Jana_Z komentáře u knih
Pro mě byla knížka zklamáním. Napsaná je sice čtivě, ale jako "čtení pro ženy" a to není můj šálek čaje. Další problém mám s tím, že nevím, čemu můžu věřit a co už je fikce. Jak to bylo doopravdy s Lieserl? Nikdo neví, čí ve skutečnosti byly myšlenky zveřejněné toho památného roku 1905 - myslím, že tady si s námi autorka hodně hraje.
Moc se mi líbí Zusakův styl. Oproti prvnímu dílu je tu cítit autorova větší jistota a smysl pro humor. Celé to lépe drží pohromadě, je tu jasná dějová linka. A příběh ještě zůstává příjemně lehký, oddechový. Příště už to bude krapet závažnější...
Hezká knížka. Jako autorova prvotina ještě nemá tak vytříbený styl, ale už v druhém díle je to mnohem lepší. S každou napsanou stránkou se Markus Zusak zlepšuje. Rozhodně jí chci podstrčit svému náctiletému synovi, protože si myslím, že mu má co nabídnout, i když komentáře tu nejsou zrovna nadšené (jenže z padesáti komentářů jen čtyři patří mužům, kterým už je přes třicet). Jestli se mi podaří toho puberťáka přesvědčit, dám vědět, co si o knížce myslí on :)
Líbí se mi ty rozporuplné komentáře - pro někoho je tam moc popisů, pro někoho málo, jeden by chtěl víc akce, druhý naopak. Je skvělé že jsme tak odlišní, jinak by tu byla nuda :)
A teď ke knize samotné - příběh má spád, čte se to samo, ale originální zas tak není. Nejsem asi cílová skupina a už mám něco načteno a tak mi to připomíná Inkoustové srdce - tady najdete příběh o knížkách a svět v knížkách, exlibri (i když se tu tak nejmenují), přepisování minulosti či budoucnosti (vřele doporučuji) a sérii Podzemí - odtud charaktery hrdinů, hlavně Cat.
Kniha jako "předmět" je krásná - černá obálka, zlaté písmo... Ale uvnitř už je to horší. Je to chyba překladatele nebo nakladatelství? Mám pár příkladů...
- "Hedvábný šál, také bílý, zakrýval horní část jejího obličeje a zpoza kapuce vykukovaly jen oči." - je snad Isis hlemýžď?
- "Před dvěma minutami vrhla Furia do svého pokoje,..." - opravdu?
- "Muž se ni podíval"
- "... skelná vata z roztrženého plyšového zvířátka..." - to zní jako ideální hračka do dětské postýlky...
Proto si od CooBoo nic nekoupím.
Moje hodnocení je tak dvě a půl hvězdičky. Autor používá interpunkci na neobvyklých místech, používá matematické znaky místo slov ( 1 min., 1., 2 Němci) - chce být originální? Mám pocit, že se pokouší psát jako B. Hrabal - chvílemi to celkem jde, pak je ale na můj vkus dost vulgární. Proč mám pocit, že současní autoři to jinak neumí? O velký děj v téhle knížce ani nejde, je to spíš hra se slovy, což je na jednu stranu zajímavé, ale jsou tu pasáže, které mi připomínají dětskou hru Přijela tetička z Číny. (Pamatuje ji? První říká: "Přijela tetička z Číny, přivezla košíček špíny a v něm plavalo... třeba housle". Druhý to celé opakuje a přidá k říkance další slovo... a tak pořád a pořád dál a dál...)
Tuhle knížku nám čítával táta. Dodnes vzpomínám třeba na operaci slepého střeva... Kam jsme ji jen založily? Musím se k ní vrátit :)
Je to útlá knížka na jedno odpoledne. Mě bavila a Tildu s Martou jsem si zamilovala. Jako bonus se dozvíte, jak vypadá život na řece, která podléhá slapovým jevům. To na Vltavě neuvidíte.
Lehké, vtipné, pohodové čtení. Předvídatelné. Oproti předchozím knihám je příběh Zabijáka plochý, připadá mi, že autor píše ze setrvačnosti - chybí tu nový nápad, je to snaha prodloužit jízdu na vlně úspěchu Staříka.
Jednoznačně 5 hvězdiček. V Kabrioletu je všechno, co mám na knihách ráda... právě jsem ji dočetla a asi ji ještě nedokážu víc okomentovat... bude se sem muset vrátit :) ... mám ji půjčenou od tatínka - asi mu ji zapomenu vrátit :)
Staročeština mi nevadila, chce to ze začátku trochu trpělivosti, než se vám dostane "pod kůži" a potom s ní nebudete mít problém. Ale nějak mi unikla pointa celého příběhu. Prolínání Dyera a Hawksmoora je zajímavé, ale nakonec... prostě nic.
V knížkách Petra Síse nejde ani tak o text jako o obraz. A ten je prostě od Petra Síse :) Je to milá knížka, kterou si můžete opakovaně prohlížet a vždycky najít něco nového.
Nevěděla jsem předem o čem knížka bude - začátek se mi líbil moc (N.B.), detektiv už byl horší, sestry to zase trochu vylepšily, ale konec byl dle mého názoru mimo. Odnikud se objeví záhadná doktorka a poslední události přestanou dávat smysl. Škoda. Možná bych radši nechala řešení na Freye...
Líbilo se mi členění knihy (cesta - recept - vsuvka), ráda čtu ty malé příběhy o lidech na farmách třeba někde v Dolomitech. Je pravda, že autorka je dost přímočará a "ostrá", na moji povahu trochu přes čáru, ale jak sama podotýká, je to její cesta, její život. Přesto obdivuji její elán a doufám, že se podívám k nim do Srní a ochutnám slavné marmošky :)
Knihu jsem četla někdy před dvaceti lety a líbila se mi. Hned jsem pokračovala druhým dílem, ale tam byl moc supermegagiga všeho a na čtení to bylo poněkud krkolomné, tak jsem ho zase odložila. Teď mám Stopařova průvodce jako audioknihu, kterou čte originálním způsobem Vojta Dyk a myslím, že s ním bych zvládla i Restaurant. Uvidíme :)
Téma je nesmírně zajímavé, ale vzhledem k tomu, že jsem tuto poměrně malou knihu louskala celý měsíc (a mezitím četla i něco jiného) hodnotím ji průměrnými třemi hvězdičkami.
Mnoho informací se tu opakuje, proto si nejspíš neudržela mou plnou pozornost, ale na druhou stranu se říká, že opakování je matkou moudrosti - třeba je právě tohle autorův záměr :)