Hyacint komentáře u knih

Moc se mi to líbilo. Živé postavy, tíživá atmosféra, pomalu plynoucí děj, laudánum, nespolehlivý vypravěč, to vše člověka ponouká, aby si konečně přečetl něco od Nenapodobitelného, ale i od Collinse.

1 18.08.2021

Příjemné překvapení. Přitažlivý námět, jen lehce posunutý fiktivní svět, napínavá atmosféra, dobře naznačená místní mytologie. A dětští hrdinové. To všechno je na straně plusů. Na druhé misce vah je potom trochu monotónní děj a neujasněná charakteristika postav, chybí mi tam takové to kamarádství, jako třeba u těch tady stokrát omletých rychlošípáků anebo třeba u hrdinů Žarnayova Tajemství dračí stěny. Ale celkově velmi pozitivní dojem a kdyby mi bylo tolik, jako těm dětem, dal bych hvězdiček klidně šest. Takhle tři a půl. Jo, a že se třináctiletému klukovi líbí holka, to fakt ničemu nevadí, naopak to zásadně určuje jednu dějovou linku.

7 09.05.2021

Těžko hodnotit legendu, kterou don Quijote bezpochyby je. Z první knihy jsem byl poměrně nadšený, bylo to vtipné, zábavné, k zamyšlení, kdo chce, najde si tam i mnohem víc než srandu... A Sancho je něco mezi sympatickým moulou a pěkným parchantem, skvělá postava. Celkově jsem byl příjemně překvapený, a to i tím, jak jsou některé ikonické příběhy (např. větrné mlýny) rychle pryč a don Q uhání zase vpřed vstříc dalšímu výprasku, s hlavou vztyčenou a poháněn myšlenkou na přízeň své paní, která o tom sice neví, ale to na věci nic nemění... A to všechno v podstatě za humny jeho statku.
Druhá kniha je trochu cimrmanovským Hamletem bez Hamleta, ty sáhodlouhé vyprávěnky náhodných kolemjdoucích mě nijak zvlášť nebraly. A konec je zase dobrý, ba skvělý, a smutný, jako vlastně celý rytíř smutné postavy.

Když už si vyberu stokrát omleté prostředí, měla(a) bych být originální v něčem jiném, ne? Tahle knížka ale nijak originální není. Z mého pohledu celkem nevzrušivě plynoucí příběh, některé postavy nastíněné celkem zajímavě, ale zase nic, co by na čtenáře kladlo nějaké větší nároky, navíc jsem u audioknihy samým napětím dvakrát usnul. V prvním případě jsem tak přišel o jednu vraždu, v druhém o samotné rozuzlení. K obojímu jsem se vrátil, ale...
Všechny postavy (až na dvě), které zatím nejsou mrtvé, trpí vnitřní samomluvou typu "já vím, že jsem to neudělal/a", takže vlastně čekáte, kdo z těch dvou to je (navíc jeden je dost nepravděpodobný). Vysvětlení je takové, že by si nad ním Hercules Poirot odplivl, protože je to vzorec "tápeme - vražda - tápeme - vražda ... tápeme - něco najdeme a je nám to jasné".
A to druhé překvapivé odhalení je sice sympatické, ale pro mě trochu neuvěřitelné, daná postava prostě udělá něco, co byste vzhledem k líčení jejích dosavadních pocitů spíše neřekli.

2 11.04.2021

Středověký český ninja křížený s Batmanem, místo batmobilu má batkoně, který je skoro stejně schopný jako hlavní hrdina, jenž všechno vyřeší a všechny přemůže. Celkově ale nemá moc co řešit, zápletka pro mě byla tím nejméně zajímavým, rozuzlení vám bude jasné hodně brzy. Na druhou stranu, zabudování příběhu do dobových reálií je celkem přirozené a o poznání méně povrchní, než příběh a vykreslení postav.
Hynek, kromě jisté plochosti, mluví a přemýšlí celkem nestředověkým způsobem, spíše jeho uvažování odpovídá dnešku. Víc mi vadilo, že milostné či obecně erotické scény, jak už to tak někdy bývá, jsou podány buď směšně anebo rádobydrsně. Atd.
Těšil jsem se, zejména pro dvou přečtených Bauerech, ale příště už asi ne. Spíše se zaměřím na jiné autorovy hrdiny, třeba ty z druhé světové. Dvě a půl.

5 10.03.2021

Tak se sérií končím. Zápletka nezajímavá, prostředí středověké Prahy naprosto nevyužité, Blasius ještě o něco více slizký a neschopnější. Rychtář je takový obecný sympaťák, ale nestačí to.
Pátrání obecně probíhá v cyklu vražda-pojďme se napít-vražda-pojďme se napít jinam-vražda-hospoda-hospoda-rychlé a nijaké řešení. Lehké děvy obcující s Blasiem se potom mohou objevit v jakémkoliv místě děje.
Škoda, těšil jsem se.

10.02.2021

Historická detektivka, kde sem tam probleskne nějaká ta dobová událost či zajímavost, ovšem zabíjí to naprosto současná mluva, absence zajímavé zápletky a jakéhokoliv napětí. Nejsem moc náročný čtenář, ale vraha jsem uhádl cca v třetině knihy. Navíc mi neseděl Blasius, působil na mě jako karikatura duchovního, tedy pijan, sexuchtivý slizoun, vzdělaný, leč nepříliš bystrý.
Tak jsem si řekl, že je to třeba jen pomalejší start dobré série a zkusil ještě jeden díl, šéfe.

3 10.02.2021

Nemůžu napsat nic moc nad to, co už řekli druzí. Hodně neotřelé a slibné prostředí, u kterého jsem si dlouho nebyl jist, zda je to "reál" nebo "fantasy", protože Miéville opět nic nevysvětluje, prostě vás hodí do děje a nechá vás tápat a snažit se chápat.
A je to právě to prostředí, které mě na tom bavilo, i když nebylo zdaleka tak dobře vystavěno jako jiné autorovy světy. Hlavní hrdina celkem ujde, ale ani on, ani ostatní postavy si asi dlouho pamatovat nebudete. To platí i pro detektivní zápletku, která opravdu není nic extra, ale aspoň je logická.
Mimochodem, to, že jsem se moc neorientoval v zákonitostech prolínajících se světů, patrně způsobilo, že jsem Trans-g považoval dlouho skoro za polobohy...
Miéville pro mě má svoje divné kouzlo, ale asi v něm nejsem schopen najít tu hloubku, kterou v něm nachází tolik ostatních čtenářů. Moje škoda.
Poznámka: Někdy jsem musel číst něco dvakrát, a ani potom jsem nechápal, co tím chtěl autor říct. Chyba překladatele to asi nebude, takže buď se místy trochu motá autor, anebo opět já.

1 09.01.2021

Fiker umí psát jako málokdo. Z téhle knížky to ale nepoznáte. Nejlepší byl asi kousek ze sebevražedného lesa, pak už to šlo dolů vodou.

29.12.2020

Dobré, jak jinak. Trochu jiné, než ostatní Životy, ale o to víc se člověk dozví o "neo", o technice, barvách, a taky o Pissarovi, což jsem byl moc rád. Někdy mám pocit, že kdyby Perruchot napsal o komkoliv, včetně našich nudných sousedů v paneláku, bylo by to zajímavé, dojemné a skvělé, on to prostě umí. Jen škoda, že knížka neobsahuje všechny obrazy, o kterých je řeč, ale google to jistí. Opět jsem to četl s knížkou v jedné a telefonem v druhé ruce, abych ty barvité popisy konfrontoval se Seuratovým dílem (které, jak se píše i v doslovu, bohužel ztrácí barvy(!)).

2 29.12.2020

Působivý vodní svět. Všechno už tady napsali jiní, z nichž nejvíc souhlasím s těmi, kdo odkazují na autora coby tvůrce světů, spíše než tvůrce příběhů. Už Perdido pro mě mělo velký půvab, přesto mi trvalo celkem dlouho, než jsem knížku po menších částech přečetl. A tady to bylo podobné, Svět je to úžasný a propracovaný, i když Miéville nevysvětluje, proč věci jsou, prostě se musíš smířit s tím, že v jeho světě to takto funguje. S čím jsem měl (opět) potíž, byla moje neschopnost přilnout k některé z postav, a už vůbec se mi to nepodařilo v případě Bellis. Snad za to může i jazyk: Chladnovína například líčí, jak je rozzuřená, ale způsobem, ve kterém emoce prostě nejsou. A upřímně, věty typu "Její narativní logika sice nevyjadřovala surový merkantilismus, který poháněl Armadu, ale mohla být cizí všem jejím obyvatelům?" mě do děje taky moc nevtahují.
Ale vím, že se k Jizvě vrátím, protože jako celek je to magická cesta tam a zase zpátky.

4 18.12.2020

Láska z doby dospívání, teď jsem se k ní vrátil, a pořád dobré. Nepopadáte se u všeho za břicho, ani nebrečíte smíchy, ale usmíváte se (tady já), skoro pořád. U některých kousků, třeba ten o nerozlučných kamarádech a soupeřích A,B a C jsem si říkal, že si to musím přečíst anglicky, ten překlad je totiž hodně vtipný a rád bych viděl originál.
EdiT: Kdo hledá, najde, takže tady si to dám ještě jednou: http://www.gutenberg.org/files/6340/6340-h/6340-h.htm

3 22.10.2020

Děj nemá moc tah na branku, ale komu to vadí, když se předvádí kvalita a vysoká třída, forward je sestaven excelentně a souhra vnitřního tria příkladná. Hasiči jedou a fandovství se netrpí. Krása.

3 09.09.2020

Vlastně nemůžu přidat víc, než napsal třeba Elevant. Jedna z knih, které, když se vám dostanou do hlavy v tom správném věku, máte je tam pak na celý život.
"Hlavní věcí v životě je vynášet o všem apriorní soudy. Skutečnost je taková, že masy se mýlí a jednotlivci mají vždycky pravdu. Z toho však není radno vyvozovat pro život žádná pravidla: k tomu, aby se člověk podle nich řídil nepotřebují být formulována. Jsou tu pouze dvě věci: láska na všechny způsoby k hezkým dívkám a hudba z New Orleansu nebo od Duke Ellingtona. Všechno ostatní by mělo zmizet, protože všechno ostatní je ošklivé...".

Jedna z knih, která mě v dětství hodně formovala, i díky tátovi, který mě s ní seznámil a prožíval ji se mnou. Snad ve mně aspoň něco z toho zůstalo.

8 02.08.2020

Pro Woodyho mám slabost a pro některé jeho povídky zvlášť. A tento svazek je těch skvělých opravdu plný. Miluju dopisový duel o schopnostech malého filmaře anebo pravda trochu syrovější kousek o honu na vraha, ve kterém hlavní hrdina nemůže najít své místo. A nezapomeňte, když se vaše dítě nedostane do elitní mateřské školky, protože u přijímaček zaváhá při stavění lega, je v troskách celý váš další život...

3 31.07.2020

Rychlé, svižné, vtipné, tak nějak souměrné, neboť osudy hlavních protagonistů se vyvíjejí podobně. Místy trochu fraška, s postavami nijak zvlášť nesoucítíte, neboť je vám jasné, že je autor ze všeho vytáhne a tragédie se konat nebude. Občasná změna stylu potěší, i když závěrečný "scénář" mě trochu nudil.

2 31.07.2020

Četl jsem, když u nás vyšlo poprvé. Okouzlení příběhem mezi šílenstvím a realitou, černý humor, trochu té (pop)filosofie, to mě tehdy dostalo. Do dneška jsem si pamatoval ovšem především úvodní pasáže, a kupodivu ne celé vyznění příběhu.
V podstatě bez očekávání jsem si knížku přečetl teď a čím dál jsem četl, tím víc mě Sternenhoch vtahoval a já jsem znovu objevil poklad, na kterém se mi ovšem líbí trochu jiné věci, než před lety. Ladislav Klíma mě znovu zasáhl, a tentokrát se trefil úplně přesně.

7 27.07.2020

Jednohubka, která se mi zdála trochu moc dlouhá... Asi chápu, co se mi na tom mělo líbit, ale nebavil jsem se, všechno to bylo jakési jednoduché, hříčka, kterou už znovu číst nemusím. A i když příspěvky ostatních čtenářů jinak nekomentuju, tak přirovnání ke Sternenhochovi, které tedy někde padlo, je podle mě matoucí. Z mého pohledu jsou tato dvě dílka naprosto mimoběžná, Sternenhoch je navíc skoro geniální a neprvoplánový.

4 27.07.2020

Chtěl jsem dát tři, protože ta druhá část mě zklamala, a to především svojí plochostí a jazykem, který byl o poznání jinde a níže, než v knize první. Přijde mi, že autor musel nějak vyplnit cestu k pointě celého příběhu... Ale teď, několik dnů od dočtení knihy, o ní musím pořád přemýšlet, takže dávám čtyři. Pro mě byla první část krásná, tajemná, atmosférická, zajímavá. Hlavní hrdina se choval opravdu jako živel, ani dobrý ani špatný, prostě jako voda, která plyne a občas protrhne hráz... A osudová Katynka byla dokonalým spolu/protihráčem.

3 27.07.2020