Hwaelos komentáře u knih

Kdo by to byl řekl, že knížka s Hulkem bude nakonec jedna z nejlepších věcí od Marvelu, co u nás vyšla... Pozoruhodné je hlavně to, jak se cíleně odvrací od klasického schématu "nechám se zatlačit do kouta a pak dám nepříteli na držku" ve prospěch moderního buildungsrománu. Hulkova planeta je oproti tomu hlavně o postavách, o jejich vztazích, o vývoji charakterů a o nečekaných zvratech. Pak prozkoumává do hloubky (no, alespoň do takové hloubky, aby to úplně nebořilo superhrdinské vyprávění) podstatu většiny konfliktů, ukazuje, že jsou z větší části založené na strachu, neschopnosti empatie a předsudcích. Vzato kolem a kolem, je to vlastně celé metafora rasismu a strachu z kulturní odlišnosti. V jeho příběhu nachází pochopení i pro parazitické organizmy, které mají úplně jinou hierarchii hodnot. Nikdo tu nevystupuje v jednoznačně kladné roli, všechno jsou to odstíny šedé - a nejvíc to samozřejmě platí o hlavním hrdinovi, který celý život bojuje s monstrem uvnitř sebe. Druhý díl je opravdová emoční nálož, kde je happy end jenom začátkem komplikovaného vypořádávání se s příčinami problémů, aby potom přišla nejhorší rána ze všech. Je to prostě pecka. Když odhlédnu od samotné story, stojí za zmínku i způsob vyprávění, ne nepodobným seriálům ze současné vlny quality TV, kdy vyprávění občas poskočí krátce v čase, ukáže výsledek nějaké situace, ale až v dalším sešitě se autor vrátí k převyprávění toho, co se ve vynechané lakuně odehrálo.

3 07.09.2019

Nicieza opět prokazuje, že není symbolem nevkusných devadesátek v komiksu jen tak pro nic za nic. Příběh samotný je tak nějak průměrně fajn s jedním vysloveně výborným momentem na konci - poslední sešit, který se zaobírá jen postavami (a konsolidací X-Menů po střetu s Shadow Kingem), je prostě super.

07.09.2019

S Ennisem v češtině člověk nemůže trefit blbě. Vyjímečný na něm je, že zároveň pracuje s takovou mírou absurdity, až sklouzává v některých pasážích do grotesky (u Hitmana víc, u Punishera spíš málo a Banda je tak někde ve středu), ale zároveň na lidské úrovni hrozně rozumí svým postavám a dokáže tohle pouto přenést i na čtenáře. Banda ale nabízí i něco navíc - jednak krásný aluze pro znalce superhrdinskejch žánrů, jednak dobrou porci detektivky, která hlavně v tomhle dílu má navrch. Obří škoda, že se to u nás nechytlo a dalších dílů se spíš nedočkáme (jakkoli po úspěchu seriálu začínám lehce doufat).

2 26.08.2019

NHMkový průměr. Namor je poplatný "divným" devadesátkám, jen namísto spousty kvérů a drsných hlášek stojí v popředí ekologické téma. To mi samo o sobě nevadí, ale o moc víc toho v knížce nenajdete. Příběh se dobře čte, ale je snadno zapomenutelný. Kdyby tohle u nás nevyšlo, o nic zásadního bychom nepřišli.

1 20.08.2019

Jeden z těch slabších Aarghů. Většina obsažených komiksů nepřesahuje scenáristicky úroveň poměrně jednoduché vyprávěnky. Nejvíc z toho asi vyčnívá Křižovatka od Platy a Lastomírského a Strom Štěpánky Jislové. Alespoň kresba dokazuje, že je československá paleta mimořádně pestrá - pozoruhodný styl prokázal Petr Včelka, Martin Lacko a Anna Paděrová. Články dobré jako vždy - snad s výjimkou poměrně nezajímavého vhledu do slovenské scény od Veroniky Inglotové. Ale možná nebylo v roce 2013 opravdu co víc vyprávět.

1 24.07.2019

Liga stínů opět potvrzuje roli série Batman Detective Comics coby jediné série, která stojí z Rybízu za čtení. Což je svým způsobem bizarní, uvědomíme-li si, že je to týmovka s batmanovskými "klony". Tynion ale dokáže tenhle ansámbl skvěle kočírovat. V každém díle strčí do popředí trochu jiné postavy, ale především je dokáže od sebe odlišit a každému členovi týmu vnuknout jedinečnej naturel. Tady jde skutečně primárně o postavy a teprve sekándárně o akci, což je super.

2 07.07.2019

V UKK vyšla spousta šedesátkovýho retra. Leeho Dr. Strange mezi nima ale celkem vyniká. Je to sice ukecaný a dialogy jsou napsaný strašně formálně, ale jednotlivá dobrodružství jsou docela zábavná a kdyby mi bylo deset, myslím, že bych byl velkej fanda. Navíc k tomu dobře pasuje Ditkův psychedelickej styl.

1 17.06.2019

Kdyby dostal Robinson rektální krvácení pokaždé, když v tom komiksu někdo řekne "spravedlnost", nedopsal by ani první sešit. Zápletka zas zlá není, ale dialogy jsou tam otřesné. Problém špatných crossoverů je, že si scenáristé často neuvědomují, že to, co by mělo scénář táhnout, jsou prokreslené postavy a vztahy mezi nimi. V Cry for Justice je sice bambilion DCčkovských postav, ale většina z nich je tam prostě jen, aby se tam mihli a na žádné z nich čtenáři nesejde. Dokonce i u těch zajímavějších, jako je Congo Bill, je expozice (vyvraždění kmene) moc rychlá na to, aby to recipienta emočně zainteresovalo. Trochu to zachraňuje jenom kresba. Nejsem sice fanda hyperrealismu, ale aspoň tu superhrdinové nevypadají na šedesát jako u Rosse.

31.05.2019

Já vím, já vím... reálně by to asi měly být spíš 3 hvězdy, protože blbý to úplně není. Svoji roli ale sehrálo to, že jsem si otvíračku Aaronova Punishera přečetl po sjetí celé Ennisovy série, které bohužel tohle nesahá ani po kotníky. Ten fór je totiž v tom, že Ennis zkoumá podstatu postavy Franka Castla. Jasně jsou tam absurdní situace, je tam černej humor a spousta nadávek, ale gró celé věci se točí okolo toho, za jakých okolností vezme člověk spravedlnost do vlastních rukou a kde leží hranice mezi dobrem a zlem, příčetností a narušeným vnímáním světa. Ennis se záměrně (téměř) vyhnul konfrontacím se zbytkem marvelovského univerza a vytvořil spíš komentář dobové Ameriky v její politické a sociální dimenzi. Ať už jde o smysluplnost velkých amerických válek v druhé půlce 20. století, propast v přerozdělování zisků mezi bohatými a chudými, rasové problémy nebo společenskou determinaci prostředím, v němž vyrůstáme. Aaron oproti tomu jde cestou sbližování se světem (super)padouchů a cestou akční vybíječky, která má až karikaturní rozměry. (Což moc nevylepšuje ani volba Dillona na pozici kreslíře). Ale co... aspoň ušetřím za další díly.

16.05.2019

Sebeblbější marvelovský event - i Fear Itself, co to plácám... dokonce i Shadowland - byl lepší než tohle. Ploché postavy, zoufalej vývoj děje, nudnej záporák a nulovej dopad. Z Rebirthu už dávám šanci jen Wonder Woman a i tam brzo očekávám, že se to podělá. Zlatá New52.

Přiznám se, že si mě Ekhö úplně získalo. Je to pořád komiks na jedno přečtení, ale zábavnej, skvěle nakreslenej, se sympatickýma postavama, příjemným humorem, fajn settingem a hlavně chytře přeskakující mezi žánry.

04.05.2019

Zatímco původní Liga vyjímečných byla chytrou aluzí na viktoriánskou fantastiku a poctou klasické brakové literatuře, Nemo už je plnokrevný brak. A nezachrání to ani odkazy k expresionismu. Moore očividně ztrácí s léty svoje kouzlo.

1 04.05.2019

WCA není kdovíjaká přelomová pecka, ale už dříve přeložené části z téhle série (NHM Scarlet Witch) ukázaly, že šlo o řadu, která byla na dobový mainstream nadprůměrná. Samostatný svazek věnovaný wackům to jen potvrzuje. Zatímco v případě Scarlet Witch se jednalo o příběh, který je dodnes zásadním milníkem univerza (protože následné události se staly rozbuškou pro Klan M a potažmo i pro Civil War), tady najdeme dva obyčejné příběhy, které dávají čtenáři nahlédnout, jak vypadají/vypadaly řadová dobrodružství týmových titulů Marvelu. Pro někoho to může být málo, ale mě to přijde zajímavé. Krom toho Thomas i Stern odvádějí natolik dobrou práci, že je to jedno z nejčtivějších reter, které u nás v rámci NHM/UKK vyšly.

1 27.04.2019

Hellboy mě jako postava vždycky nudil. Malomluvný drsňák, který řeší problémy tím, že do nich mlátí. Jeho série mě nudila (až na drobné výjimky) taky. Epizodickej děj, kterej se sice opírá rozsáhle o mytologii, ale nedokáže z ní vybudovat zajímavej příběh (jako to dělá třeba Gaiman v Sandmanovi). To první se tady nezměnilo, to druhý se ale s osmým dílem mění poměrně zásadně. Starší dějové linky se tu splétají dohromady a konečně získají nějaké opodstatnění. Jsem zvědav, jak se to dál vyvine...

2 27.04.2019

Na kvalitu Young Avengers od Brubakera, který mají i podobnej koncept (jeden sešit = jedna představovačka hrdiny) to ještě nemá, ale je to dobré. Je zajímavý, že všechny tyhle moderní teenagerský party jsou vlastně mnohem uvěřitelnější, než mnozí old school hrdinové, jejichž řady vycházejí už několik desetiletí. Obzvlášť oceňuju Gage v tom, jak skvěle vystihl ústřední problém, se kterým se hrdinové potýkají (a opravdu tím problémem není žádnej záporák) v jedné bublině - Captain tam po tréninku s omladinou říká, že každej bývalej Avenger chtěl být hrdinou kvůli nějaké (byť třeba špatné) idei, ve kterou věřil, ale nikdy si nemyslel, že bude pracovat s hrdinama, pro který je jediným důvodem popularita. To je hrozně výstižná definice generace sociálních sítí, díky které zároveň komiks získává na uvěřitelnosti. Kvalitní příspěvek k vyústění Bendisova působení na čele Marvelu.

03.04.2019

Velký špatný. Jediné plus je, že se člověk seznámí s dávnými hrdiny nakladatelství Timely. Přesto by v tomhle směru bylo snad prospěšnější, kdyby se v tomhle svazku objevily původní příběhy válečných hrdinů (třebas ve výběru ve stylu UKK Počátky), protože jejich naivita by byla alespoň opravdová. Thomas už se v 70. letech neměl na co vymlouvat.

Pořád jsem neporozuměl tomu, co je na hellboyverse tak zvláštního. Mignola je skvělý kreslíř s vyhraněným, expresivním stylem, ale jako scenárista nedokáže vytvořit nadčasový příběh, k němuž by se člověk chtěl vracet. Všeobecně - příběh, který je zapamatovatelný a v němž fungují emoce. Lobster Johnson je nápodobou pulpové estetiky brakového čtiva bez jakékoli přidané hodnoty (např. reflexe daného žánru).

14.02.2019

Začalo to... vskutku nemastně-neslaně. První polovinu knihy, kde vystupuje Cheetah, jsem měl chuť komiks úplně odložit. V druhé půli - vztahové - se to trochu zvedne, ale pořád tomu chybí nosnější dějová linka. Kresba je zajímavá v detailech prostředí, ale obličeje Sharpovi rozhodně nejdou. Nakonec jediná pozoruhodná věc je způsob, jakým se Ruckova WW vztahuje k předchozím DC inkarnacím. Příběhový oblouk točící se okolo velké "lži" z názvu knihy se zkouší vypořádat s množstvím originů postavy, drobné náznaky (vzpomínaná dávná záliba v oblečení) zase odkazují k stříbrném věku, kdy si tehdejší zhulený scenárista řekl, že by bylo cool, kdyby WW byla místo superhrdinky módní ikonou, a nakonec rozhovor se S. Trevorem se vypořádává s důsledky New 52, kdy WW vyměnila vojáka za Supermana.

2 10.02.2019

Barrovo pojetí Batmana je asi nejblíž jeho detektivním kořenům ze všech Batmanů u nás vydaných, což je hrozně osvěžující. Zároveň se tam najde i místo pro humor. A překvapivě - vzhledem k tomu, že jde o komiks z konce 70. let - to není přehnaně ukecané nebo patetické. Souhlasím s tím, že první část (Syn démona) je scenáristicky o něco lepší než druhá, ale o zásadní kvalitativní výkyv se nejedná. S kresbou už je to trochu jinak. Novátorská paneláž prvního dílu stojí vysoko nad tím druhým.

3 05.02.2019

Oba příběhy jsou tak nějak fajn, ale nebudete při čtení v extázi řvát "hurá". Moderní start Pakovy minisérie má navíc i nějaké prima bonusy, které jsou pro Marvel celkem neobvyklé, jako je střílení do lidí a dumání nad tím, nakolik je to ok. Patrně nejdůležitější je tenhle svazek kvůli tomu, že zaplňuje nějaké díry, které vyvstaly v jiných svazcích UKK a NHM. První příběh je totiž z období Iron Manova dlouhého pádu, který nastartoval chlast, pokračoval rozpadem Stark Industries a vyvrcholil jeho (zdánlivou, jak jinak) smrtí. Druhá story zase zaceluje citelnou mezeru v příběhu Temné vlády Normana Osborna, která je na našem trhu ještě hodně neprobádaným územím.

28.01.2019