irskádívka komentáře u knih

Knihu jsem objevila díky Databázi a potřebovala jsem nějakou oddechovku. To kniha rozhodně splnila. Odpočinula jsem si, čtení rychle postupovalo a dočtení jsem oslavila ginem.
Ale zcela upřímně, mnoho věcí by bylo lepší naznačit a nevyslovit, romantiku nedovádět do neuvěřitelných a trochu za vlasy přitažených situací a mírně se vymanit z šablony jasné červené knihovny, abych knihu brala jako literaturu ne jen jako oddychovku, kterou rozhodně věnuji do nějaké nemocniční knihovny pro povzbuzení unuděných pacientů. Tahle kniha mi potvrzuje pravidlo: když autor podrobně popisuje intimní scény, vyspravuje tím obvykle jednoduchý děj. Kdo zná, trochu mi to připomínalo, jak Rachel z přátel psala knihu po vzoru Chandlerovy mámy;).

1 15.07.2021

Život Emilie Flögeové byl spjat s osudem Gustava Klimta, byla jeho múzou a společnicí na cestě životem a sama byla a je velkou osobností hnutí secese a ženské módy. Je méně známá než Coco Chanel a přesto je její příspěvek historii ženského odívání srovnatelný a její příspěvek umění počátku 20. století větší (já Coco Chanel miluju, to zase ano).
Kniha sama je zajímavým vyprávěním a krásným příběhem, čtení si užijte.

3 05.06.2021

Kniha je historickým románem, hlavní hrdinka, Marie-Terezie v ní probírá svůj život. Vnímá ho z úhlu manželky: kterak se její vztah s mužem vyvíjel na pozadí všech politických událostí, kterým čelila během období své vlády.
Manžel chtěl být spoluvládce, ale ona se cítila (a snad právem) dědičkou odpovědnosti za Habsburskou monarchii. Své děti milovala, ale byla na ně velmi přísná a používala je jako nástroje politického jednání (formou sňatkové politiky), často i s vidinou jejich života po boku nepříjemných partnerů. Je zajímavou osobností českých dějin, ženou se silnou vůlí, která uhájila své postavení v nelehké době. Už proto stojí kniha za přečtení.

7 05.06.2021

Něžný spisek plný lásky a porozumnění pro lidi, kterým se paměť a s ní i život, který znali pomalu vytrácí v mlze.

16 25.10.2020

Kniha, která není založená na vyplákavací metodě, ani není určená pro ezo-matky. Spisek pro normální ženy, které chtějí naučit dítě spát a přitom můžou myslet i na to, že ony spát chtějí a můžou:).
Hlavní myšlenkou je láska a řád (důležité pro obě strany:). Uvedené rady jsem vyzkoušela (ne všechny, ale co bylo určené pro moji situaci) a opravdu mi pomohly. Tak snad je to naděje pro vyčerpané rodiče:).

Báječný, zajímavý, vtipný - to jsou přídavná jména, která mě v souvislosti s touto knihou automaticky napadnou. Ovšem, dobře vyjadřující se jedinec by měl být schopen vyjádřit se bez nadužívání přídavných jmen. Zkusím to tedy jinak.

Hlavní hrdina je "Robinsonem" na Marsu. Mark, astronaut, zůstal sám na cizí planetě (naštěstí se základním vybavením), jeho důvtip, ironie, humor a nadhled mu pomáhají přežít v absurdní situaci na absurdním místě. Přeživá pomocí znalosti hospodaření a chemie, často zkouší šílené pokusy ve stylu akčních hrdinů devadesátých let, přesto je vše přesně popsáno, technicky skutečně možné a uvěřitelné.
Kniha mě velice bavila, miluji ironický a černý humor a autor je v něm skvělý. Mark je pak zajímavým, pozitivním hrdinou, které ho bych chtěla znát.

13 25.10.2020

Knihu jsem brala do ruky velmi obezřetně, má prostřední hodnocení, komentáře nejsou nadšené. Ale! Ach! Byl to zajímavý příběh.
S každou kapitolou jsme se víc dozvídali o hlavní hrdince Coře a její svěřenkyni Luise.
Životy hlavních hrdinek vyprávějí osobní trápení, jak se vyrovnat s tím, co nám život nadělí, ale také ukazují, jaké postavení měly ženy v americe na počátku dvacátého století, jak těžce budovaly a získávaly postavení a jak bylo důležité je udržet a snadné ztratit.

Ach to bylo krásné. Román v dopisech by mohl někoho odradit, ale tady je příběh krásně zpracován. Ukazuje život, jak byl, kdy jste museli čekat na dopis, abyste se dozvěděli o člověku, kterého máte rádi, kdy dopisní obálky byly také jejinou možností (kromě novin, za války cenzurovaných), jak zjistit, co se děje v jiných částech světa.
Román o lásce, přátelství, pomoci a pochopení. Také o čekání, netrpělivosti, ale hlavně asi o naději. Naději, že po nekonečné přítomnosti, kterou musíme vydržet, přijde budoucnost, že někdy přijde den, kdy si splníte své sny, kdy se sejdete na Vánoce v Paříži.

9 25.10.2020

Kniha je snad detektivkou, ale spíše návodem na výrobu výborné kávy. Samotná detektivní zápletka není příliš poutavá, osobní příběh hlavní hrdinky je neoriginální. Navíc mám z knihy dojem, že si autor chystá prostor na další díly, což mě osobně vždycky ve čtení ruší. Ale vyprávění o kávě se mi líbilo, mám ráda kavárny, jejich vůni a atmosféru.
Knihu jsem si vybrala podle názvu, byla to taková jednohubka na vyplnění času, ale za sebe ji nemůžu jednoznačně doporučit.

3 25.10.2020

Krásný představitel francouzské literatury. Z pohledu školáka Michela představuje Paříž na konci padesátých let. Ukazuje rozdělení společnosti alžírskou otázkou, které zažívá ve své rodině. Únik nachází v hospodském šachovém klubu, kde se schází s uprchlíky ze zemí obsazené nebo pod vlivem sovětského svazu. Jeho očima vidíme životy a osudy těchto lidí, kteří stojí jaksi bokem běžného života.
Krásná kniha o dospívání, o rodinách a jejích problémech, o tom, že každý si musí najít vlastní cestu a být především sám sebou a možná i tím nenapravitelným optimistou.

11 25.10.2020

Báječná kombinace řádu a smyslu pro detail Hercula Poirota s nepředvídatelnou paní Adriane Oliverovou, která srší nápady, názory a vyzařuje výstřednost i ze stránek knih. Děj je neobvyklou detektivkou, protože (a tady hlasím maličký spoiler) nevíme, jestli se vražda stala nebo ne, kdo případně zemřel a jak by mohl být spojený s hlavními hrdiny. Ale jak už to u Agathy Christie bývá, vše je spojené se vším a vše dává smyl. Užijte si čtení.

9 25.10.2020

Kniha je klasickým představitelem současné severské krimi. Jako taková nabídne, co od takové kriminálky očekáváte: hrdinku s neuspořádaným soukromým životem, vhledy do dávných a nedořešených životních peripetií všech o kterých se kniha zmíní, zneužívání, obchod s bílým masem a popisy některých situací a scén, které by bylo možné klidně naznačit.
Směska je však nevyvážená, osobní život postav nezapadá do příběhu a často některé odkazy působí, jako by si autor chystal scény do dalších dílů, čímž mě ale bohužel nelákají k jejich čtení. Směska jako taková neurazí, ale nadšení nevyvolá.

22.10.2020

Drobná publikace přibližuje historii domů stojících kolem katedrály svatého Petra a Pavla v Brně. Autor nezahlcuje čtenáře nekonečným vyprávěním a dlouhými popisy, stručně a přesto úplně seznamuje čtenáře s historií jednotlivých obydlí na Petrově.

1 08.08.2020

Nečetla jsem předchozí díly, proto nemám výhrady ohledně opakujících se informací. Kniha mě potěšila, o Janě Seymorové jsem si přála něco se dozvědět již delší dobu a tento nenásilný způsob “historie s beletrií v jednom” se mi moc zamlouval. Přesto příběh nebylo celou dobu vyvážený, místy byl nezáživný. I tak jsem s knihou spokojena.

4 06.06.2020

Konečně detektivka, ne severské krimi, která je napínavá, ve všech ohledech propracovaná, postavy spolu krásně hrají, souzní, hlavní postava je sympatická (taky už máte dost těch alkoholických, protivných, lidsky nehotových mátoh, které se poslední dobou promenují mezi hlavními postavami současných knih? Někdy si vysloveně přeju, aby to s hlavními hrdiny nedopadlo dobře)., dějové linky na sebe navazují a stejně i popisy osobních životů a motivů hrdinů mají návaznost a nezahlcují čtenáře nedomyšlenými, nedopracovanými nebo zbytečnými poznámkami. Pěkně odvedená spisovatelská detektivní/detektivářská(?) práce.

4 06.06.2020

Dlouho jsem tuto psychologickou příručku pro psychologie neznalé sháněla, až jsem ji tady na Databázi sehnala. A rozhodně nezklamala moje očekávání.
Nejedná se o přehledovou učebnici, ale o soubor zajímavých psychologických experimentů, které ve své době změnili pohled na psychologii ve světovém měřítku. Jednotlivé experimenty mě zaujaly, někdy trochu vyděsily a zároveň mě dovedly k přesvědčení, že psychologie rozhodně není exaktní obor a podle mě by ani neměla být samostatným vědním oborem (ano ano, já vím, přijdou připomínky typu: “na základě jedné knihy” “subjektivní názor”, “neznalost oboru”. Ale je to můj osobní, subjektivní názor, tak to tak prosím berte:). Prostě zajímavé čtení.
Výhrady mám k autorce, přidává k experimentům své komentáře, svoje poznatky a podobně. Jistě, bez toho by to nešlo, ale nemůžu si pomoci, autorka si ve svém projevu počíná, jako by byla lepší spisovatelkou, než je. Má skvělý námět, sama je psycholožkou, ale spisovatelkou je velmi průměrnou. Její dovětky mě ke konci knihy vysloveně rozčilovaly.
Přesto je to kniha, za kterou jsem velmi ráda a moc ráda ji mám ve své knihovně.

1 06.06.2020

Nenáročné, romantické, něžně naivní i mile laskavé. Takový je příběh Jenny Colganové. Není pro náročné čtenáře ruských klasiků, ale pro něžné duše milující knihy, knihomoly a pro každého, pro koho je krámek s knihami splněným snem. Ano, je to i maličko červená knihovna, ale také vyznání lásky ke skotské krajině a k literatuře v každé podobě.

9 06.06.2020

Milá, nenásilně pedagogická kniha, která čtenáři ukazuje, jak rodiče ovlivňují nesmazatelným způsobem své děti, jak se pokusit těchto stop na sobě snad ne zbavit, ale alespoň je ohladit a jak být sám dobrým rodičem a vyrovnaným člověkem. Vhodné pro všechny věkové kategorie, rodiče i nerodiče, každý si něco najde a snad každého trochu pohladí.

1 06.06.2020

Tak jsem si knihu přečetla a nejprve mě oslovila. Nejsem žádná bio ani kontaktní matka, ale pak jsem si knihu přečetla podruhé a...
Nejprve jsem sebe i syna jsem trápila pevným režimem a zkoušela ho naučit spát podle knihy. Nedejte se zmást, jde o systém vykřičení, i když autorka tvrdí opak. K vykřičení v noci jsem se naštěstí nedostala. A opravdu to není dobré, ani přirozené, copak vy jíte pokaždé přesně ve dvanáct?
Za mě jde o vědecky překonanou knih a navíc, jsme na databázi knih, takže můžu zmínit, že jde o spisek průměrný. Nečtěte a rozhodně na dětech nezkoušejte.

5 12.05.2020

Kniha nepatří k nejlepším knihám Agathy Christie, obsahuje špionážní zápletku a já za sebe musím říct, že podle mě autorce více sedí (nebo mě více sedí autorčiny) komorní/ rodinné detektivky. Ale autorčiny kvality, schopnost zaujmout, vykreslit charakter postavy v několika větách a zamotat čtenáři hlavu jsou neměnné.

3 23.11.2019