Věčně zpívají lesy
kniha od: Trygve Gulbranssen
Věčně zpívají lesy série
< 1. díl >
První kniha třídílné rodové ságy o zakladateli svobodného rodového statku od norského klasika líčí dávné zvyky norského venkova a tvrdý zápas lidí o existenci. Příběh Daga Bjorndala, vnuka bývalých medvědobijců, hrdého a nesmlouvavého muže, spjatého s tradicemi svého kraje, je příběhem lásky k ženě, přírodě i životu. Obyvatelé statku žijí ve svém odloučení jinak, než lidé v nedalekém selském kraji, denně zápasí s drsnou přírodou a svou obživu dobývají ze země těžce a s úctou. Okolní příroda, krutá, ale nesmírně krásná, ovlivňuje každodenní život na statku rozhodujícím způsobem a lidé se jejímu rytmu podřizují s přirozenou pokorou.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2000 , Motto
Originální název:
Og bakom synger skogene , 1933
více info...
Komentáře (90)
Komentáře 90 Recenze 0


Silný románový príbeh, silné postavy, silný Sever... Ako z rozprávky, strieda sa tu krása drsnej prírody, nádhera ľudských sŕdc a tvrdý život obyvateľov šírej dediny, mesta a studeného Björndalu, prerod vládcu Daga od zaťatého pomstiteľa k ľudskému človeku.


Očekávala jsem více, za mě zklamání. Zvláštně psané, nesedlo mi to, děj o ničem, popis přírody také nic moc. Dobrodružný román si opravdu predstavuji jinak.


Románová trilógia na začiatku pripomína, akoby ju napísal Karl May alebo James Fenimore Cooper - je to taká klasická indiánka - pomyslel som si. Lenže ono sa to po pár stranách zmení a čitateľ dostáva prepletenec vzťahov, kde síce je na jednej strane silný muž, no na druhej strane by svoju "veľkosť" nedosiahol, nebyť silnej ženy. Takže príbeh začína listom od nej, on sa rozkýve, navštívi ju, dajú sa dokopy (žiadna romantika sa v ich vzťahu nekoná) a už to celé frčí jedna radosť. Celkový dojem mi však kazili pasáže, ktoré boli zjavne inšpirované štýlom a príbehom z knihy Pýcha a predsudok, to bolo až príliš okaté. Bola to iná doba, dnes by taká prehnaná hanblivosť popisovaná v knihe bola na smiech a poklepanie na čelo. Zvyšok bol fajn, no neubránil som sa porovnávaniu so ságou rodu Forsythovcov, hoci tá je úplne iná, ale v niečom sú si knihy podobné. Nakoniec musím zmieniť modernú pliagu menom peniaze - tie tu zohrávajú extra úlohu ničiteľa všetkého dobrého, rodinu nevynímajúc, tú hlavne.
P.S. V nemenovanom obchode s obuvou (pomenovať ho nemôžem, inak by to bola reklama) si už roky kupujem šľapky na doma. Sú značky Björndal, taká milá paralela s knihou.


První díl ságy o hrdém rodu Bjorndalů, kteří žijí osamoceně na statku v krásné ovšem drsné norské přírodě. Příběh je hodně o drsné a namáhavé práci a vztahu mezi Dagem a Adelheid. Líbí se mi psychologie postav a vývoj charakteru mezi hlavními hrdiny. Četba to není lehká, stejně jako osudy lidí na samotě v nehostinném prostředí.


Příjemně klidný, místy příliš sentimentální příběh o obrácení zajištěného, vladařského lidského srdce. Motiv přesahující konkrétní osoby, plynoucí nad celými rody.
3,5 *
"Dobří lidé jsou silní, nejen dokud žijí, ale i po smrti."


Musím ocenit popis života v severských lázech, nicméně začít se do knihy pro mě bylo poněkud obtížné. Chvílemi se téměř nic nedělo a na mnoha stranách byl popisován jeden den a pak najednou uplynulo během jedné věty mnoho měsíců. Stejně tak během asi dvou odstavců zemřela celá rodina, byla pohřbena a víc už o tom řečeno nebylo.
Poměrně dost věcí se odehrálo tak nějak mimochodem, aniž by na to byl kladen velký důraz, ačkoli to pro samotný děj bylo podstatné.
Příběh byl každopádně zajímavý, jen je třeba zvyknout si na styl psaní téměř bez přímých řečí a s mnoha otázkami, naznačujícími, co se asi odehrává v mysli jednotlivých postav.


V podstatě zklamání. Čekal jsem trochu něco jako jsou norsky drsní Bojerovi "Lidé u moře", zhruba z téže doby, ale dostal jsem namísto toho historii zcela vyfabulovanou, neživotnou a v závěru i notně sladkobolnou... Zpočátku mě těšilo alespoň to že příběh odsýpá, když už vůbec nesedí psychologie postav ani historické reálie, postupem času skončilo i to. Těch 200 stran tudíž bylo takřka k neučtení... Když to shrnu, je to příběh "krásných, statečných ale plachých lidí", kteří žijí kdesi daleko na severu, v souladu s přírodou, byť zároveň v jistém nesouladu s Božím milosrdenstvím, mimo to jsou děsně prachatí ale není to na nich moc znát, a protože navíc úspěšně vybojují jakýsi vnitřní "zápas s pomstychtivostí", nakonec všude plodí dobro a šíří lásku. Chvilkami to připomene až Cimrmanova "malého hraběte Nikoliče, který se narodil nuzným rodičům" a místy zase příběhy ze společenských románů, jež z takovým gustem vyvrací Saturninova "kancelář na uvádění románových klišé na pravou míru". Jistým obohacením jsou samozřejmě ty, v ději ovšem notně stereotypně se opakující "hluboké lesy", reálie země v níž 95% obyvatel dodnes tvoří luteráni a faráři jsou tedy ženatí, a nakonec pak taky taková ta podivná souhra pohanství s křesťanstvím, jež si překvapivě v knize velmi notují, ačkoli by člověk spíše čekal jakýsi opak. No nic. Různých takových podivností je v té knize víc a asi nemá smysl nad nimi výrazněji hloubat... Celkový dojem: 60%


Holt je už asi jiná doba - ta, pro mě až přehnaná, stydlivost a způsob komunikace ve vztazích je mi dost cizí a v mnoha případech mi v knize vadila. ALE, celkové zasazení do přírody a barvitá demonstrace tamějších zvyků a tradic z této knihy udělala velmi zajímavé čtení na cesty. Jako severskou klasiku vřele doporučuji.


Člověk se do toho musí ponořit. Začátek - o prokletí medvědím, (dost lidí po setkání s medvědem o něm pak už jaksi nemohla vyprávět, neboť šelmy se s lidmi moc nemazlily v krásných lesích severních :)) - mě bavil jen málo, ale když jsem prostředí a lidi konečně rozlišila :) a poznala, měla jsem chuť číst dál.
Rodová sága - lidé přicházejí a odcházejí po generace dál a dál, a nikdy tomu nebude jinak.
Škoda jen, uvítala bych víc popisů kraje. Jako dokážu si to představit, i když jsem tamní přírodu viděla jen zprostředkovaně, ale když je něco takového součástí příběhu, je to lepší.
Jdu na další díl.


Místy tak strašně rozvláčné, tam, kde by si to zasloužilo větší popis, byla jen zmínka. Námět mohl být dobrý, zpracování průměrné.


Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní. Skoro žádná přímá řeč, to je opravdu neobvyklé. Ale potom jsem se začetla, zvykla si a nakonec výsledek nemůžu nijak kritizovat.


Bylo by potřeba tak půlku proškrtat. Občas je tam nějaký děj. A děti se tam rodí jen tak mimochodem.


Krásná knížka, ...moc se mi líbilo prostředí do kterého je příběh zasazen, hluboké severské lesy Norska, kde žijí silní, čestní muži v kontrastu z lidmi z vesnice, které sžírá závist kvůli samostatnosti lidí kteří žijí v lesích a daří se jim lépe než vesničanům. Nechybí ani trocha mystiky a lásky...těším se na další díly ságy


Kniha se mi moc líbila. Těším se na další díl. První polovina knihy, především začátek, byla trošku hezčí, než,, nejmladší Dag,,... Ale i tak zase trochu jiné čtení odehrávající se i v přírodě....


Gulbranssen se snažil napsat knihu s určitou hloubkou, protkanou občas myšlenkami o lidské povaze a společnosti. Ukousl si ale trochu větší sousto, než jaké by zvládl. Nemá totiž vhled do lidské psýchy jako Zweig, etickou hloubku Exupéryho a ani vypravěčský talent takového Pagnola.
Co se děje týče, docela to šlo, ale místy to hraničilo s červenou knihovnou...


Autor rád přehání a domýšlí si, mnohá místa a postavy mají hodnocení dříve, než portrét. Jací jsou, tak také dopadnou - pro mě hodně černobílé. Ve skutečném životě je mnohé skryto, ať přemýšlíš jak chceš, logiku nenajdeš. Zde vždycky, a tím mi kniha připadá nepřirozená.
Přečetl jsem sto stran a knihu bez žalu opustil.


Knihu mi půjčila velmi dobrá kamarádka s tím, že by se mi mohla zamlouvat. První třetinu knihy jsem přemítal, zda kamarádku zarmoutit a knihu ji vrátit. Následně ale mně začala kniha vtahovat a na poslední třetinu jsem se už hodně těšil. Je možné, že se kniha měnila s přibýváním stránek, ale připouštím, že kniha měnila i mně…:-)


První díl.
Sága Daga Björndala a jeho rodu. Drsný příběh norského venkova a samot konce 18. a začátku 19.století. Víra v Boha jako jediná cesta k žití a přežití. Velmi drsné a sugestivní.
(2008)


Moudrost dávných časů našich předků najde každý, kdo čte s otevřeným srdcem tuto severskou ságu...❤️

Ne, takhle kniha mě absolutně nezaujala. Dostala jsem ji darem. Doufala jsem, že snad bude dobrá. Bohužel. Ačkoliv se místy jevila jako sympatická, tak to bylo záhy zabito. Dostala jsem se k 57. straně a dál to nešlo. Ztráta času. Čtení o ničem. Je to plytký popis, co se stalo a jdeme zase dál.
Normálně to nedělám, ale přečetla jsem si pár hodnocení, ze kterých jsem vyvodila, že opravdu nemá cenu plýtvat časem a v četbě pokračovat.
Mimochodem, ten jazyk! Katastrofa! Už dlouho mě žádná kniha až tolik nezklamala. Nechápu, jak může mít tak vysoké hodnocení. Za mě jedno obrovské zklamání.


Úchvatná kniha, která vás přenese do světa lázů a statků - do světa rivarity, pospolitosti, tradic , chudoby i bohatství, lidského utrpení i radosti. Kniha je opravdu skvostem, napsaná s láskou k severské přírodě.


Připomenutí minulých dob oddychové čtení, lehce romantické a v dnešní době opravdu přežité. Za přečtení ale stojí.


Nádherná norská 3-dílná sága. Život uprostřed lesů vyžaduje řád, který vychází ze starých osvědčených tradic. Ztělesněním těchto tradic je starý Dag. V mladém Dagovi a Adelheid se střetávají dva odlišné světy, cesta k jejich porozumění je velmi dlouhá a ne všichni jim přejí.


Krásny príbeh s veľkými výpovednými hodnotami!!!
Najskôr si ma dostali bájne opisy krásnej nespútanej, ale drsnej severskej prírody.
Ďalej som pri čítaní niekedy mala pocit, že čítam niektoré podobenstvá z biblie.
Áno, dostala ma aj opísaná viera a pokora k Pánu Bohu.
Nakoniec sa mi neskutočne páčili úvahy hlavného hrdinu o živote, skutkoch, akejsi spätnej rekapitulácii života, čo bolo vykonané dobre a čo sa priečilo Bohu, srdcu, svedomiu... Najkrajšie bol opísaný jeho vnútorný boj, keď nadobudol pocit a presvedčenie, že musí skloniť hlavu pred svojím zásadami, pýchou a pokoriť sa, ponaučiť sa zo svojich chýb, naučiť sa odplácať lásku k bližným, naučiť sa milovať nepriateľov, pomáhať tam, kde sa pomôcť oplatí, usmerniť iných a pomôcť im vykročiť na správnu cestu....
Skrátka v tejto knihe je toho veľmi veľa, čo si môžem odniesť, alebo k čomu sa budem chcieť vrátiť.


Chvíli mi trvalo, než jsem si zalíbila styl psaní, ale po chvíli se mi začal dokonce zamlouvat. V knize nejde o popsání nějakého konkrétního příběhu, ale života několika generací, proto nás provádí v celkem rychlém sledu desítkami let. Prostředí bylo krásné a surové, takto si skandinávský venkov představuji (aspoň tedy v té době) a hrozně mě láká. Těším se na další díly.


Gulbransenovy knihy mě zaujaly natolik, že jsem zatoužil poznat skandinávský venkov a začal tam cestovat. Jen by to chtělo se tam dostat o 150 let dřív.


Knihu jsem našla mezi vyřazenými v knihovně a první 2/3 mě úplně nadchly - příběh, který plyne roky a generacemi. Nic přehnaně dramatického, nic přehnaně sentimentálního, vše zasazeno do nádherné severské přírody. Trochu mě zklamala poslední část knihy, který byl věnován lásce, vztahu, počínající nové kapitole rodinného klanu. Tato část vybočovala z ladění zbytku knihy, byla to spíše taková romance, byla příjemná, ale červenou knihovnu až tak nemusím, takže jsem některé zdlouhavé pasáže kterak po sobě ti dva pokukovali a přemýšleli a odhodlávali se k čemukoli i přeskakovala. Jinak se mi to líbilo a ráda se pustím i do dalších dílů.


Čítala sa mi chvíľami rýchlo potom pomalšie, ako keby pútavosť stúpala a klesala....Celkovo hodnotím dobré čítanie, zaujímavé postavy, vzťah k prírode, k majetku.....prečítala som celú trilógiu a z mojej strany dejové napätie stúpalo v druhej a vrcholilo v tretej časti....
Štítky knihy
láska zfilmováno Norsko příroda norská literatura rodinné vztahy zima ságy sedláci
Autorovy další knížky
2000 | ![]() |
1991 | ![]() |
2001 | ![]() |
2016 | ![]() |
1970 | ![]() |
Kniha Věčně zpívají lesy je v
Právě čtených | 9x |
Přečtených | 657x |
Čtenářské výzvě | 103x |
Doporučených | 69x |
Knihotéce | 365x |
Chystám se číst | 329x |
Chci si koupit | 37x |
dalších seznamech | 10x |