hanča34 komentáře u knih
Přes všechny historické nepřesnosti se mi kniha líbila. Už jsem některé knížky od autorky četla a spokojenost.
Přiznám se, že asi do poloviny knihy jsem přemýšlela jestli ji nemám odložit (čtu vždy více knih souběžně), ale nakonec jsem vytrvala. Druhá polovina měla větší spád a docela se mi líbila. Chtěla jsem se také dát do pečení makronek, ale po přečtení receptu jsem to trochu odložila. Upekla jsem na velikonoce osvědčené linecké a úlky.
Kniha mě velmi pobavila i zaujala, především ve světle faktu, že autor se stal v roce 2010 primátorem Reykjavíku a navíc velmi úspěšným.Přitom v době jeho dětství (70.léta) ho spousta psychiatrických ústavů hodnotila nejen jako problémové dítě, ale i mentálně zaostalé. Byl prostě jiný než ostatní děti, měl svůj vlastní svět. Ráda bych si přečetla i jeho knihu o tom jak se stal starostou.
Politiku jsem přeskakovala a zbytek přečetla, Grisham je dobrý standard
Moje druhá kniha od této autorky a nezklamala. Krásný příběh, i když jsem tušila, že happy end se konat nebude. Příběh mě dokázal vtáhnout tak jako některé knihy Sparkse.
Připojuji se k niknikitě, knížka je optimistická, nijak náročná. Ale optimismu je nám nanejvýš třeba v této rozdivočelé době. Dobře se mi to četlo, i když jsem taky spoustu věcí správně předvídala. Ale to se mi děje i v životě.
Pan Mahler mně opravdu nezklamal, kniha vypráví o čestném a přímém člověku, kterým on bezesporu je. Hlavně jsem se dozvěděla o vzniku některých knih, které už jsem od něj přečetla, např. o A.Dvořákovi nebo W.A.Mozartovi a Gustavu Mahlerovi. Toužím si přečíst hlavně Katedrálu, Nokturno a další.
Konec už jsem stěží dočetla, myslím, že mi Stephen Clarke stačí. Na vtipné příběhy Petera Mayleho to nemá. Raději se vrátím do Provence. Podařil se mi husarský kousek a v jednom pražském antikvariátu na mně čekal Rok v Provence!
Sice jsem knihu přečetla, ale moje krevní skupina to není, takže knihy od C.D.Payne asi ne.
Opět výborný Kosatík, s maximální snahou o pravdivost příběhu naší operní zpěvačky, bohužel hodně zapomenuté. Stejnou měrou jak obdivuji ji, skláním se před statečností a postoji jejího muže,Jiřího Daubka. Život v zahraničí byl pro něho mnohem těžší než pro ni. Byl to pravý český aristokrat, ani ne tak titulem jako způsobem života.
Myslím, že to byla poslední kniha od Monyové, kterou jsem přečetla. V této byly zcela zřetelné prvky autobiografie a prognóza vlastní smrti.
No, komentář k přečtené knize není přesný, protože jsem ji nedočetla. Z knih od Mayleho se mi zdála nejslabší.
Z Mayleho jsem rovnýma nohama skočila do Stephena Clarka a taky mě to pobavilo. Ale přece jen Mayle je jen jeden.
Pohodička, současně jsem zjistila, že i kniha Smetánka z Provence má stejný obsah. Takže 2 jedním přečtením.
Po první povídce jsem zjistila, že to není kniha pro mně. Tak asi Eduard Martin nee.
Volné pokračování Podfuku jako víno. Opět dobré, vtipné, lehké čtení.
Opět dobrý Peter Mayle. Děsím se, až dočtu všechny jeho knihy, tak rychle asi nepíše.