Jane2016 komentáře u knih
Od Sally Rooney jsem v minulosti přečetla knihu Normální lidi, a příběh mě doslova pohltil. Ještě dnes si živě vybavuji ten zvláštní pocit, který mě při čtení provázel. Jako by na mě někdo přehodil těžkou, neprodyšnou deku. Autorka mě svým stylem naprosto nadchla a zanechala ve mně hluboký dojem. Proto asi není žádným překvapením, že když jsem spatřila obálku této knihy, okamžitě jsem věděla, že ji musím mít.
Samotný příběh mě zaujal. Osudy mnoha postav se zde navzájem proplétají, a celou knihou prostupuje bohatství emocí a myšlenek. Sally Rooney má úžasnou schopnost přenést čtenáře do světa svých postav, kde si místo detailního zapamatování děje odnáším především hluboké pocity, které jejich příběhy vyvolávají. Její styl psaní dokáže člověka naladit na přemýšlivou notu, což je přesně to, co na jejích knihách miluji.
Ačkoliv pro mě Normální lidi zůstávají nepřekonaní, tento příběh rozhodně doporučuji. Nabízí témata jako přátelství, láska a drama, která jsou zpracována s autorčinou typickou citlivostí a hloubkou. Je to kniha, která ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení.
"Jak lépe naložit s časem" byla kniha, která dokonale zapadla do mého aktuálního čtecího plánu. Rozhodla jsem se totiž, že se více zaměřím na literaturu o seberozvoji, a proto mi tato kniha přišla jako logická volba. Na první pohled slibovala inspiraci a užitečné tipy, jak lépe hospodařit s jednou z nejcennějších komodit, kterou máme – časem.
Bohužel musím přiznat, že její obsah mě spíše zklamal. Místo toho, aby mě čtení motivovalo nebo nabídlo skutečně smysluplné rady, narazila jsem na mnoho doporučení, která mi připadala spíše absurdní. Jedním z příkladů je výpočet času, který údajně ušetříte, pokud si zkrátíte spánek na méně než osm hodin denně. Opravdu? :D Tato „rada“ mě spíše pobavila než inspirovala, a podobných příkladů je v knize více.
Celkově jsem měla pocit, že mi kniha nedala nic zásadního, co bych mohla skutečně aplikovat do svého života. Namísto praktických a promyšlených tipů jsem se dočkala spíše povrchních doporučení, která ve výsledku ani nedávala moc smysl. Pokud hledáte kvalitní literaturu na téma efektivního využití času, doporučila bych raději sáhnout po jiném titulu. Tato kniha pro mě bohužel byla spíše zklamáním a nelze ji hodnotit kladně.
Jakmile jsem dočetla první díl této série, ani na chvíli jsem nezaváhala a okamžitě sáhla po pokračování. Druhý díl hovorů s doktory mi opět přinesl nesmírně zajímavé čtení, které mě nadchlo stejně jako předchozí díl.
Tento díl zahrnuje rozhovory s mimořádnými osobnostmi, jako jsou například Vladimír Beneš, Jiří Froněk nebo Tomáš Šebek. Profese lékaře mě vždy fascinovala, a právě díky této knize jsem mohla nahlédnout do jejich světa z různých úhlů pohledu. Každý z nich nabízí jedinečné zkušenosti, odlišné názory a přístupy, které dohromady tvoří pestrou mozaiku příběhů a myšlenek.
Velmi mě bavilo číst o jejich pohledech na medicínu, práci pod tlakem i každodenních výzvách, kterým musí čelit. Každý rozhovor měl něco do sebe a přinášel něco nového, což udržovalo mou pozornost od začátku do konce. Rozdílnost názorů a způsobů, jakými tito lékaři vnímají svou práci i život obecně, dodávala knize na hloubce a autentičnosti.
Pokud vás baví číst rozhovory s inspirativními lidmi a chcete nahlédnout do života těch, kteří denně zachraňují životy a překonávají neuvěřitelné výzvy, tahle kniha by vám rozhodně neměla uniknout. Je to výjimečné čtení, které vás donutí přemýšlet a možná i o něco více ocenit ty, kteří stojí za naším zdravím.
Ačkoliv fantasy nepatří mezi mé oblíbené žánry, tato kniha mě překvapivě zaujala svou poutavou anotací. Českých fantasy titulů mám přečteno jen pár, ale právě tahle se mi dostala pod kůži a nadchla mě svou originalitou.
Začátek pro mě nebyl úplně snadný. Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl psaní, humor a způsob, jakým představuje své postavy. Jakmile jsem se však ponořila do příběhu, četlo se to jedním dechem. Obrovským plusem pro mě bylo zasazení děje do Prahy, mého milovaného města. Představa magického příběhu odehrávajícího se na známých místech, která navštěvuji, dodala knize neobyčejné kouzlo a ještě více mě vtáhla do její atmosféry.
Co určitě stojí za zmínku, je množství výborných hlášek, u kterých jsem se často od srdce zasmála. Autorův smysl pro humor krásně odlehčil některé napjaté okamžiky, což příběhu dodalo příjemnou rovnováhu mezi dramatičností a zábavou.
Kniha je unikátní kombinací všeho, co mám ráda – vtipu, špetky bizarnosti a správné dávky napětí. Pokud patříte mezi ty, kdo se stejně jako já fantasy spíše vyhýbají, nenechte se odradit. Věřím, že vás tento příběh osloví stejně jako mě a že si ho užijete od začátku do konce.
Na tuto knihu jsem narazila naprostou náhodou, ale hned na první pohled mě zaujala. Zdravotnictví je oblast, která mě nesmírně fascinuje. Miluji nejen jeho specifickou atmosféru, ale také příběhy a životní osudy, které se v něm odehrávají. Knihy zasazené do tohoto prostředí mě vždy přitahují, a proto asi nikoho nepřekvapí, že jakmile jsem spatřila obálku této knihy, neváhala jsem ani chvíli a rozhodla se ji přečíst.
A musím říct, že očekávání rozhodně nezklamala. Kniha byla výborná – její obsah byl promyšlený, čtivý a velmi poutavý. Otázky, které byly v textu kladeny, mě zaujaly svojí hloubkou i různorodostí. Největší dojem na mě udělalo pestré spektrum názorů jednotlivých lékařů. Každý z nich přistupoval ke svému povolání i k životním otázkám zcela odlišně, což dodalo knize dynamiku a jedinečnost.
Pokud hledáte něco originálního a inspirativního, určitě bych tuto knihu doporučila. Není to jen čtení pro ty, kteří mají blízko k medicíně, ale i pro každého, kdo chce lépe porozumět lidskému přístupu k životu, práci a smyslu, který v ní nacházíme.
Od Biancy Bellové jsem v minulosti přečetla dvě knihy, které mě nesmírně bavily. Bezpochyby má velký talent na psaní a schopnost vtáhnout čtenáře do svých příběhů. Její styl mě natolik oslovil, že jsem si slíbila, že se na její tvorbu zaměřím více. A právě proto jsem sáhla po knize Mrtvý muž.
Tento příběh se ukázal jako nesmírně zajímavý a neobvyklý. Už od prvních stran bylo jasné, že se nebude jednat o nic běžného. Kniha je poměrně útlá, má něco málo přes sto stran, takže se čte opravdu rychle. Přesto na tak malém prostoru dokázala autorka vytvořit něco, co má hloubku, atmosféru a zanechá v člověku silný dojem.
Mrtvý muž byl přesně podle mého gusta – poutavý, originální a s nezaměnitelnou atmosférou, která je pro Biancu Bellovou typická. I když jsem čtení zvládla za krátkou dobu, příběh ve mně zůstal ještě dlouho poté. Tuto knihu rozhodně doporučuji, a to nejen fanouškům autorky, ale i těm, kteří hledají něco netradičního a mimořádného.
„Moje milá smrti“ je kniha, která mě zaujala nejen svým názvem, ale především hluboce osobní a silnou anotací. Už během prvních stránek mi bylo jasné, že jde o dílo, které nezapadne mezi průměrnou literaturu. A po dočtení musím upřímně říct, že v životě jsem narazila jen na pár knih, které mě zasáhly tak hluboko jako právě tato.
Osobní příběh autorky je složitý, nelehký, ale zároveň obrovsky inspirující. Nejedná se o knihu, která by nabízela univerzální „návod“ na to, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Místo toho přináší autentický příběh, který dokazuje, že přestože je zármutek nevyhnutelnou součástí života, lze se s ním naučit žít. Ukazuje, že cesta smutku nikdy skutečně neskončí, ale i v jejím průběhu lze nacházet okamžiky klidu, naděje a možná i radosti.
Kniha je mimořádně emotivní, upřímná a nesmírně silná. Rozhodně to není četba pro slabé povahy. Myslím, že člověk, který sám nikdy nezakusil ztrátu, možná nepochopí všechny nuance, pocity a myšlenky, které z tohoto díla vyzařují. O to více však může oslovit ty, kteří se s podobnou situací potýkají, nebo ji v minulosti prožili.
Tento příběh vám připomene, jak křehký, ale zároveň krásný je lidský život. Doporučuji ho opravdu všemi deseti – nejen těm, kteří hledají pochopení pro vlastní bolest, ale i těm, kteří chtějí lépe porozumět ostatním. Nebojte se po této knize sáhnout, i když víte, že vás možná rozpláče. Přesně v těchto slzách se skrývá její pravá síla.
Krize jako příležitost – už samotný název ve mně vzbudil zvědavost, a tak jsem téměř okamžitě sáhla po této knize s nadějí, že mi přinese nové úhly pohledu na překážky, se kterými se setkáváme v životě.
V knize jsem našla několik zajímavých myšlenek, které mě přiměly zamyslet se nad vlastními životními situacemi. Dokonce jsem díky ní přehodnotila pár drobností, které jsem v poslední době intenzivně řešila. Autor dokázal jednoduše a srozumitelně nastínit, jak lze krize vnímat jako příležitosti k růstu, což je přístup, který mi byl sympatický.
Přesto bych knihu hodnotila spíše jako průměrnou. Neurazí, ale ani nenadchne. Občas mi chyběla větší hloubka.
I tak jsem ale ráda, že jsem si ji přečetla. Přinesla mi pár užitečných poznatků a podnětů k zamyšlení. Pokud hledáte inspiraci a máte chuť na lehčí čtení, může vás Krize jako příležitost mile překvapit.
Narcis a pivoňka je jednou z těch knih, které Vás okamžitě zaujmou už na první pohled svou nádhernou obálkou. Sotva jsem ji spatřila, hned jsem věděla, že musím zjistit víc, a tak jsem si přečetla anotaci. Ta mě nadchla ještě víc a byla jsem rozhodnutá – tuto knihu si zkrátka musím přečíst.
Příběh se zaměřuje na životní cestu hlavní hrdinky Agáty. Sledujeme ji od dětství, přes první polibek, první lásku až po první životní zklamání a starosti, které přináší dospívání. Je fascinující, jak se z malé, naivní holčičky postupně stává dospělá žena, která musí čelit náročným životním situacím. Jednou z nejbolestivějších částí jejího života je toxický vztah s Ricardem, mužem, jehož manipulativní chování ji nutí pochybovat o sobě samé. Agáta se neustále zamýšlí nad tím, zda je její chování skutečně špatné, i když se ve skutečnosti nemá za co obviňovat.
Autorka si skvěle pohrála s psychologií postav, zejména s myslí Ricarda a Agáty. Dokázala mistrně vykreslit charaktery obou postav a velmi realisticky popsat dynamiku jejich vztahu. Ricardova manipulace a neustálé obviňování byly nejen bolestné pro Agátu, ale také nesmírně těžké pro mě jako čtenářku – kolikrát jsem cítila vztek, smutek i bezmoc nad jeho chováním. Přesto mě právě toto emocionální napětí udržovalo neustále v pozoru a vtahovalo mě do děje.
Konec knihy mě překvapil, a zároveň naplnil nadějí. Agáta si prošla nelehkou cestou, ale nakonec našla sílu postavit se na vlastní nohy. Tato proměna mi dala pocit zadostiučinění a přála bych podobné „probuzení“ každému, kdo si prochází něčím podobným.
Celkově mě kniha naprosto uchvátila. Čtení rychle ubíhalo, příběh byl emotivní, silný a donutil mě zamyslet se nad tím, jak moc mohou vztahy ovlivnit naši vlastní hodnotu. Jsem nesmírně ráda, že jsem si tento příběh nenechala ujít.
Narcis a pivoňka je kniha, kterou rozhodně doporučuji všemi deseti – zejména pokud máte rádi příběhy o vztazích, hledání vlastní identity a překonávání životních překážek. Tento příběh Vás zasáhne a zanechá ve Vás stopu.
"Plyšáček" mě na první pohled zaujal jak svou výraznou obálkou, tak i samotnou anotací. Téma, kterému se kniha věnuje, v posledních letech stále více rezonuje společností, což považuji za velmi pozitivní. A co se týče počtu knih, které jsem přečetla s tímto tématem? Je jich pomálu a proto jsem se rozhodla to napravit.
Samotné čtení bylo svižné, příběh plynul lehce, ale bohužel mě nezaujal tak, jak jsem očekávala. Od knihy jsem si slibovala o něco hlubší a možná i intenzivnější uchopení tohoto důležitého tématu. Co mě v průběhu příběhu zarazilo, bylo chování hlavní hrdinky Emilie, které mi přišlo neodpovídající jejímu věku, což mi kazilo celkový dojem.
Přestože oceňuji skvělý námět a dobrý úmysl autora, zpracování mě bohužel příliš neoslovilo. Kniha ve mně nezanechala ten silný dojem, jaký jsem od ní očekávala, a i když jsem ji dočetla, nemohu říct, že by mě skutečně zasáhla.
Honzu Vojtka naprosto zbožňuju a jeho knihy patří mezi mé oblíbené kousky. Nemohu si je vynachválit a vždy se těším na jakoukoli příležitost, kdy ho mohu slyšet – ať už v rozhovorech, přednáškách nebo jiných veřejných vystoupeních. Myslím, že je to člověk, který má na vztahy opravdu jedinečný pohled, a co je pro mě klíčové – na nic si nehraje. Jeho autenticita a schopnost podat složitá témata srozumitelně a lidsky je prostě obdivuhodná.
Jeho předchozí knihy „Vztahy a mýty“ a „Vztahy a pasti“ mě hluboce zasáhly a pomohly mi lépe pochopit mezilidské vztahy. Proto pro mě bylo naprosto samozřejmé, že si nenechám ujít ani jeho nejnovější dílo. A musím říct, že opět nezklamal – naopak, moje očekávání ještě překonal. V této knize Honza Vojtko opět dokazuje svou schopnost být nesmírně lidský, empatický a zároveň surově upřímný.
Tentokrát čtenáře zve do zákulisí své terapeutické praxe a skrze příběhy svých klientů otevírá důležitá, mnohdy náročná a křehká témata. Co mě osobně oslovilo nejvíce? Kapitola o lásce ke zvířeti, která do knihy přinesla nečekanou dávku něhy, ale zároveň jsem si velmi vážila i vážnějších kapitol, například těch, které se věnovaly (ne)vztahům v rodině nebo tématu smrti.
Celá kniha mě naprosto pohltila a musím říct, že Honza Vojtko má výjimečný dar pracovat s emocemi čtenáře. Tuto knihu bych s čistým svědomím doporučila každému, kdo se zajímá o osobní rozvoj, mezilidské vztahy nebo hledá inspiraci, která může změnit pohled na svět i na sebe sama. Je to kniha, které Vás zasáhne, a zároveň obohatí.
Knihy Martina Moravce jsou pro mě vždy zárukou kvality. A věřím, že stejný názor sdílí každý, kdo se kdy začetl do jeho předchozích rozhovorů, například s Markem Dvořákem, Vladimírem Benešem nebo Josefem Marešem. Vždy dokáže ze svých respondentů dostat to nejzajímavější, a proto jsem se na jeho nejnovější rozhovor nemohla dočkat. A víte co? Očekávání nejen splnil, ale naprosto je předčil.
Čtení bylo naprosto pohlcující. Některé pasáže mě doslova zvedaly ze židle. Povolání Adama Dolníka je samo o sobě neuvěřitelně fascinující, ale způsob, jakým o něm hovoří, to posouvá ještě o úroveň výš. S nadhledem, lehkostí a přirozenou elegancí sdílí své zkušenosti a myšlenky, které vás přinutí se zamyslet nad spoustou věcí.
Od čtení jsem se nemohla odtrhnout až do samotného konce. Pokud hledáte knihu, která vás nejen obohatí o nové poznatky, ale zároveň pobaví a naprosto vtáhne do nového světa, vřele doporučuji. Martin Moravec je skutečný mistr svého řemesla a jeho nejnovější kniha Vám bude ještě dlouho rezonovat v hlavě. Doporučuji všemi deseti!
Na každý díl ze série s Robertem Hunterem čekám jako na smilování. V životě jsem přečetla už spoustu hororů, thrillerů a detektivek, ale žádný z nich se nevyrovná knihám od Chrise Cartera.
A tento příběh? Ten mi výše uvedenou větu jenom potvrdil. Opět to bylo děsivé, krvavé, plné zvratů a promyšlené do posledního detailu.
Díky příběhů jako je tento se vyplatí číst knihy. Věřte mi. A pokud autora neznáte, upřímně Vám závidím, lepšího autora totiž horko těžko najdete.
Skvost, klobouk dolů před Carterovými příběhy.
Konečně nadešel čas pustit se do čtení této nádherné knihy! Po Nevěstě jsem už delší dobu pokukovala. Na sociálních sítích i v knihkupectvích mě pořád přitahovala, a tak se objevila na mém vánočním seznamu přání. A víte co? Ježíšek nezklamal!
Nadšení z toho, že knihu konečně otevírám, bylo obrovské. Začátek mi však dal trochu zabrat. Do děje se skákalo přímo po hlavě a některé detaily mi chyběly. Připadalo mi, že příběh potřebuje trochu více času na rozjezd a lepší uvedení čtenáře do světa hlavních postav.
Naštěstí mě tento pocit po pár kapitolách přešel a já si čtení maximálně užila. Bylo to svižné, chytlavé a sexy! Kniha překypuje emocemi, vášní i jemným humorem, který mě bavil od začátku do konce.
Fanouškům Ali Hazelwood mohu tuto novinku jedině doporučit. Ačkoli začátek působil trochu neobvykle, nakonec jsem si čtení užila na maximum.
Štěpána Kozuba už delší dobu pozoruji, jako herce a komika. Ačkoliv jej vnímám jako velmi veselého člověka, který je pro každou srandu, tato kniha mi otevřela oči. Přiznám se, že některé pasáže v knize, především ty ve kterých Štěpán mluví o svém tatínkovi, mě rozplakaly.
Po dočtení se na tohoto herce už budu dívat v jiném světle. Tedy jako na člověka, který miluje svou práci. Na milujícího tatínka. A taky vlastně na obyčejného člověka, který má city a je zranitelný i když to občas přes tu masku klauna nedává znát.
Za mě skvělá kniha, kterou doporučuji každému.
Miluju true crime, tudíž knihy z tohoto žánru jsou na mém nočním stolku velmi často. A tento kousek samozřejmě nemohl chybět!
"V mysli vraha" je skvělá kniha, dokonale popisuje nejslavnější krimi případy. Já většinu znala, ale co mě opravdu zaujalo byl případ Otýlie Vranské. Jméno této ženy zná téměř každý, ale už méně lidí ví, co se tehdy skutečně stalo.
Čtení to bylo velmi zajímavé, poučné a místy fascinující, pokud máte, stejně jako já, rádi true crime, tato kniha by Vás rozhodně neměla minout.
Čas hledání té pravé knihy, která by mě naladila na vánoční vlnu, byl letos delší, než jsem čekala. Rukama mi sice prošlo pár knih, ale žádná z nich mi nedokázala přinést to pravé kouzlo Vánoc. Až do chvíle, než jsem otevřela Čarovnou zimu.
Ta na mě už během první povídky dýchla vánočním kouzlem a to mě neopustilo až do poslední kapitoly. Láska, naděje a humor je na každé stránce. Úsměv mě během čtení opouštěl jen
velmi zřídka.
Co mě překvapilo nejvíce, byla kvalita všech povídek. Obvykle si v povídkových sbírkách najdu jednu nebo dvě, které mě opravdu chytí, ale tady? Každý příběh měl něco jedinečného – svou atmosféru, svůj děj a své kouzlo.
Velké díky patří autorkám za to, že vytvořily něco tak krásného. Konečně jsem našla knihu, která mi nejen připomněla, proč mám Vánoce tak ráda, ale také mě zcela naladila na jejich příchod. Tuto knihu rozhodně doporučuji všema dvaceti!
Od autora Carmen Mola jsem před pár měsíci přečetla knihu s názvem Obřad. Upřímně řečeno, příliš mě neoslovila a cítila jsem spíš zklamání než nadšení. Byla jsem nespokojená a neměla jsem pocit, že bych chtěla v sérii pokračovat. Druhý díl mě proto minul, ani jsem neuvažovala, že bych se do něj pustila. Když se mi ale dostal do rukou třetí díl s názvem Rok prasete, rozhodla jsem se, že dám autorovi ještě jednu šanci.
A přišlo obrovské překvapení. Světe div se, Rok prasete mě nadchnul. A to opravdu hodně! Už po několika stránkách jsem se nemohla odtrhnout, příběh mě okamžitě vtáhl a přiznávám, že jsem knihu přečetla na jeden zátah. Je to čtení zvrácené, místy nechutné, ale přesto neskutečně čtivé. Napětí doslova čiší z každé stránky, každá kapitola Vás nutí číst dál a dál, až zapomenete na čas.
Jsem si jistá, že na děj této knihy dlouho nezapomenu. Byla jsem tak mile překvapená, že ji budu doporučovat, kudy budu chodit. Musím přiznat, že jsem Carmena Mola po prvním dílu odsoudila příliš rychle, a to byla chyba. Rozhodně mám v plánu si co nejdříve přečíst druhý díl této série s názvem Purpurová síť.
Pokud máte rádi detektivky a thrillery, Rok prasete si určitě nenechte ujít.
Po nahlédnutí do této knížky jsem téměř okamžitě věděla, že si ji musím přečíst. Krátká a vtipná pravidla shrnutá do 488 odstavců? To znělo jako něco, co musím zkusit! Říkala jsem si, že by to mohlo být příjemné oddechové čtení, ideální na chvíle, kdy člověk hledá něco nenáročného, co ho zároveň pobaví.
Po dočtení mám však smíšené pocity. Čtení sice bylo zábavné, ale ne takovým způsobem, že bych se smála nahlas nebo si jednotlivá pravidla pamatovala dlouho po dočtení. Spíš jsem se u některých bodů pousmála, někdy se zastavila a přemýšlela, jak dobře dokážou vystihnout situace, které známe z běžného života.
Kniha rozhodně není určená jako návod na lepší život nebo něco, co by člověka zásadně ovlivnilo. Je to spíš sbírka lehce ironických a trefně popsaných pravidel, která se dají s trochou nadhledu aplikovat na každodenní situace.
Nadšená tedy nejsem, ale na zkrácení dlouhé chvíle při cestování byla kniha dostačující.
Je to jako včera, co jsem začala číst autorčinu knihu "Lásky z karamelu" a měla jsem obavy, zda se mi podaří zvládnout čtení ve slovenštině. A dnes? Dnes už si vychutnávám "Dievča z obrazu" s takovou radostí, že ani nepoznám, že nečtu v češtině.
Co se týče samotného příběhu, střídají se zde různé země a prostředí, což příběhu dodává širší perspektivu a neustálou dynamiku. Stejně tak milostné vztahy nejsou nikdy stabilní, ale to je právě to, co je na nich tak realistické a fascinující.
Hlavní hrdinka mě okamžitě okouzlila. Její bláznivá povaha, energie a skvělý smysl pro humor jsou tak nakažlivé, že jsem měla pocit, jako bych byla její nejlepší kamarádkou.
Příběh nabízí vše, co ženská duše potřebuje – lásku, romantiku, přátelství, rodinu, ale i občasná dramata, která vše ještě více zintenzivní.
Autorka mě opět uchvátila, její knihy mají neuvěřitelnou sílu a ženskou energii, která prostupuje každou stránkou. Je radost se do nich ponořit a nechat se unést příběhem.
Kniha mě naplnila radostí a optimismem, což je něco, co od dobré literatury opravdu očekávám. Knížku vřele doporučuji. Stejně jako všechny předchozí autorčiny tituly, které mě nikdy nezklamaly.
Těším se s čím nás autorka překvapí příště!