Hanka_Bohmova komentáře u knih

Nechápu, že mi tahle Greenova kniha tak dlouho unikala. Bolest svědčící o tom, že co bylo ztraceno, je přes veškeré relativizování skutečně postrádáno, a mělo tedy význam. Pevnůstky budované ze vznešených argumentů, podvádění sebe sama. Snaha léčit své ztráty druhým člověkem, "použít" jej v tom nejhorším slova smyslu.
Tři kratičké úryvky:

"Venku někdo volá. Myslel jsem jednu chvíli, že volá mě... Ale člověku se vždycky zdá, že slyší vlastní jméno, bez ohledu na to, co kdo skutečně volá. Stačí jedna slabika a je to totéž. My jsme přece takoví egoisté."

"Nemám k vám o nic menší odpor než vy ke mně, Querry, ale přesto vás proslavím. Člověče, já vám nadělám takové slávy, že vám tady u řeky ještě postaví pomník. V nejnevkusnějším stylu, znáte to, že jo, ale nebudete tomu moct zabránit, protože bude po vás a budete pod drnem - vy, pěkně na kolenou, kolem dokola ti vaši zasraní malomocní, a vy je učíte, jak se modlit k bohu, na kterého nevěříte, a ptáci vám serou do vlasů."

Ve tmě rámusily žáby a ještě dlouho do noci, kdy už mu hostitel dávno popřál dobrou noc a odešel, zdálo se Querrymu, že kvákají Ryckerovy duté fráze: milost - svátost - povinnost - láska, láska, láska.

3 27.03.2016

Znepokojivá kázání, přesně do té míry, abych je "už a ještě" brala patřičně vážně. A víc raději ani muk, protože pod tuto větu předmluvy bych se ochotně podepsala:
"Jak se můžeme opovážit mluvit o chudobě, když to, co bychom my dnes pokládali za chudobu téměř hrdinskou, je pro miliony lidí normální každodenní a celoživotní skutečnost, ne-li přímo přepych!"

3 23.03.2016

Můj nejmilejší román od Dostojevského, nečetla jsem ho nyní poprvé a jistě ani naposled.

Nakolik žádoucí je svoboda, když moje schopnost ničit dalece přesahuje mou schopnost milovat? Když není zde na světě síly, ve mně či mimo mne, která by můj rozum přidržela v pravdě a mou vůli v lásce? Dali byste něčemu takovému inteligenci, prostředky a svobodu? Vydali byste tomu do rukou své milované? A přece... přece jsme vydáni sami sobě a jeden druhému.
Dělat "aspoň to, co dokážu" nestačí, zoufale to nestačí.
Existuje-li skutečné řešení, jistě musí být někde... úplně mimo definiční obor.

Úryvek (krácený) z rozhovoru starce s poněkud teatrální Lízinou matinkou:

"... Jak zase získat víru? Čím to jen dokázat, jak sama sebe přesvědčit? Stojím a vidím kolem sebe, že je to každému jedno, skoro každému, nikdo se o to teď nestará a jen já to nemohu snést. To je strašné, strašné!"
"To jistě. Ale dokázat se tu nedá nic, i když se přesvědčit můžete."
"Jak? Čím?"
"Zkušeností účinné lásky. Vynasnažte se účinně a neúnavně milovat své bližní. Podle toho, jak budete prospívat v lásce, budete se zároveň bezpečně přesvědčovat o jsoucnosti Boha a o nesmrtelnosti své duše. Dosáhnete-li pak v lásce k bližnímu úplného sebezapření, uvěříte bez pochybností a žádná pochybnost už vám nebude moci vniknout do duše. To je vyzkoušeno a je to jisté.
...
Lituji, že vám nemohu říci nic utěšlivějšího, neboť účinná láska je ve srovnání s blouznivou kruté a děsivé předsevzetí. Blouznivá láska si žádá brzkého činu, rychle provedeného před očima všech. Lidé skutečně někdy dají i život, jen když oběť netrvá dlouho a je rychle dokonána jako na jevišti, a aby se všichni dívali a tleskali. Kdežto účinná láska je práce a kázeň, pro leckoho snad i celá věda. Ale předpovídám, že právě ve chvíli, kdy s hrůzou uvidíte, že jste se přes všechnu snahu nejenom nepřiblížila k cíli, ale snad se od něho i vzdálila, právě v tu chvíli, to vám předpovídám, svého cíle dosáhnete a jasně poznáte divotvornou sílu Boha, jenž vás stále miloval a tajemně vás vedl."

14 22.03.2016

Dva úryvky, které i přes 30 let od uskutečnění rozhovoru zarezonovaly:

Jestliže je to žena, která na novou společnost a její hodnotový systém doplatila nejvíce, jsou to právě řeholnice, které byly ze všech žen postiženy nejhůře. Muž, i řeholník, si může přes známé problémy nalézt cestu z krize tím, že se vrhne do práce, čímž se pokusí znovuobjevit svoji roli v aktivitě. Co však má dělat žena, jejíž biologicky přirozené role jsou popírány a často dokonce zesměšňovány? Když její podivuhodná schopnost dávat lásku, pomoc, útěchu, teplo a solidárnost byla nahrazena ekonomizující a odborářskou mentalitou "činného života", těmito typicky mužskými starostmi? Co může dělat žena, když to, co je jí nejvlastnější, je zpochybňováno nebo prohlašováno za scestné?


Stále citelnější je strašné ochuzení, nastávající všude tam, kde je krása vykázána a vše se podřizuje výhradně "spotřebě". Zkušenost ukázala, že ustupování požadavku "srozumitelnosti pro všechny" jako jediné rozhodující kategorii neučinilo liturgii opravdu srozumitelnější a otevřenější, nýbrž pouze chudší. "Jednoduchá" liturgie neznamená chudou a lacinou liturgii. Existuje jednoduchost banality a existuje jednoduchost vyplývající z duchovního, kulturního a dějinného bohatství.

Napsané je to pěkně, ale mně se ti lidé prostě nelíbili.

2 09.03.2016

Jedna z nejoblíbenějších a nejužitečnějších knih mého středoškolského a vysokoškolského studia.

1 08.03.2016

Když jsem knihu četla posledně (což je dávno), připadala mi o něco vtipnější. Asi stárnu.
Anebo za to může ten příšerný překlad. Slabší povahy varuji - nečtěte dál, je-li vám život milý!

Nevím, kolik dostala zaplaceno Ivana Jachková za jazykovou korekturu (vydání z r. 2014), nedala bych jí nic. Soustavné chyby v psaní čárek okolo vět vložených - jen kolem strany 100 světlejší místečko, zřejmě dočasně zapomněla pseudopoučku "před spojkou 'a' nikdy čárku nepíšeme". Ono to při čtení ruší, nemyslete. A zápis přímé řeči v případě, že je uvozovací věta za přímou řečí - v celé knize obrácené pořadí uvozovky a čárky. Trpěla jsem jako zvíře, fakt.
Jen pohleďte na tu hrůzu:

„K snídani budeme potřebovat pánev“,(Harris namítl, že je těžko stravitelná, my jsme však prostě poznamenali, aby nebyl osel a Jiří pokračoval) „konev na čaj, kotlík a lihový vařič. Žádný petrolej“, řekl Jiří s významným pohledem, Harris a já jsme přisvědčili.

(kap. IV., 1. odstavec, str. 35 v mém vydání)
(Ta šílená kombinace uvozovky, čárky a závorky tam skutečně je!)

11 06.03.2016

Asi jsem to měla číst pomaleji. Jednu povídku denně a bylo by to na čtyři hvězdy. Takhle jsem byla ve 2/3 knihy už notně unavená.

05.03.2016

"Živ je Hospodin, před jehož tváří stojím."

Výborná kniha, úvahy, které jsem schopna bez problémů sledovat, Lewisův způsob psaní mi velmi vyhovuje. Nepřeberně námětů k reflexi vlastního života. Tisíckrát jsem si řekla - ano, to je i má zkušenost. Pro mě nádherná kapitola o přátelství. I závěrečná úvaha o křesťanské lásce mi připadá napsaná tak, že se (jak je Lewisovým zvykem - a proto ho mám tak ráda) nekřesťanovi může zdát... přinejmenším rozumná.

Malá ukázka :
Způsobem, jaký navrhuje sv. Augustin, žalu neunikneme. Ani žádným jiným. Není tu žádná bezpečná investice. Milujeme-li, jsme zranitelní. Milujte cokoli, a vaše srdce se bude určitě trápit a nejspíš bude zlomeno. Chcete-li si být jisti tím, že si je zachováte nedotčené, nesmíte je dát nikomu, dokonce ani zvířeti. Pečlivě si své srdce obalte koníčky a drobnými požitky. Vyhněte se všem závazkům. Bezpečně je uzamkněte v klenotnici nebo v rakvi svého sobectví. Ale v té klenotnici - bezpečné, temné, nehybné, bez přístupu vzduchu - se změní. Nebude zlomeno; stane se nezlomitelným, neproniknutelným, nevykoupitelným. Alternativou tragédie, nebo přinejmenším toho, že budete tragédii riskovat, je zatracení. Jediným místem mimo Nebe, kde můžete být dokonale bezpečni před všemi nebezpečími a zmatky lásky, je peklo.

5 03.03.2016

Úžasná báseň - krásná formou i obsahem. Provází mě už dlouho, akcenty se mění, posledních pár let by to bylo určitě:
"and yet don't look too good, nor talk too wise"

4 01.03.2016

Opravdu, jak píše níže Dusty - není tam nic víc než popisy krajiny a mezilidské vztahy! :o) Mně to ale bohatě stačí.

4 28.02.2016

Kdo zná více Terezčiny texty a literaturu jimi se zabývající, pro toho to možná bude sté opakování téhož. Ale ve formě přednášek z duchovních cvičení, zaměřených na praxi duchovního života, nejde JENOM o sté opakování téhož a pár cenných impulsů jsem si odnesla.

1 27.02.2016

Četla jsem s mírnými obavami. Byla by to vskutku nezáviděníhodná situace, zjistit po 20 letech vztahu, 11 letech manželství, že jsem si vybrala ale úplně špatně! :o))
Dost vtípků. Je to kniha užitečná, připomněla leccos pozapomenutého (neustále se mi vybavovaly naše dlouhé a důkladné předmanželské přípravy v jedné křesťanské rodině), utvrdila v mnohém již praktikovaném, i nějakou tu prospěšnou novinku jsem pro sebe našla. A samozřejmě humor - dá se z toho s úspěchem předčítat partnerovi (ne vše a ne každému).
Třešnička na dortu - se zadostiučiněním jsem si přečetla, že některé aspekty našeho manželství, okolím považované za mírně nestandardní, jsou podle autora vysoce funkční pro zachování pohodového vztahu. Až zas někdo bude kroutit hlavou, pošlu ho do zeleně.

9 26.02.2016

Básně Emily Dickinson mám ráda pro jejich životnost, energii a autenticitu.

1 25.02.2016

Mohlo mi být snad sedmnáct. Konverze ke křesťanství v plném proudu, přesněji řečeno má vědomá odpověď na ni. A můj milý a milovaný, nepříliš přesvědčený agnostik, mi nabídne ke čtení takovou knihu! Dalo se vůbec vybrat něco lepšího?

Vzala jsem si knihu. I jeho, o něco později :o)

"Přinášíme lásku."

Zvládám číst, i když zrovna nejsem zamilovaná (reakce na Lady_Ef níže). "Snad je možno i bez lásky žít; však umírat bez ní, to je zoufalství."

Lásko,
kterou vdechujem a jíme,
zklamání,
o kterém všichni sníme,
lásko,
která potkáváš nás všady,
nic
a všechno dohromady.

7 22.02.2016

Bradbury umí malovat obrazy a vytvářet atmosféru, má cit pro domov a dětství a touhy srdce, všechno tohle v Marťanské kronice je a je to krásné.
A já se nemůžu dočkat, až si znovu přečtu Pampeliškové víno.

7 21.02.2016

Kdysi jsem ji - zaujata názvem - vzala mamince z knihovny a doslova mě přikovala k židli. Taková hloubka, nemohla jsem se odtrhnout. Nyní, o dost starší a o trochu vnímavější, prožila jsem opět hluboké setkání... setkání s člověkem.

5 21.02.2016

Opakovaně se k ní vracím, je to čtení užitečné pro celý život. Poprvé jsem ji četla velmi mladá - mám v ní věnování od svého snoubence :o) Obsahuje nádherné texty o stáří a smrti, dnes ještě mnohem aktuálnější než v době vzniku.

Úryvek pro inspiraci:
"Kdykoli se člověk dostane do pokušení polevit v sebekázni nebo se prohřešit proti morálním normám - využít svobody, kterou mu poskytuje jeho vysoký věk, aby si dovolil věci, které by zasluhovaly pokárání -, tehdy si musí říci, že si tím připravuje stav, v němž zpustne a který ho v posledních letech jeho života znetvoří."

3 15.02.2016