Ivuska.09 komentáře u knih
Já jsem si tuhle sérii prostě zamilovala, takže se snad ani nemůže stát, že by se mi některý z dalších dílů nelíbil. Jednička byla možná o fous lepší, ale pořád se opravdu hodně těším na další pokračování. Pokud v sobě stále máte duši dítěte a máte rádi různé záhady, tak rozhodně doporučuji.
Zdá se, že tato kniha zatím čtenáře příliš nezaujala. Ačkoli mi horoskopy nejsou úplně blízké, tohle pojetí mi nevadilo. Naopak tím příběh získává na originalitě. Musím ale říct, že je zbytečně dlouhý - autorka používá až zbytečně moc odboček od hlavní dějové linky.
Tato kniha byla velmi milým překvapením. Dlouho jsem nevěděla, co od ní mám vlastně čekat. A tak jsem váhala, zda se do ní vůbec pouštět. Teď jsem ráda, že jsem ji přečetla. Spousta motivačních myšlenek, ideální v případě, že už toho svého život máte tak nějak dost. Nic totiž není tak hrozné, jak to nejprve vypadá. Myslím, že se k ní ještě vrátím.
Tohle je přesně ten typ příběhu, ve kterém se hlavní hrdinka pokouší po nevydařeném vztahu začít žít nový život. I Ruthie utekla od problémů a přitom si tak nějak nevědomky vytvořila spoustu dalších. Na toto téma už jsem četla nespočet knih, takže v tomto směru asi nenarazíte na nic, co by vás překvapilo. Na druhou stranu je to milý a pohodový příběh, po kterém ráda sáhnu ve chvíli, kdy jsem unavená ze svého vlastního života. Navíc se téměř od samého počátku rýsuje zajímavá romantická linka, takže pokud máte rádi lehčí formu romantiky, tak tady si přijdete na své.
Rozhodně souhlasím s tím, že tohle je spíše psychologický román než thriller. Příběh by nebyl špatný, kdyby překladatel odvedl lepší práci. Obrovská chyba je, že už na začátku je dáno, zda je v domě u Caroline muž/žena. Kvůli tomu je zkažený pořádný kus zápletky, protože určitě víte, kdo v tom domě není. Tohle je přesně ukázka toho, jak překladatel může příběh zcela potopit. Škoda.
Nevlastní sestra je pohádka - takže na vánoční a povánoční období ideální. A také se mi líbí nápad - kdo z vás nikdy nepřemýšlel o tom, co se vlastně stalo s nevlastními sestrami jedné z nejznámějších pohádek? Znovu číst nejspíš nebudu, ale zklamaná také nejsem.
Klub divných dětí je zvláštní kniha. Přemýšlím, komu by měla být vlastně určena? Dětem? Dospělým? Možná spíš dospělým, dítka jistě odradí delší souvětí - přitom by stačilo sem tam udělat místo čárky tečku. Jinak se autorka do dětí opravdu umí velmi dobře vžít, vše působí vcelku autenticky a přečteno jsem měla za chvilku.
Hodnotit tuhle knihu je opravu těžké. Je to smutný příběh plný emocí. Přesto krásný. Tématiku, na které je děj založený, nemám v knihách ráda. Je to pro mě náročné čtení, které mě emočně úplně vyždímá. I tak jsem se do ní ale pustila. Možná jsem si potřebovala připomenout, že je třeba vážit si drobností a vůbec toho, že žijeme. Je to stále omílané klišé. A přesto zdraví často není tím, čeho si vážíme nejvíce.
Ve třetím díle autorka opět nasadila vyšší laťku (oproti druhému). Hlavní hrdinku čeká turnaj, kolem kterého se vše točí. Magický svět mě bavil, hlavně druhá půlka příběhu je velmi poutavá. Celkově mohu sérii určitě doporučit.
Druhý díl byl z celé série nejslabší. Není to tím, že by v něm chyběly zvraty, těch bylo celkem dost, ale možná styl psaní byl oproti předchozímu pomalejší. Celkově to ale bylo stále velmi dobré čtení.
První díl se mi z celé série líbil nejvíc. Je to zase něco trochu jiného než předchozí autorčina série, ale i tohle mě zatím baví. Magie, čáry a kouzla, to je moje v jakékoli podobě.
Kniha Jako by se vypařila pro mě byla vcelku příjemným překvapením. Zpracování bylo čtivé a ačkoli tematika není nijak originální, příběh mě do sebe hned vtáhl a já jsem chtěla jen číst a číst. Prostě tohle mi skvěle sedlo.
Přiznám se, že první díl už si moc nepamatuji. Ale tento se mi líbil moc. Může za to asi především atmosféra Paříže, která je pro mě naprosto jedinečná. A i samotný příběh mě bavil a vlastně mi vůbec nevadilo, že je takhle jednoduché a předvídatelné. Pokud chcete něco vánočního jen na odreagování, tak doporučuji.
Vánoční tábor je rozhodně tím nejlepším vánočním příběhem, který jsem zatím četla. Myslím, že tam je naprosto všechno z "vánočních činností a zvyků", víc by tam toho už ani nacpat nešlo. Ale mě to bavilo a takhle před Vánoci to bylo nádherné čtení. Bavil mě i život hlavní hrdinky, zápletka, děj... Akorát mi trochu vadilo rozdělení na dva příběhy, myslím, že vše prostě mohlo pokračovat dál, protože ten druhý už jsem si pak neužívala tolik jako první.
Tento díl mi sice hlediska děje přišel už lehce přitažený za vlasy - přece jen počínání hlavního hrdiny je plné "náhod", ale jinak je to pořád dobrá série. Čtivé, neotřelé, jiný přístup k pátrání než v dalších podobných knihách - to mě stále baví, takže i Teorii vraždy mohu s drobnými výhradami doporučit.
Mně se kniha líbila. Je to takové rodinné drama s thrillerovými prvky, ale příběh mě do sebe vtáhl a byla jsem zvědavá, kdo z rodiny bude tím, jenž za všechno může. Rozuzlení bylo logické, ale i překvapivé, otevřené otázky nezůstaly žádné, takže za mě dobré čtení.
Jsem stejně nadšená jako z prvního dílu. Autorka se sice drží své šablony, ale zatím mi to nevadí a celý příběh jsem si moc užila. Je to napínavé, líbí se mi břitké dialogy hlavních hrdinů (styl, kterým autorka píše) i vývoj vztahu mezi nimi. Opravdu povedená kniha na hranici románu a detektivky. Jedna z nejlepších (Komisař i Prokurátor), které jsem letos přečetla.
Myslím, že ve svém žánru je kniha Co když jsme to my lehce nadprůměrná. Začátek byl skvělý, ale v druhé polovině přišel trochu útlum a do čtení jsem se lehce nutila. Konec zase lepší. Jasně, místy trochu klišé, ale to k tomuto typu příběhu tak nějak patří. Celkově to bylo milé čtení.
Naprosto zbytečný díl. Spousta informací a rozhovorů se prostě jen znova a znova opakuje. A to, co je opravdu nové a zajímavé, klidně mohlo být rovnou v prvním díle. Jsem ráda, že s DIMILY končím a mohu se vrhnout na něco smysluplnějšího.
Tohle je krásný příklad toho, jak neustále natahovat příběh. Čím víc dílů, tím lépe... Oproti druhému tu chybí akce, už mě to moc nebavilo.