Klika byla vysoko
Roman Szpuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392787/bmid_klika-byla-vysoko-opv-392787.jpg
4
38
13
V rozsáhlé autobiografické próze Klika byla vysoko popisuje básník, meteorolog a tulák Roman Szpuk část svého života, strávenou zejména v lesích Šumavy. Představuje se jako vnímavý pozorovatel obyčejných, a přitom fascinujících detailů, které zůstávají ostatními neobjevené. Bohatým a hutným jazykem přibližuje svět mezi rostlinami a zvířaty, který je většině lidí vzdálený. Zároveň však žije ve všední realitě, otevřeně popisuje návštěvy nemocné matky a starých lidí upoutaných na lůžka. Setkává se s tuláky, samotáři a blázny, modlí se, spí venku, prochází lesem za každého počasí. V jeho autentických deníkových záznamech znovu ožívá tradice romantiků, poutníků, hledačů a rozervanců. Text plyne svobodně jako Szpukova milovaná oblaka a jer prokládán krátkými básněmi – haiku. Knihu doplňují autorovy fotografie, pořízené vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha, díky níž se Roman Szpuk stal mým nejoblíbenějším českým současným básníkem. Deprese je nesmírné utrpení, avšak zároveň přináší jaksi zostřené vidění a hlubší sepjetí s přírodou - kdyby už jen proto, že si člověk ve chvílích, kdy se mu uleví, všeho mnohem víc váží a prožívá hluboký vděk. To vše, oba póly básníkovy duše, se promítá ve Szpukových lyrických popisech. Pro mě jedna z nejkrásnějších knih, a to nepřeháním.
Skoro až meditativní čtení. Život není vždy úplně jednoduchý a zde jsme toho přímými účastníky.
Luxusní kniha pro dlouhodobé pomalé čtení pro každého kdo:
- trochu hledá sám sebe v přírodě
- má velkou potřebu volnosti a krásy kolem sebe
- nerad se řadí do útvarů a do stáda
- má dohasínající rodiče a cítí lásku k nim
- má respekt nebo obavu ze sociálních ústavů a potřebuje rozptýlit chmury lidským způsobem
Je fajn čerpat realismus, laskavost a svébytný pohled na svět autora, co si prožil své a psaní je pro něj terapií. . . . .a asi proto mi přijde místy matoucí.
Toto opravdu nelze číst na jeden zátah ani rychle.
Formát mi přijde fajn do batohu. . . .
Nakonec, přestože obdivuji cit autora pro krásu přírody, smysl pro detail a poezii všedního dne, jsem nedokázala dočíst. . . . . asi moc terapeutické :o)
Roman Szpuk opět nezklamal. Knížku sem si sebou tahal po výletech do přírody, hlavně mého oblíbeného Českého středohoří a díky krásným popisům přírody sem si sám tu krásu okolo užíval lépe, poetičtěji :) Depresivní pasáže mi nevadí, to dělá Romana Romanem, popisování přírody a lidského chování je pěkné a zápisky z LDN, kde má Roman po celý čas tohoto deníku maminku jsou opravdu zábavné, kdo by to řekl. Já se určitě těším na další povídání a budu první kdo bude čekat ráno před knihkupectvím!
Skvělý spisovatelský počin a skvělý čtenářský zážitek. Četl jsem doma, venku, při courání přírodou. Pan Szpuk má velmi podobné postřehy, jako já sám, dívá se na věci a děje podobnýma očima, táhne ho to k podobným "exotům" a svobodným lidem - já ovšem nemám tak vytříbený jazyk a sdělovací schopnosti, abych to dokázal vykreslit a popsat tak, jak to umí on. Na jedné stránce u mě dokázal vykouzlit úsměv, hned na další hluboce dojmout, nebo rozesmutnět, ale celou knihou prostupovalo souznění s jeho duší.
Na čtení této knihy jsem si nemohla vybrat lepší čas. Klid domova, bez spěchu, nervozity, bez pracovního diáře plného termínů. Zato se švitořícími vlaštovkami a šumícími stromy za okny a psem u svých nohou. Také není nutno, a vlastně ani nelze, číst ji „tahem“. Stačí po pár stránkách, abyste mohli „zažít“ onu popisovanou krásu.
Po knížkách A zavaž si tkaničky a Chraplavé chorály už jsem byla trochu míň nadšená, ve všech těch deníkových záznamech je hodně opakováno. Vložené příhody jiných lidí a jejich vyprávění mi připomínají Hrabala. Protože znám Šumavu a ve Vimperku jsem bydlela bezmála třicet let, bavilo mě to hlavně kvůli popisům známých míst. Ale vložené fotografie jsou pochmurné a depresivní na rozdíl od toho, jak autor umí krásnými slovy vyjádřit děje v přírodě. Hvězdičku ubírám i za vazbu - knížku nelze nechat otevřenou, je malá tlustá, nepraktická.
Po seznámení s autorem v rozhovoru v knize Raději zešílet v divočině a hlavně rozhlasovém rozhovoru jsem byl zvědavý na jeho knihy,tak jsem si tuto opatřil.Velmi se mi líbil jeho popis šumavské přírody,jeho zážitků s ní,postřehy lidiček kolem něho ,jeho šumavských přátel samotářů a taktéž starost o starou maminku.Styl psaní mi připadá melancholický,básnický s vloženými krátkými filozofickými bonmoty,jako např:
"Víra je pták, který si sedá, kam ho napadne " nebo :"
"Vcházím do předsíňky chrámu. V hlavě se mi uhnízdil tlak, myšlenky jako ochrnutá ptáčata v hnízdě na sebe tlačí. Nikdy nevzlétnou. Dívám se na oltář. Čekám. Nijak dlouho. Sotva minutu. " Tak nic"mávnu rezignovaně rukou. Tu se za oltářní Madonou s Ježíšem rozbliká zářivka. Bliká a bliká. Jak to mám číst? Problikává tu tma do světla, či světlo do tmy? Nemůže se Nejvyšší doklepat? Ťuká kotníkem prstu do skla prázdnoty? "
Takových věcí tam je dost ,zpočátku působí okouzlujícím dojmem,ale při soustavnějším ,nepřerušovaném čtení,ztrácejí jakoby na významu a smyslu. Těšil jsem se na jeho vložené haiku ale nelíbilo se mi ani jedno a fotografie mi také nic neřekly.Celkově vzato to byl přesto pro mne čtenářský zážitek. Nejvíc se mi líbila tato krátká příhoda:
Z mlhy vychází štrůdl dětí ze školky. První mne zdraví:"Nashledanou !" Poslední :"Dobrý den!"
Myslím, že jsem si pro tuhle knihu vybrala ten správný poklidný a „rozjímací“ čas. Oslovily mne především autorovy postřehy a pozorování přírody. Určitě to není četba pro milovníky akčních thrillerů. Ale mezi námi blázny, kteří se dokáží rozplývat nad chmýřím pampelišek a křídly vážek, své příznivce určitě najde. Ten kdo rád odhaluje závoj přírody, určitě ocení velmi intimní pohled na její prostá tajemství viděná jinýma očima. Tím spíš, že autor na to má záviděníhodně více času než my obyčejní uštvaní „civilisti.“ Inu jaký život si kdo zvolí… a nebo spíše – jak dovede žít a prožít ten, který je mu dán… To nechci a nebudu hodnotit, ale čtenářský zážitek to byl.
Jedna technická – strašně nepraktický formát.
„Člověk hledící ke hvězdám se utěšuje, že je na všechno dost času. Podíváme-li se k jasnému nebi zítra, za rok či ve chvíli umírání, nalezneme tatáž souhvězdí. Je na ně spolehnutí.“
Štítky knihy
Šumava životopisy, biografie stáří příroda meteorologie toulky, výlety haiku autobiografie
Autorovy další knížky
| 2013 |  Míjím se s měsícem |
| 2016 | A zavaž si tkaničky |
| 2018 | Klika byla vysoko |
| 2020 | Šálek dál hřeje dlaně |
| 2013 | Chraplavé chorály |
Kniha Klika byla vysoko je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 43x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 39x |
| Chystám se číst | 58x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 1x |
Cesty k poznání smyslu života, božího úmyslu, či jak to nazvat jsou různé. Nemám pocit, že by autor, přes veškerou snahu, dospěl k nějakému závěru. Mnohem zajímavější se mi zdála jeho pozorování přírody. Je zvláštním kolik toho píše o přátelích a jak málo o své rodině.