HCh komentáře u knih

Knihu mám naposlouchanou jako audioknihu, kterou parádně načetl Marin Stránský. Popisuje bez příkras a patosu přerod mladého kluka z vojína nováčka střelce z kulometu na profesionálního odstřelovače (válečníka). Kniha podle mého názoru, přibližuje přijatelným způsobem tento netradiční způsob boje.

8 15.05.2017

(SPOILER) V dobách mé povinné školní docházky byla tato bible komunismu povinnou četbou. Tehdy jsem to fakt nečetl a až dnes jsem jsem to zkusil. Věc kterou na této knize musím fakt ocenit jsou pasáže popisující jednotlivé osoby v Pankrácké věžnici ať se jedená o vězně, nebo o dozorce. Tyto pasáže a dále pasáž kdy se Fučík probírá po prvním výslechu, to jsou pasáže bezpochyby velmi čtivé a jsou to nejlepší z celé knihy.
Bohužel největší problém této knihy je v tom jak oddělit pravdu od propagandy a tedy pověstné zrno od plev. Celou knihou se vine motiv, že komunisté byly jediný a výkonný odboj (což úplně neodpovídá pravdě neboť od vzniku 15. března 1939 do napadení Ruska 22. června 1941 byl komunistický odboj málo činný). Asi nejvíc mi přišla pokrytecká následující pasáž: ...."Honza Černý byl zatčen v létě 1942. V tom už nebyla náhoda, nýbrž hrubá nedisciplinovanost Jana Pokorného, který s ním byl ve spojení. Pokorný se nechoval jak bylo povinností vedoucího funkcionáře. Po několika hodinách výslechu - pravda, dosti tvrdého, ale jaký mohl očekávat? - po několika hodinách podlehl panice a prozradil byt...." Proč pokrytecká? Protože už je známo že Fučíkovo zatčení proběhlo trošku jinak než jak je uváděno v různých verzích reportáže a že Fučík při zatčení totálně selhal (viz dokument H. Třeštíkové z roku 1998 Lidé mám Vás rád). Gestapo, které vtrhlo do bytu Jelínkových si Fučíka zprvu nevšimlo měl chvíli čas, aby něco udělal. Gestapáci stáli v tu chvíli zády k němu. Jediné co udělal, bylo to že, zastlal své pistole do postele, (kde je vzápětí nalezlo Gestapo) a vzdal se. Tehdy mu bylo 39 let a jeho zdůvodnění:Vystřelím-li, padnou dříve oni než já. I kdybych chtěl zastřelit jen sebe, začne přestřelka a oni se stanou její obětí. Nebudu-li střílet, posedí si snad půl roku, snad rok a revoluce je vysvobodí živé. Jen Klecan a já z toho nemůžeme vyjít, budou nás mučit – ze mě nic nedostanou, a z Klecana? Člověk, který bojoval ve Španělsku, člověk, který prožil dva roky v koncentračním táboře ve Francii a který se ilegálně uprostřed války dostal z Francie až do Prahy, – ne, ten přece nezradí. Mám dvě vteřiny na rozmyšlenou. Nebo jsou to snad tři vteřiny?
Vystřelím-li,    nic    nezachráním,    jen    sebe    uchráním    muk,    ale    zato obětuji zbytečně životy čtyř soudruhů. Je to tak? Ano! Rozhodnuto. Vystupuji z úkrytu.
PROBOHA TOHLE MÁ BÝT HRDINA ODBOJE. Tehdy mu bylo 39 let. Jaký rozdíl mezi ním a Oldřichem Frolíkem (mimochodem byl to dělník) Tehdy 33 let. Když si pro něj přišlo v září 1942 gestapo prohlásil něco v tom smyslu Pánové nebudu klást odpor, jen si vezmu kabát a půjdu s vámi. Během následujících 30 vteřin dva těžce postřelení gestapáci a jeden lehce a ještě odjel v jejich autě. Nebo jiný příklad z 3. ledna 1945 v Ostravě. Gestapo přišlo zatknout jednoho člena výsadku Silver B, který byl v tu dobu po těžké nemoci a tudíž gestapem velmi rychle přemožen. Jeho ukryvatelka Antonie Bohatcová (tehdy 45) let využila situace a zmocnila se Zemkovy pistole a postřelila 3 gestapáky (tehdy údajně držela zbraň poprvé v ruce).
Na druhou stranu je opravdu pozoruhodné že vydržel nemluvit 7 týdnů což je dokázáno Ústavem pro studium totalitních režimů. Pokud je pravdou zmiňovaná "vysoká hra" (není doloženo ÚSTR), kterou se mu údajně podařilo zachránit několik lidí, tak je to samozřejmě dobrá věc. Jsem rád, že jsem si toto dílo přečetl a autora mohu s klidným srdcem poslat na smetiště dějin někam trochu výše než Viliama Gerika.

6 11.09.2021

(SPOILER) Před několika dny proběhla internetem zpráva že v Holandsku u Nieuwe Niedorp je vyzvedáván bombardér typu Vickers Wellington sériového čísla T2990 - tedy Bufkův stroj a jelikož se blíží 80. výročí od jeho sestřelení (22.6.1941) proč si jednoho z mnoha hrdinů té doby nepřipomenout? Vytáhnul jsem po mnoha letech z hlubin své knihovny tuto knihu. Neztratila svůj půvab ani po více než 60 letech od napsání.
Děj knihy, který je psán formou je rozhovoru otce se se synem během první noci po příletu syna do vlasti má něco do sebe a u jiných memoárů jsem tento způsob nezaznamenal.
Samotné líčení příběhu je velmi citlivé. První mrazení jsem měl při líčení sestřelení nočním stíhačem (hauptmanem Egmont prinz zur Lippe-Weissenfeld z I gruppe NJG 1, který bohužel sestřelil asi 3 naše welingtony), další následovalo při líčení života v zajateckých táborech a samozřejmě o událostech na pražském gestapu. Bylo neskutečné co musel absolvovat, aby vůbec měl šanci přežít.
Knihu mohu jen doporučit.

Bylo to náročné čtení, knihu znám ve třech podobách, jako film, audioknihu i jako klasickou, papírovou. Každá podoba má něco do sebe. I když je to hodně náročné čtení, nakonec jsem to dal, líbilo se mi, že kniha měla několik "vrstev". Za mě paráda.

6 28.11.2018

Včera jsem se koukal na film a docela se mi líbil. I když se mi film líbil, na databázi filmů je hodnocení spíš rozporuplné. Pak jsem zjistil, že autorem je Dominik Dán a že kniha byla načtena ve dvou verzích jednou od Martina Stránského a podruhé od slovenského herce Jozefa Vajdy. Pro poslech jsem zvolil druhou variantu a nelituji. Námět detektivky je hodně zajímavý, děj podle mě nemá hluchá místa. Protože toto je moje první setkání s tímto autorem a líbí se mi jeho styl, určitě si ještě nějakou Dánovku přečtu/poslechnu.

5 22.01.2018

Myslím, že toto byl můj poslední Kepler. Námět zajímavý, ale zabalený do spousty balastu. Zdlouhavé nudné popisy, krev a mozky tam tečou proudem, příliš mnoho osob, které se dějem mihnou a poté do něj dále nezasahují atd. Jsem rád, že jsem to nekupoval,ale měl to jen půjčené. Nebýt výzvy, ani jsem to nedočetl.

5 15.01.2018

Tuto knihu jsem poprvé hltal jako malý kluk ještě před sametem. Díky spisovatelským pracem generála Fajtla jsem jsem se začal seznamovat s osudy našich západních letců. Tato kniha na mě už tehdy působila zvláštně a vybočovala z řad pamětí letců. Popis napínavý popis útěku před zajetím, kaleidoskop drobných osudů neznámých lidí kteří mu pomohli a které autor popisuje vytváří velmi silný příběh. Rád se k němu vracím i po nějakých 26-ti letech od doby, kdy jsem jej četl poprvé. na knize vubec není znám že vznikla jič před 69 lety.

4 09.01.2018

Film znám a tak jsem se odhodlal přečíst si i literární předlohu. Nelituji. Příjemné poetické čtení. Vlastně to byl můj první přečtený Hrabal.

3 21.01.2018

Kdysi jsem tuhle knížku dostal a a ni nevím proč jí tehdy začal čst a nedočetl. Dnes jsem opět nemohl spát a tak jsem se k této knížce vrátil. Byl to takový příjemný balzám na duši a četlo se to úplně samo a není na knížce vůbec znát, že je skoro 60 let stará. Při čtení jsem se dobře bavil a určitě se k ní jěště někdy vrátím.

3 16.03.2017

Moje první čtenářské setkání s Maigretem. Samosřejmě, že Maigreta znám z různých dramatizací, hlavně s Rudolfem Hrušínským. Toto bylo ale úplně něco jiného, kniha se četla úplně sama.

3 16.03.2017

Po dlouhé době jsem si s chutí přečetl knihu Od Vlastimila Vondrušky. Oproti některým posledníém knihám s Oldřichem z Chlumu, které mi přišly na jedno brdo, mě tato kniha přišla jako vzpruha a přečet jsem jí takřka jedním dechem.

2 03.12.2018

Tak jsem to přečet díky čtenářské výzvě, ale asi nejsem ten správný cílový čtenář. Archaický jazyk, kdy při čtení člověk musí bádat, co tím chtěl básník asi říci, to prostě pro mě není. Dát jen jednu hvězdu a zařadit to mezi odpad to rozhodně není správné, ale víc jak dvě hvězdy tomu dát prostě nejde.

2 01.12.2018

Rozmarné léto jsem viděl jako film, který nebyl špatný. Díky výzvě jsem si ho přečetl jako E-book. Přiznám se že dějově mě to moc neuchvátilo, ale jazyk jakým to je psaný mě celekm zaujal.

2 20.01.2018

Příjemné krátké povídky s nečekaným rozuzlením. doporučuji

2 20.01.2018

Knihu mám jako audioknihu a je to možná lepší, než kdybych jí četl sám. Velmi silný příběh mladého děvčete. Měl by si přečíst každý.

2 03.01.2018

K této knize jsem se vrátil po nějakých 6 až 7 letech v rámci plnění čtenářské výzvy. Stejně jako poprvé mě kniha vtáhla do děje od samého počátku. Klobouk dolů před autorem, který toho musel evidentně hodně nastudovat, aby to co napsal bylo čtivé, nebyly tam nesmysly a aby to "drželo" pohromadě. Určitě se k této knize po čase vrátím.

2 25.05.2017

Vzhledem k tomu, že jsem od této autorky přečetl "Pět" a "Slepé ptáky" a byl jsem jimi nadšen, těšil jsem se i na tuto autorčinu prvotinu. Nebyl jsme zklamán. Kniha mě vtáhla do děje už od prvních stran. Jednoduchá a příjemná četba se zajímavým námětem. Neměl jsem zde žádná hluchá místa u kterých bych se nudil. Námět závislosti na hraní počítačových her zde byl dobře zpracován a to včetně prolínání hry do reality zadáváním úkolů od těch jednoduchých a neškodných úkolů až po ty, které jsou za hranou zákona. Jak již psali mí předchůdci a co bych autorce trochu vytknul, rozuzlení bylo překvapivé, ale přišlo tak nějak rychle a nečekaně.

2 18.05.2017

Na knihu jsem se chystal už poměrně dlouho a čtenářská výzva to vlastně jen urychlila. Nějak jsem dnes nemohl spát a tak jsem hmátnul po této útlé knížce a celou jí přečet na jeden zátah. Náměty povídek byly více než zajímavé a způsob občas ironického psaní mi rovněž vyhovoval. Některé povídky se mi líbily více, některé méně, ale to už tak bývá. Celkově se mí knížka líbila.

2 10.03.2017

První kniha od této autorky, kterou jsem četl a zároveň první detektivka, u které jsem správně tipnul pachatele ještě před koncem. Jako aktivní hřáč geocachingu jsem ocenil nápad, jakým způsobem byl do děje zakomponován. Rovněž ústřední dvojce detektivů (pardon detektiva a detektivky), byla podle mě napsána dobře. A při čtení jsem byl vtažen do děje od začátku do konce. Za mě hodnocení 5.

2 09.03.2017

Svěží dílko,dobře se čte. líbily se mi postřehy autorky, její sebeironie a občas vtipně popsané příhody.

1 03.01.2018