Neviditelné ženy
Caroline Criado Perez
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531367/bmid_neviditelne-zeny-65bf9c2f20230.jpg
4
103
103
Data jsou pro moderní svět zásadní. Od ekonomického rozvoje přes zdravotnictví až po vzdělávání, politiku nebo veřejnou správu, při rozdělování zdrojů i přijímání zásadních rozhodnutí se spoléháme na čísla. Značná část dat však nezohledňuje pohlaví, považuje muže za standard a ženy za atypické. Za tuto předpojatost ovšem ženy platí svým časem, penězi a často i životem. Caroline Criado Perez v knize Neviditelné ženy zkoumá příčiny genderové nerovnosti v domácnostech, na pracovištích, při lékařských diagnostikách, v politice i dalších oblastech. Kniha, postavená na stovkách případových studií z celého světa a napsaná s energií, vtipem a jiskřivou inteligencí, je průlomovým, nezapomenutelným odhalením, které změní váš pohled na svět.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Sociologie, společnost
Vydáno: 2024 , HostOriginální název:
Invisible Women, 2019
více info...
Přidat komentář
Čtení to není na jeden večer, vzhledem k množství informací v knize obsažené. Ovšem musím přiznat, že jsem o spoustě dat neměla ani ponětí.
Kniha působí feministicky a vzhledem k iniciativám autorky se není čemu divit. Ženy o své místo na světě neustále bojují, je to až zarážející v kolika směrech jsou opomíjené (jelikož světe div se, jsme taky lidi).
Knihu doporučuji k přečtení. Obávám se však, že ve společnosti cílené na zájmy mužů, podobné knihy neotevřou oči tak, jak bych očekávala. Vždyt o tom to je, rozšířit si obzory, naslouchat a pochopit.
Když mnohé ženy samy odsuzují/zesměšňují feministické tendence, jak chcete "přemluvit" muže, aby se problematice žen více věnovali?
Paradoxem je, že na emancipaci vydělávají všichni...ale připustit si to, je věc druhá...
Dávám horší hodnocení než třeba od naší Šárky Homfray nebo Silvie Lauder, protože se mi tato kniha líbila méně. Ač prezentuje řadu (a důležitých!) dat, tak mi přišla v některých tématech poměrně tendenční. Nejsem si jistá, jestli tedy na čtenáře zapůsobí dobře, nebo to bude mít spíše opačný efekt. Jako negativní hodnotím i rozsah – člověka už to pak prostě dál nebaví.
Autorka zde dává do kontextu mnoho informací, které spolu zdánlivě nesouvisí. Díky tomu se dá celá řada poměrně běžných situacích, kdy se jedinec (žena) nemusí cítit úplně komfortně, vysvětlit a čtenář tak může získat na otázku feminismu zcela nový náhled. Rozhodně se ale nejedná o ofenzivní narativ feminismu, ale naopak jde o zcela objektivní pojetí a dokáže tak mnohem lépe upozornit na problematiku equality != equity, než některá jiná obdobná díla. Díky této publikaci čtenář získává nejen perspektivu, ale taktéž argumenty k vyvracení mnohých mýtů, které se této problematiky týkají.
Kniha se mi moc nelíbila, nutila jsem se do čtení, i když mě některá témata zaujala a určitě stojí za přečtení. Je jasné, že ženy to v minulosti měly a dodnes mají v mnoha ohledech těžší v systému, jehož pravidla z větší části vytváří a přizpůsobují sobě muži. Je na silných a odpovědných ženách, aby bouraly stará přesvědčení, co by ženám mělo či nemělo příslušet a nebály se do mužského světa zasahovat a také ho spoluutvářet. Je ale třeba si uvědomit, že mnoha ženám jejich "pasivní" pozice vůči mužské "normě" vyhovuje, proto nemůžeme všechnu vinu házet na muže.. Muži se často chovají tak, jak jim to ženy umožňují. Pokud se některé ženy (a není jich málo) dobrovolně pasují do role hezkých objektů pro muže, nemohou se pak divit, že existuje např. sexismus. V moderní společnosti muži nenutí ženy chodit v minisukních a podstupovat plastické operace. Žena může sama určovat, na čem závisí její hodnota - jestli primárně na vzhledu nebo na inteligenci či schopnostech. Na tom, proč jsou feministky mnoha muži vnímané jako nějaké nenávistné hysterky a nepřátelé mužů, se nepodílejí jen misogynní muži, ale také mnoho samotných žen, které se chovají jako domácí puťky, služky či poslušné matky a stanovují pro odlišné ženy jakousi nepsanou normu "normální" ženy. Žádná norma muže či ženy ve skutečnosti neexistuje, je to o schopnosti inteligentně a svobodně uvažovat a rovnocenně spolupracovat nezávisle na svém pohlaví, vzájemně respektovat své odlišnosti.
Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Tohle se nepovedlo.
Věřím, že jsem dost "open minded" muž a rád si poslechnu nebo přečtu kontroverzní názory, a to klidně feministické. Tohle ale bylo opravdu hodně přitažené za vlasy.
Žena po přečtení této knihy bude mít pocit, že je vše kolem ní nefér. Muž po přečtení této knihy (pokud ji přečíst dokáže, viz níže) bude mít pocit, že je odpornou obludou tohoto světa a měl by se za sebe stydět.
Ona celá kniha totiž vůbec není (aspoň tak na mě působí) nějakou snahou o podporu žen. Je to snaha nálepkovat nás, zlé muže, kteří vlastně řídí svět, kteří ženy vykořisťují, kdovíjak všelijak zneužívají, nenechávají jim prostor apod... no prostě takový další radikální "Ismus" :). Řekl bych, že muž, který sebe má rád, tohle prostě nedočte. A není to věc ega - kdyby nějaký muž vydal knihu stejného narativu zaměřenou proti ženám, ženy by s ní taky po chvíli třískly o zem.
O čem tedy kniha je? Tak hned na začátek v první kapitole autorka tvrdí, že odklízení sněhu je sexistické, protože se nejprve odhrnují hlavní silnice, po kterých jezdí hlavně muži, a až potom chodníky a menší cesty, které jsou užívány zejména ženami... Jestli ono to nebude třeba tím, že ty hlavní cesty jsou prostě důležitější, že? A vzhledem k tomu, že řidiči hovnocuců, cisteren, kamionů, autobusů, tramvají a dalších značně důležitých dopravních prostředků jsou téměř vždy muži, pak je jasné, že tyto cesty využívají více...
Pak nějaké povídání o tom, že mobily jsou nefér, protože jsou moc velké do ženské ruky a že vlastně všechno kolem nás je děláno na mužskou velikost - povím vám, dnes jsem jel v autobuse, vedle mě seděl muž stejného, průměrného vzrůstu jako já, a co bych dal za to, abych byl drobná žena, která se nemusí celou cestu tlačit ramenem - asi tolik k tomu, jak je vše děláno zištně a bezdůvodně jen pro nás, zlé muže.
Nezapomnělo se ani na "diskriminaci" žen na stavbách, protože pytle na cement jsou na ně moc velké - opět dělány pro muže; zmínilo se, že svět se točí kolem hlavně kolem mužů i proto, protože ženy doma pracují více než muži (což je ale snad o nastavení a domluvě každé domácnosti a nevím, jak za to vlastně my, zlí vykořisťující muži, můžeme); Dále si ještě autorka zanadávala na malou kapacitu veřejných toalet pro ženy, kvůli které vznikají fronty, zatímco muži tyto problémy nemají (možná proto, že jsme prostě rychlejší a často, zejména v symetrických budovách, jednoduše nelze vyčlenit pro ženy více prostoru); Uplivla si u módních figurín, bezpečnostních pásů a léků a celou tuto trýzeň zakončila tím, že ženy by měly být více v politice - přímo kvóty nezmínila, ale směřovalo to k tomu.
Více než úsměvnou věcí je, že ačkoliv je celá kniha o jakýchsi přežitcích patriarchátu západní civilizace, autorka se neštítila používat i studie ze zemí typu Afghánistán. To se potom ta data o diskriminaci žen samozřejmě skládají podstatně jednodušeji. :)
No a úplně nakonec si dovolím ještě říct jedno - Kniha má nemálo přes 300 stran, jež překypují informacemi o nespravedlnosti vůči ženám. Ačkoliv rozumím, že je kniha zaměřena na ženy, pakliže je takovéhoto rozsahu, určitě by jí neuškodilo zmínit, např. v poslední kapitole, že i muži to mají v některých (mnohem serioznějších!!!) věcech těžší než ženy - Branná povinnost se až na výjimky vztahuje jenom na nás. Máme daleko slabší váhu slova, když se žena rozhodne, že počaté dítě (ne)chce a (ne)půjde na potrat, zatímco my chceme opak a pak musíme platit výživné na nechtěné dítě, anebo se smířit s "vraždou" našeho potomka. Častokrát jsme obětí nějaké zlatokopky, která na nás vysoudí majlant. V kriminálech, v exekucích, v náročných fyzických profesích, v špatně placených profesích a na ulici jsme oproti ženám v jasné převaze (asi tolik k tomu, jak moc je nám systém doopravdy nakloněn). Sebevraždy pácháme hlavně my. Nebo třeba máme daleko těžší prokázat, že jsme obětí domácího násilí.
Abych jen nekritizoval, tak uznávám, že kniha otevírá na nějaká témata oči a vzbuzuje polemizování. Bohužel je však asi výtvorem zahořklé staré panny, která se rozhodla, že jejím posláním je šířit mezi lidi nenávist.
Kniha byla složitější na čtení ale přesně jak říkají komentáře Líbí se mi že to není nějaký feministický Výkřik ale výzkumy podložená kniha. Některé myšlenky mne velmi zaujaly a za mě Je to téma o kterém je třeba mluvit a přesně i psát. Knihu hodnotím Jako pozitivní v tom že nabízí pouze úhel pohledu nikoli útok na muže až na pár odstavců které by se tak mohli zdát Nicméně dřívější doba prostě taková byla. Otázkou ovšem je kam nás to posune dál
Zlí muži odjakživa dělali vše proto, aby ženám ničili život (přestože jsem se díky komentářům dozvědel, že tvoří polovinu populace). Dokonce protahují dálnice (a menší cesty prý ne) nebo povrchově nerozlišují pohlaví u testovacích figurin (které se tak jistě velmi liší), "takže" ženy mají více dopravních nehod (teď ale jak to skloubit s tím, že ženy mají méně dopr. nehod než muži, protože řídí zodpovědněji a bezpečněji... ach jo.)! A léky testovali jen na sobě, protože coby postradatelné pohlaví chtěli ženám ušetřit vedlejší účinky! Tedy pardon, z vlastního sobectví samozřejmě. Na staveništích není víc žen (což je hrozná ztráta), protože zlí muži vymysleli příliš velké pytle cementu. A autorka byla i u vývoje mobilů (které, jak sleduji všude kolem sebe, ženy dokážou používat docela zdařile...:), jejichž velikost ale bude spíš vycházet ze snahy, aby na obrazovce bylo něco vidět, než ze snahy chuděry ženy poškodit (jinak doporučuji menší telefon - tak jsem třeba vyřešil nepohodlí se smartphonem v kapse já.)
P.S. Profesor M. A. Strauss uvádí sedm strategií radikálního feminismu:
1) Utajování dat: prostřednictvím aktivismu nebo strachu z represálií výzkumníci zatajují data, která by byla v rozporu s feministickým axiomem.
2) Vyhýbání se datům: proces zjišťování je záměrně odkloněn tak, aby se zabránilo zaznamenávání dat, která porušují axiom. (Některé studie se zejména zabývají pouze ženami.)
3) Selektivní citace: uvádějte pouze zdroje ukazující mužské přečiny nebo podporující feministické teze, přestože jsou v rozporu s množstvím opačných důkazů.
4) Docházejte k závěru, že výsledky studie podporují feministické přesvědčení, i když tomu tak není.
5) Vytváření „důkazů citacemi“: pomocí stovek citací publikovaných v recenzovaných vědeckých časopisech prohlašte za vědecké myšlenky, od nichž se jiní distancují.
6) Bránit publikacím: bránit zveřejňování údajů, které jsou v rozporu s feministickým axiomem, například odmítáním financování studií mužské viktimizace nebo studií založených na myšlence, že znevýhodněni mohou být i muži.
7) Nálepkovat, vyhrožovat nebo sankcionovat výzkumníky, kteří produkují empirické důkazy v rozporu s feministickým axiomem.
P.P.S. Fundovaněji by se samozřejmě dalo úspěšně polemizovat s každým tvrzením v knize (a nevyhnuli bychom se přitom tomu, jak používat statistiky, aby nám hrály do karet - viz P. S., přičemž feministky jsou způsobem jejich použití proslulé), ale zde aspoň příspěvek k těm mobilům: https://www.quora.com/Feminists-criticize-Apple-because-the-iPhone-is-too-big-for-a-woman-do-you-agree
P.P.P.S. Kdyby něco vynalezly ženy, jistě by jejich první starostí bylo, aby výrobek odpovídal opačnému pohlaví. Ale možná že podle autorčiny logiky vynalezly všechny veřejné dopravní prostředky (tramvaje, letadla...) a jejich místa k sezení: tam se totiž se svou konstitucí skoro nikdy pořádně nevejdou:)
Zrovna tak jsem přesvědčen, že klávesnice PC opravdu nejsou na míru mužům; vtipné ale je, že i kdyby byly vyráběné na míru ženám a velikosti jejich prstů, feministky by to jistě (podobně jako případně u jiných věcí - přestože opakuji, normální člověk žádnému genderově utlačujícímu úmyslu výrobců nevěří) považovaly za "sexismus".
Další soubor výzkumů a čísel o tom, jak málo se v moderním, běžném životě přihlíží na potřeby žen a jak si ženy musí vydobýt své místo v androcentrickém světě - světě tvořeným muži pro muže.
Ne, není to žádný feministický výkřik. Až na základě čtení těchto souborů si uvědomíme jak ostré lokty musíme mít, pokud chceme prorazit, jak moc jsou běžné potřeby žen přehlížené a jak těžké to máme v obyčejném životě.. Myslíte že ne? Co takhle police umístěné ve výšce průměrného muže? Mobilní telefony dělané na velikost mužské ruky, bezpečnostní prvky v autě uzpůsobené mužům a ne ženám, které musí sedět mnohem blíže volantu, a které pak při autonehodách mnohem častěji umírají? Co takhle teplota v práci nastavená stabilně mužům a ne ženám, kterým bývá častěji zima, ochranné pomůcky nebo neprůstřelné vesty, které jsou šité podle mužského těla.. léky mající jiný účinek na muže a ženy, kryty a uprchlické tábory bez osvětlení, ve kterých dochází ke znásilňování, to že jen ženy se bojí večer v parku a muži nikoliv… a to se nebavíme o umlčování žen v politice, následky válečných konfliktů pro ženy a dalších feministických tématech. Příkladů v knize je nespočet a všechny jsou podloženy fakty a výzkumy.
Rozhodně stojí za to o takových tématech mluvit a psát i přesto, že ke změnám ve společnosti dochází minimálně nebo velmi pomalu.
Hodnotím knihu s knihou Silvie Lauder, která se mi líbila více, protože se zaměřuje na problematiku českých žen i nám známých historických osobností .
Genderově neutrální neznamená genderově spravedlivé.
Trochu přemýšlím, k čemu je tahle kniha vůbec dobrá. Ženské akorát naštve, chlapi si jí nepřečtou a pro ty chlapy, kteří by ji tuplem potřebovali, bude tohle nad jejich síly vůbec přečíst.
Ale teď vážně. Skvělá kniha, která určitě stojí za přečtení. Tím spíš, že nejde jen o feministický výkřik, ale o ucelené informace postavené na faktech a výzkumech.
Asi půl roku jsem si tuhle knihu musela po kouscích dávkovat, protože pro mě byla opravdu těžce nasírací. Ohromně zajímavá a neskutečným množstvím dat podložená knížka ukazuje, jak v nejrůznějších oblastech života ženy táhnou za kratší provaz, kde všude se na ně prostě zapomnělo i v čem všem nám jako společnosti škodí, když je muž brán jako člověk a žena jako odchylka. (Léky, které jsou testované jen na mužích, protože s ženským hormonálním cyklem by to bylo moc složité? JAKO PARDON??)
Jímá mě z toho zoufalství, ale i tak rozhodně doporučuji k přečtení!
Audiokniha
Velmi zajímavé čtení. Některé věci mě dost překvapily, i šokovaly. Musím asi ještě trochu vstřebat..
“Provokativní kniha, která vás přiměje dívat se na svět novýma očima.
Ženy tvoří polovinu populace a přesto jsou často v menšině. Je to dané už historicky, kdy vždycky bylo vyzdvihováni pouze muži přesto, že i ženy zastávali důležité úkoly. Staly se vlastně neviditelnými. A právě tato kniha je jakousi výzvou ke změně, aby společnost změnila úhel pohledu na postavení žen.
Kniha obsahuje spoustu podložených statistických údajů. Je vidět, že si autorka dala obrovskou práci s rešeršemi, protože seznam zdrojů je uveden na 70 stranách.
Pro mě to byla velmi zajímavá kniha. Vůbec mi nedocházelo, jak moc jsou ženy opomíjeny a je na ně zapomínáno, tedy aspoň v dřívějších letech. Myslím, že teď se situace zlepšuje, ale stále nás dost často valcují muži. Možnáje to opravdu tím, že ve většině vedoucích pozicích jsou muži, kteří se neptají na názor žen a tak je ani nenapadne, že dané rozhodnutí jim spíšubližuje než aby pomohlo.
Při cteni jsem občas měla pocit, že situace je katastrofální, ale myslím, že u nás to tak hrozné není. Každopádně jsem ráda, ze jsem si knihu přečetla. Poskytla mi zajímavý náhled na postavení muzů a žen ve společnosti, především ve světě.
Faktem je, že obecně se to ví, není to nic nového pod sluncem, ale když se na to podíváte trochu do hloubky, je to až děsivé.
Vůbec se nemusíte bát, že byste se nudili, něčemu nerozuměli, vše je popsáno velice přístupnou a hlavně čtivou formou. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, mnohdy jsem byla fakt vytočená a jsem ráda, že takové knihy jsou k dispozici, protože toto by si měl přečíst každý, muže nevyjímaje, dokonce si myslím, že hlavně ti by si to měli přečíst.
"Ženy jsou obtížněji měřitelné."... "Ženy mívají složitější cestovní návyky." ... "Má se za to co, že ženská těla (a kromě toho takové těla zvířecích samic) jsou příliš složitá, příliš proměnlivá, a tudíž by bylo příliš drahé je zkoumat."
Jestli jsem někdy trpěla přehnaným optimismem, že se situace žen (které tvoří polovinu populace!) zlepšuje, tak mě asi definitivně přešel. Nejen o tom, jak nás (ženy) to stojí zdraví a životy. Nebo jak nás (společnost - takže i muže! halo!) to stojí peníze.
Souhlasím s tím, že je knížka "napsána s energií, vtipem a jiskřivou inteligencí", nicméně ani to mě neuchránilo před pocity frustrace a vzteku. Tohle bude ještě dlouhá cesta...
Skvělá kniha plná znepokojující dát. Dobře a srozumitelně podané informace.
V rámci "žánru" určitě zásadní, obsahově zajímavé, formálně mi to moc nesedlo.
Opravdu znepokojující kniha, kterou by si měl přečíst každý. Některé informace pro mě byly až šokující a bohužel pravdivé. Ač kniha obsahuje spoustu dat a statistik, tak se četla velmi dobře a doporučuji ji k přečtení každému, jak ženám, tak mužům!
Tohle se tak dobře četlo! (Když teda opomenu tu míru vzrůstající frustrace… )
Né vážně, ač plné výzkumů a dat, je to napsáno svižně, jasně, stručně.
Text běhá pod rukama a vy jste informovanější a asi taky naštvanější. U spousty věcí taky pravděpodobně kroutíte hlavou, jak je to vůbec možný, a proč se o tom víc nemluví!
Je to čtení důležitý, který by ve vaší knihovně hned vedle V pasti pohlaví a Proč jsme tak naštvané? nemělo chybět.
Některé informace mi přišly relevantní a souhlasila jsem s autorkou. Ovšem jine.. vytržené z kontextu a nedávaly smysl. Knihu jsem spíš přetrpěla do konce. Štvalo mě, že se neustále dokola opakují ty stejné informace a jména. Protože kdyby ne, tak by měla kniha tak o 100 stran míň.