Hebrey komentáře u knih
Staré knihy mají oproti některým novým dílům obrovskou výhodu v té staré, modernismy neporušené češtině, která jim dodává na čtivosti. Četla se pěkně. Nicméně to je asi tak vše, co lze této knížce pochválit. Pro sběratele bude asi zajímavá. Já jsem se ale nemohla zbavit dojmu, že se autor snažil nacpat svůj životopis, životopisy svých čtyřnohých kamarádů, povídky o dalších psech a atlas ušlechtilých plemen, do jedné knihy.
Snad je to tím, že jsem na podobné téma přečetla už dost knih, článků a slyšela dost přednášek, ale sama pro sebe jsem v knize našla jen velmi málo nových poznatků. To ale autorům nezazlívám, pro "začátečníka" mohou být tytéž informace velice cenné. Navíc jsou psané srozumitelnou formou, okořeněnou sem tam nějakým tím vtipem. Co ale považuji za určité minus, je, že vedle informací vědecky potvrzených, všeobecně platných a podložených různými studiemi, je kniha tak z jedné třetiny zaplněná poznatky, u nichž mám podezření, že jsou buď vymyšlené anebo je holt mentalita českých mužů a žen přeci jen trochu jiná než u Američanů.
Prázdniny u babičky jsem četla kdysi dávno jako malé dítě, tak jsem si po letech dala opakování. Co dodat, tohle jsou snad ty nejkrásnější knížky pro děti. Milý, dětský příběh, který ale není úplně naivní, ale místy i napínavý a poučný.
Nejsem s to hodnotit poezii co do kvality a u klasických autorů to považuji i za troufalost. Navíc poezii příliš nečtu. Letní vzpomínky ale rozhodně nenaštvou a verše se čtou příjemně. Byla jsem mile překvapená. Jediné co bych knize (vydání z roku 1923) vytkla, není nejspíš chybou samotného autora básní. Trochu mi vadilo zvolené umělecké písmo. Vypadávzhledově velice pěkně a jistě dobře koresponduje s verši, ale knížka se díky němu stává spíše sbírkovým předmětem, čtení poněkud ztěžuje. Je ale také možné, že chyba je ve mne, zhýčkané moderním tiskem. Čtenář z 2. poloviny 20. let minulého století s tím třeba takové obtíže neměl.
Zpočátku jsem měla dojem, že knihu ani nedočtu. První kapitoly jsou napsané velice chaoticky a ztrácela jsem se trochu v čase i v postavách. Navíc mě silně iritoval hlavní hrdina, hrubý, cynický a sobecký sedlák, který se hospodářem stal, když mu ještě "teklo mléko po bradě", ale nezdráhal se zacházet i s lidmi o dost staršími nadřazeně a hrubě, a který nakonec k stáru otočil a svůj přístup k okolí změnil, když zjistil, že jemu samotnému "ujel vlak". Poslední kapitoly jsou psané o něco čtivěji než začátek, nakonec jsem tedy knihu dočetla.
Velmi pěkně provedené. Tři snad nejznámější "princeznovské" pohádky jsou zkrácené tak, že jim nic podstatného nechybí, ale vydrží u nich i nejmenší děti. Líbí se mi i ilustrace a podle nich stejně provedené loutky a kulisy, které jsou na dnešní dobu opravdu velice hezké. Scénáře k divadélku jsou jednoduché tak, že podle nich zvládnou divadlo zahrát i děti - ty větší i bez pomoci dospěláka.
Nebyl to úplně můj šálek kávy. Po knize jsem sáhla více méně omylem. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že autorka vidí afrodiziakum téměř v čemkoliv a erotickou touhu v ní vyvolá skoro každé jídlo, tím spíš, pokud jej připraví její matka. Navíc si nejspíš není jistá, jestli je tím nejdůležitějším afrodiziakem láska víceméně neměnícího se páru nebo vzrušení během orgií, ba možná ta dvě slova považuje tk trochu za synonyma. Ale čekala jsem to horší. Na druhou stranu je kniha psaná velice čtivým slohem a během čtení jsem se místy i upřímně zasmála. Musím také ocenit zajímavé a nápadité recepty, nevím jestli působí tak, jak autorka očekává, ale vypadají chutně (ačkoliv v případě některých mám dojem, že bych sepo jejich požití i s chotěm sice odvalila do postele, leč za jiným účelem - sice také příjemným, ale ne tak "erotickým" :D).
Velmi zajímavá kniha psaná, vzhledem k problematice, z poměrně neobvyklého pohledu. Izrael je dnes nepochybně jediným skutečně demokratickým státem na Blízkém východě a jeho míra demokracie předčí i mnohé evropské země. Než ale Izrael do tohoto stavu dospěl, musel spolknout hořkou pilulku holokaustu s jehož následky a odkazem se museli a dodnes musí potýkat nejen přeživší, ale i ti, kterých se bezprostředně netýkal.
Obrázky jsou velice pěkné, příběhy vybrané celkem dobře a převyprávěné srozumitelně, jen některé z nich autorka oproti biblickému originálu poněkud přetvořila podle svého gusta.
Z celé série těchto knížek je Noe udělaný snad nejlépe. S dětmi jsme se u něj pokaždé nasmáli.
Dětem se knížka líbí a jistě pro ně má smysl a užitek. Jen snad ty nové říkanky se těm starým lidovým holt nevyrovnají.
Už je to déle, co jsem tuto knihu přečetla. Fantastická kniha, která se opravdu čte jedním dechem a člověk nemusí být hned křesťan, aby si jí užil a pochopil, oč v ní jde.
Ačkoliv kniha pojednává o událostech poměrně dramatických a o marném pátrání po osudu člověka, který si rozhodně zasloužil příjemnější osud, než jaký mu byl nadělen, je celkem srozumitelně napsaná a velmi dobře se čte. Pro někoho může být překážkou množství vysvětlivek, ale ty holt k tomuto žánru patří. Jedinou výtku bych snad měla ke kapitole Záhady, v níž se autor snaží utřídit jednotlivé nesrovnalosti v poznatcích o tom, co se s Wallnebergem stalo. Utřídit se mu je moc nepodařilo, naopak přeskakuje z jedné záhady ke druhé, neustále se vrací v čase a podrobně popisuje události, které s případem souvisí jen nepřímo.
Uf.... ačkoliv si člověk v citacích a myšlenkách Jana Hromádky i něco málo poučného najde, je to dost náročné čtení. Kniha je silně teologická a psaná dost složitým slohem. Životopis, i když se jedná o teologa, by se jistě dal napsat i čtivěji.
Chápu, že někomu nemusí být tento druh literatury po chuti, ale pro mne je to kniha spadající do kategorie "srdcovky". Dobře se čte, přestože má myšlenku a to nejen jako celek, ale i jednotlivé díly každý sám za sebe. Snad jen poslední díl (Poslední bitva), má poněkud rychlý spád a nemá moc čím překvapit, ale zapadá do mozaiky s těmi předchozími.
Knížku jsem objevila snad už po jejím prvním vydání a jako malá jsem si s oblibou a pravidelně půjčovala z knihovny. Díky ní jsem se začala o jména a jejich významy zajímat.
Trochu příliš naivní na to, aby to byl seriózní román. Na ruhou stranu, jako oddechovka na jedno poklidné odpoledne, je to docela dobré.
Jedna z mála knížek, kterou jsem přečetla jedním dechem a vícekrát než jen jednou. Není jednoduché napsat o lásce tak, aby to nebylo dlouhé, ale aby člověk obsáhl všechno podstatné, co to slovo znamená. Panu Powellovi se to podařilo.
Myšenka knihy je dobrá. Problém vidím v tom, že je příliš teologická a tím pádem je těžko srozumitelná nejen pro nevěřícího, kterému by se náhodou dostala do ruky, ale i pro řadového křesťana. Může být dobrá pro faráře, kazatele a pastory, kterým může přinést informace pro pastorační službu apod.
Jedna z několika příruček, které mi pomohly pochopit to, co nám na základní škole (tehdy ještě soudružka - a ta naše byla opravdu hrdou soudružkou) učitelka nedokázala vysvětlit. Podobné příručky mi později pomohly zjistit, že nejsem na češtinu až tak tupá, jak to tehdy vypadalo.