heczek komentáře u knih
Kniha o každodenních starostech a radostech herců v divadelním zákulisí i mimo něj a o "splněném snu" jednoho Milana, který je opravdu k nepřežití!
Velmi oceňuji tento dobročinný a krásný nápad pana Fialy. Povídky jsou originální, čtivé, některé více některé méně, ale každá jedna vede k zamyšlení. Vážím si také, že byl dán prostor i méně známým spisovatelům. Nejdojemnější povídkou se mi stala hned první "O velkém dubu", po jejímž přečtení jsem se nedokázala ubránit slzám.
Velmi zajímavý a poutavý námět knihy, žel ne v úplně správných rukou spisovatele. Vše bylo ploché, nesympatické hlavní postavy, milostná zápletka k příběhu vůbec nesedla.
Po přečtení popisu jsem se na knihu vážně moc těšila , ale mám pocit, jakoby autor nedokázal uchopit toto téma a jen se jej povrchně dotknul, upozornil.. chyběla mi hloubka..
Ač na téma holokaustu bylo napsáno mnoho knih, autorka přesto dokázala napsat jedinečný a velmi silný příběh. Knihu doporučuji k přečtení.
Co jsem si z tohoto příběhu vzala bylo zamyšlení, že je vlastně groteskní, jak máme každý během jediného dne jiné starosti. Mám ráda knihy, které něčím obohatí a když už toto nemohou nabídnout, tak ať jsou alespoň čtivé. A toto tato kniha bohužel nesplňuje. Jediná věc, která se mi na této knize líbila, byla jazyková obratnost autorky.. opravdu je to psáno krásným jazykem, bohužel se tam pohybuje tolik postav a pointa i děj příbehu jsou tak nezajímavé, že o této knize nemohu říct, že by pro mne byla čtivá a že by se mi líbila...
Kniha, která která k vám hovoří textem i nádhernými obrázky.
Jak zde bylo psáno, že je to plýtvání papírem.. Dovolím si nesouhlasit. Není větší plýtvání papírem příběh se stejnou pointou poskytující stejné zamyšlení o 250 a více stranách?
Tato kniha má právě tu výhodu, že když vám nebude dobře na duši, vezmete ji, přečtěte 2 stránky textu, který k vám hovoří sám, sami si odpovíte na otázky, pokocháte se krásnými obrázky a je vám lépe.
Pro mne osobně lepší kniha než mnoho těch sáhodlouhych motivačních, psychologických..
Námět je to zajímavý, pár myšlenek je tam hezkých, bohužel zpracování je za mne nešťastné. Zpočátku jsem si oblíbila babičku Miladu, její moudrost, klid a rozvážnost, naproti tomu zamindrákovaná Barbora mi jako hlavní hrdinka vůbec nesedla. Připadalo mi, že čtu příběh o pubertální holce, která se snaží být "cool", jak jen to jde, ale vlastně nikoho nepotřebuje a svými rádoby vtipy si na ostatních léčí své ego..
Na mne působí celá kniha kýčovitě, nemluvě o světu nebe a pekla..
Mnohokrát mi bylo řečeno, že tuto knihu musím přečíst, mnohokrát jsem odolala. Až jsem ji nakonec popadla a přečetla ji v rámci zdejší čtenářské výzvy. Stydím se a trochu lituji, že jsem si cestu k této knize našla až za takový čas. Nádherný, smutný příběh zasazen do reálných a krutých událostí.. Některé pasáže mi doplnily obzor a u jiných mi kápla slza. Do konce knihy jsem nevěřila, že stávající Hana je opravdu ta Hana z dětství. Bohužel, život si někdy vybírá krutou daň.. takovou, která zničí duši a už ji nikdy nevrátí zpět, byť se okolí i člověk sám snaží.
Děkuji za tento příběh. Kniha od nynějška zdobí i mou knihovnu:-)
Život hlavní postavy se točí jen okolo sexu, chlastu, drog a dostihů. Kniha mohla skončit klidně po 50 stranách anebo mít dalších 200 navíc, nic by se nezměnilo. Ten sám děj stále dokola.
Kouzelná, milá knížečka, která poskytne pobavení a moudrost nejen dětem, ale i dospělým. Doplněna o krásné ilustrace Václava Kabáta.
Zvláštní, velmi melancholický příběh o honbě za lidským štěstím, o nespokojenosti - přestože má člověk vše, zmatenosti a hledání sebe sama. Po dočtení mi zbylo spoustu existencialních myšlenek a vlastně nevím, jaké mám z té knihy pocity.. jestli ji mám ráda nebo nemám ráda, jestli se mi líbí anebo ne. Zůstala jsem teď zmatená jako Hadžime sám.
Kniha je jakousi maličkou kronikou beskydského kraje, jeho tradic, přírody, zajímavých míst a osudů nejen lidských. Autor nám představil spoustu příběhů z různých míst, doplněné o fotografie, a mě jakožto neznalou rodačku začínající v poznávání svého kraje to naprosto nadchlo do dalšího studia regionálních dějin, a zároveň také k přečtení dalších autorských knih, kde se těmto jednotlivým příběhům věnuje více. Těším se, až některá místa, o kterých bylo psáno, prozkoumám na vlastní kůži s pokornou vzpomínkou na dávné osudy.
Na knihu jsem se těšila, ale bohužel jsem zklamaná. Časté odbíhání drobnými a nepodstatnými příhodami od hlavní dějové linky se mi nelíbilo a při čtení mě to rušilo. Na téma Němců po válce se mi mnohem více líbila Gerta Schnirch od p. Tučkové. U této autorky mě styl psaní ani příběh tolik nezaujal.
Richard Dawkins v této knize popisuje stručně a velmi srozumitelně vědecká fakta, jednotlivé kapitoly prolíná různými mýty různých civilizací. Kniha mě bavila, poučila, některým věcem jsem díky ní lépe porozuměla. Doporučila bych ji starším dětem a všem koumavým lidem jako startovní knihu. Co mi ale přece jen trochu vadilo byl autorův až ironický ateismus. Chci říct, že různé pověry, náboženství a tradice tvořily naší společnost, odlišovaly národ od národu a je škoda vše zapomenout a odříznout ze života jako něco přežitého a hloupého. Spíš si to připomínat, tak nějak více s pokorou a nadhledem :)
Můj odrazový můstek do dalšího studia našeho kraje a obcí.
Odpočinkové, milé povídání p. Nepila o krásách naší České země, které obohatí a nejednou vykouzlí úsměv na tváři. Autorova úcta k naší zemi, krajanům, přírodě, tradicím a historii, je jednoduše půvabná. Prosím více takových Nepilů a více takových knih.
Krátký, stručný příběh osudu jedné ženy, která ústy svého syna popisuje jaké hrůzy prožila nejen ona, ale i ostatní židé, v období války. Knihu jsem si musela přečíst, neboť Mimi pocházela z Bohumína a zajímal mě nejen její osud, ale také popis tohoto města v době, kdy zde šťastně vyrůstala. Autorka českého překladu nám nabídla i fotografie jak z rodinného alba, tak i dobové fotografie Bohumína. Za to jsem ji moc vděčná.
Knihy paní Tučkové miluji, ovšem tady jsem s formou, jakou byla napsána, trochu bojovala. Nicméně téma je to velmi zajímavé, člověk si zase trochu doplní informace a rozšíří obzor. Mrzí mě, že Brnu nezůstalo jeho světoznámé textilní řemeslo dodnes, a to, jak jsme přišli o jedinou vzpomínku na tyto rody, je více než smutné. Určitě všem doporučuji, ostatně jako každou její knihu.
Paní Alena umí vtáhnout do děje. Emotivní, smutný příběh. Další kniha, u které jsem hltala řádku za řádkou, ač mně u toho nebylo zrovna nejlépe. Máji mi bylo líto a její bezmoc jsem prožívala s ní. Představa, že by to takhle po roce 89 pokračovalo, je hrozná a ještě horší je, že lidé takový režim, kde se vytrácí lidskost, empatie, lidská důvěra, skutečně zažili.
Zapracování slovních spojení, kterými jedna postava končí a druhá začíná, se mi moc líbilo. Také vyobrazení různých lidských povah, a toho, jak se každý s životními tragédiemi vyrovnává po svém, jak je každý jiný.. Kniha byla velmi čtivá, hltala jsem řádku za řádkou, až mi na konci zůstal jen tíživý pocit mnoha nezodpovězených otázek.