Nadace na hranicích
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31084/nadace-na-hranicich-31084.jpg
4
599
54
Nadace / Nadácia série
< 4. díl >
První Nadace nabývá zdání vlastní převahy, zdání vítězství nad Druhou Nadací, a v Galaxii si získává stále silnější pozici, aniž vůbec tuší, že Druhá Nadace pořád existuje. Od založení První Nadace právě uplynulo čtyři sta devadesát osm let. Ocitá se na vrcholu moci, ale přesto se najde jeden člověk, který nedá na to, jak se věci na první pohled jeví… Slavný americký autor rozehrává pokračování ojedinělé sci-fi trilogie Nadace, Nadace a Říše, Druhá Nadace.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 1992 , AG Kult
Originální název:
Foundation's Edge , 1982
více info...
Přidat komentář
Boj mezi oběma Nadacemi se blíží ke konci. Dva vyhnanci vyrážejí hledat důkaz o tom, že bájná Země skutečně existovala. Skvělé pokračování, kdy tentokrát se jedná o ucelený děj, místo v předchozích dílech skákání v čase. U Asimova nehledejte akční příběh, ale naopak skvělé dialogy a místy i filozofické hloubání. Moc se mi líbí popis občanů Nadace, jejich chování i to jak vypadá místní planeta. Prostě Asimov je mistr sci-fi
Mno. Tak tohle bylo dlooooouhé. Postavené na dialozích. Málo akce, vlastně až příliš. Hodně roztahané. Dost mě to unavovalo. Na uspávání dobré, myšlenky dobré, ale stačilo by bohatě vše smrsknout do jedné svižnější knihy.
Slyšeno jako audiokniha.
Tak mě překvapivě tento díl zatím bavil nejvíce. Vrátil jsem se k Nadaci po pár letech a evidentně mě ta pauza prospěla.
No. Řekla bych, že se Asimov vrátil k Nadaci způsobem, který v mých očích potlačuje to, co se mi nejvíc líbilo na původní trilogii. Dřív uměl mnohem lépe balancovat mezi tím, jak je důležité, aby určité postavy udělaly určitá rozhodnutí, a mezi tím, že v běhu dějin jsou jednotlivci zanedbatelní. Říkám "uměl lépe" a zároveň si nejsem jistá, jestli se tady o to vůbec snaží. Jeho vyprávění zkrátka je najednou o něčem trochu jiném a já preferuji ten starší způsob. Věcem určitě nepomáhá, že téměř všechny zvraty jsou předem uhodnutelné/jsem předem uhodla.
Jednoznačně nejlepší kniha z celé série. Asimov se po letech vrátil k Nadaci, obohacen vytříbením svého spisovatelského talentu a tvorbou rané historie robotů. Obojí jde velmi poznat. Příběh je mnohem ucelenější, postavy jsou výraznější, motivy jsou zřejmější a filosofické elementy sebesměřování lidstva jsou jasnější.
Za mě nejlepší Asimova dílo, které jsem prozatím četl. Od druhé poloviny jsem knihu nemohl odložit a na její závěr si často vzpomenu. Skvělé vyvrcholení Nadace i robotů.
Za mě je čtvrtý díl vyvrcholením celé série a spolu s první Nadací tím nejlepším z prvních pěti knih.
Štvrtý diel je napísaný už ako román, bez skokov v čase. Dvaja vyhnanci sa rozhodnú nájsť bájnu planétu Zem, kde podľa povestí žili pôvodní obyvatelia galaxie. Takže intrigy a manipulácie s vedomím pokračujú. Obidve Nadácie sa snažia svojím spôsobom zasahovať do diania, kde sledujú vlastné zámery.....
Jednoducho - výborné čítanie:-)
Předchozí tři díly Nadace se četly prakticky samy díky svižnosti děje. Čtvrtá kniha je však víc kecací, protože nabízí na stejné scény různé úrovně pohledu. Nechybí ovšem politika, vesmírné lodě, intriky, mocenské ambice, touha po vyšším dobru, jestli se to tak dá nazvat, a opět několik "whaaat?" momentů. Výsledek je jen lehce o něco slabší než předchozí díly, ale stále velmi kvalitní.
První tři díly série vycházely postupně jako povídky, takže si i v knižní podobě zachovaly stručnost a údernost. Když se po téměř třiceti letech Asimov k Nadaci vrátil, navázal na původně vedlejší motiv, v trilogii jen letmo zmíněný, a rozmáchl ho do rozsahu románu. Není tedy divu, že příběh ztratil hodně z tempa a napětí. Kdybych byl jen trochu kritičtější, tak bych zmínil, že se děj nepěkně táhne a zbytečně rozpitvává malicherné minizápletky.
Kniha se mi četla skoro sama a já se nemohla dočkat, až se dozvím, jakým směrem se pátrání po Zemi vyvine. Líbilo se mi propletení všech postav i role Druhé Nadace, bavila mě tajemnost kolem Gaii. Užívala jsem si propojení s minulými knihami Nadace i jinými Asimovovy díly. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a dlouho už jsem takhle sérii nepropadla.
Jedna z mála knížek tohoto žánru, které jsem kdy četla. Nemám v tomto žánru příliš čtenářských zkušeností, ale bavilo mě to a po knížkách tohoto autora určitě ještě sáhnu.
Po vynikající a svižné Druhé Nadaci na mě Nadace na Hranicích především zpočátku působila poněkud těžkopádně a některé dialogy, scény či dokonce kapitoly bych klidně oželel ve prospěch menšího rozsahu a tedy i udržení dynamiky. Příběh je prostý a klasicky pojatý formou dobrodružství v kosmu, tentokrát jsem však již častěji pocítil občasné samoúčelné dialogy a tlačení na efekt napětí. I tak se ovšem jedná o další Asimovův masterpiece, a pojmenovat hlavní atraktant této knihy je pro mě snadné - Trevize a Pelorat, vlastně mistrně dialogující duo mladý světák/starý akademik.
I přes vyprávěcí kvality se však nemůžu zbavit dojmu, že autor se na mnoha místech neoriginálně upnul na svůj standart - kde dříve v roli tajemného loutkaře figurovala druhá nadace, je dnes planeta "Antimezků". A z na první pohled naivní a nevinné ženské postavy se (pro Asimova typicky náhlým aha momentem) opět stává ústřední prvek příběhu. Hrome, člověk si občas až říká - Tohle už jsem četl!
Isaac Asimov sa k Nadácii vrátil po takmer tridsiatich rokoch a tento odstup sa na texte všemožne prejavuje. Štýlovo ide o stále ten istý príbeh. Postavy preferujú pacifistické riešenia a skutočné boje prebiehajú skôr v mysliach. Kniha je však oveľa opisnejšia. Jednotlivý aktéri veľa času trávia vo svojich hlavách, premýšľajú a vysvetľujú, hodnotia a snažia sa predvídať kroky protistrany.
Z tohto hľadiska ide o fascinujúce čítanie o to viac, že vďaka tomu sa dostávajú do súvislostí udalosti pôvodnej trilógie. Nielen konanie postáv, ale aj udalosti, ktoré boli predtým spomenuté len tak mimochodom. V tomto smere sa ukazuje, že je ešte o čom hovoriť a hlavne toho treba veľa vysvetliť. Rozprávanie je vďaka tomu o čosi pomalšie, všetky tieto rozvláčne dlhé a (nie vždy len) vnútorné monológy brzdia tempo.
Čitateľ sa má teda celý čas zamýšľať a má všetkému porozumieť, hoci nie je nútený vyslovene filozofovať. Text však napriek istej odlišnosti nestratil nič zo svojej nadčasovosti, nakoľko ako vieme, história sa neustále opakuje, lebo ľudstvo je odhodlané opakovať stále tie isté chyby a voči ním nie sú imúnni ani predstavitelia Nadácie. Tí sa čoraz výraznejšie prejavujú samoľúbo a veria, že práve oni poznajú návod na vytvorenie nového Impéria. Hoci v ich réžii by ani zďaleka nepripomínalo tú formu akejsi medzigalaktickej utópie, ktorú mal na mysli Hari Seldon.
Rozdiel je aj v základom charaktere – lebo zatiaľ čo pôvodná trilógia často pracovala s tematikou jadrovej energie a tým, ako jej šikovné využívanie prináša tú pravú moc, teraz sa dostávame k špionáži. Sledujeme vlastne občas paranoidné správanie aktérov, ktorí sa obávajú agentov protistrany a všemožne intrigujú, aby ich zastavili.
Prvá Nadácia verí v zhubný vplyv tej Druhej, tá Druhá vystupuje alibisticky, ale má kostlivcov v skrini, pritom však obe veria vo svoju absolútnu nadradenosť a sú presvedčené v oprávnenosť svojho konania. No a medzičasom úplne iná moc posúva figúrkami po šachovnici a núti obe Nadácie konať presne tak, ako ona sama chce. Je to práve tá nevedomosť, prvok tajomnosti, ktorý núti otáčať stránky. Lebo je jasné len jedno – nech je týmto bábkarom ktokoľvek, jeho či jej identita ostáva väčšinu knihy utajená.
Kniha Nadácia na rozhraní predstavuje akýsi most. Asimov v nej dáva do súvislostí udalosti pôvodnej trilógie a pripomína a vysvetľuje tie okamihy, ktoré predtým nie vždy pôsobili dôležito. Tiež veľa času venuje osvetľovaniu motivácie postáv, hoci niektoré pasáže miestami pôsobia repetitívne. Text je tak oveľa opisnejší a tempo pomalšie.
Tematická základňa však nestráca na svojej aktuálnosti a opäť sledujeme, ako ľudstvo opakuje tie isté chyby. Po takmer tridsiatich rokoch však autor predsa len urobil výrazné zmeny – od fajčenia a jadrovej energie sa rovno presunul k špionáži. Vojna agentov v jeho réžii je napínavá a tajomná, navyše ňou otvára dvere k ďalším, potenciálne veľkolepým, udalostiam.
Asimov se touto knihou po letech vrátil k původní trilogii. Bohužel je z textu zřejmé, že jej tvořil už jiný Asimov. Děje ubývá a je nahrazován filozofováním; mnohdy zajímavým, ale mnohdy planým. Z mého pohledu jde o začátek úpadku Nadace. Ve smyslu literárním pochopitelně :-)
Gia tomu dáva rozmer a konečne popustil uzdu fantázie a vytvoril iný svet. Super teším sa na finále, ako audiokniha zhlnute za dva dni.
(SPOILER) Rozjezd knihy byl skvělý a já se těšila na další jízdu. Přišlo však rozčarování. Tři různé uskupení putují k jedné planetě a děj se opakuje z první strany, z druhé a třetí. A tudíž se děj natahuje a natahuje. A není to za mě ono.
Od epizodického vyprávění se dostáváme čím dál více k epickému. A celé to vede k nevíře v okolí.
Bylo by to opravdu stylové zakončení celé série - takový povedený bonus k úvodní trojici, který nejen že přidává jedno úplně nové téma, ale taky odkazuje na knihy o robotech stejného autora a tím propojuje svůj vyprávěcí vesmír. Nebýt tedy toho cliffhangeru na konci, který bohužel (a skoro až zbytečně) odkazuje na nejméně povedenou knihu celé série.
Štítky knihy
space opera Hugo (literární cena)
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 2010 | Druhá Nadace |
| 1993 | Konec Věčnosti |
Kniha Nadace na hranicích je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 943x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 355x |
| Chystám se číst | 81x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 3x |
Pokračování ságy o nadaci napsané nějakých cca 30 let po původní trilogii. Musím přiznat, že se mi pokračování nelíbí tolik, jako starší tituly. Asimov tady sice opustil styl splácnutých epizodních povídek a napsal skutečný román, ale bohužel se nevyvaroval některých neduhů. Na to, že tentokrát postavy prostupovaly celou knihou jsou stále neskutečně ploché a nezajímavé. Další klasická nástraha, která postihuje zejména série je nutnost přicházet se stále silnějšími protivníky a stále více za vlasy přitaženými teoriemi a možnostmi. Vyskytují se zde zcela neskutečné jevy, díky kterým je pro mě tohle dílo už spíše soft sci-fi, na rozdíl od předchozích dílů série. Co ovšem je potřeba Asimovovi nechat je shopnost přicházet s nečekanými odhaleními, která v širším kontextu dávají smysl. Závěr knihy moc hezky kulminoval ve střet, jehož konečné rozuzlení bylo pro mě možná až příliš konzervativní a čekal jsem, že se autor trochu více odváže. Při zpětném pohledu si myslím, že by knize prospělo, kdyby byla více akční a nestála jen na nekonečných dialozích. Podle mě zatím nejslabší díl ze série Nadace.