Janadvorackova komentáře u knih

Četla jsem to v době, kdy mi bylo náct, což už bude dvacet let. Tehdy jsem byla ještě poměrně nadšená.
Dneska, navíc jsem bohužel knihu podruhé slyšela, to říct nemůžu.

Zaprvé - předčitatel: Pan Jiří Kubeš.
Má místy ucpaný nos, často poliká vzduch, zívá a snaží se nekrkat. Nojo, jenomže v těch sluchátkách to neokecá. Strašně mi zmršil druhý dojem, a to já většinou předčitatele chválím. Tohle fakt nešlo. Navíc se vůbec neobtěžoval s nějakým projevem...

Co se děje týče, je vidět, že to není čistě Clarke.
Kupodivu mi nevadil ten začátek. Kudy se Země ubírala od prvního Rámy, mě docela zajímalo. Nevadila mi ani detektivní zápletka, různé ty pikle a sex. Jako proč ne.
Vadily mi divné charaktery hlavních hrdinů a řešení jejich situace:
Třeba jedna za všechny:
Nicol vleze do New Yorku, dojde ke stavbě, vleze dovnitř a uvidí jámu. Posvítí dovnitř baterkou a nedosvítí na dno. Tak se tam nahne a spadne.
Ale když je dole, tou samou baterkou dosvítí v pohodě ke stropu té místnosti, kde se nachází??? Při poslechu děje kolem tohoto jsem trpěla. Původně přeci šlo o dočista jiný úkol - hledání kolegy. Ale na kolegu se všichni dočista vykašlali a jako by řešili "důležitější" věci, které byly úplně mimo mísu.

Část uvnitř Rámy by mě měla bavit. Snažila jsem si představit všechny ty novoty, ale díky chování hrdinů příběhu jsem se spíš nudila. A veškerá představivost se opírala o vzpomínky na první díl, byť tam nebyly popisy měst a jejich detailů.
No, tady také ani moc ne. Spíš jsem se smířila s jakoukoli podobou, kterou si dokážu vybavit z nejrůznějších sci-fi filmů a seriálů.

5 06.08.2018

Ženská vydrží víc než zvíře :), to si pište. A... vo tom to je. Tedy tento díl - řešení ženské otázky. Hlavně Venetia, dcera Charlotte - ta zas byla dcerou Rosamund a ta zas Lucy a ta zas Jemimy (a tu neměla její matka ráda). Zkrátka tohle děvče se snaží stát se doktorkou, jenomže hlavně chlapi tady hrozně prudí a odkazují ji k roli ženy v domácnosti, plnění Boží vůle, jéžišmarjá, to je na po...váženou. Strašlivě ji štvou, tvrdí, že nemůže být svědkem věcí, jako je pitva, dokonce ani na gyndu ji nevezmou na praxi, (přitom to je oblast, kterou zná ženská jaksi velmi dobře).

Zkrátka pokroková doba tehdá byla pokroková jen sem tam, takže vznikají ženské spolky, konají se různá setkání a přednášky, vychází časopis pro ženy a pomalu se společnosti nastiňuje skutečnost, že dámy nejsou neschopné křehotinky, fňukající a omdlévající při každé příležitosti.

Tatík Venetii sice tak nějak přeje, ale veřejně to udělat nesmí, protože má politickou funkci a reakce společnosti by pak jaksi postihla celou rodinu (například její ségra dělá u královny, čili je možné, že by ji Viktorie vyhodila).

Na Morland se přivdala další vyčůraná můra, která začala dělat brutální stavební rekonstrukce a jejíž brácha - pijavice - se také na rodině přiživuje. Naštěstí teda alespoň i nějaké dítě rodu dá.
Hrdiny téhle linie jsou Benedictovi tři synové a dvě dcery, přičemž jejich osudy řídí právě nová paní Morlandová, o něco starší, než její muž.

Jéžiš, a chudák Henrietta (píšu to všecko mírně foneticky, knížky poslouchám, tak se omlouvám), ta žije ve fakt prapodivném manželství s mužem, jemuž tělesné slasti sice nejsou cizí, ale trochu asi nerozumí svým vlastním pudům.
Ach, ty konvence -:))).

5 09.05.2018

Autorka zajímavě vylíčila průběh Americké občanské války. Při výčtu ztrát v různých bitvách jsem si furt říkala "ty bláho, dyk voni tam všichni vymřou." No a ono tam padlo asi šest set tisíc lidí. A krví nasáklá země pak dala úrodu na další rok... Nakonec ale všechny dnešní společnosti vzešly z prolité krve, jenom se o tom moc nepřemýšlí.
Příběhem se táhl problém otroctví a pohledu některých otroků na myšlenku osvobození (v knize místy vtipné, ve skutečnosti asi tolik ne).

Dočkala jsem se linie Maryina bráchy.
Osudy americké větve rodiny byly vylíčeny poměrně překotně, byť přehledně, jakož i třeba vliv, jaký měla válka v Americe a špatné dodávky bavlny do Evropy na prosté obyvatelstvo. Moc rychlé všechno tohle důležité a hromada cukru kolem dokola.

Vím, že to má uspokojit převážně romantické duše, ale...

5 29.04.2018

Protože jsem hrozná držka - ukecaná, řekla bych, že i v tomhle příspěvku najdete pár věcí, které fakt nechcete vědět dřív, než si knihu sami přečtete.

Také nosíte takové ty "hadrosvetry" - dlouhé svetry pro všechny příležitosti, co se jim říká "cardigany?" Já teda tomu říkala odjakživa prostě "svetr," ale autorka mi tuhle informaci vytunila spojením s jedním generálem stejného jména, vojákem z Krymské války, (protože prý on tam někde v táboře takové hadrosvetry nosil).
Touhle válkou se zaobírá zhruba poslední třetina knihy. Nechybí popis bojů - vojáků ženoucích se do bitky a smutných očí zmrzačených koní. Sakra, to je fakt, koně za nic nemohli, chudinkové roztomilí. A autorka je tam masakruje dělovou palbou a popisuje, jak je útok rozmázne po bitevním poli...
A těm, co neumřou, pak dochází krmení... A to jako přehnala.

Následuje popis útrap způsobených cholerou a úplavicí, dokonce i popis smradu z nemocnice a podmínek špatně zásobovaného tažení. Několik historických skutečností ohledně reakcí anglického lidu, když mu jedni z prvních válečných zpravodajů práskli, co se v daleké Rusi děje.

Na Morlandu vyrovnali dluhy a žijou si tam poklidně. Jenom Mary je trochu taková zmatená - chvíli, ale to se vyřeší (trochu jsem čekala, že tam bude i linie jejího bratra), mohlo by to být zajímavé.
Neprovdané paničky se vdaly a překvapila mě o sexualitě v manželství neinformovaná Agi. Jenomže on jí to vlastně neměl kdo říct, chuděře jedné.

Fanny překvapila a autorka taky, protože tímhle stylem týranou ženu mezi hlavními hrdiny snad ještě neměla.

Nejstarší generace, to už se dá tak nějak čekat, odejde. Lucy svého času zájemkyně o studium medicíny, by se asi divila nad šikovností a věhlasem historicky nejznámější válečné ošetrovatelky.
Zdá se mi, že autorka hrozně rychle přešla od faktu "ženská je jenom na rození dětí" k "ženská může být sestra, protože ona dokonce pochopí, co se po ní vyžaduje," ale je fakt, že co jsem tak četla, nemocnice se zakládaly poměrně hojně, holky mohly studovat na sestru a hodně se řešila hygiena ve špitálech, jakož se i zkoumaly nejrůznější příčiny vzniku různých onemocnění (cholery třeba). To si představte, že si dříve doktoři mysleli, že srajdu a zvracení způsobuje špatný vzduch - výpary.
A pokud mohu srovnat z dnešní dobou, sice máme poměrně pohodovou lékařskou péči, ale zase se kolikrát posereme z cen za ni. Takže hurá!

Jednou z takových šikovných ošetřovatelek je i Charlotte, dcera Rose, což je zase dcera Lucy (trocha rodinné historie). No a ta se proplétá skrze děj celého dílu, takže hádám, že se s ní potkám i dál.

Autorka mě mile překvapila i tím, že nezabila postavy, u nichž jsem to předpokládala. Takže zase hurá!

5 24.04.2018

Ťuťu ňuňu, techtle. A mechtle taky.
Tenhle díl je tak přeslazený, až mám strach, abych nemusela řešit léčbu případné kvasinkové infekce.
No ne, vážně. Autorka nejprve minimálně dvě knihy prolévá hektolitry krve a pak to přesladí jak krupičnou kaši. Nic proti štěstí, lásce a tak..., ale tohle byl pro mě až moc brutální přechod.

Jediný klad spočíval v popisu životních podmínek chudiny, prostředí nemocnice a nejednoho soukromého utrpení. Až se divím, že spodní vrstvy nevymřely.

A opět mám vážně radost, že můj život ohrožují už jenom umělé potraviny, přemíra léků, radioaktivita, migranti a retardovaná politická rozhodnutí. Protože umřít na slamníku prolezlém bleškami a hojně zkropeném tělními tekutinami minimálně jednoho předchozího nájemníka, by se mi fakt nechtělo.

A jsem ráda, že se Benedict přestal chovat jako blbec.

5 18.04.2018

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOJLER:

Haha, tak tohle byl také povedený díl :).
Nicholas se docela pomátl a vykreslení jeho duševního stavu bylo místy až děsivě skutečné. Dokážu si představit, že kombinace vlivů, které na něj působily, s ním provedly tohle všechno. Plus všichni ti přisluhovači, prevíti, fujtajbl. Představovala jsem si, jak dům pustne a zarůstá a chyběla mi tam nějaká vnější intervence.
Autorce jsem trochu nebaštila skutečnosti, že by se tam za celých x let nezajela podívat třeba Lucy a svého synovce nepropleskla.

Líbily se mi jeho chmurné myšlenky o duši domu a předcích, kostech v kapli a neklidných stvořeních bloudících chodbami panství.

U Benedicta mě štvala jeho proměna v trubku. Jasně, za vším je třeba hledat ženskou, ale on byl sem tam tak na ránu, že jenom jeho protivné marnivé dorotě nemá smysl dávat vinu.
Na druhou stranu je mi ho líto a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

5 10.04.2018

POZOR, MOŽNÉ SPOJLERY (jen okrajové, nic konkrétního):

Tak si to zrekapitulujeme :).
Na začátku oběšenec, když byl objeven, už hezky zčernalý a napuchlý. Tato odpudivá scéna, která je mimochodem v knize pak ještě několikrát zmíněna, se mi vryla do paměti někdy kolem půlnoci - jednoho dne. Fujtajbl jeden plíživý. To člověk pak ani z postele nohu nevystrčí. Co kdyby mu za ni něco chňaplo.

Pak tu máme psychicky narušeného hocha, jednu další vraždu tuláka, bezpráví páchané na sourozenci, (a to se autorka při psaní tohoto dílu teprve rozehřívala).

Následovaly nějaké ty potraty, nebo alespoň jejich připomínky.
Pak další vražda, mrtvé dítě, temnota všude kolem - no hrůza, děs.
Vyšetřování trochu vázne a následuje další vražda, a pak také fakt, že vdova nemůže v tomto nezáviděníhodném stavu zůstat napořád, žejo. Kde bychom to byli :). Vždyť vdova je taky člověk :).

A aby toho nebylo málo, zavítáme do bordelu, kde jeden z hrdinů przní panny, prý třináct let, přičemž je fakt jedno, že děvče vypadá spíš na jedenáct, vyžívá se v porno časácích té doby, užívá si opiových radovánek a chlemtá alkohol jako kůň vodu. Dobytek jeden, chlípný (ne ten kůň). Ale má, co chtěl, protože i pohlavní chorobu chytil (opět ne kůň, ti se chovají docela slušně).

Ty kráááso, a to ještě není vše. Do Anglie se připlíží cholera, polovina hrdinů na ni zemře, z Morlandu jsou vyhozeni skoro všichni sloužící a zdá se, jako by osud panství šel jaksi k šípku.

Záměrně neříkám, kdo a co, s kým a za kolik, abych nevynášela informace.

K tomu se v parlamentu furt hašteřiví zákonodárci rvou o to, co je pro koho nejlepší a jediný, kdo nakonec vypadá trochu šťastně, je jeden nespravedlivě obviněný člen rodiny (prý z vraždy, haha).

Konec zavání nelehkým osudem jednoho mladého děvčete z krve Jamesovy. Kdo by totiž stál o pedofilního nevlastního strejdu, i když ten si v duchu plánuje, že jaksi počká, no...

Jedu dál, a to jsem si před časem říkala, že už se na to asi vyprdnu. Kdepak, ani náhodou.

Co jsem tak počítala, tak mladé děvče na konci patří do 13. generace od první Eleonor. Teda doufám, že jsem na někoho nezapomněla.

5 07.04.2018

Už je mi to jasný, autorka umí cestovat časem. Vždycky si odskočí, vynoří se někde v temné postranní uličce, v prvním krámku si koupí nový klobouk a zamíchá se mezi spěchající obyvatele. Ta dobová atmoška je totiž úžasná.
Prostě ji vidím, jak Lucy zaklepe na dveře, u čaje dámy proberou nejnovější drby, pak pročte pár soukromých dopisů a "Měj se, sestřenko Lucy, zase za rok..."

No, na Morlandu se toho teďka moc neděje. Tedy linka Nikolase a Benedikta je slibná, protože bráchové se moc nemusí. Nikolasův porod jaksi neprobíhal podle plánu (doktor i porodní bába pamatovali nejspíš praktiky mistrů inkvizitorů :)), tak se stalo, že je chlapec od malička marod. Když se pak narodil Benedikt, zdravý a hezký klučina, měl starší brácha dojem, že bude upozaďován. Jenomže pak mu rychle došlo, že je starší, z jeho pohledu tedy dědic a nejen bráchovi to dává pěkně sežrat.
Jeho pocity docela chápu. Jak má někdo do života nadělenou mizérii, dělá všecko pro to, aby to tak nevypadalo a musí vynaložit mnohdy víc síly, vynalézavosti, nebo v jeho případě zlosti a záludnosti, aby se dostal k vytouženému cíli.

Sophie a Rosamund mají pestré životy. Asi jako když vezmete dva listy různobarevného papíru, natrháte je na kusy a hodíte do větru. Jejich osudy se všelijak míchají, a protože všechny ty barevné útržky jednou zákonitě musí dopadnout na zem, nestává se jim většinou nic, co by jim člověk záviděl.
Jo, Rose se, dle zvyklostí svých předků, občas peleší, což tedy závidění hodné je :).

Irští dělníci pracující v přádelnách mají problém. Některým pracujícím dětem chybí prsty. A ne, někdy nejde o pracovní úrazy, ale o útok krys v době, když byly ještě docela maličké a žili s rodiči na místech, kam by našinec ani zvíře nezavřel.
Některým zaměstnavatelům naštěstí dochází, že dobře zaopatřený dělník lépe maká, takže, zatím jen málokde, je vidět starost o to, aby měli kde bydlet. Jenomže je blbá úroda, krize na obzoru, banky krachují a já těm chudákům prostě vůbec nezávidím.

Nejen stroje v továrnách pohání pára. Na koleje vyjely první parní mašinky :) a lidí se křižují a nedávají těmto hrozným monstrům moc velké naděje...

No a James si od jednoho cikána koupil koně Lucifera... Hezké jméno :), kůň je pěkná mrcha.

5 02.04.2018

Autorka mívá sklony strašlivě přeslazovat romantické scény. To je samé "moje holubičko, miláčku, skoro až čumáčku roztomilý...," ale také dokáže poutavě a docela realisticky popsat nejen psychologický rozklad postav a temná zákoutí dětské mysli, jakož i krutopřísnou řež u Waterloo. Vrány mrchožroutky se tehdá asi měly dost dobře. 40 tisíc mrtvých a umírajících si představit nedovedu, ale 180 let po bitvě jsem na tom místě byla se školou. Hezké místo, vážně :). Klidné a zelené.
A to víte, že se mi na dnešek nezdálo o mrtvých. Neééé, vůbec ne :). Já blbec to doposlouchala v jedenáct večer :).

Akorát mě štve, že jsem zase odhadla, kdo umře. Autorka postavy slušně vytřídila. Jsem fakt zvědavá, jak budou osudy přeživších pokračovat.

5 09.03.2018

Také jsem se dostala až sem. Kniha končí krátce po roce 1800. A jak se události blíží víc naší součastnosti, zdá se, jako by i atmosféra houstla a hrdinové příběhu se stávali opravdovějšími. Mnohdy už nejde jen o pitomé večírkové vrtochy, ale skutečně o život, a i když je to mnohdy, dá se říct naivní, já u toho ráda odpočívám, takže jedu dál :).

Autorka přišla s inovací - hodně hrdinů se rádo peleší. Totiž užívají si mimomanželských poměrů, včetně následků, jimiž jsou člověčí mláďata.
Lucy je dál hrozně skandální, tedy na tu dobu.
Její bratr James následuje jak mozek horní, tak i dolní.
No a jejich starší bratr Will, jehož námořníci z jeho lodi přezdívají "Krvavý Bill," žije po dobu plavby s vdanou paničkou, která působí, že jí to vyhovuje. A tak nakonec všechno vyhovuje všem, i čtenáři a roky plynou.

Krom různých srandiček nejde nezmínit francouzskou revoluci, následnou občanskou válku, různé námořní bitvy, které tehdy ovlivňovaly podobu Evropy a nemnohé osobní tragédie. Není to čtení vyloženě veselé, to zase ne.

5 15.02.2018

Tentokrát to asi moc neokecám, anotace má pravdu. Díl je hodně pestrý. Děj čtenáře zavede do Ameriky, kam před 150 lety odešla jedna větev rodiny a teďka to je s nimi docela nahnuté. Na moře, kam směřovaly celé generace dobrodruhů, z nichž ne všichni se vrátili. No a na panství, kde to vypadá dost pohodově, až na nějaké ty hříšky nezvedených synů a sem tam smrt. Je vidět pokrok, kterého lidé dosahovali a vliv nových myšlenek, jenž jejich životy ovlivňoval.

5 23.01.2018

V roce 1666 se v Londýně staly dvě zásadní věci, myslím jako i ve skutečnosti. Prohnal se tamtudy mor - fakt jako velká epidemie. Bylo vedro, voda v řece klesla, na povrch vyplavaly všecky ty sajrajty, které se do té doby schovávaly pod vodou, v ulicích byly hromady odpadu a krysy a mouchy měly žně.
No a aby toho nebylo málo, krátce na to velká část Londýna shořela. Kupodivu to ale zastavilo ten mor :).
Ale kdo by o štěstí v neštěstí stál, žejo :).

Kniha tímhle rokem končí a sleduje osud Annunciaty Morlandové (matka se jí asi mstila, že ji takhle pojmenovala) a její triumfy u dvora. Ona to sice neví (čtenář jo, takže nic neprásknu), že v jejích žilách koluje královská krev. Mamka se po poslední bitvě trochu spustila - tedy utěšovala prince, jenž domů přivezl zprávy a tělo mrtvého člena rodiny.
Děvče je nadprůměrně hezké a ví to. No a pochopitelně ji to táhne do Londýna.

Ostatní události, jak už historické, tak osudy ostatních členů rodiny, jsou trochu upozaděné a autorka mě místy tímhle přístupem docela štvala.

Hlavní hrdinka není nesympatická, ale asi od půlky knihy mi bylo jasné, jak to dopadne a to už tak prima není. Mýlila jsem se jen málo, ale no... další díly dám :).

A pokud byste chtěli lekci rodinné historie, tak zmíněné děvče je dcerou Ruth z minulého dílu (tentokrát se tedy neskáče přes generaci, ale autorka jen nechá vyrůst tu nejmladší).
A pochopitelně hromada hrdinů umře na mor, díky nehodám i jiným nemocem (asi zápal plic). Holt to tehdá neměli lehké.

A také mi trochu vadí, jak se furt berou mezi sebou. Jistě, krev trochu ředí, to ano, ale tak si říkám, že u třicáté knihy se děj bude odehrávat na půdě psychiatrické léčebny, protože už budou nesvéprávní a jediné, co jim půjde, bude kolébat se dopředu, dozadu a slintat -:))).

5 30.12.2017

Tak tenhle příběh - měl příběh. Autorova schopnost popisovat detaily je skvělá. Jenomže celek mě nebavil. Vinařské prostředí nevadí, kriminálka nevadí, vraždy nevadí. Jenom mi asi přišlo, že se děj soustředí víc na problémy hrdinů, než hledání vraha a vyšetřování. Navíc mě trochu štvala taková samozřejmost, s jakou všichni všechno odhalili. Nejslabší kniha od tohoto autora, kterou jsem zatím slyšela.

5 17.08.2017

Autora bych nechtěla mít doma :), je to šílenec. Některé jeho představy se úplně vymikají mým představám :).
Povídky "Strach" a "Pekelný závod" byly asi nejlepší. Ty další - zrůdičky pekelné - působily spíš jako něco, čeho bych se měla bát (poslouchala jsem to i v noci - pro správný efekt). Jenomže jsem se nebála.
U "Strachu" jo, tam mě mrazilo, protože věci v povídce popisované jsou skutečně tím, co by mě ještě tak vyděsit mohlo.
Ale určitě vám tady nevyžvaním, čeho se bojím nejvíc, kdepak :).

5 06.08.2017

Tak jo, kniha opět poslechnuta. Příjemně jsem si tím krátila pracovní dobu, kterou můžu věnovat stejnou měrou poslechu, jako práci. Samozřejmě, jak jinak :).
Martin Myšička a Jana Plodková opět potěšili propůjčením svých hlasů hrdinům příběhu.

Prostředí a život prostých lidí v Číně jsou i přes všechno dost zajímavé. A když se tam najednou začnou spoluobčané krátit o hlavu... jde o krk? Asi tak. Už si připadám jako strážník Vu, který měl podobné hlášky :).

Zápletka postavená, dá se říct, na archeologické záhadě a navíc sondě do minulosti Číny, byla skvělá. Chvílemi jsem si myslela, že odhadnu konec. Naštěstí se tak nestalo, i když jednoho padoucha jsem znala dopředu dřív, než bych si přála.
Navíc mě v tomhle díle Margaret silně štvala. To její fňukání a nejistota. Ano, dalo se to pochopit, ona neměla vyloženě blbé problémy, ale chvílemi jsem si říkala "holka, tvoje starosti bych chtěla mít."

Jak tu někdo psal, i mně se Skotská trilogie líbila víc, ale ono je na každé něco, navíc momentálně čekám furt na audio třetího dílu Číny a nemyslím, že bych měla něco proti autorovu stylu. Takže jsem vlastně spokojená.

5 20.07.2017

Oldřich z Chlumu je frajer. Kam se hrabe Sherlock Holmes :).

Poslechla jsem pár knih pana Vondrušky, a nevím, jestli je to mnou, ale mívám někdy dojem, že tak docela nedokážu poskládat souvislosti k řešení, s jakým ke konci každého z těch příběhů hrdinové přijdou.
Zkrátka motivy záporáků na mě nepůsobí tak silným dojmem, abych je vnímala jako problém, nad nímž bych měla aktivně přemýšlet.

Nepochybuji o tom, že příběhová linka nemá chybu, ale jako by mě k rozuzlení nevedla touha ten příběh rozplést, ale jakýsi předem daný záměr, který je mi prostě předestřen.

Lépe to říct nedokážu a příběhy pana Vondrušky rozhodně nezavrhuji. Čeká jich tu na mě ještě pár, třeba najdu nějaké, u nichž budu mít dojem, že je řeším spolu s hrdiny.

5 06.07.2017

Hej, to je fakt neskutečné, jak se může kniha stát zároveň i hudebním zážitkem :).
Krom skvělého příběhu a stejně perfektního výkonu Jiřího Dvořáka, který ji načetl, jsem se dočkala i dobového hudebního podkresu skupiny Řemdih.
Moci tomu dát víc hvězd, tak to udělám :).

5 07.05.2017

Pro mě to nemá chybu. Všechny ty kličky, náznaky a zdánlivě nespojitelné souvislosti :). A konečně také skupiny akčnějších hrdinů (ve smyslu celkového projevu a působení v příběhu), i když akce tam je také dost.

5 25.03.2017

Neřekla bych, že budu číst knihu, která by ve mně mohla vyvolat agresivní tendence.
Tahle, být delší, by to zvládla.
Ale vlastně té základní ingredience tam bylo tolik, až jsem na takové její množství nevěřila.
Nebo nechtěla.

4 16.06.2024

Moc mě to neoslovilo.

4 25.07.2022