Jana283 komentáře u knih

Je to román. Ale psaný stručným dokumentárním způsobem. To mi vyhovovalo. Už se asi nikdo nikdy nedozví, jak Josef Mengele prožil svá poválečná léta. Autor se je snažil zmapovat poctivě. Je zajímavé, že člověk, který tak pohrdal životy jiných, tolik lpěl na tom svém. Přála bych si, aby to bylo tak, jak je popsáno v knize, aby byl štvancem zmítaným strachem o život, bez domova, rodiny a přátel… Vyčitky svědomí chybí. Mengele svědomí neměl.

7 25.02.2019

V "cimrmanovském rozpoložení" po přečtení rozhovoru s panem Čepelkou, jsem sáhla po rozhovoru s dalším z aktérů DJC. A byla to chyba. Rozhovory jsou bezkoncepční, prázdné, plytké... To si pan Smoljak nezasloužil.

3 19.02.2019

Leonardo da Vinci a Jára da Cimrman byli osobnosti vskutku renesanční. A já bych si k nim troufla připojit ještě Miloně da Čepelku. V knize se nám představuje jako člověk, spisovatel, rozhlasák, herec, básník, skladatel textů dechové i populární hudby.... Jeho rozhovor s Alešem Pelánem je velmi osobní, citlivý , skromný a plný životního moudra. Miluji češtinu a mám ráda lidi, kteří si s ní umí hrát a čarovat. Doporučuji všem, kteří hledají nějaké to pohlazení duše.

21 13.02.2019

Nemohu si pomoci, ale přišlo mi to jako méně povedená variace Šifry mistra Leonarda. Zde se odvíjí příběh na pozadí vzniku obrazu Zahrada pozemských rozkoší. Pochopila jsem, že vysvětlení typu když odečteme toto číslo od jiné čísla dostaneme zase číslo a to znamená božskou trojici apod., mne moc neberou. Vlastně se takto nechá "spočítat" a vysvětlit vše dle potřeby autorovy fantazie. Asi se raději na obrazy jen dívám a nechám pracovat fantazii svojí...

4 13.02.2019

To bylo tak hezké čtení! Přestože člověk (bohužel) ví, jak to dopadne hltala jsem knihu jako ten nejnapínavější špionážní román. Kolik skvělých (a zapomenutých) nezlomných hrdinů má tento národ! Jsem moc ráda, že nám pan Fíla osud statečného politika Františka Kriegla přiblížil. Jsem nadšená a dojatá. Děkuji za krásný zážitek!

12 28.01.2019

Autobiografie nečtu proto, abych něčí život soudila, ale abych ten svůj obohatila. A v tomto případě bylo o čem přemýšlet. Obdivuji odvahu k tak intimní výpovědi a ponechávám plně na autorce, aby vylíčila svůj život, tak jak ho prožila, procítila a zpětně vidí ona…

15 28.01.2019

Vlastně někdy smutné příběhy, které vyloudí úsměv

5 24.01.2019

Nádherné místo, které v sobě nesu kus naší historie. Kniha je zpracována s velkou pečlivostí, s množstvím nádherných fotografií a historických dokumentů. Doporučuji všem, kteří mají rádi místopis, historii a přírodu.

7 24.01.2019

Je to jako balíček čipsů u večerního seriálu. V danou chvíli si to užijete, ale druhý den už si na něj ani nevzpomenete.

13 21.01.2019

Protože jsem nepoučitelný pitomec, tak jsem si knihu koupila s naivní představou, že chce-li si člověk udělat vlastní názor, tak by měl vyslechnout argumenty různých stran. Tak jsem se za trest donutila to dočíst. Neuvěřitelně nechutný spisek používající slovník kolegů soudraha G. z 50.let. Poučení? Nikdy neočekávejme od komunisty pravdivou historickou výpověď.

Tak asi to není můj úplně nej… Mawer, ale pořád mne baví a oslovuje. Pro české čtenáře možná trochu zbytečné historické reminiscence. Ale vlastně je fajn, že mohu napsat „notoricky známé“. Protože jsem zažila dobu, kdy bych je hltala jako odhalená tajemství. Takže nakonec uznávám, že opáčko z dějepisu nikomu nemůže uškodit (a jsou věci které je třeba opakovat neustále) a mladším čtenářům třeba prospěje, pokud stále platí, že jsou novodobé dějiny ve škole opomíjené. Skvěle vykreslená atmosféra doufání i beznaděje.

6 06.01.2019

Myslím, že jsem si pro tuhle knihu vybrala ten správný poklidný a „rozjímací“ čas. Oslovily mne především autorovy postřehy a pozorování přírody. Určitě to není četba pro milovníky akčních thrillerů. Ale mezi námi blázny, kteří se dokáží rozplývat nad chmýřím pampelišek a křídly vážek, své příznivce určitě najde. Ten kdo rád odhaluje závoj přírody, určitě ocení velmi intimní pohled na její prostá tajemství viděná jinýma očima. Tím spíš, že autor na to má záviděníhodně více času než my obyčejní uštvaní „civilisti.“ Inu jaký život si kdo zvolí… a nebo spíše – jak dovede žít a prožít ten, který je mu dán… To nechci a nebudu hodnotit, ale čtenářský zážitek to byl.
Jedna technická – strašně nepraktický formát.
„Člověk hledící ke hvězdám se utěšuje, že je na všechno dost času. Podíváme-li se k jasnému nebi zítra, za rok či ve chvíli umírání, nalezneme tatáž souhvězdí. Je na ně spolehnutí.“

8 29.12.2018

Na tuhle knížku jsem se hodně těšila a moc si ji užila. Jak slovo tak obraz. Dokonalé souznění.
Šumava je mým domovem a krajinou mého srdce. A hle jací zajímaví lidé se tu skrývají (a dobře dělají). Mám o ně trošku strach, zda jim kniha nepřinese nechtěnou publicitu a hledaní jejich skrytých domovů nebude teď patřit k dalším módním aktivitám turistů, kteří náš kraj mnohdy velmi necitlivě atakují. Já bych si jejich intimitu nikdy nedovolila narušit, ale všichni oslovení mi připadali velmi inspirující a zajímaví a věřím, že bych si s nimi dokázala najít společnou řeč mnohem snáze než s mnohými milovníky civilizace žijícími své „správné“ životy. I pro mne je kůra stromů, východ slunce, vůně psí srsti víc než mnohé moderní výdobytky a samota v lesním tichu krásnější než opuštěnost v hlučícím davu. Odvahu k takovému způsobu života asi nenajdu, ale je uklidňující vědět, že to lze a doufat, že i my – méně odvážní samotáři a poustevníci se budeme mít v budoucnu kam utíkat… Těch krásných divokých míst však stále ubývá…

25 25.12.2018

Iva Pekárková píše tak jak žije – osobitě, po svém, bez ohledu na všeobecné mínění. Iva , myslím, umí žít a umí psát. A umí psát o lásce. Pravdivě, neokázale, nepotřebuje k tomu sladkobolně cukrový slovník. Její Třísky se mi zadřely pod kůži jako tříska a už pár dní mne tam tlačí a nutí přemýšlet o našich jednoduchých životech, o našich jednoduchých láskách a manželstvích, které si druhdy sami komplikujeme z rozmaru, nudy, hlouposti… Máme to, zač jiní musí těžce bojovat s byrokracií, veřejným míněním, zapšklou morálkou, strachem z jinakosti… Myslím si o sobě, že jsem docela tolerantní člověk, ale znáte to… Nejsem rasista, ale…. Kolik znáte příběhů o tom, že láska hory přenáší a dokáže smazat rozdíly kulturní a náboženské. Mne tedy krom partnerství autorky samotné žádný nenapadá. Zato těch opačných – láska měnící se jako mávnutím proutku v násilí, zotročení, fyzické i psychické týrání… těch bylo napsáno mnoho. Takže když vám bude někdo vyprávět, že zralá žena na vozíčku se bláznivě zamilovala (přes net!) do o 12 let mladšího Pakistánce, smutně pokýváte hlavou a politujete chudáka ženskou, která asi nemá jinou možnost a stejně špatně dopadne. Myslí si to Šárčina máma i úředníci, myslí si to všichni v Šárčině okolí dokonce i sama autorka. Ale ta se rozhodne zjistit jaká je skutečnost…
„Teď měla KMEN. Kmen lidí, co dovedou milovat. Co touží po lásce a nestydí se za to. Pro které je v životě láska to nejdůležitější a není pro ně snadné žít bez ní…“
Vezmete mě do svého KMENE?

7 17.12.2018

Příšerně přeslazený kýč. Předvídatelný děj bez jediné myšlenky a nápadu.

Přečetla jsem knihu o sportu. A přečetla jsem ji jedním dechem. Já , která si pletu volejbal a basketbal. .. Přečetla jsem knihu o hokeji a líbila se mi, protože byla o hokeji. A líbila se mi i proto, že byla o mnoha dalších věcech – především o bezpodmínečné rodičovské lásce, o přátelství, partnerství, věrnosti, loajalitě, strachu, o vítězství a prohrách…. Odpustila jsem autorovi všechna klišé, protože jsem byla součástí příběhu a všechen příval emocí, kterým mne kniha zavalila jsem skutečně prožívala. Byla jsem obyvatelkou Medvědína a musela se rozhodnout, jak dál…
„V dospělosti zažíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního. Najednou nevíme, za co tak dlouho úporně bojujeme, jsme pohřbeni ve skutečnosti a všednosti a ptáme se, jak dlouho to ještě vydržíme. Skvělé je, že všichni takových dnů ustojíme víc, než si myslíme. Děsivé je, že nikdo neví, kolik přesně.“

17 04.12.2018

Tahle kniha vás nenechá vydechnout. Žádný pomalý úvod do místa, děje, seznámení se s postavami. Hned s první větu se vám sevře hrdlo,zrychlí dech a jedete na tobogánu silného příběhu plného emocí. A to vydrží až do poslední stránky. Marek Epstein píše scénáře a na stylu je to poznat. Ostré filmové střihy, střídání míst, času i pohledů jednotlivých protagonistů. Před očima a v hlavě se vám promítá děj jako na filmovém plátně – hořký, smutný, zoufalý, dojemný …Poslední věta knihy: „Hlas mi jen tiše zaskřípal a já začala bulet.“ A tak to bylo i se mnou po dočtení Dravce.

10 27.11.2018

Loučení . Asi bylo potřeba se ještě s něčím vyrovnat, něco dopovědět....

2 13.11.2018

Pro mne zatím nejlepší kniha R.T. Nejvyzrálejší.V jednom komentáři o jejích knihách jsem psala, že jsou zaplněny samými divnými lidmi. A i když ani z této knihy nevychází muži nejlépe, přece jen už to není takové šovinistické čtení pro ublížené singl čtenářky Cosmopolitanu. Možná proto, že jsem holka ze vsi, tak teď jsem se v těch charakterech nacházela, rozuměla jim, bavily mne a dojímaly současně. Téma smíření a odpuštění sobě samým , svým blízkým, odcházení, každodenní malé i velké boje o lásku, o rodinu, o štěstí, vztahy s rodiči… Je to napsané citlivě a lidsky.

7 09.11.2018

Paní Svatošové a její práce si moc vážím. Kniha je určitě zajímavá a stojí za to si ji přečíst, už jen proto, že „všichni tam musíme“. Přiznávám ale , že jsem se s tímto dílem moc nepotkala. Neklade otázky, předkládá jedinou možnou pravdu a cestu. V otázkách víry tak nějak moc „tlačí na pilu.“ Mohu si za to sama, ale zůstávám s Járou Cimrmanem: „… bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá...“

6 09.11.2018