Věčně zpívají lesy

Moc pěkné čtení

Tuto trilogii jsem četla několikrát v různých obdobích svého života. Poprvé asi ve 14 letech ... no jo, tehdy se ještě četlo, nebyly mobily... :-)
Vždycky mě tahle kniha bavila, i když asi v mládí spíš ta romantická linka, později popis nádherné přírody a života v ní.
Nicméně kdo má rád poklidné vyprávění o drsné severské přírodě a detailní vykreslení jak krajiny, tak lidských charakterů, tato kniha ho rozhodně nezklame.

Všechny tři díly jsem jako dorostenka zhltla nadšeně. Drsný opakující se životní úděl, krásné líčení charakterů i prostředí.

Krásný začátek rodinné ságy.

Poslouchala jsem audioknihu. Moc příjemná.

(SPOILER) Konečně jsem se dostala k oblíbené knize mé maminky. A naprosto ji chápu.
Kniha nám předkládá těžký úděl rodu Bjorndalů, spjatého s rodovým statkem, přírodou, odsouzením obyvatelů z dolin. Ale tito muži, byť ze dvou vždy přežil a hospodařil jeden, dostávali odměnou dobré, silné ženy.
Gulbranssen je mistrem spisovatelem, miluju od dětství tento způsob vyprávění rodinných příběhů, kterými se táhne nit osudu, vůle a poctivého života.
Doporučuji.

První část ságy sedláckého rodu kdesi na severu Norska na konci 18. stol. Když jsem knihu četla před padesáti lety, tak se mi moc líbila. V dnešní zrychlené době svým rozvláčným a poklidným vyprávěním asi mnoho čtenářů neuspokojí. Bude se líbit těm, co mají rádi popisy přírody, dobových zvyků, rodinných vztahů a hloubání nad smyslem života. Je to poklidné čtení o dávno zmizelém životě.

Krása. Syrový příběh v kulisách divoké přírody. Zvláštní styl psaní se mě líbil, kniha je čtivá.

Vo februári som sa vrhla na románovú trilógiu od nórskeho autora Gulbranssena, ktorá bola prvýkrát vydaná takmer pred 100 rokmi. Okrem nespočetných českých prekladov existujú aj starožitné preklady slovenské (1.slovenské vydanie napríklad z roku 1944).
Ak milujete rodinné ságy prešpikované poetickosťou prírody, tak to bude pre vás to pravé orechové. Dej sa odohráva cca v rokoch 1760 až 1810 a mapuje osudy rodiny Bjorndalovcov. V tomto prípade sa nemusíte báť, že by vás vyrušovali kopy postáv. Na Medveďom dole u Bjorndalovcov sa rodia maximálne 1 až 2 deti, a naprieč generáciami ich pomenúvajú vždy iba Torgeir a Dag. Takže, so zapamätáním mien problém nebude. Medvedí dol leží na sever Nórska, uprostred hlbokých lesov, jazier, potokov a hôr....
Bolo to naturálne, poetické, ale i morálne. Všetko, čo potrebujete k svojmu životu, aby ste mohli mať čistú myseľ a svedomie aj v roku 2025!
Ak sa vám páčila kniha Drak sa vracia kvôli svojmu naturalizmu, ale zároveň ste milovníkom Anny zo Zeleného domu, pretože príroda, ale zároveň to chcete mať temné, kde ľudské zákutia duše odhaľujú aj ohyzdnosti, tak je táto trilógia naozaj stvorená pre vás. Prepracovanosť charakterov, ich morálnych dilem, popisy ich psychológie. Možno trošku čiernobiele, ale v rámci štýlu pochopiteľné. Užila som si ju tak, ako som ani ja sama nečakala!

Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Přiznávám, že mám ráda ságy, ale tahle severská mě úplně dostala krásou drsné přírody, lidmi, kteří žili na prastarém statku ve věčně zpívajících hlubokých lesích. Ale není to jen romantický pohled, jde tady o uhájení života, často musí zápasit s drsnou přírodou. Ale jde zde také o svobodu bytí o osobní nezávislost, spojení a vědomí sounáležitosti k starému rodu. A tak sledujeme osudy Daga Bjorndala potomka bývalých medvědobijců. Ponořila jsem se do děje a slyšela jsem zpívat lesy. Uchvacující čtení.

Úžasná kniha o životě generací lidí, kteří ač svobodní, jsou neúprosně a nesvobodně svázáni historickými zvyky k předem danému životnímu osudu.

Pohledem několika ústředních hybatelů sledujeme boj a snahu o přetnutí těchto pout a hledání novém smyslu žití a práva obhájit své skutky a konání před bohem. Sledujeme boj o mezi touhou po pomstě a snahou povznést se nad historické křivdy, jelikož pocit zadostiučinění v nové době již není tím sladkým nektarem, kterým v minulosti býval.

To vše se odehrává v lůně panenské přírody, která umí být krásná, ale i svými rozmary krutá.

Celý příběh je psán krásným jazykem, který Vás osloví a vzbudí ve Vás touhu probudit se na místech, kterými Vás příběh provádí.

Silný románový príbeh, silné postavy, silný Sever... Ako z rozprávky, strieda sa tu krása drsnej prírody, nádhera ľudských sŕdc a tvrdý život obyvateľov šírej dediny, mesta a studeného Björndalu, prerod vládcu Daga od zaťatého pomstiteľa k ľudskému človeku.

Očekávala jsem více, za mě zklamání. Zvláštně psané, nesedlo mi to, děj o ničem, popis přírody také nic moc. Dobrodružný román si opravdu predstavuji jinak.

Románová trilógia na začiatku pripomína, akoby ju napísal Karl May alebo James Fenimore Cooper - je to taká klasická indiánka - pomyslel som si. Lenže ono sa to po pár stranách zmení a čitateľ dostáva prepletenec vzťahov, kde síce je na jednej strane silný muž, no na druhej strane by svoju "veľkosť" nedosiahol, nebyť silnej ženy. Takže príbeh začína listom od nej, on sa rozkýve, navštívi ju, dajú sa dokopy (žiadna romantika sa v ich vzťahu nekoná) a už to celé frčí jedna radosť. Celkový dojem mi však kazili pasáže, ktoré boli zjavne inšpirované štýlom a príbehom z knihy Pýcha a predsudok, to bolo až príliš okaté. Bola to iná doba, dnes by taká prehnaná hanblivosť popisovaná v knihe bola na smiech a poklepanie na čelo. Zvyšok bol fajn, no neubránil som sa porovnávaniu so ságou rodu Forsythovcov, hoci tá je úplne iná, ale v niečom sú si knihy podobné. Nakoniec musím zmieniť modernú pliagu menom peniaze - tie tu zohrávajú extra úlohu ničiteľa všetkého dobrého, rodinu nevynímajúc, tú hlavne.

P.S. V nemenovanom obchode s obuvou (pomenovať ho nemôžem, inak by to bola reklama) si už roky kupujem šľapky na doma. Sú značky Björndal, taká milá paralela s knihou.

První díl ságy o hrdém rodu Bjorndalů, kteří žijí osamoceně na statku v krásné ovšem drsné norské přírodě. Příběh je hodně o drsné a namáhavé práci a vztahu mezi Dagem a Adelheid. Líbí se mi psychologie postav a vývoj charakteru mezi hlavními hrdiny. Četba to není lehká, stejně jako osudy lidí na samotě v nehostinném prostředí.

Tento díl u mě vítězí. Krásně tvrdý děj i život.

Příjemně klidný, místy příliš sentimentální příběh o obrácení zajištěného, vladařského lidského srdce. Motiv přesahující konkrétní osoby, plynoucí nad celými rody.
3,5 *
"Dobří lidé jsou silní, nejen dokud žijí, ale i po smrti."

Musím ocenit popis života v severských lázech, nicméně začít se do knihy pro mě bylo poněkud obtížné. Chvílemi se téměř nic nedělo a na mnoha stranách byl popisován jeden den a pak najednou uplynulo během jedné věty mnoho měsíců. Stejně tak během asi dvou odstavců zemřela celá rodina, byla pohřbena a víc už o tom řečeno nebylo.
Poměrně dost věcí se odehrálo tak nějak mimochodem, aniž by na to byl kladen velký důraz, ačkoli to pro samotný děj bylo podstatné.
Příběh byl každopádně zajímavý, jen je třeba zvyknout si na styl psaní téměř bez přímých řečí a s mnoha otázkami, naznačujícími, co se asi odehrává v mysli jednotlivých postav.

V podstatě zklamání. Čekal jsem trochu něco jako jsou norsky drsní Bojerovi "Lidé u moře", zhruba z téže doby, ale dostal jsem namísto toho historii zcela vyfabulovanou, neživotnou a v závěru i notně sladkobolnou... Zpočátku mě těšilo alespoň to že příběh odsýpá, když už vůbec nesedí psychologie postav ani historické reálie, postupem času skončilo i to. Těch 200 stran tudíž bylo takřka k neučtení... Když to shrnu, je to příběh "krásných, statečných ale plachých lidí", kteří žijí kdesi daleko na severu, v souladu s přírodou, byť zároveň v jistém nesouladu s Božím milosrdenstvím, mimo to jsou děsně prachatí ale není to na nich moc znát, a protože navíc úspěšně vybojují jakýsi vnitřní "zápas s pomstychtivostí", nakonec všude plodí dobro a šíří lásku. Chvilkami to připomene až Cimrmanova "malého hraběte Nikoliče, který se narodil nuzným rodičům" a místy zase příběhy ze společenských románů, jež z takovým gustem vyvrací Saturninova "kancelář na uvádění románových klišé na pravou míru". Jistým obohacením jsou samozřejmě ty, v ději ovšem notně stereotypně se opakující "hluboké lesy", reálie země v níž 95% obyvatel dodnes tvoří luteráni a faráři jsou tedy ženatí, a nakonec pak taky taková ta podivná souhra pohanství s křesťanstvím, jež si překvapivě v knize velmi notují, ačkoli by člověk spíše čekal jakýsi opak. No nic. Různých takových podivností je v té knize víc a asi nemá smysl nad nimi výrazněji hloubat... Celkový dojem: 60%