Lastočka

Neuvěřitelný osud jedné rodiny.

Kniha se mi moc líbila. Skvěle je tu popsáno, jak fungoval zrůdný systém totalitní moci. Bonusem navíc pro mě byly informace o Rudolfu Slánském.

Kniha mi dějem velmi připomínala knihy od Aleny Mornštajnové a Karin Lednické, které jsou sice fiktivní, ale založené na skutečných událostech. A pak také Petru Klabouchovou, na jejíž knihu U severní zdi jsem si vzpomněla, když se v ději objevilo uvěznění. Takové osudy píše sám život a historie. Čtení mi zabralo víc času než jsem si myslela, ale děj si je třeba kouskovat, tolik událostí které se tam udály nejde přečíst a prožít na jeden zátah. Trochu mi v některých chvílích nevyhovoval styl psaní, ale zvykla jsem si. Knihu jako tuto by si mělo přečíst co nejvíc lidí, a zvlášť mladí, kteří si myslí, že za komunistů bylo vše lepší a dostupnější. Já se sice narodila v rok, kdy paní Ludmila zemřela, ale z vyprávění rodičů vím, že tak idylické to rozhodně nebylo.

Silný příběh, který vypráví o nelehkých dobách jedné české rodiny, která nejdříve věřila v sovětskou ideologii, dokázala přežít válku a co nezvládla válka zvládli komunisti. Je až neskutečné, kolik toho dokáže lidská bytost unést. Kniha je čtivá, ale vadilo mi, že je psaná trochu jako učebnice.

Úžasná kniha, bavil mě styl psaní.
Josífek, Růženka, Jarmilka a Liduška a později Květa. Silný lidé kteří chtěli jen být štastní, ale osud a krutá doba jim nepřál.

Námět jistě zajímavý, ale nebavil mě styl psaní.

Ty nejzajímavější osudy,píše sám život.
Moc pěkně se to četlo.

(SPOILER) Je to silný příběh a určitě kandidát na povinnou četbu. V době kdy Jozefova rodina cestovala na východ za novými zítřky tak polovina otcovi Rusínské rodiny z bídneho Slovenského východu putovala za lepšími zítřky do USA. Zůstal jen můj děda financ a v budoucnu bojovník proti Nemeckým nacistum a hlavně Ukrajinským banderovcum. V knize se zapomělo na Polsko které obsadilo rok před Hitlerem naše hornické Slezsko. Ten Hitler který před válkou byl ve Varšave na pohřbu generála Pilsudského. Tak prosím nešpiňme jen Rusáky. Poláci vyhaneli Čechy od Bohumína, Karviné, Těšína až po Jablunkov. Jejich heslo znělo Ostravicí granica! Od kolegy otec měl hodně polnosti a na pole za Ostravicí nemohl jít pracovat. Nezapomeňte na to jak nás zradil západ v Mnichově a po válce v Jaltě! Naši občané si ještě k tomu zvolili demokraticky Komunistickou stranu a tak jsme se vlastní blbostí stali totalitním režimem. Dnes naše společnost zakazuje svobodu projevu! Kdo řekne jinači názor jak provladni tak je označen za rasistu nebo chcimíra. Naše Pražská garnitura chce bojovat s Ruskem do posledního Ukrajince. My nejsme ve válce a Ukrajina není členem NATO. V EU jsme uz více jak dvacet let a je opět rozděleno na bohaté západní členy a chudé východní v EU. V osmnácti létech jsem chtěl také emigrovat za železnou oponu, ale naše krásná vlast a rodina, přatele mě udrželi doma.

Původně jsem knize chtěla udělit jen 4 hvězdičky, ale nešlo jinak. Příběh si mě získal, autorka píše velmi čtivě a poutavě. Všechny osudy jsem prožívala společně s hrdiny. Knihu bych mohla výstižně, ale trochu povrchně shrnout větou "Kolik neštěstí může jeden člověk prožít?"
Kromě příběhů jedné rodiny se vydáme na exkurzi skrz českou historií, a mě opravdu neskutečně vytáčí lidská povaha, nepoučitelnost a sklony k stádovitosti. Dokud se to netýká mě, tak se vlastně nic neděje... Stejně jako u Nabarveného ptáčete se mi tady z některých sousedů dělalo zle. Oproti lidské zlobě a nenažranosti stály silné osobnosti, neztrácely víru, neztrácely odvahu a houževnatost. Ať už jsme četli o Josífkově a Růženčině lásce, která skutečně hory přenášela, nebo o Jarmilce, sestře hlavní hrdinky, která se nebála "otevřít si pusu" na sovětské vojáky, nebo snad Miladě Horákové, která bojovala do poslední chvíle a před režimem nepoklekla... V knize se objevilo víc obyčejných lidí, kteří projevili dobrotu a empatii v prohnilé společnosti, kde jeden udával druhého, protože se na něj špatně podíval.
Příběh si plynul jako ta voda v Ohři a já bych do této řeky klidně vstoupila znovu. Pro mě je Lastočka jasným kandidátem na povinnou četbu, a ani některým dospělým by neuškodilo si pár stránek přečíst... Především 3. a 4. část.

Nesmírně silný příběh! Připomíná mi trochu perzekuce, které postihly naši rodinu. Vzpomínám na maminku a dědečka a jejich těžké osudy. Chvílemi jsem knihu odkládala, abych se nadechla.
Paní Závodná, dobře jste celý ten život napsala, děkuji...

Kniha je rozdělená do několika částí. Pro mě byla nejzajímavější část o pobytu v Rusku. Jinak hezky napsáno, těžké téma 50. let.

Lastočku od Jitky Závodné už mám na seznamu pěkně dlouho. A díky knižní štafetě si ke mně konečně našla cestu :)

Příběh vás provede osudem jedné, v podstatě úplně obyčejné rodiny napříč historií a historickými událostmi naší země. Seznámením rodičů vypravěčky počínaje a jí samotnou konče.

Moc jsem vám toho neprozradila, co? Já myslím, že bych vám děj jen zkratkovitě popsat nedokázala. Za sebe vypíchnu třeba období 2.světové války a nástup komunismu. Moje oblíbené obecně.

Jitka Závodná je báječnou vypravěčkou. Moc se mi líbily její popisy, ať už šlo o přírodu, různá prostředí, milostná vzplanutí, lidské pocity nebo třeba večer ve městě (slovní spojení "korálky lamp" se stalo mým nejoblíbenějším :) ).

Musím ale přiznat, že mi k srdci přirostla spíše druhá polovina knihy. Vypravěč byl jasně daný (dcera Ludmila), děj měl větší spád a dokázala jsem příběh prožít v rámci jednotlivých postav i jako celek.

První polovina se rovněž četla velmi dobře, ale měla jsem pocit, že mi něco chybí (dějovost?). Text působil spíše jako převyprávění dobových událostí a vypravěč pro mě nebyl jasně čitelný od začátku.

Bez váhání můžu rozhodně doporučit! Početla jsem si báječně :)!

Knihu mi autorka nabídla k zaslání. To by mi bylo líto, stahovat ji o výtisk, který si sama zaplatila, a tak jsem si knihu sehnala a přečetla.
Je to vyprávění o životě v minulém století, místy smutné, dokazující, že s příchodem komunistů u nás nastalo peklo.

Knížka líčí osudy jedné rodiny v letech 1927- 1993. Těžký život v komunistickém režimu, druhé světové válce a nakonec sametová revoluce. Vypravěčka Ludmila popisuje život rodiny, kdy její otec byl odsouzen jako nepřítel státu na několik let do vězení. Jsou zde zmiňované osoby jako Antonín Zápotocký, Rudolf Slánský a Milada Horáková.

“Jak bláhová a naivní lidská mysl dokáže být. Uvěří svým přáním, vznešený touhám a nakonec i všem prázdným slibům

Je to kniha plná emocí a dost často těch špatných životních zkušeností a životních podmínek. Přesto jako rodina dokázali stát při sobě a to díky poutu, které je spojovalo. Je to skvělá kniha, která popisuje život obyčejných lidi takový, jaký byl. Ať chtěli nebo nechtěli, museli se všichni podvolit danému systému.

Byl to pro mě silný čtenářský zážitek - o to víc, že příběh byl sepsán na základě skutečných událostí. Autorka zvolila krátké odstavce a celkově je děj spíše popisný, moc přímé řeči v něm nenajdeme. Celkově ale působí kniha moc dobře a čtivě. Je fain seznámit se s historií a především skutečností tímto způsobem. A oceňuji, že si autorka vydala knihu sama. Jen je škoda, že se o knize nemluví a není víc vidět.

Lastočku jsem dočetla zhruba před měsícem a půl, nenapsala jsem si k ní komentář a teď koukám jako blázen, co to mám za knihu v kolonce Přečteno... No co budu lhát, vůbec jsem si na ni nemohla vzpomenout, a to je sakra špatně. Přitom námět - životní události paní Ludmily, narozené ve 30. letech minulého století v Rusku, návrat do ČR, válka, komunisti, zrady, život, to celý je děsně zajímavý, ale bohužel nějaká zaživná forma tomu chybí. Za nic na světě nevydoluju z hlavy takovou poslední třetinu knihy.

Vyprávění o velmi těžké době a statečnosti obyčejných lidí. První půlku, možná i 2/3 jsem hltala, zbytek se mi už trošku vlekl, proto strhávám jednu *. Ale i tak doporučuji, určitě stojí za přečtení.

Velice dobrá,ale smutná kniha.Přečteno jedním dechem.

Zprvu jsem si musela zvykat na styl psaní, ale pak už jsem nemohla knihu odložit a četla, dokud jsem ji nedočetla. Po jejím dočtení jsem pak seděla jako opařená a rekapitulovala si dobu a bolesti, kterými si Ludmila a její rodina musela projít. Obdiv všem lidem, kteří se neshrbili a i přes všechny ty těžkosti si zachovali naději v lepší časy. Autorce děkuji za doporučení, opravdu mě kniha velmi zasáhla a jsem ráda, že mě neminula.