Tři ženy pod ořechem

01.11.2022

Smutné poetické zastaveníčko s kouskem slovenských dějin....

10.02.2022

Já jsem se zařekla že takové knihy nebudu číst, ale nějak mi to nejde. Jde ve skrze o to že si čtení nesmírně užijí a před koncem a hlavně po dočtení to na mě dolehne, jelikož si uvědomím proč na mě ta atmosféra právě takovéhoto slova působí a je mi pak zle. Jenže právě takové knihy mají u mě velkou šanci, jelikož se umí vyjádřit a v nevýslovně krásném jazyce a zapouzdřit do sebe všechny ty životní skutky a peripetie momentek, které při větším rozmachu mohou zůstat navždy ztracené. Takhle ta kniha nemůže nikdy úplně doznít a odejít.

Čteno v polském překladu.

23.10.2019

Reálné i magické, úsporné i poetické, krátké i obsažné. Prostě krásné. Jen ji ještě musím přečíst v originále.

27.05.2018

Kratičká, milá a svěží "chuťovka". Přestože životní příběh (opakující se kruh) babičky, dcery a vnučky je v podstatě smutný a izolovaný, vyprávění samotné je v lehkém poetickém duchu citlivého, laskavého nadhledu i humoru, vesnicky prostého života souběžně prodchnutého jak křesťanskou vírou, tak pověrami a magickými prvky. Jakási specifická "slovenská verze magického realizmu", jak ji vnímám např. z některých filmů Juraje Jakubiska aj., je mi odjakživa blízká (snad proto, že máma pochází z Liptova), a setkání s ní v knižní podobě mi proto bylo víc než příjemné.

29.04.2018

Malá velká kniha.
Minimálními prostředky dosáhla maximálního efektu.
Jak je něco takového (tedy popsat život tří generací žen a
sdělit vše důležité a podstatné) možné uskutečnit na pouhých 80 stránkách...neuvěřitelné.

30.08.2017

Přečteno odpoledne na zahradě pod ořechem. Na pár stránkách převyprávěné osudy tří generací ozvláštněné přesně tou kapkou tajemna, kterou miluju.

nedocitane. musim priznat, ze ma slovensky vidiecky "magicky" realizmus nikdy moc nebral a pravdu povediac, od mladeho autora som uz nieco podobne necakala vobec. nezaujal ma ani literarny jazyk, ani zapletka a neustala "vola bozia" ma iritovala najviac.

05.04.2017

Text minimalistický, postavy tak životné a plastické, až nad nimi srdce usedá.

30.09.2016

Príbeh o zacyklení a vykúpení z bludného kruhu. A na okraj kus histórie Slovenska v 20.tom storočí. Dosť mi to pripomínalo Balkov Vtedy v Lošonci, akurát, že Tri ženy pod orechom boli vážne. Žiaden smiech cez slzy, iba slzy. Ale i tak pekné čítanie.

27.04.2016

Osvěžující knížečka. Svižné tempo vyprávění tří propletených, hluboce lidských příběhů prodchnutých náboženskými a "magickými" motivy.

"Přicházel každý večer a vždy byl jiný. Jednou měl oči modré, jindy zelené. Někdy hnědé. Jednou byl vysoký, jindy malý. Někdy byl i opilý a tehdy to šlo obtížně. Někdy také kouřil. Většinou nemluvil. A někdy jich bylo víc. Celkem se jí to líbilo. Když pršelo, čekala ve stodole. Chtěla stále znovu vědět, jaké to je v ráji. Líbilo se jí to. Velmi. Chodívala do kostela a děkovala Bohu, že je to tak pěkné."

01.11.2015

Subtílna ale veľmi prekvapivá knižôčka. Veľmi osobitý štýl a týmto veľmi osobitným štýlom stvorený veľmi osobitný svet, plný čudesných postavičiek s čudesným správaním. Krásne, milé, neobvyklé. Ako som už niekde napísal strašná škoda Pankovčína, mal ľahké pero a nezaťaženú hlavu.

02.10.2015

Fíha, tak toto teda bolo niečo! Niekedy stačí človeku málo slov na to, aby nimi povedal tak veľa... A Pankovčínovi, tomu ich stačí doslova minimum, aby zachytil charakter rôznych postáv, mentalitu spoločenstva, popísal situáciu, dobu, pomery. Je úsporný, no obsiahne všetko, do najmenších detailov. Píše jednoducho, ale nie hlúpo, úsmevne, no s vážnym podtónom, mieša realitu a fikciu a hojne využíva metafory, ale vo výsledku je to všetko tak správne a s citom nadávkované, že nie je možné prestať čítať, kým nie ste na poslednej stránke. Potom nasleduje už len rozhodnutie okamžite bežať do knižnice, aby ste sa mohli opäť ponoriť do jeho svojského magicko-realistického sveta. Škoda len, že knižnica je o jedenástej večer už zatvorená...