havranice havranice komentáře u knih

☰ menu

Musela jsem zabíjet Musela jsem zabíjet China Keitetsi

Ta žena měla opravdu strašný život - od vztahu s otcem, znásilnění, byla dětským vojákem a krutě zabíjela, atd.,atd., - dost otřesné čtení. Jsou s ní rozhovory na youtube - pro mě je v její tváři to co prožila dál vnímatelné, jsou to hrůzy takového formátu, že to asi ani čas nijak extra ani zadlouho neodplaví. Dobré knihy dávám často jako dárek k různým příležitostem přátelům - ale nikomu nemám to srdce udělat to, že bych mu dala zrovna tuto knihu - i po letech mám v sobě úděsné obrazy situací v knize popisovaných a asi nemám pocit, že by mi přátelé poděkovali zato, že už to mají v hlavě taky - prostě jim to nechci dělat. Kniha je fakt pro otrlé.

14.05.2017 5 z 5


Tisíce planoucích sluncí Tisíce planoucích sluncí Khaled Hosseini

Silně tragicky odvyprávěný příběh žen z islámského světa, bolestný, krutý, plný nespravedlností, toho trápení je tam opravdu hodně a člověk si od něj v knize prostě neodpočine...Světlým bodem je přátelství těch dvou žen. Moc se mi také líbilo (stejně jako v Lovci draků), že příběh začíná detailním popisem dětství hlavní postavy - díky tomu postava pro mě získá hloubku, komplexnost, charakterovou prokreslenost a celkovou pochopitelnost motivů a jednání. Hodnotím plným počtem. Není to ale kniha, kterou bych si chtěla přečíst podruhé - nechci tím znovu emočně procházet, jednou to stačilo, a navíc ani nemám dojem, že by v tom napodruhé bylo co nového objevovat. Vše, co chtěl příběh říct, vám podle mě prostě po prvním přečtení řekne - proto chápu, že někdo vysoké hodnocení třeba nedá. Také mám už dlouho doma autorovu 3. knihu "A hory odpověděly" a uvědomila jsem si, že se mi do ní prostě zatím nechce - tuším, že to bude zase další emoční ždímačka, a to já sice můžu, ale přeci jen jednou za čas. Ale ani tak kvůli tomu hodnocení snižovat nebudu.

13.05.2017 5 z 5


Lovec draků Lovec draků Khaled Hosseini

Čteno už před více lety, ale mnohé pasáže se opravdu vryly do paměti - pro mě hlavně ta první část knihy, která zachycuje dětství až do zrady přítele. To je podle mě mistrně odvyprávěno, byla jsem zcela emočně přímo uprostřed děje, prožívala jsem to, jako kdyby se to fakt dělo přímo před mýma očima, a bylo to tak silné, že jsem se o tom musela sdílet s manželem, abych emoce vyventilovala - a manžel pak intenzivně prožíval to mé zprostředkované vyprávění a i takhle zprostředkované to pro něj bylo silné a úplně ho to vtáhlo do děje také. Pro mě základní roviny, které jsem v knize vnímala, byly tyto - pocity viny a jejich dlouhodobá dynamika v tom, co se vztahem k někomu udělají, niterná potřeba syna získat uznání otce a k čemu všemu vede, pokud má dojem, že se mu ho nedostává, skvěle vykresleno, jak vždy nakonec zjistíme, že idealizované postavy jsou také jen lidé z masa a kostí (otec hlavního hrdiny), a vykreslení života a kultury v Afghánistánu. Kniha určitě stojí za přečtení, hodnotím ji plným počtem, ale chápu i negativní recenze - opravdu to tlačení na pilu v tom, aby vás to ždímalo z emocí je někdy trochu moc a ve výsledku to knize trochu ubere, protože už to působí někdy trochu samoúčelně, ale pro mě tam mnoho linií v příběhu bylo tak skvěle odvyprávěných, že za ty vady na kráse hodnocení stejně nesnížím.

13.05.2017 5 z 5


Hlava plná nápadů Hlava plná nápadů Irina Pivovarova

Dostala jsem tuto knížku za odměnu ve škole ve třetí třídě, za nějakou básnickou soutěž tuším, a knížka se mi nesmírně líbila, přečetla jsem ji v dětství jako jednu z mála dvakrát. V dospělosti jsem ji četla dceři, když jí bylo 6 let a taky se mi líbila (i dceři, i když bych řekla, že kniha nejlépe padne fakt na věk 8-10 let). Postavy v knize nejsou černobílé, holky spolu mají i dost konflikty, je mezi nimi řevnivost, závist apod., velmi plasticky jsou v knize vykresleny pocity a myšlenky hlavní hrdinky a celá zápletka (chtěla vyhrát soutěž a tak podváděla a pak se třásla strachy, jestli se na to přijde) je vystavěna velmi napínavě. V tom věku cca 9 let mi to tenkrát fakt úplně sedlo, řešily se tam témata tomu věku velmi blízká a k postavám v knize se mi dobře vztahovalo. Taková fakt obstojná holčičí knížka.

10.05.2017 5 z 5


Tobiáš Lolness Tobiáš Lolness Timothée de Fombelle

Nádherná kniha, přečteno za týden. Je asi i skvěle přeložená, protože text se čte neuvěřitelně ladně, nikde nezadrháváte, prostě si vychutnáváte obrazy, které ve vás text souvisle vytváří. Příběh je skvěle vystavěný, perfektně vykreslené postavy a jejich charakterový vývoj, pozadí jednání, napětí na každé stránce, hodně postav, ale všechny vás zajímají, všechny mají v ději své místo, není to "one man show". Líbí se mi, že zde velkou roli v příběhu mají i Tobiášovi rodiče a to nejen jako rodiče a nejen z titulu funkce jeho rodičů, ale prostě jako lidé, kteří také mají svůj životní příběh a nějak ho žijí. Je to o vztazích, o lásce, o rodině, o dobrodružství, o odvaze... Je tam ekologický podtext, ale myslím, že dobrým způsobem (považuji ekolog.chování za důležité, ale dnes je v tom někdy i spousta lží, demagogie a pseudonáboženství). U mnoha míst jsem si říkala - to je dobrý, to má přesah, nad tím musím ještě popřemýšlet, ale děj byl tak napínavý, že jsem těmto myšlenkám prostě neměla sebedisciplínu dát prostor - což je škoda, opravdu v tom je i o čem přemýšlet, ale je to tak dobré, že to člověk prostě zblajzne moc rychle. Příště to dám pomaleji. Těším se, až to budou číst moje děti - myslím, že ideální věk je 11 až 15 let.

09.05.2017 5 z 5


Kluk: Příběhy z dětství Kluk: Příběhy z dětství Roald Dahl

Opravdu moc se mi to líbilo, skvěle napsané, hltala jsem každý řádek. Útlá knížečka, ale tolik poučí o životě v Anglii v nedávné minulosti, o tamním školství, o internátních školách....Škoda, že to bylo tak útlé. Kdo milujete životopisy - tak tento je velmi čtivý a zajímavý. Tak málo stránek a tak plastický popis doby, ve které žil. Skvělé!

09.05.2017 5 z 5


Karlík a továrna na čokoládu Karlík a továrna na čokoládu Roald Dahl

Báječná kniha. Krásný příběh, skvělé téma, hladce plynoucí text, který se dobře předčítá, spousta poučení a morálních hodnot sdělovaných dětem velmi nenásilně skrze dobře prokreslené postavy a jejich chování. Četla jsem to dceři v jejích 6ti letech, sama si ho pak znovu přečetla. I já sama příběh sledovala s napětím, moc mě to bavilo, hladilo po duši, chrochtala jsem také blahem nad tím, co to dalo dceři. Dcera si na tom uvědomila, a to skutečně hluboce a zůstalo jí to, že rodiče pomáhají výchovou dětem formovat charakter, a že k tomu, aby se ten charakter vytvořil dobře, je zapotřebí, aby rodiče uměli dítěti nevyhovět ve všem, říct mu také ne. A že pokud to rodiče nedokáží, má to velmi špatné důsledky a z chudáka dítěte se stane nesnesitelný fracek. Mnohokrát dění v knize okomentovala tak, že řekla třeba -"ta holčička za to, jaká je, ani tak nemůže, to je vina hlavně jejích rodičů, ty jí přeci měli vychovávat tak, aby nebyla tak rozmazlená". Opravdu bez nadsázky mohu říct, že toto poznání dceři zůstalo a ovlivňuje jí dodnes (9 let) - například velmi hlídá, abychom správně vychovávali její mladší sourozence :-)). Fantastická kniha, takto si přesně knihu pro děti představuju. Doporučuju!

08.05.2017 5 z 5


Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy) Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy) Astrid Lindgren

Četla jsem Pipi až jako dospělá, když jsem ji předčítala své tehdy 6ti leté dceři. Musím připustit, že dceři se to docela líbilo a smála se u toho. Já ale nebyla schopná knihu dočíst, přečetla jsem jen první část a pak řekla dceři, že zbytek si může dočíst někdy sama. K postavě Pipi jsem prostě nedokázala získat ani trochu kladný vztah, její charakterové vyznění mě rozčilovalo, přišla mi vůči druhým lidem sebestředně bezohledná, strašně rušivá, hloupá, nepříjemně na sebe všude strhávající pozornost, hlučná, neschopná sebereflexe, prostě otravná a ještě si u toho připadala děsně světová. Humor v knize mě neoslovoval, ty situace, které měly být humorné, mi připadaly podobné tomu, jako kdyby nějaké nevychované dítě na návštěvě všechny donekonečna otravovalo a u toho by se bavilo. Sranda pro něj, pro ostatní ne. Na Pipi jsem nenalezla nic, s čím by mi přišlo fajn, kdyby se děti identifikovaly. Kdyby Pipi procházela nějakým charakterovým vývojem, tak by to dávalo smysl, ale to se tuším v knize neodehrává. Poselství knihy pro mě nula. Dvě hvězdičky za to, že dcera se u knihy smála.

08.05.2017 2 z 5


Broučci Broučci Jan Karafiát

Poprvé jsem se s knihou setkala až jako dospělá, když jsem ji předčítala 3 letému synovi. Byla pro něj srozumitelná, identifikoval se s broučkem a líbilo se mu to. Mně se to také líbilo, mělo to své kouzlo, laskavost, líbil se mi ten závan starých dobrých časů, líbila se mi tam křesťanská víra, laskavost i přísnost rodičů.

08.05.2017 5 z 5


Krtek a kalhotky Krtek a kalhotky Eduard Petiška

Je to pěkné, ale ta výroba kalhotek je docela složitá a tomu odpovídá i složitější text. Ve třech letech, kdy je dítě naladěno na krtečka, tak ten text je na něj ještě takový těžkopádnější, no a v 5ti letech se zas dá číst už něco úplně jiného, než krteček. Z tohoto důvodu je zrovna tento příběh u nás čtený prostě málo často - nějak je velmi úzký ten zrovna ideální věk, alespoň já to tak cítím.

08.05.2017 4 z 5


Krtek a autíčko Krtek a autíčko Eduard Petiška

Je to pěkné a milé, zvlášť kluky to baví. Hvězdička dolu za to, jak je text stylizován, nějak se mi to nečte až tak dobře, jak by mohlo. Ale doporučuju.

08.05.2017 4 z 5


Krtek a zelená hvězda Krtek a zelená hvězda Hana Doskočilová

Tento příběh jsem ve filmové podobě měla jako dítě z krtečka nejradši, tak jsem dětem pořídila knížku. Je celkově pěkná, ale nepřijde mi ten text nějak skvěle napsaný, nečte se mi místy dobře, jsou tam stylisticky místa, která mi prostě nějak neladí, působí na mě rušivě. Jinak příběh jako takový je kouzelný.

08.05.2017 4 z 5


Pročpak nespíš? Pročpak nespíš? Walt Disney

Milý dobrý příběh, čte se cca 10 minut. Vhodné pro děti od cca 2,5 do 4 let.

08.05.2017 4 z 5


Nejkrásnější dárek Nejkrásnější dárek Walt Disney

Moje děti tyto knihy (je to celá série 6ti knih a toto je jedna z nich) milují, hlavně dcera je milovala od 1,5 roku do tří let - uměla je všechny úplně nazpaměť. Ostatní moje děti je obsahově zvládaly od cca 2,5 roku. Nejsou to původní příběhy medvídka Pú, ale jsou pěkné, vždy s poučením - a často opravdu dobrým a hlubším poučením, kniha je krásně obrázková, příběhy dobře pochopitelné. Máme tu sérii rádi a určitě ji schovám pro další generace.. Od 2 do 5 let vysloveně skvělé čtení, děti na ty příběhy zabírají. Doporučuju

08.05.2017 5 z 5


Pomáhej svým kamarádům Pomáhej svým kamarádům Walt Disney

Moje děti tyto knihy (je to celá série 6ti knih a toto je jedna z nich) milují, hlavně dcera je milovala od 1,5 roku do tří let - uměla je všechny úplně nazpaměť. Ostatní moje děti je obsahově zvládaly od cca 2,5 roku. Nejsou to původní příběhy medvídka Pú, ale jsou pěkné, vždy s poučením - a často opravdu dobrým a hlubším poučením, kniha je krásně obrázková, příběhy dobře pochopitelné. Máme tu sérii rádi a určitě ji schovám pro další generace. Od 2 do 5 let skvělé čtení, děti na ty příběhy zabírají. Doporučuju.

08.05.2017 5 z 5


Povídání o pejskovi a kočičce Povídání o pejskovi a kočičce Josef Čapek

Koupila jsem to dětem, protože mám ráda, když děti znají klasiku a měla jsem dojem, že v tomhle přeci nemůžu sáhnout vedle. No nevím, četla jsem to tříletému synovi, docela se mu to líbilo, ale za mě tedy trochu zklamání. Četlo se mi to místy dost špatně, text prostě až tak neladí, mimo známé odrhovačky jako "dort" a "podlaha" byly mnohé další příběhy dost slabé, často mě to nějak rozčilovalo, nečetla jsem to moc ráda. Máme doma promítačku s diafilmy - touto formou dětem promítám diafilmy o pejskovi a kočičce a k tomu čtu k tomu vydané texty (které z Čapka volněji vychází), a touto formou, když text je jen volnější adaptací původního Čapkova textu, mi to připadá mnohem lepší a zábavnější a děti to takto milují.

08.05.2017 3 z 5


Malý princ Malý princ Antoine de Saint-Exupéry

Poprvé jsem knihu četla jako dospělá, abych ji znala předtím, než ji dám číst svým dětem, a taky abych toho Malého prince už konečně sama přečetla. První dojem byl docela dobrý, ale přišel mi pro děti nevhodný ten konec. Líbila se mi různá setkání Malého prince s obyvateli planet - s pijákem, králem atd.- v tom jsem vnímala velmi trefná poučení, a když jsem dceři knihu poprvé četla v jejích 7 letech a když si ji pak ona sama přečetla v 8 letech- tato poučení vnímala a rozuměla jim. Také velmi dobře reflektovala vztah prince a květiny - velmi ji to zaujalo a z toho, co o tom říkala, jsem měla dojem, že to její dětskou duši docela obohatilo, že to na ni působilo. Líbilo se jí také jak Malý princ cestoval po těch planetách, to jí přišlo dobrodružné. I mně se vykreslení vztahu prince a květiny líbilo, vnímám v tom mnoho myšlenek k zamyšlení. Spousta pasáží mi docela přirostla k srdci, mají své kouzlo a přesah, pracují v člověku vevnitř, oslovují. Mám ale takový nejasný pocit, že kdybych dokázala pojmenovat všechna východiska, ze kterých autor svá moudra plodí, tak že celkově by mně na tom něco mírně nesedělo a asi bych nesouhlasila se vším. Něco je na té knížce jakoby trochu psycho. Konec knihy na mě působil strašně - jako krásná a vznešená sebevražda - tedy přesně to, co bych v žádném případě nechtěla, aby se jakkoliv usazovalo do duše mých dětí. Bojím se, že takto to skutečně dítě může pochopit, proto si nemyslím, že by dítě mělo číst tuto knihu bez komentáře dospělého. Já to okomentovala s tím, že Malý princ věděl, že tou smrtí se dostane jen do jiného světa - zpátky za květinou, že takhle to v tom jeho světě prostě je a takto to funguje, takže on věděl, že tím vlastně nezemře - takto si myslím, že je to v knize i myšleno, ale není to napsané tak, aby to pro dítě bylo jednoznačně zřejmé. A pokud je to myšleno jinak, tak jsem to nepochopila a pokud to je myšleno tak, že Malý princ se prostě chtěl zabít, dobrovolně se zabil a zemřel, pak bych to musela přehodnotit na velmi, ale opravdu velmi špatnou knihu pro děti. Pokud to takto není a pochopila jsem konec správně, tak i když se mi konec nelíbil, tak je kniha celkově celkem fajn, i se k tomu s dalšími svými dětmi ráda zase vrátím, ale určitě bych doporučila tuto knihu číst spolu s dětmi, nenechat je s tím samotné. Jako doplněk jiných knih mi kniha přijde pro děti fajn, ale kdyby měly číst jen takovéhle knihy, mám takový nejasný pocit, že by to do jejich duše zasévalo i něco jakoby pokřiveného - možná ale ten vjem vyplývá jen z toho konce knihy , kdyby ten byl jiný, možná bych tento vjem neměla a možná bych dokonce dala i pět hvězdiček.

07.05.2017 4 z 5


Konec civilizace Konec civilizace Aldous Huxley

Prostě velmi aktuální antiutopistický román - po přečtení jsem si dalších několik let všímala, jak se jeho vize fakt naplňují, a to velkou rychlostí. Stojí za přečtení a zamyšlení. Z hlediska porozumění tomu, kam dnešní svět směřuje mi to přijde skoro jako povinnost tuto knihu znát. Dávám ji k různým příležitostem jako dárek přátelům. Není vůbec dlouhá ani náročná na čtení, stylem psaní může sednout celkem širším masám. Z hlediska myšlenek aktuálních pro dnešní dobu dávám 5 hvězdiček, ale přiznávám, že kdyby tam nebyla ta aktuálnost a měla bych to hodnotit jenom po literární stránce - bylo by to cca 3 a půl hvězdičky - dobré, čtivé, zajímavé, ale ne úplně nějaká bomba.

07.05.2017 5 z 5


Cesta Cesta Cormac McCarthy

Uff, velmi silná a velmi neobvykle napsaná kniha. Autor používá velmi minimalistický jazyk, věty v dialozích jsou krátké, ale přesto, nebo možná nějak záhadně právě proto, ve vás naprosto zhmotněně a intenzivně vyvolají tu atmosféru těch momentů, ve kterých se postavy (otec a syn) nacházejí. Je to tak silné! Tajil se mi dech, svírala mě úzkost a zároveň v té bezútěšnosti jsem s nimi prožívala ty záblesky naděje. Kniha se dotýká jistě mnoha aspektů a každého to může oslovit v jiné rovině, ale pro mě jako matku třech dětí tam byly silné ty momenty, kdy bylo cítit, jak moc synovi záleží na tom, aby oni s tátou neztratili vnímání hranice dobra a zla, aby prostě táta zůstal "ten dobrý" a tahle potřeba byla snad silnější, než to, aby přežili. Přišlo mi to nesmírně pravdivé - děti podle mě touží potom, aby jejich rodiče žili a jednali "správně", prostě aby stáli na straně dobra, i kdyby za to měli zaplatit. Tohle tam na mě silně působilo z každé stránky, lezlo mi to do útrob a tam to pracovalo a vyvolávalo silné emoce fakt někde až v morku kostí. Kniha popisuje obraz světa, kde se rozpadne jakýkoliv společenský řád, prostě neexistuje, každý je jen sám za sebe, za zlé činy není žádný trest, žádný tlak společnosti, takže pokud se člověk v rámci boje o přežití neuchýlí ke zlu, musí to být ze samotné lásky k dobru, nic dalšího mu to nepřinese, prostě motivace osekaná o jakoukoliv nadstavbu, jde to na pouhé jádro naší morálky. Kniha vyvolává silné existenciální pocity a otázky - o Bohu, o dobru a zlu v člověku, o společnosti, o smyslu života, o utrpení, o smrti..ale ani trochu to není prvoplánové, není tam žádné mudrování, ale dýchá to na vás právě skrze tu autentickou syrovost vyprávění o každodenním přežití či nepřežití. Konec knihy mě dostal - z hlouby duše jsem plakala a nemohla přestat asi půl hodiny (neznám jinou takovou knihu, kde by na mě konec takto zapůsobil), byla to směsice bolesti a zároveň uspokojení a úlevy - mě ten konec prostě dokonale uspokojil. To, o co tam podle mě šlo, v co jsem doufala já, to se podle mě stalo a má naděje došla naplnění. Kniha, která je určitě atmosférou jinak velmi skličující, ve mně zanechala přímo bouři naděje. Ne každý ovšem ten konec vnímá takto -některým mým přátelům přišel depresivní - to je asi velmi individuální. Za mě - mistrovské dílo.

07.05.2017 5 z 5


Abych přežila Abych přežila Yeonmi Park

Do přečtení této knihy jsem moc představu o tom, jak se žije lidem v Severní Koreji neměla, teď ji mám. Kniha je skutečným příběhem, autentickým a tak před vámi vykreslí autentický obraz - o životě autorky, a jejích životních strastech, útěku z Koreje, o jejích vztazích, o jejím myšlení před útěkem a po útěku, o demagogii, o tamním režimu, o neskutečné totalitě a nesvobodě, o Číně a jejím postoji k uprchlíkům, o nedostatku žen v Číně a obchodu s nevěstami, o Jižní Koreji a jejím postoji k uprchlíkům atd.. Přečetla jsem to jedním dechem. Z hlediska toho, že vám dá kniha nahlédnout do těchto světů je to strhující a z hlediska samotného příběhu je to také dobře napsané.

07.05.2017 5 z 5