Pršeli ptáci
Jocelyne Saucier
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375784/mid_prseli-ptaci-7ff-375784.jpg
4
73
25
Mladá fotografka se při pátrání po jistém Boychuckovi, jenž přežil Velký požár v Mathesonu, vydá do hloubky kanadského lesa. Najde jezero a u něj sruby, v nichž žijí starci Tom a Charlie, Boychuck ale podle jejich tvrzení před pár dny zemřel. Vlastníma rukama mu přece vykopali hrob… Tak začíná podivuhodný román o svobodě, jíž jsou lidé nehledě na věk ochotni obětovat pohodlí i bezpečí, o přátelství, které jde doslova až za hrob, a o lásce, jež může vzplanout stejně nečekaně jako oheň, který poznamenává nejen těla, ale i duše. Tajemný Boychuck je toho důkazem. Jocelyne Saucierová vyšla při psaní tohoto příběhu ze skutečných historických událostí a z vyprávění posledních pamětníků, již přežili Velké požáry, které začátkem 20. století zpustošily sever Ontaria. Oheň tehdy několikrát strávil nejen lesy a polnosti, ale mnoho vesnic a měst, lidé i zvířata společně prchali do jezer a studní… a pršeli ptáci.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
Il pleuvait des oiseaux , 2011
více info...
Přidat komentář
...když pochopil,že se dámě musí omluvit,pokusil se zrudnout sám,ale v jeho věku se krev nehrne nikam,a tak mu nezbylo než zesinat...tahle knížke potřebuje čas,náladu a věk...
Na první pohled nenápadná knížka, jejíž název odkazuje k tragickým událostem začátku 20. století, přesněji na dobu kolem roku 1916, kdy okolí Toronta zasáhla řada Velkých požárů.
Příběh má hned několik hlavních postav, jejichž očima střídavě nahlížíme na celý děj. Jednotící linkou a společným jmenovatelem všech těchto osudů je Velký požár v Mathesonu a lidé, kteří tuto apokalypsu prožili a přežili. A tyto svědky se vydává hledat fotografka, která by o nich ráda napsala a nafotila reportáž. A protože je pamětníkům většinou bezmála sto let, jejich rozhovory se točí kolem svobody, naděje a všudypřítomné smrti. Kupodivu to ale není čtení depresivní. Ba naopak. Tento příběh mě velmi potěšil a pohladil. Vlastně byl až něžný.
Velmi podivný příběh, a lépe, než předešlý uživatel bych hodnocení nevystihla. Plně se s ním ztotožňuji. Snad jen ještě dodám, že zde byla příjemně nastolená atmosféra tamního prostředí a konec i celkem emotivní. Kniha se velmi rychle a lehce četla.
Možná jsem od této knížky čekala příliš. Styl autorky mi přišel strašně nevyvážený. Chvílemi jako by knihu napsala vyzrálá spisovatelka, většinou však jako by to byl pokus studentky střední školy. Bylo to takové nevyvážené, málo uvěřitelné, prvoplánové? Čekala jsem nějakou hloubku, ale tu jsem zde bohužel nenašla. 2 hvězdičky za 2 opravdu dobré vtípky, které mě rozesmály nahlas.
Svoboda rozhodnout si o svém vlastním osudu, svém životě, nezávisle na společnosti se všemi jejími pravidly, institucemi... I když tedy příběh takový literární, nepříliš pravděpodobný...
Souhlas. Nejen že je to divný, ale popis smrti psa otrávenýho strychninem, kterej mu podá vlastní pán, protože se taky uložil do hrobu a společně tahle "pokojně" odejdou, je debilně ouchylnej.
Já na tyhle rádoby laskavé a rozumné fantasmagorie nejsem.
Zprvu se mi dost líbilo Staříci samotáři žijící na konci světa v kanadské divočině, ale ne tak docela osamělí, protože tak trochu hlídají pole s marihuanou; strychninové solničky a obcházející smrt, strhující střípky vzpomínek na dávné Velké požáry a tragické osudy s nimi spojené. A utajené obrazy, které s Velkými požáry souvisejí.
Jenže pak slibně rozvinuté příběhy nějak vyšuměly, najednou mi to celé přišlo takové vymyšlené, poněkud useknutý byl i příběh fotografky a bohužel, ani to konečné překvapivé vyústění mě prostě za srdce nevzalo.
Kniha se mi líbila, ne, že ne. Ale byla tam pro mě nějaká hluchá místa, která mi ve výsledku kazila celkový dojem.
Je tady řada výstižných komentářů, vybrala jsem petrarku 72,Babokinga, Makropulose, Eremites, ale i další vždy trochu jinak myšlenky knihy vyjadřují. Nebudu se pokoušet o nic dalšího, jenom bych opisovala.
Když jsem přečetla první stránky, říkala jsem si že to bude krásný příběh, ale prostředek knihy mě nijak neoslovil,přišlo mi to jako styl Stoletý stařík který vylezl z okna,tak jsem tomu nějak nevěřila,ale konec ten byl zas moc pěkný. Takže za mě -rozporuplné pocity.
Nelze říct, že by to bylo vysloveně odpočinkové čtení, ale podle mě velmi zdařilá kniha. Místy velmi dojemné, nutí k zamyšlení. Doporučuji.
Krásné... O životě, který vnímáme jako skutečný, o obrazech, příbězích a vzpomínkách, které o něm vyprávějí. Štěstí, jež stačí přijmout. Smrti, jež krouží kolem. A křehkosti, již vnímat je o strach, a přitom je podstatou všeho.
Překvapivě něžný příběh o temné minulosti v drsné krajině. Přečetla jsem jedním dechem :)
Krásná kniha o přátelství, lásce a svobodě. Někdy je prostě potřeba utéci před vlastním životem, abychom mohli najít sami sebe.
Nádherná knížka, silný estetický zážitek. Má všechno, co od knihy potřebuji. Dojmu se, zamyslím, okouzlím, a ještě navíc se dozvím něco zajímavého o světě.
Příběh podle mého gusta. Samotářští podivíni v rozlehlých lesích Kanady, s nezvyklými osudy, úžasné popisy, úžasný příběh netypické lásky ... jako námět pro nějaký film z řady "americké nezávislé léto". Do toho ty vsuvky z historie velkých požárů, které na počátku minulého století ovlivnily osudy tisíce lidí. A k tomu to heslo, že svoboda neznamená jen kdekoliv žít, ale i kdykoliv odejít ze života. Pět * zcela zaslouženě.
Velice zajímavý námět a povedená první polovina knihy, avšak druhá polovina je z mého pohledu slabá a celkový dojem rozpačitý...
Na knihu jsem se těšila a měla jsem, bohužel, jinou představu o příběhu z kanadské divočiny. Už jsem přečetla dost knih o různorodých hrdinech, ale tady mi to společenství připadalo nějak uměle sestavené, vztahy mezi postavami nahonem vytvořené a zase přetrhané ... asi jsem vše nepochopila správně, nevím, nevěřila jsem té současnosti a často jsem měla pocit marnosti i co se týká vyústění nějakého příběhu, osudu... Ani kouzlo přírody tu nemá takové místo, je to hodně depresivní knížka o lidském konání (požáry také způsobili lidé), i když se chvílemi tváří jako pohádka. A nezachrání to ani pozdní láska dvou staroušků nebo poetické pasáže a něžná ženská jména (za ten psí konec ubírám ještě jednu hvězdu). Nechytlo mě to.
Štítky knihy
přátelství kanadská literatura samota požáry svoboda opuštěná místa
Pršeli ptáciKniha Pršeli ptáci je v
| Přečtených | 84x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 31x |
| Chystám se číst | 66x |
| Chci si koupit | 15x |
Zvláštní....ale takovým tím způsobem, co mi nevadí, naopak....splývám....