janasim
komentáře u knih
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Malý pražský erotikon je kniha, která mapuje život několika generací. Je zde dost erotiky, ale nemusíte se bát, nic vulgárniho. Prostě tak jak to k životu patří. Spíš jde o vztahy, skryté lásky, stud, nevěru a jak se s tím postavy vyrovnavají a jak celkově žiji v souvislosti s našimi dějinami. Takže na začátku se setkáte s mladým párem, který na konci knihy už řeši starosti seniorských vztahů.
Mně se kniha určitě lìbila, je čtivá, humorná, smutná, k zamyšlení,...
Vánoční tábor
Karen Schaler
Od začátku do konce budete vědět, kam déj směřuje, vánoční kýč a klišé nemá šanci se schovat, ale... To bylo tak krásně uklidňující... Žádný stres, nervy, shon. Pouze vánoční pohoda na každé stránce. Toto jsem opravdu potřebovala, srdíčko se mi tak radovalo, cukroví se jedlo, kakao vařilo...
Já chci taky do vánočního tábora, nosit vánoční svetry, hrát vánoční hry, zdobit stromky, péct cukroví, sáňkovat,... To bych si uživala. Tak možná příští rok.
Varování bratří Grimmů
Chris Colfer
Opět pecka! Jsem nadšená, šokovaná a těším se na další díl. Stávám se fanynkou Chrise Colfra a doporučuju, kde můžu.
Zemřu o Vánocích
Tammy Cohen (p)
Ačkoli jsem se v první třetině od příběhu nemohla odtrhnout, závěr mě nepřesvědčil. Námět je super, celkem dobře zpravovaný, ale ten konec strašně překombinovaný. Už mi to tam prostě nesedělo.
Pařížský architekt
Charles Belfoure
Námět knihy je bezpochyby zajímavý. Ještě jsem se nesetkala s knihou, kde by hlavním motivem bylo vymýšlení úkrytů pro Židy. Bohužel si myslím, že román není zpracován do hloubky. Bylo zde zbytečně moc postav, k jejichž příběhům nebylo možné proniknout. Některé dialogy mi připadaly poměrně neadekvátní situaci, scéna se zahlédnutím Januského dost pitomá a závěr uspěchaný. Myslím, že kdyby tu nebylo tolik postav a méně scén, knize by to jen přidalo. Za mě celkem zklamání.
Cesta kolem světa za osmdesát dní
Jules Verne
Tato nesmrtelná klasika má stále svoje kouzlo. Avšak ovlivněna animovaným seriálem, který byl v dětství mým oblíbeným, musím knižní předloze strhnout jednu hvězdičku, protože mi místy přišla rozvláčnější. Ipřesto jsem četla s bušícím srdcem, plná napětí, očekávání a radostí.
Návrat Kouzelnice
Chris Colfer
Tak já nevím. Je to mnou nebo tou knihou? Vážně to bylo opět super! Nikdy by mě nenapadlo, že pohádky, které znám, mohou mít takové pokračování. Motivy chování některých postav vás dokážou tak obměkčit, že vám jich skutečně bude líto,
i přestože jste je do teď nenáviděli. Toto prostě chcete číst, věřte mi.
Svolení
Vanessa Springora
Těžko hodnotit knihu, která je autobiografií a jejím účelem je jakási terapie autorky, tak i otevření tématu, o němž je třeba mluvt. Každý by měl dbát o své děti a mnohem více rodiče, kteří žijí odděleně. Vanessy rodina byla nefunkční, matka velice laxní, otec se nestaral vůbec. Není tedy divu, že se třináctileté děvčátko vzhlédlo v muži, jenž měl dostatek zkušeností na to, aby věděl, jak jí okouzlit. Je pobuřující reakce společnosti. Jak toto může někdo tolerovat, jen proto, že jde o pana velkého spisovatele. Tato kniha je dalším důkazem křehkosti teenegerské duše a důkazem toho, že s dětmi je třeba mluvit v jakémkoli věku, době, situaci, i kdyby odpovědí mělo být otrávené koulení očima.
Kouzelné přání
Chris Colfer
Není snad ani možné, že jsem nadšená tak moc z knihy, která je primárně určena dětem. Nečetla jsem sice Harryho, ale nevěřím, že by byl lepší než tato kniha.
Jako malou holku mě zajímalo, co se stalo s Růženkou, Sněhurkou, Popelkou,... a konečně po tolika letech jsem dostala odpovědi a ne ledajaké.
Tento pohádkový svět je perfektně vystaven. I ve své hlavě, která není tolik zvyklá na fantazijní světy, jsem si vše dokázala představit. Celý příběh je velmi čtivý, milý a vtipný. Chris Colfer je odteď mým miláčkem. Sakra, chci další díl! A moje dcera taky. Nevím, které z nás se kniha víc líbila.
A obálka, mapa na předsádce a i ilustrace na začátku kapitol jsou skvostné.
Takových knih pozřebuju víc.
Jak přežít svého muže
Jana Bernášková
Teda já jsem tak ráda, že jsem si tuto knihu koupila! Neuvěřitelně moc se mi líbila a to jsem k ní přistupovala s obavou. Humor Jany Bernáškově mě bavil. To, že tak otevřeně píše román inspirovaný jejím životem, oceňuji. Samozřejmě jsem se i já v knize v něčem našla a o to víc se zasmála.
Ještě před tím, než jsem se do knihy začetla, si jí přečetl i můj manžel. Zřejmě se mu líbila a prohlásil, že ztratil iluze o ženských románech a že netušil, že ženy takto mezi sebou mluví :-D Peprné je to tedy dost, ale v tomto případě mi to ani moc nevadilo.
Kdyby to bylo tak snadné, dělal by to každý
Petra Hülsmann
Petra Hülsmann se stává mojí oblíbenou autorkou. Její romány jsou oddechové, osvěžující, lehce romantické a ani tento není výjimkou. Je sice pravda, že některé postoje, pocity, pasáže jsou zmiňovány víckrát ale nemůžu říct, že by mi to vadilo. Krom toho se mi velmi líbí prostředí Hamburku. Tento román mi v něčem připomínal seriál Přátelé a to je za mě fajn.
Bál šílených žen
Victoria Mas
Už obálka samotné knihy ve mně vzbuzuje neklid. Po dočtení si pak říkám, jak je dobře, že žiji tady a teď. Do sklíčenosti mě uvádí, že toto místo skutečně existuje a i postavy v novele byly inspirovány skutečnými lidmi. Jak je ale psáno v doslovu, podle našich měřítek (ne podle jejich) to, co se tehdy dělo pro vědu, je neetické a zase pro budoucí generaci vědců může být považováno za morálně neetické zjißťování nových poznatků způsobem naší doby.
Novela je jednodušše psaná, lehce vtáhne do děje, do samotného hospitalu, ale i přes vážné téma zanechá špetku naděje.
Cop
Lætitia Colombani
Ani nevím, co mám psát. Cop je sice útlounká knížka, ale i tak ochromí srdce. Nezapomenutelné. Tři životní příběhy, tři vzdálené země a tři odvážné ženy. Lámala jsem si hlavu nad tím, jak autorka jejich životy propojí a musím říct, že mě to nadcnlo.
Tento román stojí za přečteni. Prostředí, ať už indické, sicilské či kanadské, je velmi dobře vylíčeno. Ten kontrast mezi chudou zemí a zemí plnou nadbytku je velmi znát. Jako by život v Indii se odehrával před staletími a život v Kanadě v současnosti. Autorka i postavy vylíčila tak věrohodně, jdjich povahy, že jsem opravdu měla pocit, že čtu o indické, italské či kanadské ženě.
Tuto knihu nelze nečíst, nelze ji neprožívat, nelze s ní necítit.
Román z pokoje 128
Cathy Bonidan
Tentokrát jsem si potvrdila, že se nemůžu vždy rozhodovat pro knížku podle hodnocení jiných čtenářů, protože tato knížka moc hvězd nemá a mně se přesto velmi líbila. Román psaný formou dopisů je pro mě vždy lákavý a tento byl opravdu velmi milý. Námět, který všechny pisatele spojoval byl originální a já po dobu čtení nemohla dočkat výsledného rozuzlení. Dopisy jsou jazykově velmi příjemné, kultivované. Sdělují mnoho myšlenek, celý příběh. Četla jsem a říkala si, co všechno lze sdělit na papíře a jak ve srovnàní s tím je naše dnešní korespondence formou sns a e-mailů zkratkovitá a uspěchaná.
Nevadilo mi, že se autorka nerozepsala o samotném rukopise. To si, myslím, by bylo zbytečné. Tady šlo spíš o spojovací článek mezi lidmy, o jejich příběhy a otevřenost. Doporučuji pro potěšení.
Pošťákova snoubenka
Denis Thériault
Podivuhodný život osamnělého pošťáka jsem četla asi před rokem a co si vzpomínám, tak se mi líbil, ikdyž někdy se hůř četl. Pošťákova snoubenka je oproti němu osvěžujícím překvapením. Tanie jsem moc přála, aby vše dopadlo podle jejích představ, ale i tak mi její chováni místy už přišlo přes čáru.
Nejsem člověk, který by vyhledával poezii, protože ne vždy dokážu vidět, co se skrývà za verši. S haiku jsem s tím zatím problém neměla a musím říct, že ve mně vyvolávala i příjemné pocity.
Co mě však rozhořčilo, je neměnnost časové smyčky. s tím nemůžu souhlasit. K čemu by pak bylo veškeré snažení. Takže závěr mě sice pobouřil, ale i tak doporučuji.
Útočiště
Jérôme Loubry
Hodně špatné je, že jsem knihu dočetla ve chvíli, kdy manžel není doma, takže zamykám na tisíc západů a zítra jdu spát k rodičům :-)
Toto byl jeden z nejlepších psychologických thrillerů, jaký jsem kdy četla. Už tolikrát jsem si myslela, že vím, co se stalo a pokaždé byly mé teorie rozmetány a závěr mě už jen dorazil. To jsem nečekala. Čtivé, dechberoucí, nervy drásající, šokující,... Pro mě osobně byl thriller děsivější, protože ta, o kterou tu šlo, se jmenovala stejně jako má dcera. Kdybych to věděla hned na začátku, tak knihu ani nečtu.
Bylo to opravdu výborně vymyšlené. Myslím, že na tuto knihu jen tak nezapomenu.
Vzdělaná
Tara Westover
Obdivuji ty, kteří přes veškeré nástrahy života, se dokáží vzepřít i své rodině a jdou si svou cestou za svým snem. To jsou strašně silní lidé. Kupodivu v Tařině rodině jich bylo několik. Tento příběh je skutečně fascinující, udivující a o úroveň výš ho posouvá to, že se jedná o autobiografii.
Stále nedokážu pochopit, že se Tara dokázala vyprostit z její rodiny, když vlastně byla v nejutvářejících letech života krmena bludy psychopatického otce. Tara je v mém věku a o to ještě víc zirám, jak to všechno zvládla. Tato kniha si určitě zaslouží být čtená.
Hodinky
Veronika Jonešová
Přestože mám ke knížce pár výhrad, moc se mi líbila. Většina autorů, kteří zpracovávají podobný námět, zasazuje hrdiny do minulosti, často jejich osudy zkomplikuje válka. Děj odehrávající se v budoucnosti byla příjemná změna. Nemůžu říct, že je příběh nereálný, protože, kdo ví, co se v budoucnu může odehrát a co ne, ale opravdu by Samuel po zjištění toho, kým je, takto jednal? A opravdu by za tak dlouhou dobu nic neprasklo? Nevím...
To, co se mi opravdu líbilo, bylo to, že všichni v knížce jsou sympaťáci. Proč bych pořád měla číst o zlých nebo strašně komplikovaných povahách. Mezi námi jsou přece i tací, kteří se snaží jednat a být správni a daří se jim to.
Co mi ale čteni a plné ponoření se do příběhu ztěžovalo, bylo časté střídáni časových rovin a vyprávějících aktérů. Myslím, že dvě časové roviny a následné posloupné vyprávění by bylo přehlednější a příběb by pak působil jako celek a nejen střípky z roku života jednoho, pak z roku života minulého ale někoho jiného, následně z let budoucích zase někoho dalšího,...
Ale i přes tyto výtky mě kniha těšila, emoce a charaktery postav jsou opravdu hezky vykresleny a to, že jsou všichni milí a všem fandíte, je hřejivé a příjemné. Takže bude-li pokračování, pustím se do něj.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Houbařka je dalším románem Viktorie Hanišové, který řeší rodinné trauma. Musím říct, že při čtení knih této autorky není možné stát opodál a jen nepřítomně sledovat řádky. Opět mě vtáhla do děje takovým způsobem, že jsem z toho byla nesvá. Bylo mi tak teskno, cítila jsem ten chlad a samotu v lese. Strašně moc jsem Sáře fandila.
Sešit s tátovými recepty
Jacky Durand
Tato kniha není pro každého. Je velmi snová, nostalgická. Dobře se bude číst čtenáři, který je ochoten se zastavit, věnovat jí svůj čas, vychutnat si každé slovo, vzpomínku. Je to kniha o jídle, o francouzské kuchyni. Tak lehce plyne, ačkoli děj není úplně jednoduchý. Kdo by chtěl svižnou jednohubku, kterou přelouskne za běžného ruchu, ten s touto knihou spokojen nebude. Je třeba se ponořit do klidu a nechat ji rozeznít v hlavě i srdci.