Zbožňuju tě navždy

Kniha obsahuje zápisky z doby, kdy autorka začala vztah se svým klukem, který kvůli práci často odjíždí do zahraničí. Prostřednictvím svých zápisků nám otevírá dveře do svého vlastního světa a nechává nás nahlédnout nejen do svého života, ale především do svých myšlenek a pocitů.

Ukazuje nám bolestivé vztahy a také to, jak těžké někdy bývá z takového vztahu vystoupit.

Musím ale ocenit především humor a naprosto dokonalou ironii, kterými kniha oplývá. Musím uznat, že jsem se dost nasmála. Přestože se kniha dotýká poměrně citlivého tématu, autorka ho dokáže podat s obrovskou dávkou nadsázky a svým naprosto osobitým humorem.

A přiznávám, že jsem se v některých situacích tak trošku našla i já.

Kniha je doplněná o hezké ilustrace a moc se mi líbí také svébytný způsob autorčina vyjadřování. Například na jedno konkrétní slovo jsem chvíli zírala a přemýšlela, co to má znamenat, než jsem si přečetla dodatek k tomuto výrazu.

V knize vlastně nenarazíte na jména účastníků příběhu, což pro mě bylo zpočátku dost nezvyklé. Autorka jim ale místo toho dává nejrůznější přezdívky, což je vlastně velmi osobité a místy opravdu vtipné.

Mám pocit, že autorka bude pěkně ztřeštěná – samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. A takovou kamarádku by podle mě potřebovala každá z nás, protože s ní byste se rozhodně nenudili.

Kniha mi zároveň připomněla, že i na ne úplně veselé životní situace se někdy musíme podívat trochu s nadhledem a humorem.

Jediné, co musím vytknout, jsou občasné překlepy, které mě při čtení sem tam vyrušily.

Jinak je kniha velmi čtivá, ze života a možná se v některých jejích situacích částečně najdete i vy. Doporučila bych ji každé ženě, která už má někdy těch životních zákrutů tak trochu dost a potřebuje se nad nimi zasmát, nadechnout a podívat se na ně z trochu jiné perspektivy.

Hodnotím 4,5/5*

A věřím, že pokud po knize sáhnete, její čtení si užijete stejně jako já.

PS: Autorka má krásnou tradici z cest.

„Každý hrajeme hlavní roli, jen si musíme najít tu správnou pohádku."

Knihu jsem si půjčila na základě recenzí a neuchvátila mě, nebylo to špatné, kratší kapitoly, pohled přizpůsobivé slečny, která mlčí a raději přikyvuje než jít do hádky a prát se za svůj názor. Rozhodně ale k zamyšlení nad vlastním životem, jestli neděláme stejné chyby jako Veronika v příběhu. Jak napsala níže *Morganalefay*, úplně souhlasím s tím, že to je kniha ideální pro mladé slečny, aby si vážily sebe samé a času, který do lidí investují.

“Každý hrajeme hlavní roli, jen si musíme najít tu správnou pohádku.

“S přáteli je to jako se šperky. Není potřeba mít spousty cetek, stačí mít několik krásných drahokamů, kterých si vážíme víc než celé náruče kočičího zlata.

Veronika nám vypráví a popisuje, jaké to pro ni bylo, když se její kluk vrátil z několikaměsíční cesty a následně na další zase odjel. Prožíváme s ní celý rok, taky uvědomění si sama sebe a procitnutí, že chce dělat věci podle sebe a ne podle jejího kluka.

Je to kniha plná myšlenek o životě, o práci, o vztazích, o partnerovi i o sobě. Je to trochu jiné čtení, vedené formou zápisků. Trochu mi vadilo, že kluk neměl jméno, ale zvykla jsem si. A trochu víc mi vadilo, jak se kluk choval k hlavní hrdince. Veronika se mu snažila za každou cenu chtěla vyhovět, samozřejmě úkor sama sebe. Byl to prostě bezohledný manipulátor.

Občas mi moc nesedly použité zdrobněliny, tedy pokud vezmu v potaz věk hlavní hrdinky, ale na celkovém dojmu to neubralo.

Nečekejte klasickou beletrii. Spíš takové čtení, které ve vás může vyvolat zamyšlení se nad vlastním životem. Díky tomu se mi kniha líbila a s klidem ji můžu doporučit. A hezké jsou i ilustrace.

Musím zmínit, že autorka si vydala knihu vlastním nákladem - klobouk dolů.

Existují knihy, které prolétnete, nic ve Vás nezanechají a jdete dál. A existují knihy, jejichž děj Vás zasáhne. Knihy, obsahující věty, ze kterých máte husí kůži po celém těle. Nezapomenutelné knihy. A právě mezi ty patří „Zbožňuju tě navždy“.

Knížku jsem přečetla během chvilky, ačkoliv moje plány byly dávkovat si ji postupně. Jakmile jsem se pustila do čtení, věděla jsem, že budu mít dočteno hned.

„Zbožňuju tě navždy“ je totiž krásná kniha, taková, která Vás donutí se zamyslet nad Vaší současnou životní situací, ale i nad starými bolístkami a křivdami. Během čtení jsem zažívala spousty emocí, smutek, lítost, ale i radost a vděk. Myslím, že knížka by měla být povinnou četbou pro mladší ženy a dívky. Troufnu si tvrdit, že každá z nás někdy ztrácela čas s někým, kdo za to vůbec nestál a zapomněly jsme se starat o potřeby té dušičky uvnitř nás.

Krásná kniha, nádherné ilustrace a dojemný příběh. Knihu doporučuji všema deseti. A rozhodně ji zařadím mezi nejlepší tohoto roku.

(SPOILER) Oceňuji zejména schopnost autorky vtáhnout čtenáře do děje. Byť se vyvarovala dlouhých popisných pasáží, tak nějak po dočtení přesně vím, jak vypadal byt jejího kluka, zkoušky orchestru a jak skvělá musela být španělská kamarádka.

Trefně zachycuje momenty trochu naivní, snaživé a upřímné milé ženy, která chce udělat maximum pro to, aby vztah vyšel. Kniha postupně odkrývá řadu náznaků, u nichž může čtenář vidět, kudy cesta asi nepovede.

Veronika Rei je pro mě jednou z největších spisovatelských nadějí současnosti. Už se nemůžu dočkat, až vyjde její další kniha! Zbožňuju tě navždy by měla být povinnou četbou pro všechny mladé dívky, aby nebyly hloupé a neztrácely čas s muži, kteří nejsou hodni jejich bezmezné lásky. My babičky však víme, že si to stejně každá z nás musí prožít a odžít sama za sebe, aby mohla tak jako Veronika, získat ke své minulosti laskavý odstup a inspirovat ostatní. Pět hvězdiček za absolutní upřímnost, překrásnou češtinu a dokonalé grafické zpracování.

O čem kniha je? Přišlo mi, že hlavně o tom, jak lehké je ztratit sama sebe, když se snažíme přizpůsobit jiným.
Kniha se mi četla moc hezky, taková příjemná oddychovka mezi učením.
A rozhodně nemůžu zapomenout zmínit krásné ilustrace, které celou knihu provází, protože ty mě pohladily a vždycky jsem se těšila, až si prohlédnu další.
Sečteno a podtrženo kniha se mi moc líbila a rozhodně bych vám ji doporučila.

Tohle je taková holčičí bible a najde se v tom snad každá slečna. Verča totiž popisuje všechny svoje pochyby a strachy, které jsou na začátku vztahu úplně běžné a potýkala se s nimi snad každá z nás.

U spousty Verčiných myšlenek jsem se fakt upřímně smála, jak moc jsem se v tom viděla a jak vlastně normální jsou tyhle holčičí myšlenkové pochody a vlastně i ty klučičí :D

Že by mě kniha pohltila a já dychtivě otáčela jednu stranu za druhou, to ne. Ale! Četla se hezky, příjemně, nenuceně...a ta obálka a grafika v knize! Nádhera.

Příběh začíná v době, kdy se přítel hlavní hrdinky
vrací po půl roce z cest, kam odjel, i když spolu nebyli ještě moc dlouho...
Za tu dobu si každý odvykl žít ve vztahu. Mají už svoje rituály, hlavně on je více samotářský... Musejí de facto začínat znovu, znovu se poznávat, udělat si jeden pro druhého čas, sžít se spolu...

,,Někteří lidé jsou inspirativní.
Jiní jsou pro nás toxičtí.
Někteří nám dodávají sílu.
Jiní vysávají energii.

Je jen na nás, se kterými se rozhodneme být. Se kterými chceme trávit čas. Protože ať je to jak chce, nakonec jsme na to sami. Sami se svou duší která může být ublížená, veselá, smutná a nešťastná, nebo se naopak třpytí jako tisíc střepů od zrcátek na sluníčku. Každý ten střípek symbolizuje jednoho člověka, který nám prošel životem. Někteří v něm stále jsou, jiní už jsou dávno pryč. Celá střípková skládanka je naše duše.
A já ji nechci mít rozbitou." ,

Tato kniha se mi moc líbila! Navíc mi je sympatické, že jí napsala česká autorka. Ačkoliv je to její prvotina, vůbec to nebylo špatné! Nečekejte žádnou přehnanou romantiku nebo červenou knihovnu. Tohle je realistický autorkou jen trochu upravený, příběh jako ze života.
A není jen o partnerských vztazích, ale i o rodině, přátelích, tužbách a snech...
Také o našem hektickém způsobu života, o pocitu naprosté rezignace na život a pocitu ,,vyhoření", hledání sebe sama...
Všechny tyto pocity má nejen hlavní hrdinka, ale občas i každý z nás, což dělá knihu realistickou, uvěřitelnou...

I přes spoustu výtek jsem dala nakonec 5*, jelikož si je kniha prostě zaslouží! Vytknout mohu jen samé maličkosti, například věčné zdrobněliny slov - chvílemi jsem si přišla jako v první třídě s paní učitelkou :-). Pak ale přišel někde za půlkou knihy zlom a už jsem je tolik nevnímala. Ba co víc, začala jsem tak mluvit taky :-D :-D.
Další, co bych vytkla, je pravopis a trochu neuspořádaný přehled. Trochu jsem se v tom ztrácela.
Vyprávění začíná jako povídkový deníček. Čtenář vlastně už ,,nastupuje do rozjetého vlaku". Jsou to ale maličkosti, které se dají přehlédnout a odpustit. Já se bavila, četlo se to skoro ,,samo".

Autorku Veroniku Rei obdivuji za to, co všechno už dokázala, jaké má životní zkušenosti, a také za to, že si splnila sen napsat knihu, vydala si ji vlastním nákladem a dokázala Všem, že na to má. Nezůstala u pouhých slov, ale konala činy...

Chtěla bych jí tímto moc poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku.

Autorku jsem viděla jen jednou, ale přijde mi jako romantická, éterická bytost, housličková diva a já se moc těším na její další knihu :-).

Tato kniha se mi moc líbila! Navíc mi je sympatické, že jí napsala česká autorka. Ačkoliv je to její prvotina, vůbec to nebylo špatné!

Více v mé recenzi!