Lastočka přehled

07.06.2024

(SPOILER) Je to silný příběh a určitě kandidát na povinnou četbu. V době kdy Jozefova rodina cestovala na východ za novými zítřky tak polovina otcovi Rusínské rodiny z bídneho Slovenského východu putovala za lepšími zítřky do USA. Zůstal jen můj děda financ a v budoucnu bojovník proti Nemeckým nacistum a hlavně Ukrajinským banderovcum. V knize se zapomělo na Polsko které obsadilo rok před Hitlerem naše hornické Slezsko. Ten Hitler který před válkou byl ve Varšave na pohřbu generála Pilsudského. Tak prosím nešpiňme jen Rusáky. Poláci vyhaneli Čechy od Bohumína, Karviné, Těšína až po Jablunkov. Jejich heslo znělo Ostravicí granica! Od kolegy otec měl hodně polnosti a na pole za Ostravicí nemohl jít pracovat. Nezapomeňte na to jak nás zradil západ v Mnichově a po válce v Jaltě! Naši občané si ještě k tomu zvolili demokraticky Komunistickou stranu a tak jsme se vlastní blbostí stali totalitním režimem. Dnes naše společnost zakazuje svobodu projevu! Kdo řekne jinači názor jak provladni tak je označen za rasistu nebo chcimíra. Naše Pražská garnitura chce bojovat s Ruskem do posledního Ukrajince. My nejsme ve válce a Ukrajina není členem NATO. V EU jsme uz více jak dvacet let a je opět rozděleno na bohaté západní členy a chudé východní v EU. V osmnácti létech jsem chtěl také emigrovat za železnou oponu, ale naše krásná vlast a rodina, přatele mě udrželi doma.

02.05.2024

Původně jsem knize chtěla udělit jen 4 hvězdičky, ale nešlo jinak. Příběh si mě získal, autorka píše velmi čtivě a poutavě. Všechny osudy jsem prožívala společně s hrdiny. Knihu bych mohla výstižně, ale trochu povrchně shrnout větou "Kolik neštěstí může jeden člověk prožít?"
Kromě příběhů jedné rodiny se vydáme na exkurzi skrz českou historií, a mě opravdu neskutečně vytáčí lidská povaha, nepoučitelnost a sklony k stádovitosti. Dokud se to netýká mě, tak se vlastně nic neděje... Stejně jako u Nabarveného ptáčete se mi tady z některých sousedů dělalo zle. Oproti lidské zlobě a nenažranosti stály silné osobnosti, neztrácely víru, neztrácely odvahu a houževnatost. Ať už jsme četli o Josífkově a Růženčině lásce, která skutečně hory přenášela, nebo o Jarmilce, sestře hlavní hrdinky, která se nebála "otevřít si pusu" na sovětské vojáky, nebo snad Miladě Horákové, která bojovala do poslední chvíle a před režimem nepoklekla... V knize se objevilo víc obyčejných lidí, kteří projevili dobrotu a empatii v prohnilé společnosti, kde jeden udával druhého, protože se na něj špatně podíval.
Příběh si plynul jako ta voda v Ohři a já bych do této řeky klidně vstoupila znovu. Pro mě je Lastočka jasným kandidátem na povinnou četbu, a ani některým dospělým by neuškodilo si pár stránek přečíst... Především 3. a 4. část.