JanuldaN
komentáře u knih
Náhradní kluk
Kasie West
Krásná romance, kterou si užijí mladé i staré čtenářky. Nenáročné, klišovité, milé... Moje první Kasie West a jsem spokojená. Přesně tohle jsem čekala - odpočinek u knihy.
Strmý pád
Bianca Iosivoni
Mona Kasten, Laura Kneidl a teď Bianca Iosivoni... Tři mladé německé autorky, tři kolegyně píšící romantické příběhy. Jejich knihy mají nádherné obálky. Děvčata jsou obdařena neskutečným talentem vyprávění. Všechny se nebojí pouštět do vážnějších témat, kterými dodávají romantickému čtení další rozměr a hloubku. Jejich schopnost výborně vykreslit charaktery postav, a tím přimět čtenáře se do nich dokonale vcítit, je úžasná.
Za mě je však Strmý pád nejslabší. Sice jsem knihu přečetla rychle, ale ústřední dvojice mě nijak nezaujala. Řekla bych, že Hailee chyběla určitá hloubka, větší charakterové prokreslení. Chase jsem si zamilovala víc. V podstatě už od začátku jsem věděla, jak kniha skončí - tak nějak to bylo jasné i s ohledem na Jespera.
Český debut Laury Kneidl - první díl série s názvem Nedotýkej se mě, jsem přečetla stejně rychle. Kniha mě však zaujala natolik, že jsem si druhý díl koupila v němčina jako e-knihu a dokonce ho hned přelouskala. S druhý dílem Falling Fast - Flying High, to však neudělám, přestože byl konec stejně otevřený. Ale až kniha vyjde v češtině, určitě si ji přečtu.
Hodnej kluk
Elle Kennedy
Já si nejvíce užila svatbu Wese s Jamiem :-) Blake s Jass jsou roztomile dětinský pár. Jedná se o pohodové čtení, knihu jsem zvládla za dva večery.
My
Elle Kennedy
Nenáročná, čtivá, žhavá gay romance. Zamilovala jsem si ústřední pár a byla jsem moc ráda, že se k nim autorka vrací i v dalších knihách (série WAGs). Druhého dílu jsem se bála, ale zbytečně, duologie je skvělá.
Jedna noc s ním
Elle Kennedy
Jednohubka. Za mě - rozhodně nejslabší román Elle Kennedy (myslím z těch, co vyšly v češtině). Chyběla tomu šťáva, větší prokreslení postav, delší vývoj, uzavření - možná epilog? ... Klišé Popelka a princ mi nevadilo, avšak kniha mi nesedla a to mám Elle Kennedy ráda.
Hra
Elle Kennedy
Kniha je pro mě na stejné úrovni jako Risk, Návrh a Skóre.... Příjemné, velice vtipné čtení s velkou dávkou romantiky. Tentokrát si autorka vzala na paškál kapitána hokejového týmu Huntera Davenporta a slušnou studentku, která miluje psychologii Demi. Jsem zvědavá, jak tuto sérii autorka zakončila. Doufám proto, že vyjde i poslední část - The Dare, která se soustředí na surfaře Conora, a ve které by konečně měla být hlavní hrdinka normální holka bez postavy 90-60-90... Jediná negativní poznámka - slečna na přebalu knihy mi nesedí, působí nesympaticky a takto si Demi vůbec nepředstavuji :-D
Risk
Elle Kennedy
Elle Kennedy se zařadila mezi mé oblíbené autorky romantických knih. Po sérii Off Campus jsem se pustila i do Briar U... První díl mě moc nenadchnul, ale tenhle se mi líbil. Za mě stejně dobrý jako Návrh nebo Skóre, možná i lepší. Čtivý, vtipný román se sympatickými hrdiny.
Plán
Elle Kennedy
Série Off-campus je oddechové čtení - nenáročné, klišoidní, pro dlouhé podzimní večery, žádná top četba, ale ani propadák... Za mě je Plán stejně dobrý jako Omyl, nejlépe hodnotím Skóre. Tucker je sympatický, hodný kluk. Sabrina mě ke konci začala hodně štvát... To je fakt tak těžký říct "miluju tě"?
Skóre
Elle Kennedy
Za mě zatím nejlepší díl série... opět oddechové čtení, u kterého si odpočinete.
Omyl
Elle Kennedy
Opět oddechová kniha, kterou přečtete za jeden podzimní večer... Nečekejte nic převratného. Opět klišé, hovorová čeština, žhavé scény. V prním díle mě zaujala hlavní hrdinka, tady hrdina.
Návrh
Elle Kennedy
Čtení na odreagování... Nečekejte nic převratného, prostě si odpočinete. Příjemné, milé, žhavé, spousta klišé, sympatická hrdinka...
Tisíc polibků
Tillie Cole
Přeslazený, naivní, vysněný, těžce uvěřitelný příběh, který mě ovšem hluboce zasáhl! Při jeho čtení mi kanulo tisíce slz...
Slza č. 1 000
Posledních 50 stran (mimo epilog)
Úplně mi to roztrhlo srdce
Ráda jsem se nechala zavést do světa, kde existuje pravá, velkolepá, srdcervoucí láska. Ne že bych na takovou lásku nevěřila, ale přece jen - dokáže být skutečně ve všech svých tvářích takto dokonalá? Během čtení jsem přemýšlela nad důležitými polibky, co jsem kdy v životě zatím dostala a uvědomila jsem si, že si na řadu z nich tak dobře nevzpomínám. Osobně bych knihu nechala bez epilogu, ten byl pro mě velice pohádkový, ačkoliv chci věřit, že může být i pravdivý - pro každého z nás. Jakoby se autorka snažila alespoň takto "omluvit" čtenářům za slzy, které při četbě uronili. Kniha nás nutí zamyslet se nad svým životem - žijeme, nebo jen přežíváme?
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
Odpor, strach, lítost, smutek, touha, potřeba cítit se milován. Má temná Vanessa není román, který je zábavné číst, přesto jsem ho přelouskala za dva dny - kniha je psána velice poutavě. Jedná se o temný a znepokojivý ambiciózní debut - ten, který vyvolá spoustu diskusí a nepohodlí, a který rozhodně není pro každého! Je to drsné, realistické, provokativní, odvážné, temné a děsivé. Příběh klade čtenáři řadu nepříjemných otázek: Máme právo nutit někoho k tomu, aby si uvědomil, že je oběť, i když obětí být nechce? Někdy totiž člověk dokáže přežít zločin právě jen tím způsobem, že se stane "spolupachatelem" - v hlavě popře vše, co se stalo, nic si nepřipouští... Dluží oběť pomoc dalším obětem? Jakým způsobem může trauma ovlivnit život na XY let dopředu - vztahy, kariéru, sexualitu, dokonce celou osobnost člověka...? Může být součástí zneužívání láska a láska součást zneužívání? Jakým způsobem minimalizujeme naše traumata, abychom se s nimi vyrovnali?
Jediné s čím jsem měla problém byl věk hlavní hrdinky - patnáct let - v dnešním světě řada patnáctiletých děvčat nevypadá jako křehké dívenky. Každopádně tím nechci říct, že by jednání tyrana bylo omluvitelné nebo něco podobného. Je dívka v těchto letech skutečně dostatečně zralá, aby se sama rozhodla? A v kolika letech se vlastně vůbec dokáže sama za sebe rozhodnout a manipulátorovi ubránit? Jde to vůbec, když je manipulátor vynikající hráč? Je vyprávění patnáctiletého děvčete spolehlivé? Je starší Vanessa spolehlivější vypravěč než její mladší verze? Nakolik je skutečnost zkreslená psychickým stavem vypravěčky? Otázky, otázky a další otázky...
Moře klidu
Katja Millay
Emoce prýští celou knihou.
„Co cítíš, když se na ni podíváš?“ „Radost, strach, frustraci, touhu, kamarádství, vztek, potřebu, zoufalství, lásku, chtíč?“
Na knihu jsem narazila náhodou, nečekala jsem, že mě takto zaujme. Kniha není o velké osudové lásce. Je o druhé šanci, kterou je potřeba vždy využít, o tom nevzdat se a nelitovat sebe sama a hlavně je o potřebě mít blízkého člověka - cítit ho, vnímat ho, mít si s kým povídat, s kým trávit čas... Závěr je nádherný - jedna věta sdělila vše! Knize dávám pět hvězdiček přesto, že prvních cca 60 stran jsem se do knihy nemohla začíst.
"Lidé věří v Boha, protože nevěří sami v sebe. Potřebují něco jiného, na čem mohou být závislí nebo čemu mohou klást za vinu, že jsou v prdeli."
Nedotýkej se mě
Laura Kneidl
Knize jsem původně chtěla dát čtyři hvězdy, ale čím déle jsem četla, tím více jsem se přikláněla k pěti. Řekla bych, že kniha má vzrůstající tendenci. Graduje. Napětí mezi ústředním párem roste. Závěr knihy mě doslova rozdrtil, mé srdce se rozpadlo na kusy. V jednu hodinu ráno jsem konec knihy půl hodiny vydýchávala :-D Doufám, že se dočkáme druhého dílu. Autorčin styl je poutavý, čte se lehce, stránky doslova mizí pod rukama.