InaSeLoki komentáře u knih

V tomhle díle se seznámíme se spoustou postav. Zjistíme plno nových informací o světě našich hrdinů a Naruto nám k některým postavám řekl své bystré postřehy. Konečně je tu Hinata. Chuuninská zkouška nebude taková sranda jako závěrečná zkouška na akademii. Písemný test se mi vryl do paměti. Hlavní energický blonďák neztrácí svého bojovného a nezlomného ducha ani ve chvílích, kdy se zdá vše ztraceno. Kdo projde první částí zkoušky, může zemřít v druhé části. Cvičiště číslo 44 čeká. Pokračování příště.
Překlady jmen bolí, já prostě na tu českou transkripci nejsem zvyklá.

2 19.04.2018

Příval nostalgie pokračuje. Síla Devítiocasé lišky se nám trošku vyjevila. Raikiri na scéně. Příběh jménem Haku. Boj finišuje. Padá sníh a já jsem i po letech stejně dojatá jako poprvé. Velký Narutův most. První pořádná mise Týmu 7 končí. Potkáváme nové (tajemné) postavy. Tým 7 čeká nová výzva - chuuninská zkouška. Naruto si prošlapává svou vlastní cestu ninji a věří v to, že dokáže změnit…
Jako bonus se mezi kapitolami objevují další zajímavosti, o které nás autor opět neochudil.

Kde se vzala,
tu se vzala,
ta veliká síla,
z toho chlapce uprostřed prýštila
a zrcadla se roztříštila
a ta sněhobílá nevinná duše se nad námi sklání
a sníh padá,
padá sníh.

Jsou momenty, které nezapomenete. Ani já nezapomenu Haku.

1 19.04.2018

První pořádná mise Týmu 7 pokračuje a to nejtěžší májí teprve před sebou. Čeká je opětovné setkání se Zabuzou a s tajemným chlapcem jménem Haku, tentokráte se bojištěm stane nedokočený most. Jak jejich střet dopadne se dozvíte v dalším díle. Je to napínavé. Dobře, pro mě po těch letech, kdy to znám prakticky nazpaměť, už to tolik napínavé opravdu není, ale přesto mě to asi nikdy neomrzí.

Naruto zde ukazál svou schopnost probudit v lidech ztracenou odvahu a také udělat naprostou hloupost. Má to úsměvné scény (viz. Když si Naruto splete jednu postavu s holkou a on je to kluk.), ale i pasáže se smutným vyprávěním. Je to teprve začátek...

2 11.04.2018

Je to nostaligie, pročítat důvěrně známý příběh, který znám z anime. Kakashiho moudro. První pořádná mise pro Tým 7 začíná. Po těch letech je pro mě tahle mise stále moje nejoblíběnější období příběhu. Naruto mi dokonce přijde roztomilý, když mluví o své snu. Ano, jsem strašně sentimentální tvor. Pořád mě to umí rozesmát.
Dalšímu dílu zdar!

3 09.04.2018

Na Narutovi jsem vyrostla. Začalo to sledováním anime na Jetixu. Když jsem byla starší, dostala jsem se i k manze, ale nečetla jsem ji od začátku. Teď jsem se konečně k tomu začátku dokopala.

Anime základní série jsem viděla tisíckrát, tudíž to znám jako svoje boty, ale i přesto mě to pořád rozesměje. K oficiálnímu překladu mám své výhrady. Líbí se mi, že mezi jednotlivé kapitoly jsou vkládány různé zajímavosti (některé z nich pro mě za ty roky nebyli novinkou). Naruto má krásnou kresbu, zajímavý příběh, který má hlubší myšlenky. Dále má celou plejádu postav, které mají, co říct a které dovedou i něco naučit. Začátek je seznamování se s postavami, prostředím a životem shinobi. Má to své mouchy, ale nic není naprosto dokonalé.

Těžko uvěřit, že už je to nějaký pátek, co tento příběh skončil. Je to jiné, když už znáte konec. Manga skončila v r. 2014 a anime minulý rok. Má to i pokračování jménem Boruto, ale to už je jiný příběh.
Děkuji Masashi Kishimoto!

8 08.04.2018

O existenci tohoto literárního skvostu jsem se dozvěděla asi před dvěma měsíci, díky knižní sérii Pekelné stroje od Cassandry Clare (a jak vidno, podle komentářů nejsem jediná), ale k přečtení mě přiměly až další narážky v jiné slavné sérii od již zmíněné autorky.

Historické romány čtu moc ráda a zde mě velmi zaujala jazyková stránka, která je zásluhou samozřejmě autora a také překladatele. Líbí se mi realistické popisování prostředí, doby, které má své kouzlo. Pro někoho může být trochu obtížné se na začátku začíst, ale vše má svůj význam a když do sebe všechny kousky skládačky zapadnou... Jo, někdy se to tak sejde, že vyvstává otázka, byl to osud nebo prachsprostá náhoda? K závěru jsem knihu četla s vytřeštěnýma očima plná napětí, i když některé věci byly předvídatelné, přesto mě to, kulatně řečeno, dojalo už dvě stranky před koncem.

Je to příběh protkaný láskou i nenávisti, která se nezastaví před ničím. Je to příběh Velké francouzské revoluce, kde pod gilotinou končívali viníci, ale i ti nevinní. Je to Příběh dvou měst, jedna z nejprodávanější knih všech dob. Doporučuji.

1 08.04.2018

Po třetí a rozhodně ne naposled sděluji světu, že jsem to přelouskala jedním dechem a v jednom místě i bez dechu, ale ve stavu života ohrožujícího jsem se vážně neocitla. Jednoduše se mi kniha hezky četla a já chtěla vědět, co z toho vyleze (v detailech, protože jsem si trošku přečetla spoiler).

Varování, mám tušení, že v následujících řádcích napíšu nějaký ten spoiler.
Konečně jsme se podívali do Idrisu a poznali Město ze skla a další místa v této zemi. Tu změnu jsem si naprosto užívala.
Trošku záludná mi přišla eliminace postavy, kterou jsme poznali na konci minulého dílu, ale příběh se musí zkomplikovat...
S Clary jsem se uplně nesžila. V jednom okamžiku byla na facku a přišla mi trošku dětinská, ale nadruhou stranu je toho hodně nového a odehrávající se v krátkém časovém období. Vypadá to, že ji nemám ráda, ale mám. Ono to jenom chce poznat postavu blíže v dalších knihách. A jako plus u ní beru, že má ráda mangu...
Simona jsem si oblíbila až v tomto dílu, protože zde dostal více prostoru ukázat, že to není jen kluk, co se zamiloval do své nejlepší kamarádky. Mimochodem se mi líbí jeho geekovské komentáře a slovní přestřelky mezi ním a Jacem.
Také jsem si zde oblíbila Aleca, který umí překvapit, když to zrovna nečekáte (u mě to aspoň platí). Myslím, tu scénu plnou nebezpečí a on se zeptá, proč mu nezavolal zpátky, nebo tu, která končí Mainou otázkou - „A tohle taky musíme všichni?“
I Izzy jsem si oblíbila.
Zjistili jsme, že Valentýn je horkým kandidátem na cenu Otec roku a Lovec stínů roku 2007.
I nadále jsem ignorovala překlad - Krasomil a přidal se k němu i Močál (Ragnor Fell).

Nástroje smrti byly původně zamíšleny jako trilogie. I já původně zamýšlela, že to touto knihou zakončím. Jedním důvodem bylo, že jsem si říkala, že to stačí. A tím druhým, že jsem měla strach, že nakonci umře moje nejoblíbenější postava (již vím, jak to s ní dopadne).
Jinak mě Nástroje smrti odnaučily zlozvyku, dozvídat se spoilery, což mě ani ve snu nenapadlo, že je možné.

Závěrem knihu doporučuji. Na jednu stranu by bylo hezké, kdyby příběh takto končil, ale na tu druhou jsem ráda, že ne.

Komentář je stále ve fázi výroby.

4 29.03.2018

Knihu jsem přečetla jedním dechem a líbila se mi více než předchozí. Opravdu hezky se čte.

Je možné, že následující řádky mohou obsahovat nějaký ten spoiler.
Jakmile jsem dočetla první, vrhla jsem se na tento díl, který mi přišel zajímavější. Je sice pravda, že se tu samozřejmě hodně řeší komplikovaný vztah mezi Jacem a Clary. Přiznávám se, že jsem to nevydržela a přečetla si spoiler, protože mě nevadí je číst (to jest stav dávno minulý), tudíš jsem se jim trošku zlomislně "křenila". A když jsem u svého přiznání, narazila jsem náhodou na rodokmen, takže jakmile padla správná jména, podívala jsem se do něj...
Velmi mě potěšil Naruto. Pasáž, kde vysvětluje Clary Maxovi, jak se čte manga, jsem si naprosto užívala. Ano, mám ráda mangu a anime, k tomu jsem vyrostla na Narutovi.
Scéna na Zakletém dvoře nebyla pro naši skupinu příjemná, ale pro mě byla skoro osudná. Situace, kde se navzájem dohadovali, kdo má koho políbit, mě natolik rozesmála, že jsem se potom následně málem ukašlala k smrti a to ještě na své jmeniny. Toužím jednou použít větu: "Toho civila, já, líbat nebudu." Nevím proč, ale toužím po tom.
Z Inkvizitorky mě běhal mráz po zádech, o to víc, že jsem věděla, kdo je kdo (díky své zvědavosti).
Zde jsem si oblíbila Luka a Magnuse (pořád ignoruji Krasomila Pohoromu). Maia je nová sympatická postava.
Jaceovo uklízení mi posloužilo jako impuls, říct bratrovi, že nehodlám již akceptovat ten nepořádek na jeho parepetu. Pevně doufám, že si tohle nikdy nepřečte.
V knize je dost momentů a hlášek, které mě rozesmáli (o život mi už opravdu nešlo), například scéna, kdy se Alec málem přiznal.
Je tu dost démonů na soutěž krásy. Působivý byl způsob, jak byli přemoženi Mlčenliví bratři (ne, že by se mi to líbilo).
Závěr byl lehoučce brutální, nemyslím to, že se jeden rozhodl, že tedy ano a ten druhý mu, obrazně řečeno, zavřel dveře před obličejem, ale poslední slova o tom, že někdo ví něco důležitého a konec knihy. Pokračování příště.

Je to příjemná kniha pro odpočinek. Doporučuji.

7 27.03.2018

K přečtení této knihy mě přiměl film a k němu jsem se dotala, protože jsem se potřebovala podívat na nějaký fantasy film na odreagování. Před dvěma měsíci jsem o tomhle světě neměla nejmenší ponětí. Kamarádka mi mezi řečí sdělila, že jsou i knihy. To mě tehdy absolitně nezajímalo. Chtěla jsem vidět jednorázově nenáročný film a tím to haslo. Jak tušíte, mé plány se poněkud změnly. Film se mi neočekávaně líbil a ještě toho den jsem si sehnala i knižní předlohu. Tak to byl ve zkratce můj malý příběh.

Ještě než přejdu ke knize, chci říct, že je to pro mě zázrak, protože YA není můj šálek kávy i přes můj mladý věk. Nečetla jsem Twilight ani Hunger Games atd. Stačilo mi to bohatě jako filmy. Jinak fantasy mám moc ráda.

Je zde předpokládáno stopové monožství spoileru.
Kniha se hezky čte, sice si autorka opakovaně libuje v popisu, jak je, kdo spocený, jak voní, v pachuti krve atd., ale za chybu to nepokládám. V dalších knihách už to tolik nepoužívá.
K překladu bych poznamenala, že mě Krasomil Pohroma natolik iritoval, že jsem ho ignorovala a četla jsem originál - Magnus Bane.
Jsou zde pěkné hlášky, které pobaví, ale i pár jich je klišé. Oceňuji odkazy na Dračí doupě.
Co se týče příběhu, je to postaveno na stereotypní kostře, která vyústí v dramatickou jobovku.
Není překvapením, že mojí nejoblíbenější postavou se stal Jace s jeho odzbrojujícím sarkasmem. Překvapením pro mě bylo, že s ním shledávam jistou charakterovou podobnost (úrověn sarkasmu a arogance to ní).
Líbil se mi způsob představení tohoto světa, i když víly tu moc prostoru neměly...
Potkan byl pro mě ze začátku moc, ale po vysvětlení kamarádky, že to není nic neobvyklého, jsem to přijala. I ty motorky mi nejdříve přišly přehnané, ale potom vtípku se svěcenou vodou, jsem to také vstřebala.


Překvapilo mě při čtení, že se jedná obestseller. Opravdu jsem netušila, že je to tolik oblíbené.
Mě osobně oslovil svět Lovců stínů a pokračovala jsem na další díl.
Podle mě je filmová podoba povedená, i když k ním mám dnes, již po přečtení celé série, více výhrad, zato seriál shledávám jemně "řečeno" jako nedůstojný výtvor (je to horší než noční můra).
Knihu jsem přečetla jedním dechem a doporučuji ji.

3 26.03.2018

Je to má nejoblíbenější knížka. Asi před dvěma roky jsem ji zpracovávala v rámci povinné četby, kdy jsme si mohli jednu knihu livolně vybrat a zpracovat.
Je to historický román odehrávající se v 18. století převážně ve Francii, kam hlavní hrdinka spolu se svým přítelem uprchnou.
Tento román si získal mé srdce tím, že je to historický román (ty já mám moc ráda), má napínavý příběh, hezkou romantickou zápletku (není to červená knihovna), je krásně napsán atd. Mimochodem se přiznávám, že hlavní hrdinka, Afra, je mi o to sympatičtější, že máme stejný den narození jako má maličkost. Tato shoda mi vykouzlila úsměv již na první stránce.
Kord na vějíři vřele doporučiji. Stojí to za to!

2 23.03.2018

Nádherná kniha pro fanoušky či čtenáře knih ze světa lovců stínů. Jednotlivé portréty charakterů, které jsou okořeněny květomluvou, která o dané postavě řekne své, jsou provázeny zajímavostmi a drobnými základními informacemi. Portréty jsou nádherné. Květomluva je hezky přeložená. Chybí mi tu Ithuriel a Lilith. A asi dvě postavy jsem nějak v Nástrojích smrti nezaznamenala, ale to je jen můj pocit.
Myslím, že v budoucnu přijde nové rozšířené vydání.

2 23.03.2018

Tato kniha se mi dostala do ruku, poté co jsem se o ni dozvěděla z jedné diskuze na webu zasvěceném právě Narutovi.
Příběh knihy je velmi jednoduchý. Hlavní hrdinka sleduje anime Naruto na Jetixu. Tento pořad jí slouží jako inspirace, jak se chovat a pomáhat lidem okolo sebe. Také ji to pomáhá zvládnout těžkou životní situaci, do které se její rodina dostala.
Myslím si, že si měla autorka zvolit jiné téma, ve kterém se orientuje, protože v Narutovi je její orientace velmi povrchová.
Namátkou vzpomínám na nešťastné skloňování jmen postav z již zmiňovaného díla.
A co se týče toho faktu, že hlavní hrdinka sleduje Naruta na Jetixu, a pak tam o těch postavách hovoří, jak o nich hovoří. Je jasné, že autorka tento pořad na Jetixu viděla asi tak z vlaku za jízdy, protože v knize uvádí nepravdivé informace.
Již během čtení jsem nabyla dojmu, že si tuto knihu nikdo před vydáním kontrolně nepřečetl.
Na závěr uvádím, že Naruto jako anime i mangu mám velmi ráda a patřím k těm, kteří ho sledovali na Jetixu. Musím dát za pravdu, zlým jazykům, které se tak negativně vyjadřovali k tomuto titulu v té diskuzi tenkrát.
Jednoduše řečeno, tohle se nepovedelo.

1 11.02.2018

Kniha je čtivá, smutná, o lásce dvou mladých lidí, kteří se do sebe nepřekvapivě zamilují v době války. Příběh končí tragicky. Upoutaly mě ty znamení něčeho špatného, co se má stát.
Ani se nedivím, že jsem ji na střední zařadila do mého maturitního seznamu.

2 03.02.2018