Isserley komentáře u knih

Neskutečně příjemné čtení od mého oblíbeného autora. Autor jako vypravěč je zároveň účastníkem děje knihy, což je velmi zábavné a vtipné.
Ne že bych chtěla být jako v knize brilantně vykreslení snobové, kterým slouží knihy jako bytová dekorace, ale musím už podruhé napsat, že edice Pozdní sběr nakladatelství Prostor kromě toho, že osahuje skvělé tituly, i zdobí.

2 20.02.2019

Skvostná novela od mně dosud neznámé autorky. Svérázná učitelka, která k nelibosti vedení soukromé dívčí školy místo výuky formuje charaktery svých studentek.
“Zůstanu tady, v téhle vzdělávací fabrice. V těstě musí zůstat trochu kvasu. Svěřte mi děvče ve věku, kdy je tvárné, a je na celý život mé.”
Když se po letech ptají jedné ze šesti dívek, co na ni mělo v raném mládí největší vliv, její odpověď zní: “Znala jsem slečnu Jean Brodieovou v květu sil.”

10 17.02.2019

Byla jsem zvědavá, co nového se událo v ostrovní komunitě, proto jsem po Italských botách přečetla i Švédské holínky. Ke konci už to moc nešlo, dějová linka se rozpadala, vztahy nefungovaly, postavy se chovaly divně, plaveb sem a tam, po větru či proti větru, s motorem či s vesly, bylo už moc. A na skuhrání, že už jsem starý, mám sama sebe, ještě o tom po večerech číst...
Nechci autora zatracovat, možná někdy sáhnu po jeho detektivce, řemeslně píše velice dobře a čtivě. Toto mě bohužel neoslovilo.

9 14.02.2019

Pěkné čtení od renomovaného autora detektivek. O tom, že kdo opouští, zůstane nakonec sám opuštěn. Také o tom, že leccos jde v životě vrátit zpátky, ale mnohé zůstane navždy ztraceno. Příliš do hloubky však autor nejde. Více než příběh samotný mne zaujalo líčení přírody a každodenního života na pobřežních ostrůvcích.

6 14.02.2019

Melancholický příběh o setkání dvou poraněných duší. Krásné a smutné.

4 09.02.2019

Mojí nejoblíbenější knihou dětství byla kniha Švýcarský Robinson, četla jsem ji pořád dokola. Od té doby mám slabost pro příběhy o tom, jak někdo přijel do na ostrov (nebo do prérie nebo do lesa), zabydloval se tam, nejdřív se snažil jen přežít, potom se začal zabydlovat, vykolíkoval si pozemek, osel políčko, postavil dům (nebo zemljanku), vytvářel domov... Téhle knížce jsem tudíž neodolala. A dobře jsem udělala. Ačkoli hlavní hrdinka je ukrutně nesympatická a její styl psaní mi velmi neseděl, je kniha zajímavým svědectvím o pokusu dnešních mladých lidí uniknout z tenat konzumu do lesa. Je dobré trochu číst mezi řádky, nenechat se unést autorčinými hnutími mysli, ale všímat si, jak situaci prožívali ostatní členové rodiny. Nad mnohým zůstane příslušníku generace 50+ jednoduše rozum stát. Ale pak se zamyslí a uzná, že jeho dospělé děti by na tom možná byly podobně jako tihle "zoufalci", kteří nevěděli, jak prát bez pračky, že ovci a zeleninový záhon nelze ponechat spolu o samotě, že čerstvé dřevo nebude dobře hořet, že zima opravdu přijde...
Kniha rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení, za to dávám nadprůměrné hodnocení.

5 04.02.2019

Mírné zklamání, lépe řečeno zklamané očekávání. První čtvrtina knihy naprosto skvělá, potom se to začne tak nějak táhnout, z postav se stávají spíš figurky, měla jsem občas i nutkání přeskakovat, což se mi nestává, u tohoto autora už vůbec ne. Poslední část knihy mě zase bavila, pokračování si přečtu ráda, kvůli jedné slabší knize na svého oblíbeného autora nezanevřu.

4 19.01.2019

Tato kniha se nedá nesrovnávat se stejnojmenným slavným filmem, pro mně z tohoto srovnání vychází kniha jednoznačně lépe. Klasická sci-fi s přesahem, stojí za přečtení. A celá brožovaná edice Filmová řada od Arga je povedená, vycházejí v ní výborné věci.

9 06.11.2018

Nádherná knížka, silný estetický zážitek. Má všechno, co od knihy potřebuji. Dojmu se, zamyslím, okouzlím, a ještě navíc se dozvím něco zajímavého o světě.

3 06.11.2018

Zručně napsaná romance. Ano, lehkým perem se dá psát i o těžkých věcech života, bohužel zde mne to vůbec neoslovilo. Nabízí se srovnání s knihou 100 dní štěstí. Tam jsem dala dvě hvězdy, zde tedy musím dát tři, protože tato kniha je přece jen lepší, hlavní hrdinové jsou sympatičtější a o něco uvěřitelnější.

4 15.10.2018

Když se řekne A, má se říct i B, když přečtete Malinku, musíte přečíst i Běsu. Můj problém byl, že jsem se tolik chtěla dovědět, jak to bylo s Malinkou, že mě postavy této knihy nezaujaly tolik jako postavy knihy předešlé. Možná by stálo za to přečíst knihy v obráceném pořadí.
To už je jedno, obě knihy jsou výborné a nápad s ručně psaným deníkem je skvělý, vyznívá to autenticky a až z toho mrazí.

10 03.10.2018

Jsem nadšená skutečností, že jsem po Petře Soukupové, Anně Bolavé a Viktorii Hanišové objevila díky DK další výbornou mladou českou autorku.
Jako se u Houbařky nabízí srovnání s Do tmy, tak se u Malinky nabízí srovnání s Anežkou. Mně osobně připadá kniha Malinka mnohem lepší, propracovanější, hlubší. Postavy nejsou tak černobílé, také nejsou sympatické, ale žijí a perou se a čtenář s nimi chtě nechtě soucítí. I s tím Petrem, nakonec. Nejvíc mě oslovila postava Iny, s ní jsem soucítila opravdu hodně. Malince jsem nerozuměla, asi tak stejně jako Ina. Dalších komentářů se zdržím, abych nespoilovala, už se těším, až si knihu přečte někdo z mých blízkých, abychom si o ní mohli popovídat. I vám ji doporučuji.

7 03.10.2018

Co k tomu napsat? Deset brilantních kousků od mistra potěší každého, kdo má rád povídky. Nadchne i krásně zpracované vydání v edici Pozdní sběr nakladatelství Prostor.

3 17.09.2018

Příjemná oddechová četba, dobře odpozorovaný týpek z řadovky. V naší chatové osadě byl přesně takový. Lezl na nervy tím, jak se furt staral a od všeho “měl klíče”. Jenže když najednou nebyl, zrezivěla brána do osady a upadla klika, zarostla cesta mezi chatami a na parkovišťátku nastal chaos. Chybí moc. Jsou solí země, tihle nerudní Oveové.

35 16.09.2018

Zase jednou jsem si potvrdila, že pro "letní psychothriller" nejsem cílová skupina. Číst se to dá, ale nic po tom nezůstane. Jediné, co mě zaujalo, byla chatová osada na mořské pláži, to mě bavilo, popis chataření u moře. Jinak nic.

1 06.09.2018

“Viktoriánský román neumřel s Charlesem Dickensem, dokazuje anglická spisovatelka Sarah Perryová.” Tato věta z recenze spolu s překrásnou obálkou mě přesvědčila, že tuhle knihu musím mít. Zároveň jsem měla veliké pochybnosti. Je možné, aby někdo kromě Michela Fabera, který ovšem umí napsat úplně všechno, dneska napsal opravdový viktoriánský román?
Po přečtení knihy si sama odpovídám: ano, je to možné. Komu se líbil Kvítek karmínový a bílý, komu se líbila Francouzova milenka, ten bude Nestvůrou z Essexu nadšený jako já.

9 01.09.2018

Na nové vydání téhle knížky jsem netrpělivě čekala, v čtenářských kruzích ji totiž provází pověst něčeho zvláštního a nezapomenutelného. A tak to i je. Epistolární forma dovoluje vyprávět o těžkých válečných časech obyčejně, skrz lidské příběhy, s nadějí i s humorem. Jistě, je to příběh jak z harlekýnky, ale zároveň je v něm i něco mnohem víc. A čtenář se jen tak mimoděk dozví něco jak o historii, tak o literatuře, možná i o sobě.
“Stačí, aby Vám v knize padla do oka nějaká drobnost, a ta Vás zavede k jiné knize, ve které se zase najde něco, co Vás zaujme a přivede ke třetí knize, a tak to postupuje geometrickou řadou, konec toho procesu je v nedohlednu a smyslem jeho pokračování je požitek, nic víc.“

29 01.09.2018

Stejně jako předchozí autorčina kniha se tento román zabývá vztahem rodičů a dětí. Autorka chtěla popsat a analyzovat všechny možné problémy rodinného života, román je tolik zalidněný a nabitý dějem, až to vadí. Čtenář nemá kdy se s nějakou postavou sžít, některé postavy působí až účelově, papírově, chybí hloubka.
Proti předchozí knize autorky mírné zklamání, nicméně se velmi těšim, co tam má Celeste Ng dál.

5 25.08.2018

Kniha se mi nečetla lehce. Rodič může udělat tolik chyb! A jsou chyby, které nejdou napravit. Můžu jen doufat, že jsem takové chyby ve výchově neudělala. Ale co když udělala, ale nevím o tom? Copak jsem si nikdy nepomyslela, kde jsem dneska mohla být, kdybych svá nejlepší léta nevěnovala pověstnému utírání zadečků? Copak mě nikdy nemrzelo, že dítě je úplně jiné, než jsem já? Opravdu jsem dítěti nikdy neřekla, že kdyby se víc snažilo...?
Tohle všechno čtenáře napadá při čtení téhle znepokojivé knihy a ještě dlouho potom. Je to kniha s přesahem.

19 25.08.2018

Třetí kniha skvělého irského autora. Trochu jiná než předchozí dvě knihy a hodně zajímavá. Neměla jsem ponětí, že Irsko má své “nepřizpůsobivé občany”, Travellers, etnickou skupinu, která se řídí vlastními pravidly a tradicemi.
Autor o nich v doslovu píše: “Pro nás v sobě mají něco magického, tihle nomádi, nám cizí, toulaví bezzemci: jejich život je nám “venkovským” neprůhledný, jeví se jako vroucí kotlík, ve kterém bublají nedospělé nevěsty, krevní msty, hordy dětí a monumentální náhrobky, olympijští zápasníci, koně a dodávky hiace, maringotky, kovový šrot a asfalt, hory odpadků, lži a vytáčky a podivná krása.”
A o těchto lidech kniha je, a taky o přátelství a o lásce a o vině. A je krásná.

4 10.08.2018