Isew komentáře u knih

Námět zajímavý. Zajímavé bylo i zapracování vzdělávacích prvků do textu. Ale například textu o netopýrech bylo příliš mnoho. Méně by bylo někdy více. Kniha je psaná zvláštním stylem. Ne příliš čtivým. Příběh hezký, ale zasloužil by si více rozpracovat.

2 28.04.2023

Oblíbené příběhy: Tajemná chata, Jezinka, Dívčí válka
Největší úlet: Na koupališti

2 23.04.2023

Pokud jste nikdy o Harry Houdinim neslyšeli, tak jako uvedení do iluzionistova života je tento komiks ideální. Ti, kteří o Houdinim už něco ví, tak se mnoho nového nedozvědí, ale jako připomenutí tohoto velmi všestranného a nadaného mistra úniků, to bylo velmi příjemné čtení.

2 22.04.2023

Čechov měl dar popsat realitu ruského venkova a absurditu zbytečných lidských životů, které se žijí jen tak ze setrvačnosti. Nudu a zmar bez vidiny lepších zítřků. Strýček Váňa to jen dokládá. Všeobecný pesimismus a neporozumění. V jeho hlavních dramatech se sice opakují motivy zbytečných lidských životů, ale každá hra je svébytná. Velmi oceňuji propracovanou psychologii postav, která je u Čechova standardem.

7 14.04.2023

Asi před deseti lety jsem objevila na Kladské strom, kterému se říká čarověník. Moc se mi líbil popis, který u něj byl: "V různých regionech se tradičně čarověníkům přisuzovala magická moc, přinášely jak štěstí, tak smůlu. Věřilo se, že vznikají po zásahu stromu bleskem, což v ojedinělých případech může být částečně pravda." No, takový krásný nejednoznačný popis. Nádhera. A tuhle rozpolcenost jsem cítila i z této knihy. Chvíli mě bavila, chvíli to byla strašná nuda. Příběh, než se hlavní hrdinové dostali do alternativního světa, držel pohromadě. Poté se začal rozpadat a už jsem jen čekala na závěrečný střet, který stále nepřicházel. Nakonec na něj došlo, ale stejně ve mě zůstává nejasný pocit, že se z magického tématu dalo vytěžit víc nebo něco úplně jiného.

3 13.04.2023

Adelheid je strhující a mnohavestevná novela. Divoké osidlování pohraničí, napjaté vztahy s německými obyvateli v Sudetech, pocit úzkosti a zmaru. Körner zkrátka umí i na malém prostoru rozehrát velké drama, i když se často odehrává v nitru.

8 11.04.2023

Tak tato kniha se povedla. Postav tam nebylo jak na Orloji, zápletka povedená a vyšetřující trojice sympatická. Velmi pohodová odpočinková četba.

4 11.04.2023

Jak jsem chválila ročník 1999, tak tento je takový neslaný, nemastný. Neurazí, nenadchne. Není zde žádný zapamatovatelný příběh, kromě jednoho. Ale ne v úplně pozitivním slova smyslu. Jmenuje se Jednorožec. Ve zkratce: Čtyřlístek pomocí videokamery objeví jednorožce, který je ve skutečnosti zakletá víla Albínka. Pánské osazenstvo Čtyřlístku je okouzleno a Fifi jde na vedlejší kolej. Stále se o kamarády stará, ale když zapomenou pro novou krásku i na její narozeniny, rozhodne se opustit Čtyřlístek a stát se jednorožcem. Pánům to ani moc nevadí. To se ale mění ve chvíli, kdy sedí u prázdného stolu a volají na vílu: "Je půl druhé, Albíno! A oběd nikde!" Najednou zjistí, že se nádobí samo neumyje, prádlo samo nevypere a Albínka jim odmítá sloužit. A tu si vzpomenou na Fifi. Vydají se jí hledat. Když ji najdou, Fifi jim odpustí a vrátí se. A hádejte co jako první udělá. Ano ... přináší jim bábovku. A zase se objevují srdíčka... Takže jsme se vlastně dozvěděli, že Piňda, Myšpulín i Bobík se kamarádí s Fifinkou jen proto, že jim vaří a uklízí. Hm, tak jo. Jak psal Jirka9453, až mi téměř stekla slza.

2 01.04.2023

Zatím asi nejlepší kniha ze série o kapitánu Exnerovi. I když neduhy předchozích děl měla také - upovídanost, příliš mnoho postav, které často a rádi mluvili, často úplně o ničem, ale ve výsledku to byla detektivka, která měla překvapivý závěr. Ale cestovat si každý rok do Francie a získávat bez problémů povolení k její návštěvě? V době vlády jedné strany? I v šedesátých letech se mi to zdá trochu podivné.

2 31.03.2023

Filosofické dílo, jak je u Karla Čapka obvyklé. Je jednoduché něco zničit, ale mnohem těžší něco vytvořit. Stejně tak, je jednodušší jen nadávat a stěžovat si, než něco skutečně udělat. Adam stvořitel je divadelní hra plná filosofických otázek, které lidstvo řešilo kdysi, řeší je i v současnosti a bude určitě řešit i v budoucnosti. Lidé se nemění a i kdyby bylo lidstvo vyhlazeno (tady kanónem negace), a znovu povstalo, tak se brzy znovu vrátí do stejných zajetých kolejí, protože lidé jiní být neumí. A to vystihli bratři Čapkové dokonale.

6 27.03.2023

Čekala jsem od knihy trochu víc. Námět vůbec nebyl špatný, zasloužil by si lepší zpracování.

1 26.03.2023

Coriolanus Snow, všemi nenáviděný prezident Panemu. Jaký byl jako mladík? Prospěchář, egoista, nafoukanec, ale určitě ne pouze záporná postava, tak jak je vylíčen v trilogii (a ve většině zdejších recenzích). Sledujeme jeho vývoj. Myslím si, že stejné vlastnosti mají téměř všichni jeho spolužáci, někteří ještě horší, jen se o nich dovídáme pouze v náznacích. Ale protože sledujeme pouze interní zpověď Snowa, nevidíme do motivací jiných. Kdyby to tak bylo, myslím, že by nevypadal až tak hrozně. Měl i pozitivní stránky, i když vždy byly motivovány vlastním prospěchem. Dokázal se zamilovat a i přes případný budoucí trest, porušit pravidla (kapesník u hadů, jed v pudřence). Mnohem zvrácenější v této knize byla doktorka Gaulová, která měla hlavní podíl na tom, co se ze Snowa stalo. Shakespeare v díle Oko za Oko ústy Anglela říká něco jako: "Když jednou svou čest ztratíme, tak snadno, ať chcem či nechcem, klesneme až na dno." A přesně tohle se podařilo doktorce Gaulové se Snowem. První zlý čin byl těžký, další už snadnější a vedlo to k finálovému vyústění. Balada o ptácích a hadech nebyla lepší než Hunger Games, protože se velmi těžko dalo indetifikovat s hlavní postavou a fandit ji, ale za přečtení (či poslech), určitě stojí.

10 19.03.2023

Dočíst tuto knihu byla obrovská námaha. Těch zbytečných slov, které nebyly vůbec potřebné. Kapitoly, ve kterých vše důležité bylo řečeno ve dvou větách, ale zabraly několik stránek. Námět knihy je zajímavý, proto jsem si knihu vybrala do čtenářské výzvy. Ale množství lidí, kteří navštěvovali obchod pana Gauta a byli požádáni o malý žertík, byl kontraproduktivní. Spletivo vztahů a "nevinných" žertíků byla příliš velké. Čeho je moc, toho je příliš. Po událostech s Nettie bylo jasné, kam celý příběh směřuje. Zpočátku to bylo zajímavé a přehledné. Mohli jste si k postavám vybudovat nějaký vztah, ale s dalšími a dalšími lidmi, kteří byli zatažení do Gautových sítí, se tento klad rozplynul. Ke konci už jsem přeskakovala některé odstavce a čekala, co se z "toho" vyvrbí. A co to jako bylo? Konec byl naprosto přitažený za vlasy. Ne, tohle se ale vůbec nepovedlo. Zkrátit o dvě třetiny, změnit hloupý konec a mohla by z toho být pěkná povídka.

6 05.03.2023

To bylo hezké. Kdyby se v názvu neobjevilo jméno rodiny Kafků, asi by si k této knížce moc lidí cestu nenašlo, ale to je jen detail. Mám jen jedinou výtku a to, že kniha byla příliš krátká. Klidně bych pokračovala a sledovala osudy mladého Franze. Bylo to velmi příjemné nahlédnutí do časů, které už dávno minuly.

4 26.02.2023

(SPOILER) Čechov označil Višňový sad jako komedii. Komedii? Ne je to tragikomedie, kde tragika převládá. Veselého tam není vůbec nic. Trapného a tragického a smutného hodně. Statkářka Raněvská, která ač je finančně úplně na dně, půjčuje a rozhazuje zbytky svého jmění. Panství, které je zadluženo a je nutné ho prodat. Ačkoli Lopachin přichází s řešením, Raněvská se svým bratrem toto řešení odmítají. Višňový sad reprezentuje změnu v životě všech zúčastněných. Neochotu cokoli řešit a žít jak život přichází. Mistrovství Čechova je v tom, že na malém prostor a jednoduchém příběhu vykresluje mnohovrstvené a tragické postavy.
Viděla a slyšela jsem několik divadelních i rozhlasových inscenací a ve většině byl Lopachin vykreslen jako záporná, opovrženíhodná postava. Já ho tak ale nevnímám. Nezištně nabízel jediné možné řešení, které nebylo akceptováno a tak se zařídil po svém. Příchod starého sluhy Firse do opuštěného domu byl vyústěním tragikomického děje.

7 24.02.2023

Skvěle napsaná studie člověka, který spadl velmi rychle až na dno. Neseděly mi dvě věci, když se téměř abstinent po první skleničce tvrdého alkoholu stal okamžitě nezřízeným pijanem a poté téměř žádné abstinenční příznaky po zamezení možnosti dostat se k alkoholu. Z osobní zkušenosti posoudit nemohu (alkohol mi nechutná a nevidím smysl v tom, ničit si mozkové buňky něčím tak zbytečným, jako je právě alkohol). Částečně to autor vysvětluje tím, že Ervín Sommer nebyl alkoholikem tak dlouho, a tak se u něj nerozvinuly příznaky tak typické pro alkoholiky. A také, sám Hans Fallada alkoholikem byl, tak kdo jsem já, abych posuzovala, jak se alkoholik má typicky chovat. Román je to jinak veskrze výtečný. Pokud alespoň jednoho potenciálního alkoholika odradil od pití, tak mu tleskám.

4 21.02.2023

Kniha byla napsána v roce 1958. Gagarinův let se uskutečnil v roce 1961. V té době se počítalo s tím, že kolem roku 2050 už budou lidé ve vesmíru jako doma. Námět odpovídal tehdejšímu vnímání světa a není náhodou, že vesmírná sci-fi měla největší boom právě v této době. Na tehdejší dobu to asi muselo být přelomové dílo, v dnešní době je jak jazyk, tak zpracování zastaralé. Nebýt čtenářské výzvy, tak bych po této knize asi nesáhla.

3 19.02.2023

Tohle byl opravdu znamenitý ročník. Všechny příběhy měly vysokou úroveň a je velmi těžké vybrat ty nejlepší, zmínku si zaslouží všechny. Moc se mi líbil námět příběhu Kouzelný meč. Takový meč by opravdu nebyl marný a často by se hodil.

6 12.02.2023

Kvalita příběhů v tomto díle šla bohužel zase dolů. Z banálních a někdy trochu za vlasy přitažených příběhů v této knize vyčnívá snad jen příběh Brýle mámení. Škoda příběhu Perníkové mámení. Námět vůbec nebyl špatný, ale dalo by se to zpracovat zajímavěji.
Oceňuji knižní záložku.

1 12.02.2023

Když jsem četla tyto povídky poprvé, ještě na střední škole, byla jsem naprosto fascinovaná zejména povídkou Jáma a kyvadlo. Do té doby jsem nic podobného nečetla a byl to velmi silný zážitek. K nejlepším povídkám vedle Jámy a kyvadla řadím Sud vína Amontilliadského a Zánik domu Usherů. Poe dokáže vytvořit velmi hutnou atmosféru strachu na malém prostoru.

4 11.02.2023