Hun komentáře u knih

Pokud uvažujete o tom, že si tuto knihu přečtete, měli byste vědět, že je to velmi náročné čtení. Na 430 stranách kniha nemá děj, zápletku ani postavy. Je to volný sled úvah o společnosti, vztazích a Bohu.

Tak prosté to ale není. Krása kniha spočívá v tom, že všechny myšlenky jsou podány ve vznešených metaforách a alegorických příbězích, a navíc přenádherným, patetickým, lehce archaickým jazykem. Užil jsem si každou stránku.

Budete číst o žízni, která dává krásu studni, o tíhnutí k moři, o tom, jak se strom i člověk uskutečňují, o modlitbách, na něž není odpovědí...

„Má samota mne, Pane, někdy mrazí.“

4 04.02.2020

Příjemné překvapení. Ta kniha má myšlenku a obstojnou hloubku. Začátek poněkud nezajímavý, závěr přehnaně melodramatický, ale to vše mezi tím super.

Nejzajímavější je střet Bartolomovy křesťanské morálky a přirozeného vnímání etiky u Frantiny, ale také to, jak šel u Frantiny veškerý zájem o druhé a obětavost stranou, když se zamilovala. Tenhle fenomén jsem ještě jiného spisovatele řešit neviděl...

4 25.09.2019

Tohle je typický Zweig: exaltovaný, hluboce angažovaný, řemeslně dokonalý. Já mám ten jeho patos prostě rád.

4 10.10.2018

Což o to, je to pěkná satira s místy velmi důmyslným jazykovým humorem. Jenže...

Češi jsou mistry tohoto druhu humoru. Nás, rozmazlené geniálními díly jako Švejk, Saturnin či Limonádový Joe, popřípadě Cimrmanem, je těžké v tomto žánru uchvátit. A tak pro nás ze Zlatého telete vyjde vlastně jen takový slabší bratříček Muže se psem.

Vždycky jsem si myslel, že biografie mohou být poutavé a poučné, nikoli však strhující – protože přece nemají „děj“ v pravém slova smyslu. Svět včerejška mě vyvedl z omylu. Jde o naprosto dechberoucí a napínavé čtení, díky němuž si člověk udělá dokonalou představu o společenském i politickém vývoji v Evropě první poloviny 20. století.

4 07.12.2017

Vlastně mě docela překvapilo zjištění, že celý Pán prstenů je především lingvistickou hříčkou, v níž se Tolkien vyžíval ve střídání jednotlivých stylových úrovní v mluvě různých postav. Škoda že v češtině to nešlo úplně reprodukovat. Zdroj:
http://www.proofreading.cz/interview-s-prekladatelkou-pana-prstenu-3-dil

4 08.10.2015

„Už jste někdy viděl hrát zombie na kytaru? Nejhorší na tom bylo, že jsme mu pak museli pomáhat hledat prsty.“

4 29.09.2015

Gulbranssen se snažil napsat knihu s určitou hloubkou, protkanou občas myšlenkami o lidské povaze a společnosti. Ukousl si ale trochu větší sousto, než jaké by zvládl. Nemá totiž vhled do lidské psýchy jako Zweig, etickou hloubku Exupéryho a ani vypravěčský talent takového Pagnola.

Co se děje týče, docela to šlo, ale místy to hraničilo s červenou knihovnou...

3 21.03.2021

Bylo by dobře, kdyby lidé nenesli důsledky svých chyb a hříchů? To je otázka, na niž Wilde hledá a nachází odpověď v tomto z nejpůsobivějších románů.

3 22.12.2016

Skvělý pohled do soukromého života Karla Kryla zejména v exilových letech. Jeho hrátky s češtinou i v dopisech matce jsou kouzelné:

„Obdržel jsem slovníci od přítele. Jest jich dvé a zovou se oba synonymickými. Jeden číslo jedna a druhý o číslo vyšší.“

3 03.10.2016

Dodnes si s bráchou občas odpovídáme citacemi z knihy:
„Já vydržím všechno, ty mrvo!“ (Biggrin)
„Ve kterém z devíti pekel jsi našel nápad, že já budu bojovat fér?“ (Drizzt)

3 29.09.2015

Překrásná kniha, která dokázala vylíčit tragické osudy některých výprav tak živě, že si nezadala s nejlepší beletrií.

3 29.09.2015

Je zajímavé, že kniha se nesnaží vyvrátit evoluci. Jen správně poukazuje na to, že nejpádnější a nejznámější „důkazy“ darwinismu jsou dávno vyvrácené, a přesto se dál používají.

A rovněž je zajímavé, jaká omerta vlastně platí, pokud jde o pochybnosti o darwinismu – jakékoli zpochybnění evoluce v podstatě znamená vyloučení z vědecké komunity.

Dokazuje to ostatně i přístup uživatele Gimliho, který neváhá ve svém komentáři nazvat autora blbem a lhářem. Je to žel rozšířený přístup darwinistických demagogů, kteří odmítají jakoukoli diskusi a jen urážejí.

2 06.03.2024

Sice humoristická kniha, ale s tolika hlubokými úvahami a postřehy, že by v efebské knihovně nedělala ostudu ani v sekci „Duchovno a filosofie“. Určitě by patřila k prvním, které by se Bruta naučil zpaměti.

Mám rád šťastné konce, a tak jsem rád, že se Vorbisovi nakonec Bůh přece jen dostal do hlavy. Doslova.

2 14.01.2022

Když Alda vypráví své zážitky, bývá to zajímavé – třeba o tom, jak se k němu chovali fanoušci, když se stal slavným. Bohužel v téhle knize je životních zážitků minimum a naprostou většinu tvoří jakási Aldova životní filozofie, ba dokonce hledání smyslu života.

A tady je problém. Alda se nám snaží předat životní moudrost, ale žádnou nemá. Pokud jste četli Schweitzera, Lewise, Exupéryho nebo koneckonců samotnou Bibli, poznáte, že Alda pluje strašně po povrchu. Jen mlácení prázdné slámy.

2 14.10.2021

Kniha vyšla už v r. 1980, a tak se vymyká současnému trendu omezovat v populárně-naučných knihách množství textu. Připravte se na opravdu dlouhé čtení.

Po obsahové stránce je tedy kniha informačně velmi bohatá, místy až příliš – na některých místech je těch zbytečných detailů opravdu až otravně mnoho. Nicméně podá vám ucelený přehled o postupném objevování dalekých krajů a zaplňování bílých míst na glóbu od starověku až po zmapování Antarktidy v 19. století. Textově dobré, jen v první třetině občas stylisticky neobratné.

Mám jedinou výtku, zato zásadní: V knize prakticky zcela chybí mapy. Kniha o zámořských plavbách – a bez map! A tak čtete o pouti od ostrovu k ostrovu, od souostroví k ústí té a té řeky a vůbec netušíte, kde se nacházíte. Namísto map jsou v knize nic neříkající, podivné ilustrace. Vzhledem k zaměření knihy to považuju za velmi zásadní nedostatek, mapy mi při čtení chyběly opravdu zoufale. Škoda.

2 16.07.2019

Holdstock opět vystavěl chytrý příběh plný náznaků, které do sebe zapadnou až v závěru knihy. Tohle on umí. A jako obvykle, i zde přišel s několika zajímavými nápady (prapůvodní píseň, čas plynoucí jinak dětem a dospělým...). A je to ponuré, krásně ponuré, jako les za chladného podzimního rána.

2 26.08.2018

Rozhodně nečekejte Les mytág 2, to určitě ne. Holdstock si dal očividně za cíl první knihu cyklu překonat a jaksi posunout na vyšší úroveň.

Příběh je mnohem spletitější, propletenější, ale je to žel k horšímu. Výsledek totiž působí tak nějak CHTĚNĚ. Asi nejlépe to pro mě vystihuje slovo „překombinovaný“.

V Lese mytág nás Holdstock nechal spolu s hlavním hrdinou postupně odkrývat celé tajemství i s jeho dechberoucími jednotlivostmi. Bylo fascinující, jak pasáže, jimž člověk zprvu nerozuměl, postupně začínaly dávat smysl a na posledních stranách do sebe vše zapadlo jako kousky skládačky. Bylo to jako dobrá detektivka – autor nechával cestou dost drobečků, indicií, takže člověk mohl sám odkrývat, „kdo je vrah“.

Jenže svou Lavondyss zahltil Holdstock tolika nesčetnými drobnostmi, aspekty a souvislostmi, že čtenář nemá šanci na nic přijít sám. Takže nakonec musí Holdstock v několika pasážích všechno polopatě vysvětlit sám. Největší kouzlo Lesa mytág je tak pryč.

2 07.07.2017

V první polovině díla Schweitzer předkládá toliko teoretické základy své nauce. Jakkoli je takový úvod nezbytný, jeví se mi ve svém podání snad až příliš intelektuálním a filosofickým.

Teprve druhá část (zejména pak kapitola „Člověk k člověku“) je mistrným shrnutím praktických důsledků nauky úcty k životu pro praktický život jednotlivce i celých národů. Nauky zcela nezávislé na prázdných pojmech typu vlastenectví, politická příslušnost nebo tzv. výjimečné okolnosti.

Vybírám jen několik vět:
„Každý z nás, ať je jeho postavení či povolání jakékoli, musí bez ustání pamatovat na to, aby ve svém chování osvědčil skutečné lidství.“
„Tak jako strom rok co rok vždy znovu rodí totéž ovoce, musí se také znovu rodit všechny cenné ideje v myšlení lidstva z generace na generaci.“

2 02.01.2017

Potvrzuji slova z anotace. Nenápadná, malá knížka odhaluje víc, než by čtenář odhadoval. Skvělá práce.

2 03.10.2016