Jana283 komentáře u knih
Jazykově chudičké. Stejně jako postavy. Takové příběhy si vypráví děti u táboráku a pak se bojí jít spát do stanu. Ale kniha? Žasnu, co dokáže dobrý marketing. I od tzv. oddechové literatury čekám víc…
Milovanou knížku z mládí jsem si poslechla jako audioknihu v podání výborného Václava Neužila. Neztratila nic ze svých bolestně romantických půvabů.
Nesmírně nudné a jazykově chudé slohové cvičení. Žádné city, žádné emoce, strašně ploché. Už jen anotace: "Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje..." Já jsem žádnou lásku nenašla. Prostě jí sdělil, že si jí vezme, ona řekla jo, sbalila kufry a odstěhovala se do Tokia.... A v tomto duchu se tak nějak - pro mne příliš chladně - odvíjí celá kniha.
Mám ráda romány Ivy Pekárkové a mám pocit, že každý nový je zase lepší. Při čtení této knihy se mi svíralo hrdlo a musela jsem občas přestat číst, protože písmenka se rozmazávala… Mám ráda vyprávění IP pro její nadhled, životní moudrost, empatii, schopnost vcítit se do lidských osudů, dokázat porozumět těm, pro které by mnozí měli jen odsudek (asi i já, mnohdy). Děkuji paní spisovatelce, že mi dala poznat nový zcela neznámý svět, pochopit mnohé dosud nepochopené a posunout se ve svém smýšlení o našem světě trochu dál. To je k výbornému čtení velký bonus!
Nejvíc se mi na celé knize líbilo moto: Život je dar, štěstí je volba... Vyprávění o dětství bylo milé, ale milostné peripetie s pikantnostmi o zemřelých milencích a manželích nebyl můj šálek kávy. Některé věci by měly zůstat jen mezi těmi dvěma...
Mohl to být krásný film. Snový. Je to i krásné čtení. Je na čtenáři, jak si s dokáže s obrazy pohrát ve své fantazii. Jsem velká milovnice Boženy Němcové a všechny filmy o ní natočené jsem shlédla mnohokrát, takže se mi do poetiky paní Chytilové promítaly tváře všech filmových představitelek od Lenky Vlasákové přes Jiřinu Švorcovou až po Ańu Geislerovou (je jich ještě mnohem víc). Bohužel. Zůstává na nás čtenářích představovat si jaká by byla Tvář naděje Boženy Němcové v podání paní Chytilové. Určitě osobitá a nezapomenutelná. Taková jako byla Božena Němcová sama
Velmi silná a inspirativní kniha, ke které se budu určitě vracet. Jak mnoho se dá učit od druhých, když člověk chce... Jak mnoho může dát, pokud chce... Držím palce všem aktérům, aby nepřestali hořet...
Jak dokáží média zcela zničit život člověka.... Bohužel to není ojedinělý případ.
Vkus neurážející čtení pro paní a dívky. Historické kulisy ne příliš propracované do hloubky. Slabí muži a silné ženy…komu z nás děvčat by se to nečetlo hezky. Ale když máte svých starostí a trápení nad hlavu a není nálada na nic složitého, tak je to dobrá oddechovka.
Knihu je přesně to, co napovídá její výstižný název. Není toliko o božském K., ale je o celém Československu – přednormalizačním, chvilku šedesátkově svobodném, smutně normalizačním i porevolučně divokém a následnujících letech chutnající po vyčpělém šampaňském ráno po bujarém večírku. Je o nás všech - o těch, kteří Karla milovali, zbožňovali, poslouchali, o těch, co ho nesnášeli i o těch, kterým byl fuk, ale jeho melodie k nim stejně doléhaly ať už na pouti u stánku s cukrovou vatou, z televizních manifestací nebo na benzínové stanici…. V jeho příběhu je i příběh náš – naše sny, zklamání, malé i větší zrady…. Asi proto tu bude Karel tak trochu pořád s námi, aby nám připomínal jací jsme byli.
Knihu jsem si čtenářsky náramně užila a velmi mne potěšilo jedno zjištění, zatímco mnohé ze zmiňovaných písní Karla Gotta jsem si nedokázala vybavit, všechny písně dvojice Suchý a Šlitr a divadla Samafor mi při četbě mile zněly v uších. Mé vnímání nesmrtelnosti a nadčasovosti je tedy jasné…
Výborný příběh, trochu slabší literární zpracování. Silná, obdivuhodná hrdinka, ale autorka, bohužel, nedokáže toto téma vytěžit a nabízí jen velmi málo šťavnatou jednohubku pro nenasytnou knihomolku.
Šumava a její historie jsou mými oblíbenými tématy. Knihu Petry Klabouchové jsem otvírala trochu s obavami, protože téma poválečných odsunů a drsný život v pohraničí se v poslední době snaží vytěžit kde kdo, mnohdy ku škodě tématu. Ale tohle bylo milé překvapení – svižně ubíhající děj, kde se minulost nenásilně prolíná do vztahů v současnosti, pěkná čeština a očividně blízký vztah k místům, kde se příběh odehrává. Bylo to moc pěkné a napínavé čtení.
Prvotina Martiny Málkové mne pobavila stejně jako její předchozí dvě knihy. Vtipné a neotřelé vyprávění, originální zápletka, dostatek prostoru pro čtenářovu fantazii. Budu se těšit na další autorčiny knihy.
Neuvěřitelná ženská, která má odžito na 30 životů. Silná, upřímná a inspirativní zpověď.
Druhá knížka od „mého letošního objevu“ Martiny Málkové. Milé čtení, pohlazení po duši nabíjející optimismem.
Knihu mi půjčila kamarádka. A já si po celou dobu čtení říkala - jak to, že já – knihomol s přehledem „o každé vytištěné stránce“ tuhle autorku neznám. Jak to, že se takovému dílku nedostalo více publicity? Proč všichni ti Hartové a Třeštíkové a tenhle nenápadný poklad ne? Strach, bolest, velká láska, vše tak citlivě popsané krásným jazykem. A po dlouhé době s pocitem, že nečtu karikaturu, ale skutečný příběh. Krásné a hluboké…
Není to špatné čtení. Má to ovšem jednu zásadní chybu – v knize prakticky chybí nejen diktátor, ale i jeho můza filmařka Leni Riefenstahl. Takže, kdo očekává knihu pojednávající o jejím životě, bude zklamán. Ač se děj knihy rozkošatí na dlouhé období let 1934 – 2005, příběh se týká především olympijských her v roce 1936 v Berlíně, tedy velmi krátkého životního úseku Lenina života a daleko více se zabývá osudy tří angličanů - atleta Kima Newlandse, jeho přítelkyně aristokratky Connie a komunisty Alun Pryce. Zajímavý příběh, ale těšila jsem se na čtení o životě LR, o kterém toho, bohužel stále mnoho nevím ani po přečtení této knihy.
Můj nejoblíbenější Hájíček (jedna z nejmilejších knížek). Přečetla jsem, vyslechla audio (bohužel zkrácená verze) a včera shlédla skvělé představení v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Vše mohu doporučit.