poněkud chlípnější kousek. Podle mého rozhodně stojí za přečtení nebo poslech.
Den nula
C. Robert Cargill
Připadá mi to trochu naivní, jakože YA literatura. Ale líbilo se mi to. A trochu jsem si vzpomněla na Plyšákokalypsu, která byla pro trochu starší čtenáře. :D