Jana283
komentáře u knih
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Vkusná oddechovka. Rodinka k pohledání a jak pravila vyšetřující detektivka : Peníze jsou někdy spíše na závadu.
O naplněné lásce mezi člověkem a psem
Zdeněk Procházka
Láskyplné vzpomínky na psy , kteří prošli autorovým životem. Všichni „pejskaři“ znají knihu Zdenka Procházky Chov psů, která v době „předinternetové“ nechyběla v knihovničce žádného kynologa a byla jedním ze zásadních zdrojů informaci. Pan docent Procházka učil a pracoval na VŠ veterinární, byl chovatelem i rozhodčím z exteriéru a skutečným milovníkem psů, kolem nichž se točil celý jeho život. Je dobře, že se s námi o své zážitky naplněné láskou ke psům podělil.
Jste to vy?
Jan Rejžek
Hezkou češtinou psané poněkud neuspořádané vzpomínky Kniha je zaplněna množstvím jmen, z nichž mnohá ne zcela zasvěcenému čtenáři nemusí být známa. Nejvíce se mi líbila poslední část – nekrology.
Kočka na křižovatce
Pavla Trnková
Pro mne je asi psychologická novela s magickými prvky něco, co přesahuje mou čtenářskou kapacitu... Pro ženy nespokojené a věčně hledající.
Ibka
Petra Braunová
Minulost nás nikdy neopouští a stále ovlivňuje naše životy. Krásný příběh nekonvenční autorčiny rodiny. Velmi mne zaujal osud jejího tatínka, který přežil koncentrační tábor ( a s jeho děsy se potýkal celý život) a tak jako mnozí byl následně perzekuován komunisty. Tatínek psal paměti, které jsou určitě velmi niterné a zajímavé. Kniha se mi líbila, bylo to jako naslouchat vzpomínkám někoho blízkého.
Zahrada
Petra Dvořáková
To bolelo. Chvilkami krásně, ale intenzivně. Smekám pomyslný klobouk před autorkou, která dokázala tak citlivě otevřít a prozkoumat tak smutné a složité téma. A položit nám tolik otázek o sobě samých - o našich citech, tajemství i míře tolerance. Výborné!
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Výborná. Nedá mi to, ale musím srovnat s knihou Věci, na které nastal čas. Tam mi nebyl sympatický ani jeden člen rodiny a všichni mi připadali jako rozmazlení sobci. Veronika se stala mou "kamarádkou" od první stránky a prožívala jsem s ní to, co prožívá mnoho vrstevnic - starosti se stárnoucími rodiči a dospívajícími dětmi. Zvláště s dcerami je to někdy těžké.A když si pak člověk přečte pasáže v ich formě, jak to naše snažení vnímají děti, tak z to až zamrazí a zamrzí. Důležité je to nikdy nevzdat! Jediné, co mi v knize trochu nesedlo byl manžel Michal, který tak trochu šustil papírem, byl všechápající a všeřešící, ne že bych takového chlapa nechtěla, ale docela by mne zajímal i jeho pohled a názor. Jinak ale výborné čtení. Petra umí!
Lastočka
Jitka Závodná
Laštočka znamená Vlaštovka. Takto něžně nazývá maminka své tři dcerky. Rodina putuje s tatínkem Jozífkem do Ruska, kde se má od soudruhů učit jak budovat komunismus.
Přestože se jim nežije vůbec špatně, patří mezi ty vyvolené, netrvá tak dlouho, aby odhalili pravá krvavou tvář stalinismu. Rodině se podaří vrátit do Čech, ale kdo trochu zná dějiny, tuší, že další osudy nebudou jednoduché. Na této knize jsem velmi oceňovala soudružnost a lásku všech členů rodiny i morální hodnoty, kterými se za všech okolností řídila. To dává velkou naději i pro ty nejtěžší životní chvíle.
Máma kriminálnice
Monika Svoboda
Znovu jsem se utvrdila v tom, že ten, kdo píše blog nemusí být spisovatel. Ale téma a příběh jsou silné. Člověk si musí klást otázku, jak by pod drobnohledem sociálky a byrokratické mašinerie obstál on (taky nemám vždy doma naklizeno, vypráno a navařeno...).
"Paní se s námi baví o našich rodinných poměrech, práci, výši příjmu a shledává, že po téhle stránce je všechno v pořádku."
Takže nezaměstnaná máma samoživitelka je hned zaškatulkovaná?
"Nerozumím tomu právnickému jazyku a to je to, co ve mně vyvolává hrůzu, děs a šílené představy."
Jak snadné je octnout se na pomyslném dně....
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Od Viktorie Hanišové člověk neočekává romantickou četbu plnou „neutuchající lásky“. Ona umí zahrát na ty nejtemnější struny našich duše. Co všechno může poznamenat životy nás i našich blízkých, kolik nedorozumění, bolesti a ztrát umí život připravit… Jak málo stačí, aby se roztočilo kolo samoty , tápání a zbytečných ztrát.
Andělin popel
Frank McCourt
Můj literární objev roku! Smích přes slzy. Vyprávění o velké bídě a přesto s úsměvem, láskou a poctivostí. Moc krásné, silné a čisté čtení. Kniha, na kterou nezapomenu, budu se vracet a také doporučovat.
Život na houpačce
Martina Kulhánková
Kniha sestavená z příspěvků na blogu, takže úroveň kolísavá. Ale všechny příběhy velmi dojemné a smutné. Je moc dobře, že takové knihy vychází. Doporučila bych přečíst opravdu VŠEM - rodičům než se vůbec rozhodnou mít děti, jak moc mohou nevědomky ovlivnit jejich život, pedagogům, aby pochopili, že často před sebou nemají jen puberťáky a flákače, zdravotníkům, aby byli empatičtější (teď se nechci dotknout těch , kteří takoví jsou). Už nikdy nebudu nikoho soudit "jen tak", ale víc přemýšlet o tom, koho před sebou opravdu mám ... Smekám před všemi, kteří s touto poruchou bojují a musí denně vstát s velkou odvahou.
Dívka, která se dotkla nebe
Luca Di Fulvio
Táhlo se to jako med. A stejně to bylo sladké. Nemohla jsem se ubránit dojmu, že takhle se nechovají a nemluví lidé ve středověku. Popisy rozsáhlé, ale atmosféra na mne nedýchla. Zklamání.
Potmě jsme se viděli lépe
Monika Zgustová
Velmi upřímné, velmi otevřené… až to chvílemi zabolí. Jak těžké bylo emigrovat a jak to poznamenalo další osudy i duše lidí. Jednotliví členové rodiny se miluji, láskou mnohdy zvláštní až nepochopitelnou. Všichni se nějakým způsobem obětují pro ostatní a zároveň touží po ocenění své oběti, po svobodě i sounáležitosti. Kniha na mne působila hodně emotivně.
Tři ženy pod ořechem
Václav Pankovčín
Smutné poetické zastaveníčko s kouskem slovenských dějin....
Jizva
Danuta Chlupová
To jsou takové ty knihy- plácni tam rodinné tajemství, nenaplněnou lásku a zasaď to do historie… Jenže každý holt neumí psát jako Tučková, Lednická či Mornštajnová. Někdy mám pocit, že historické události jsou tak trochu zneužity. A tohle je ten případ.
Pravda nebyla k dostání
Lucie Hlavinková
Kdyby to nebylo to smutné čtení, tak to opravdu mohl být dívčí román. A proč vlastně ne. Příběh z nedávné historie, kdy někdo stál frontu na pomeranče, někdo na knihy a někdo bránil svou víru… Přečetla jsem se zájmem a chutí.
Mlýn
Michal Vaněček
Líbí se mi styl, kterým je kniha napsána – jednoduchý - jako bychom si četli ve staré kronice. A tato kniha je skutečně kronikou dějin 20.století naší země. Ne vždy jsem činy jejich hrdinů zcela chápala, ne vždy se s nimi dokázala ztotožnit, ale to jejich odvahu a sílu nesnižuje. Obdivuhodní lidé, osudy, skvělé dílo! Doporučuji.
„To, že se lidé chovají jako svině nesouvisí s žádnou ideologií.“
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Po přečtení této knihy jsem pochopila, proč byl Nicolas Ceauşescu a jeho žena Elena popraveni. V průběhu turbulentního konce roku 1989 to člověk vstřebal jako jednu z mnoha informací. Možná troch překvapivou, protože u nás byl „samet“. Mnoho se toho dělo – u nás, v nás, naše životy se od základu proměnily Nebyl čas řešit, co se děje v zahraničí. Bylo potřeba zjistit, co se dělo v naší zapovězené minulosti. Tolik informací, divila jsem se, stále se divím a stále odhaluji A teď dočítám knihu RS a zjišťuji nakolik odlišný mohl být život v jiné zemi socialistického bloku, oč krutější, těžší, bolestnější Napadá mne, zda i Rumuni vzpomínají s nostalgií, tak jako někteří z nás Kniha je psána jednoduchým (ale ne chudým) jazykem. Autorka – stejně jako v předchozích dílech - se snaží zlomové události historie přiblížit především mladým lidem. Ale myslím, že dokázala oslovit i ty, kterou nedávnou historii prožívali a stále o ní tolik neví. Děkuji
Děravé paměti - Šedesát báječných let pod psa
Michal Viewegh
Viewegh si nadělil k 60. narozeninám svůj vlastní životopis. A co v něm dal svým čtenářům? Mnohokrát opakované příběhy, které známe z jeho předchozích děl, stejně tak jako svůj narcismus, sebestřednost a chvástání střídající se s fňukáním. Člověk si říká, že tenhle chlapík musí být velmi zakomplexovaný, když má potřebu opakovaně vyprávět, že zaplatil svým bratrům drahou dovolenou a tchýni dluhy. A odpovědný redaktor mohl Michala upozornit, že není nutné 3x zmiňovat, že první román napsaný na počítači byli Účastníci zájezdu ( takto skoro doslova se opakujících sekvencí je v knize víc). Takže 230 stran včetně fotek. To svůj život hodně osekal. Až si říkám, že musel za každou cenu stihnout své penzum - jedna kniha ročně.
A přesto – na rozdíl od několika předchozích knih úplně nelituji času (a peněz). MV je autor krásných knih – Báječná léta pod psa a Andělé všedního dne. Za mne, kdyby nic jiného nenapsal, bylo by to dost. Dokázal se poprat s nemocí a ve své biografii se snad snaží o upřímnost a není napsaná špatně. Přála bych mu, aby nám i sobě připravil ještě nějaké hezký literární zážitek.