Hebrey komentáře u knih

Souhlasím s tvrzením od juzek, že by se kniha měla stát součástí povinné četby. Hana je ale hodně jedinečná. Jednak skvělým vypravěčským stylem, ale i pojetím a tím, jak skvěle se autorka vžila do jednotlivých postav, na které se v danou chvíli zaměřuje nebo z jejichž pohledu v právě příběh vypráví. Přečetla jsem na dané téma hodně knih a navíc jsem měla tu čest slyšet i dost autentických vyprávění. Přesto řadím Hanu na hodně vysokou příčku.

22 27.07.2022

Přečíst si Farmu zvířat v dnešní době, tak máte trochu dojem , že nečtete literární dílo ze poloviny 40. let ale dnešní noviny. O to víc člověku leze mráz po zádech. Kromě samotného Orwella patří má chvála i panu Gösselovi a panu Holubovi za jejich překladatelský výkon.

20 17.12.2021

Souhlasím s AlčouH a moderně řečeno musím říci, že to fakt byla jízda. Anotace (jejíž česká verze si trochu plete postavy :D ) není úplně přesná. Ona to totiž až tak bláznivá komedie není. Kniha je psaná s nadsázkou, notnou dávkou sarkasmu a některé momenty jsou skutečně komické. Ale kniha se svým humorem citlivě dotýká docela vážných věcí. Jeji jednotlivé postavy jsou velmi pečlivě propracované, každá má svůj životní příběh, svou minulost a to, jak díky ní vnímá svou současnost, ostatní lidi i sebe sama. Mám dojem, že každá postava znázorňuje určtou část společnosti a každý si tam najde sám sebe. Jednotlivé dějové linie do sebe postupně perfektně zapadají. Kromě vtipných momentů nabízí kniha i dost zajímavých myšlenek a místy i dojme.

16 01.11.2022

No, tak tohle se, alespoň z mého pohledu, panu Vondruškovi moc nepovedlo. Abych nezačínala hned kritikou, kniha je psaná velmi dobrou češtinou a díky tomu, i přes hutnost a věci, které mi nesednou, relativně dobře čtivá. Nicméně k ní mám určité výhrady. Nejde ani tak o názory. (S některými, například s kapitolou "Poručíme větru, dešti", osobně souhlasím téměř bez výhrad.) Kdyby se kniha rozdělila na jednotlivé kapitoly - eseje, dalo by se s některými souhlasit či nesouhlasit, polemizovat či diskutovat o nich. Jako celek ale kniha působí poněkud chaoticky. Kdyby čtenář neznal Vondruškovy názory a z recenzí a komentářů nevěděl, co nám hodlá autor říci, musel by se při čtení občas trochu leknout. Zvlášť, když na něj z témat jako je postavení žen ve středověku, korupce, zákaz kouření v retauracích a jiná, najednou z ničeho nic vyskočí "migranti" jako čertík z krabičky. Asi aby v záplavě informací o všem možném čtenář neztratil pojem o tom, o čem vlastně autor doopravdy chce psát. O tom se ovšem autor rozepíše až v poslední pětině knihy. Co se týče vhledů do historie, ačkoliv mi některé z nich přijdou také dost zjednodušené a vím, že je Vondruška občas kritizován i svými kolegy, nebudu se s historikem přít o historii, poněvadž jsem naprostý laik. Co mne však zaráží jsou jeho komnetáře současnosti a pokus o to stavět se do role proroka. Nejde mi ani tak o autorův názor jako takový, ale spíš o to, o co jej opírá, o různé protimluvy a především o způsob podání. Na jednu stranu se považuje za hrdého Čecha, ale nezdráhá se až glorifikovat Habsburky a jiné, kteří v minulosti naše češství spíše podrývali. A ačkoliv komunisty moc nevychválil, zároveň staví do negativ jakoukoliv vzpouru proti socialismu. Na jednu stranu napomíná toho, kdo všelijak nehezky nálepkují ty, kdo nemají rádi EU a uprchlíky, ale nezdráhá se nazývat evropským nohsledem a patolízalem všechny ostatní (bez ohledu na to, co si o EU či migrantech opravdu myslíme). "Hájí" křesťanské tradice, ale podobně jako většina lidí z jeho názorové bubliny, které jsem potkala, je v podstatě odmítá, právě proto, že jsou postavené na křesťanství a tedy mají nějakou spojitost s církví. O migrantech nejpve napíše (jako že cituje film), že se za nimi "táhne jako páchnoucí stopa vrstva slizu" a vidí v nich strůjce našeho konce, ale o kousek dál se to snaží zmírnit tím, že mu jich vlastně líto a vidí v nich oběti. V neposlední řadě mě překvapilo, že jako jediný zdroj "pravdivých" informací o současném dění používá nejspíš výhradně média á la Parlamentní listy. Nevím totiž, jak jinak vysvětlit jeho informaci o tom, že Británie se chystá k brexitu hlavně kvůli migraci. Ta je až tím nejposlednějším důvodem, a navíc Britům víc vadí přistěhovalci z východu Evropy, než ti námi "obávaní". Stejně tak mě překvapuje, že člověk, který píše na téma úzce se týkající muslimů a snaží se vysvětlovat jejich stěhování do Evropy, si nezjistí něco více o islámu a opakuje jen zažité formulace. Na druhou stranu z knihy tak nějak chápu, že nemá ani moc velký přehled o křesťanství a judaismu, což u českého historika zabolí ještě o něco víc. O co panu Vondruškovi tedy vlastně jde? V té poslední pětině knihy jsem čekala, že autor po všem tom dlouhém výkladu minulosti, přítomnosti a apokalyptických vizích, přijde s nějakým návrhem, jak migrační krizi tedy řešit. Co bychom tedy my, respektive naši politici, měli konkrétně dělat a jak věc řešit. Tedy pokud nemáme zabíhat do extrémů od přijímání každého, kdo přijde, po střílení. Namísto toho se mi ale dostalo jen eseje o pádu Říma a barbarech na hranicích. Pana Vondrušku si ponechám jako skvělého autora historických detektivních románů. V románu trocha té fikce nevadí, naopak, ale pokud si budu chtít přečíst objektivní názor na islám, muslimy, migraci a krizi Evropy, budu muset sáhnout po díle někoho jiného.

12 23.12.2019

Také už je to hodně dlouho, co jsem knihu četla. Nepamatuji si každý detail, ale to, jak mne zasáhla. Člověk si při čtení prostě uvědomí, že lecjaká maličkost, která se tak ani nezdá, může být cestou do pekel, i když je často dlážděná dobrými úmysly nebo vypadá naprosto nevinně.

11 31.03.2021

Naprosto geniální dílo. To, že z něj pochází české slovo "robot", které se dnes používá v celém světě, je jen třešničkou na dortu. Daleko zásadnější je, co se autor snaží hrou sdělit.

11 29.03.2021

Tohle je hodně silné čtivo. Přesně v tom, co SydBarrett vnímá jako negativum, v tom já vidím sílu celého deníku. V tom, že je autentický, nepopisuje válku jako historickou událost. Není to někým vymyšlený deník, psaný proto, že ho někdo jednou bude číst, ale deník dospívající dívky, tak jak by ho napsala kterákoliv jiná holka v jejím věku, píše, co prožívá, tak jak tyto věci vnímá většina v jejím věku, prožívá nějak fakt, že musí žít v úkrytu a nepohodlí, ale neví to, co víme my, že pár dní od posledního zápisu v deníku jejich úkryt odhalí, a pro ni to bude znamenat de facto konec. O to silnější tahle kniha je.

10 20.02.2021

Snaha byla, ale ani na druhý pokud jsem knihu nedočetla :( ... Kdysi jsem ji dostala k Vánocům, pokusila jsem se tím prokousat, pak knihu odložila a teď jsem ji přes veškeré sebepřesvědčování, že to musím dočíst do konce, odložila znovu. Základní myšlenka, kterou se autoři snaží sdělit je velice dobrá. Souhlasím s tím, že je dobré si uvědomit, že i dítě je člověk a jako takový má svou osobnost, zájmy, temperament a povahu, a úkolem nás dospělých není nad ním stát s bičem, ale vhodným způsobem mu ukazovat hranice. Z toho, co jsem z knihy stihla přečíst, jsem si mnohé vzala a poučila se. Těší mne, že autoři nejsou jen vysokoškolsky vzdělaní, ale sami mají děti, takže vědí své i z valstní zkušenosti. Přesto mám ke knize několik výhrad, z nichž vyplývá i mé hodnocení. Za prvé, text knihy působí příliš učebnicově - krátké statě, používání kurzívy a zvýrazněného písma, přemíra závorek a návody "jak mluvit". Dokonce spíše než jako učebnice, to trochu působí, jako vypisky z přednášek, což knize škodí. Za druhé, nevím jakou prošla kniha korekturou, ale text zní trochu jako neupravený překlad, i přesto, že je původně psán česky. Skoro mám dojem, že autoři leccos nenapsali sami, ale přeložili z knihy, kterou ve své často citují. Co mi ale asi vadí nejvíc je představa, že druhá osoba jednotného čísla je "nerespektující" zatímco dlouhé, strojené, kostrbaté a mnohdy i gramaticky chybné věty jsou přesně to, co dítě potřebuje slyšet, aby pochopilo, co a jak. Navíc jsou situace, kdy nějaké vysvětlovnání, informování a popis mohou způsobit více škody než užitku. Kdykoliv navíc čtu nějakou knihu o výchově, vzpomenu si na naší učitelku na pedagogické škole, která vždycky říkala: "Tak, my vám tady povíme tu teorii, a jak by to mělo vzpadat, a vy pak přijdete mezi děti, a zjistíte, že je to valstně úplně jinak, protože tz děti nejsou roboti a každé je jiné." Já mám doma tři exempláře a mohu její slova potvrdit. Zatímco jednomu mohu popisovat a vzsvětlovat a má to smysl, druhý na mne při podobných pokusech kouká, jako bych mluvila papuánsky. K tomu jsem přesvědčená, že respektující přístup se dá kombinovat i s "pokyny", ono totiž někdy víc záleží na tónu, intenzitě hlasu a celkovém přístupu, než na tom jestli použiju 2. osobu nebo složité souvětí. Když na dítě zařvu "Nůž se drží v pravé ruce!" (příklad y knihy) a bouchnu k tomu do stolu, obávám se že to bude horší, než když vhodným tónem naznačím: "Nůž se nedrží v levé ruce."

10 22.09.2017

Asi budu za burana, ale přiznávám, že od Austen jsem právě přečetla první knihu. A také se přiznávám, že jsem se trochu obávalam že to bude nuda - ptostě klasicistní román... Román to je, pravý, nefalšovaný román se vším všudy, psaný tak, že téměř každým odstavcem by příběh mohl být ukončen a nevyznělo by to divně. Občas máte pocit, že víte, jak skončí a v zápětí zaváháte, jestli to nebude jinak.

9 11.04.2024

I přesto, nebo právě proto, že je poměrně dramatický až tragický, je tento díl z mého pohledu asi nejzdařilejší. Určitě oceňuji začátek, v němž se autorka vymanila ze stereotypu vše vyprávět výhradně z Harryho pohledu a stejně tak, že se vymykal i některými dějovými liniemi, které byly v předchozích dílech poněkud podobné.

9 04.12.2021

Nedávno jsem od Backmana přečetla Úzkosti a jejich lidé a ty mě nadchly natolik, že jsem vlastně díky nim sáhla v knihkupectví po další autorově knize. Tady autor zabrousil trochu do fantasy, i když příběh fantasy vlastně vůbec není - no, asi typický Backman, kousek ode všeho, co se k sobě zdánlivě skoro nehodí, ale setkané dohromady tak, že to tvoří mistrovsou mozaiku.
Přeto mi přišlo, že se začátek přeci jen trochu víc táhnul, než se začalo opravdu něco dít. Konec byl zase naopak trochu moc dramatický až drastický. Zkrátka, krásná kniha, autor nezklamal, ale na pět hvězd to u mě není.

8 07.05.2023

Malý princ patří mezi těch několik knih, které jsem přečetla vícekrát. Je asi jedno, kolikrát to člověk přečte, vždycky v Malém princi objeví něco nového.

8 29.12.2017

"Labyrint" jsem přečetla už kdysi dávno a dodnes jej vnímám jako jednu z knih, které zásadně ovlivnily moje myšlení a vnímání světa. Komenský v něm sdělil důležité poselství. Myslím, že kniha má hodně, co říci nejen křesťanům, ale každému, a je dokonale nadčasová. Hlavní myšlenky platí i dnes.
Chápu, že někdo nedokáže rozumět staré češtině a je mi jasné, že některé věci je třeba vnímat v kontextu doby, kdy je Komenský napsal. Přesto je škoda, že jej dnes tolik lidí nechápe, protože má co řici i nám o 400 let později.

8 10.09.2017

Když se, tuším loni, ve výzvě objevilo téma "kniha z žebříčku nejhůře hodnocených knih" stoupla čtenost tohoto elaborátu opravdu vysoko. Také jsem si na ní dělala zálusk, ale nesehnala jsem jí. Letos na mě vykoukla v jedné knihobudce. No, neberte to, že.

Ono, kdyby člověk netušil, kdo je autorem a na obálce na vás nekoukal "náš" nejznámější politik poslední doby, vyzněl by celý text jako takové laskavé, více méně neškodné, naivní sci-fi. Což, napsané je to celé pěkně. Něco jako moderní sci-fi pohádka pro děti.
Kdyby ten politik nebyl tak známý a neměli bychom za sebou notných pár let jeho panování a byl by to jen nějaký začínající kandidát, co ještě neví, jak to ve vysoké politice chodí, možná by "kniha" vyzněla jako popis něčí nezkušené vize a plánů, které dotyčný nedomyslel, ale asi mohl by je mínit i vážně.
Jenže on z té obálky kouká, a i kdyby někdo snad zapochyboval nebo získal výtisk bez obálky, všude je jeho jméno. Knihu napsal a sám si jí vydal, na vlastní náklady.
Od Andreje Babiše celý text nezní jako dobře míněná naivní představa. Kniha vyšla v roce 2017. V tom roce působil jako místopředseda vlády, do té doby jako ministr financí, a v prosinci téhož roku usedl do premiérského křesla. Já osobně nejsem moc fanynka nadpoužívání digitálních a jiných podobných technologií, ale spoustě lidem se taková vize jistě zamlouvá. A co si budeme nalhávat, taková revize našeho zdravotnictví a zkostnatělého škoství, by také neškodila. Babiš měl tedy minimálně 4 roky na to, aby zrealizoval své vize a začal budovat ten svůj "ráj na Zemi". Jediné, co se mu za tu dobu podařilo, bylo ještě za ministrování EET, jehož funkce se ovšem ani v nejmenším neshoduje s popsanou vizí. Rozhodně vám nespočítá příjmy, výdaje, neodešle za vás DP; to si musíte beztak vyplnit sami, jen hlídá, protože co kdyby se náhodou někdo pokusil obrat stát o pár stovek. Miliony ve velkých firmách (zvlášť některých) hlídat netřeba. V době covidového šílenství ještě stihl vytáhnout eso v podobě aplikace Tečka. Ta ale vstup do kina, do restaurace a do jiných míst moc neusnadnila, spíš naopak. O tom, že by měla usnadnit komunikaci s úřady a institucemi se ani neuvažovalo. :D
Některé autorovy sny zní skvěle, ovšem kulturní atrakce od kin, přes divadla, zoologické zahrady zámky až po galerie, nejenže neudělal nic proto, aby mohly být zdarma, ale v důsledku mnohých jeho kroků musely zdražit. Mnozí drobní podnikatelé, kteří ještě zvládli skousnout EET, nepřežili karantény a omezení v minulých dvou letech. I jinde se zavíralo, v některých zemích byly lockdowny sice kratší ale mnoehm přísnější. Jakto že v Německu, které si Babiš v knize tolik bere za příklad, to většina zvládla? Že by si malých podniků Němci více vážili a jejich vláda nějak chápala, že to nejsou příživníci a darmožrouti, jak dával často najevo náš tehdejší premiér? Jakto že dnes chodí Babiš podporovat demonstrace, kde lidé dávají mimo jné najevo svůj nesouhlas s některými trendy současnosti, které ovšem v knize popisuje jako součást své vize?
Samotný fakt, že vymýšlí, jak zatočit s korupčníky, daňovými a dotačními podvodníky všeho druhu a sebe jaksi delikátně přelédl, mě tak moc nepřekvapil.

Je mi ctí být první na DK, kdo tuto knihu hodnotí a komentuje. Ačkoliv si uvědomuji, že moje hodnocení nemusí být objektivní, protože autorku trochu osobně znám. Pravda, doba, kdy jsme spolu pracovaly je dávnou minulostí, ale i tak je to přeci jen jiné, když víte jak se autor vyjadřuje, co jak mluví a myslí a při čtení jeho knihy máte dojem, že Vám to vypráví nebo některé z příběhů znáte skutečně z "první ruky". Na druhou stranu si myslím, že kdyby někdo z mých blízkých známých napsal nějakou ptákovinu, že bych dokázala být i kritická a nehodnotila pozitvně něco, co se mi nelíbí. To ale není případ této knihy. Fejetony jsou vtipné (někdy až sarkastické), pobaví, informují, přivedou k zamyšlení. Pravda, pro někoho, kdo má rád novodobé drsňárny, to asi není. Těm, kdo si rádi otevřou ke kávě knihu, u níž si odpočine a zároveň pobaví, mohu doporučit.

7 22.06.2017

Musím se přiznat, že mne zaujal především název :D , ale tak nějak jsem od "motivační" knihy příliš nečekala. Po přečtení ale musím přiznat, že je to skvělá kniha, skvěle napsaná, bez křeče, zbytečných řečí kolem, bez tlaku na to, jaký člověk musí být. Ze všech knih na podobné téma mi dala asi nejvíc. Neříkám, že s autorem souhlasím úplně ve všem, nejsem moc fanynka východních filozofií a podobných proudů. Přesto ale knihu hodnotím 5 hvězdičkami a vřele doporučuji.

6 22.07.2021

To byla snad moje nejmilejší knížka, když jsem byla malá. Postupně jsem ten příběh uměla snad nazpaměť.

6 04.04.2021

Chtě, nechtě se holt řadím mezi ty, komu se Broučci nezalíbili. Jako dítěti mi přišel ten závěr až moc krutý, jako dospělá jsem sice asi pochopila, kam tím Karafiát směřuje, ale ani tak mi to nesedne.

6 27.03.2021

Dneska už se na tohle leporelo dívám trochu s odstupem, proto hodnotím kvalitu provedení - ať už pohádku, její smysl, hezké veršování, nebo ilustrace. Kdybych byla ve věku, ve kterém jsem jí jako dítko poslouchala a později četla, asi bych dala tak jednu hvězdičku. Tenkrát mi totiž bylo toho kuřátka strašně líto a pokaždé mě to rozbrečelo :)

6 14.02.2018

Spalovače podle mne nelze hodnotit méně než maximálním počtem bodů. I když Vám z toho leze mráz po zádech a hlavního hrdinu musíte z duše nenávidět a ta nenávist se s jeho postupující psychoózou ještě stupňuje, tak je tu především naprosto fantastický styl psaní Navíc je v knize a jejím díle jasný vzkaz nebo snad varování, které je nadčasové.

6 20.10.2017