hanpari komentáře u knih

Spolu s Léčbou Schopenhauerem nejlepší, co jsem od autora četl.

1 20.03.2018

Je to už nějaká doba, co jsem to četl. V každém případě mohu vřele doporučit.

1 20.03.2018

Pěkný bláznivý humor. I když se to pravděpodobně běžnému čtenáři nezdá, i na takové oddechovce se toho dá zkazit dost. Může být připitomělá, nebo naopak nesrozumitelná, podle mého se ale tentokrát autor strefil akorát.

1 25.02.2018

Kromě pár výtek k překladu z češtiny do češtiny... Vážně, proč musí být Ilja Ilya? Když už musí být autorka světová, nemůže se vyhnout anglickému přepisu slovanských jmen? Kór když píše ve svém mateřskému jazyku? Ale jinak samozřejmě vynikající - jako vždy.

1 02.02.2018

Jistě, z těch mála Doktorů, které jsem četl, bylo toto dobrodružství nejlepší. Dokonce i Adams byl rozeznat. Nejzábavnějším ale zůstává doslov, kde autor novelky, která ničím zvláštním nevyniká, popisuje její zrod, jako by šlo o cosi zásadního - a ne o trochu lepší románek k zábavě a oddechu.
Zkrátka, přečtěte a zapomeňte.

1 24.12.2017

Po prvním dílu obrovské zklamání. Černobílé vidění světa, které jsem právě od Meadové nečekal. Stačí si vzpomenout na VA a jak si autorka dělala dělala srandu z amerického pohledu na Rusko. Tohle se opravdu nedalo číst!

Jednoznačně jedna z nejlepších fantasy, a to včetně té světové.

1 25.08.2014

Dychtivé čtenářce nezbývá než doporučit Kushielovu střelu, která je IMHO zdaleka nejlepší, co na toto téma v posledních letech vyšlo.
http://www.databazeknih.cz/knihy/kushiel-kushielova-strela-22430

Pokud mne něco zaujalo, pak to, jak neuvěřitelně nepravděpodobná celá ta věc je.

Doufal-li jsem, že najdu svěží a vtipnou oddechovou záležitost a la Bridget Jonesová, pak jsem se spletl.

Tahle kniha mne donutila přemýšlet. Vím, že ti, co jí četli, ji sotva budou považovat za kandidáta pro vyvolání hlubokomyslných úvah, ale přesto stojí za zmínku, když už ne za přečtení.

Po literární stránce jsou dvě hvězdy zasloužené, nečekejte prosím žádné doporučení. Není to ani vtipné, ani strhující - a ani pravdivé.

Soustřeďme se na naši hrdinku Imogen. Autorka nejspíš potřebovala nějaký oslí můstek, aby předvedla technickou zaostalost své šéfredaktorky.

Ovšem, svět se nemění tak rychle, aby stačilo půl roku na to, aby se z člověka stala živá fosilie, zejména ne z šéfredaktorek, které (když už ničím jiným) by měly vynikat tahem branku.

Jaksi mám potíže uvěřit, že by taková ženská byla nesebevědomé zdvořilé poupě, které se ostýchavě krčí v koutku, když se má ozvat.

Pozor spoiler! Nečekejte, že ta dáma bude mít alespoň náznak kuráže bojovat za sebe či správnou věc.

Příběh by mohl zaujmout, kdyby byl úplně jiný a napsal ho někdo jiný. Takhle jde o těžkopádnou klopýtající kobylu, která se s úlevou svalí do stručného, ale vítězného konce.

A byť nemám o našich zaoceánských spojencích valné mínění, celá ta charakteristika tamějšího pracovního prostředí mi přijde zkreslená.

Jistě, spolu s Futuramou bychom mohli říct, že Američané jsou otroci, kteří si myslí, že se mají dobře, ale i tak – spousta z nich by se ozvala, kdyby měli skutečně pracovat v podmínkách, jaké vylíčila autorka.

Alespoň že my jsme natolik zaostalí, že nám zůstal nějaký zákoník práce, byť mnozí věří, že svazuje náš rozlet.

Ale nechejme sociální jistoty stranou. Pokud se týče Evy, představa, že by mladá technokratka otevřeně vystoupila proti jakékoliv skupině (zde několikrát veřejně útočí proti starým a tlustým), mi přijde uhozená, protože by se na ni celá komunita sesypala. Onlinových superhrdinů (v originále justice warriors) mají Spojené státy neurekom, ale budiž.

Chápu, že autorka potřebovala nesympatickou zápornou postavu a v zásadě nemám důvod nevěřit, že za mořem existuje fenomén techmrch. Mladí budou vždycky bojovat proti starým a obráceně.

Ale Igomen!

Ta ženská by iritovala i svatého. Když zpozorníte, zjistíte, že naše způsobná a dobře vychovaná šéfredaktorka je vysloveně neschopná, a to nejen když přijde na moderní techniku. Přijde mi jako hodná teta od vedle, která se dostala omylem mezi vlky.

Krátký výčet jejích vad: neví, jakou má pozici ve firmě a za co má zodpovědnost. Neumí se ozvat, když se jí něco nelíbí. Tváří se, jako by internet vznikl za posledního půl roku. Neprověřuje si svět kolem sebe. Neví, co má její asistentka na práci. Nebojuje za zaměstnance. Neví, co se děje u ní na pracovišti.

Suma sumárum, neměla ta Eva nakonec pravdu?

15.06.2024

Jsem starý muž. Mnohem starší než by se mi zamlouvalo. Marné přemýšlím, zda bych jako mladší člověk byl méně kritický.

V dávné době jsem četl, co mi přišlo pod ruku. Pravda, literatura té doby byla méně senzační, zato hlídaná odbornými pracovníky, kteří by dnešní knihy nikdy tisknout nedovolili, a to nejen z ideologických důvodů.

Nu což, tržní hospodářství po nás nevyžaduje kvalitu, ale platící zákazníky. Jakákoliv kniha vyjde, pokud se najde dost důvěřivých jedinců, které přesvědčí líbivý obal nebo slavný autor.

Trnová královna je dalším výhonkem žánru young adult fantasy, který se vyznačuje připitomělým přístupem ke svým mladým hrdinům a ke světům, ve kterých se tito hrdinové pohybují.

Nebudu lhát, když prohlásím, že jsem ještě nečetl nic, co by mne přesvědčilo, že tento žánr musí existovat.

Trnová královna leží někde na pomezí Školy dobra a zla a Smrtícího vzdělávání. První připomíná námětem, druhé formou, přičemž je slabší z těch tří.

Což při vědomí, že nejde o žádné literární klenoty (podle mých soukromých měřítek), by vám mělo napovědět, že vám Trnovou královnu nehodlám doporučit.

Protože se ale nacházím mimo cílovou kategorii žánru, což jsem sáhodlouze vysvětlil na začátku, může být, že se pletu a Trnová královna se stane nedílnou součástí knihoven mladých dam.

Těžko si ale představit mladou dámu natolik zparchantělou, aby považovala celou tu slátaninu za alespoň vzdáleně věrohodný pokus o novelu.

Slátaninu? Silná slova, starče nad hrobem! Tolik si možná myslíte, krásné mladé dámy, hluboce uraženy ve svých nejlepších citech.

Pokusím se tedy vytknout pár vad, abych pouze nemlátil prázdnou slámu.

I provařený koncept, kterému zřejmě pro nedostatek českého výraziva zde říkají hate to love, čili od nechuti k lásce, má svá pravidla.

Dobře napsaný příběh ve čtenáři vzbuzuje netrpělivé povzbuzování ve stylu: No tak dělej, děj se s ní dohromady.

Zde, i když bylo od začátku jasné, s kým naše Violet skončí v posteli, bych dal přednost tomu, kdyby ta holka svého prince odkráglovala - a pak šla vyspat se s jeho lesbickou ségrou nebo vyvraždit celou tu pohádkovou říši.

Také dialogy nadchnou svou bodrou drzostí. V dnešní době, kdy se naši pohlední politikové vyjadřují na sociálních sítích jako poslední kriminálníci, jsme si možná odvykli od takzvaných elit vyžadovat prvorepublikové dekorum, ale přesto přesto pevně doufám, že v žádné královské rodině (a ani v jejím okolí) se lidé nevyjadřují jako zastydlí puberťáci, alespoň ne na veřejnosti.

Jaksi bych čekal, ze své špinavé prádlo budou ti lidé přát za zavřenými dveřmi, aby příliš nezklamali velká očekávání lůzy.

Jako poslední jedovatou slinu dodávám, že autorka musela znát být placená od počtu stránek, protože celá ta nastavovaná kaše by se krásně vměstnala do polovičního svazku, aniž by kdokoliv utrpěl újmu na zdraví a příčetnosti.

Bývá mým dobrým zvykem doporučit způsobilejší alternativu pro aspirující čtenáře, proto mi dovolte zmínit čínskou online novelu The dreamer in the spring boudoir.

Pokud umíte anglicky, najdete zde věrohodný příběh o moderní čínské ženě, která se přenese časem do harému ve starověké Číně.

Marně budu doufat, že po přečtení tohoto fascinujícího kousku i český čtenář pochopí, že silná hrdinka nutně nemusí umět karate a mluvit sprostě jako dlaždič.

19.05.2024

Slabé, velmi slabé.

Nevím, jak moc ocenila chudáka Macbetha alžbětínská společnost, ale pokud jde o mou maličkost, starý (neříkám že dobrý) Will by měl být uložen do učebnic literatury a zmíněn jen okrajově, jako prvek, který ovlivnil světovou literaturu, aniž by kdo pořádně věděl proč.

Možná že fantastický výkon herců a nevídané divadelná efekty mohou zachránit Makbetha, stejně jako moderní americký film zachraňuje hvězdné obsazení a počítačová grafika, ale pokud máte tu smůlu jako já a čtete surový text, pak musí jít slušný stupeň indoktrinace, abyste byli spokojeni a uspokojeni.

A propos, v té souvislosti mne napadá kapitola z Jak jsem vyhrál válku Patricka Ryana, ve které snaživý poručík Goodbody servíruje nejhorší jablečňák v originálních sudech ušlechtilého italského vína.

Člověk by skoro věřil, že i zdejší hodnocení je následkem projímadla podávaného pod světoznámou značkou.

Hle, Shakespeare a hra, kterou nesmíme jmenovat! Záruka kvality! Když dám pět hvězd, vstoupím do zdejšího Klubu intelektuálů.

Maně mne napadá, zda moderní čtenářka, která lajkuje Padesát odstínů šedi a Stmívání, nemá nakonec pravdu. Alespoň nepředstírá něco, čím není.

Abych vám vysvětlil zdejší hodnocení, představuji vám ideálního kandidáta:

Padesát odstínů šedi miluje proto, že se mu líbí.

Deníky Alana Rickmana proto, že na obálce stojí jméno celebrity.

Makbetha proto, že Shakespeare je zkrátka Shakespeare.

22.12.2023

Nedočteno, ale to neznamená, že jde o špatný počin. Naopak, šlo by o vynikající a zásadní dílo, kdyby ho ovšem napsal někdo jiný.

Téma je nadčasové, blízké každému, kdo se zajímá o stochastické systémy. Ehm, pro méně matematicky zdatné, myslete na teorii chaosu. Ta je dost zpopularizovaná, aby jí rozuměl i divák, odchovaný Teorií velkého třesku.

Pan Tenner dlouze a dlouze (a bohužel nezáživně) objevuje fakt, že když jde o složité systémy, nejsme schopní nejen předvídat jejich budoucí vývoj, ale i ovlivňovat je kýženým směrem.

Něco se vždycky zvrtne. Proto se také kniha odkazuje na Murphyho zákony.

Vy si například můžete myslet, že meteorologové mají z ostudy kabát pokaždé, když zaprší, zatímco oni předpovídají slunečno - a vice versa. Bohužel nechápete, že na klimatické modely je naše výpočetní technika krátká.

Tolik k předpovídání, cizím slovem k predikci.

Dále, dovolte mi vzpomenout kobry. V dobrém úmyslu, indická vláda vyhlásila odměnu za zabití kobry. Počet hadů se sníží, mysleli si, budeme tak mít více neuštknutých Indů. Jenomže podnikaví místní, v pochopitelné touze zbohatnout, začali kobry chovat a nosit jejich hlavy, aby získali odměnu. Jakmile byli odhaleni, vláda odměnu zrušila a oni vypustili kobry do volné přírody. Počet kober se tedy zvýšil.

Ergo, zásah do složitého (komplexního) systému nepřináší žádoucí výsledky.

Pokud jste dočetli až sem, názorně jsem vám ilustroval, co v knize chybí: snadno pochopitelné příklady, které vám umožní se orientovat v páně Tennerově abstraktním a těžkopádném stylu.

Ne snad, že by pan Tenner neodkazoval na skutečné události. Dělá to ale způsobem nešťastným, podobně jako učitel na střední škole, který si lže do kapsy, že žáci dokonale pochopili a zpracovali, co do nich vtloukali na základní škole.

Pan Tenner možná předpokládá, že jeho čtenář není blbec. To je tak odvážný předpoklad, že se nemohl než vymstít. Viz zdejší hodnocení.

Chcete-li se ale povzdělat v oboru, nezapomínejte na našince, tedy na Radka Pelánka a jeho Modelování a simulace komplexních systémů. Kniha je k dispozici zdarma ke stažení a v její první části se budete orientovat i bez znalostí vyšší matematiky.

15.09.2023

Když jsem si po třiceti letech četl Volákovu knížku, uvědomil jsem si, kam jsme se jako společnost posunuli.

Představte si časy, ve kterých staré zvyky a tradice nebyly symbolem zaostalosti.

Představte si časy, ve kterých lidé ještě věřili, že mají světlou budoucnost.

Představte si časy, kde hlavní hrdinové nebyli supermany, ale mládeží se zájmem o vědu.

Představte si ty časy, kdy dobrodužství nebylo synonymem pro bezduché zabíjení nalevo napravo.

Představte si časy, kdy i muslimé byli považováni za lidi, a ne za podřadnou rasu, kterou je třeba vybombardovat.

Představte si ty časy, nebo si přečtěte Tajemství Uzun-Guru.

Nebudete litovat v každém případě.

16.07.2023

Toto je opravdu špatná kniha. Vysvětlení jsou zdlouhavá a úmorná, navíc dost podivně podaná, téměř jako pro blbečky. Což vzhledem k tomu, že se autor tváří jako by si myslel, že čtenář může znát C, působí zvláštně.

Knihu jsem si koupil, protože jsem měl dojem, že Mistrovství v C++ je souhrn určený pro zkušené programátory.

Upřímně řečeno, jako takového mne zklamala, a velice pochybuji, že skutečný začátečník vydrží tak dlouho. Doporučuji se poohlédnout jinde. Začátečníci spíš ocení C++ bez předchozích znalostí od Jeffa Kenta.

28.08.2020

Víte, literární svět Warhammeru byl pro mne překvapením. Na rozdíl od Hvězdných válek, Warcraftů a jiných světů, které prodávají svou značku na obálkách připitomělých škvárů, Warhammer, alespoň u nás, zahájil své série neuvěřitelně dobře. Genevieva Nemrtvá, Gotrek a Felix, a myslím že několik dalších, stály za pozornost - proto také mé vysoké hodnocení.

Jenomže pak přišlo drama. Místo W. Kinga nám Warhammer naservíroval N. Longa a já nevěřil svým ubohým očím. Dejme tomu, že bych překousnul, že Long neumí psát, ale to, co provedl s Felixem a Gotrekem, kteří se zjevně neměli jak bránit, zachází za všechny přijatelné meze. Ještě teď mám osypky.

Pak se žezla ujal jistý C. Dunn, ale ten se plácá na stejném dně, kde před ním přistál i N. Long, takže nic. Kéž je oba zmutuje chaotit!

Naprosto jedinečná kniha. Kvůli ní jsem vystudoval chemii. Doporučuji pro vaše děti.

27.01.2020

Co si matně vzpomínám, nijak mne ta "naturalistická" próza nenadchla. Podobný druh literatury mi přijde laciný, takový kýč pro intelektuály.

27.01.2020

Začátek konce. Zde někde končí Anita nadpřirozená detektivka a začíná nadpřirozené porno. Pokud máte dojem, že je se sérií něco špatně, pak vězte, že kromě dílu s názvem Obsidiánový motýl, kde zaplaťpánbůh chybí Anitin harém, nemůžete čekat nic než utrpení a skřípění zubů. Těch svých!

22.01.2020

Taková slabší Fan Vavřincová; romance ve stylu první republiky, alespoň z pohledu našince. Ti, co mají rádi pokulhávající humor P.G. Wodehouse, si přijdou na své. Je to zkrátka takové neobratné, tlačené násilně správným směrem. Osobně dávám přednost jiným humoristům, nebo zkrátka jsem čekal víc.

22.07.2019

Upřímně řečeno, nejslabší díl série, alespoň té, co vyšla v češtině. Existují myslím ještě další tři díly, ale ty nikdy nedosáhly úspěchu prvních čtyř, nejspíš proto, že v nich nevystupuje chudák Nicolas.
Pokud mluvím o nejslabším díle, pak nepočítám finále, strhující a naprosto ...

No nic, přečtěte si čtvrtý díl sami až do konce. Rozhodně budete překvapení.

19.07.2019