hanak_v_exilu komentáře u knih

Rád bych napsal, že je kniha vhodná pro sluníčkáře i xenofoby a rasisty. Respektive přečíst si ji pochopitelně mohou. Za pravdu jim však nedá, ne úplně. Souznit s ní budou především skeptičí cynici a nestranní pozorovatelé. Líbí se mi postřehy autora a jeho schopnost bez příkras pojmenovat nepříjemné věci a vyslovovat zjevné pravdy. Odpovědi bohužel nenabízí ani on. Takhle zpráva o zemi jenž sama sebe dostala do pasti, ovšem za přečtení stojí. Němci sice vyznávají heslo "pořádek je půl života", přesto Výmarská republika po sérii zklamání legitimitu ztratila. Pokud se to německé vládě stane znovu, rád bych to věděl předem.

7 04.09.2018

Rozečetl jsem to třikrát a pokaždé skončil před půlkou prvního dílu. Solženicyn své stěžejní dílo pojal ve velkém stylu. Na stovkách stran líčí osudy tisíců lidí a složitou mašinérii státního pronásledování, politických procesů a poprav. Po přečtení jedné stránky jsem však zapomněl co bylo na předchozí, protože záplava faktů nemá žádnou strukturu. Souostroví Gulag uznávám jako neocenitelnou výpověď očitého svědka. Sedmdesátá léta jsou ovšem dávno pryč a od té doby vyšlo dost skvělých knih o Sovětském systému táborů. Možná nedosahují této komplexity, zato jsou mnohem čtivější. Pokud nutně chcete přečíst něco od Solženicyna, zkuste Jeden den Ivana Děnisoviče.

7 29.03.2018

Existuje jednoduchá poučka. Pokud si chci přečíst knihu o kontroverzním tématu, je dobré si vybrat buď renomovaného a objektivního autora, nebo sáhnout po knize z doby, kdy téma budilo daleko menší vášně. Dějiny Ruska od Václava Vebera splňují obě podmínky. Z celé řady Lidových novin patří k těm lepším publikacím. A když počítám jen původně české práce, je z těch mnou čtených asi nejlepší.

7 02.02.2018

Ruku na srdce, kdyby tohle napsal Jaroslav Foglar, tak půjde o jeho nejslabší knihu. Pokud nikde, tak tady je jasně vidět jak skvělý to byl spisovatel a jak nenuceně vyprávěl své strhující příběhy. Jaroslav Velinský se snažil co mohl, ovšem vyšlo to naprázdno. Zhusta si pomáhal odkazy na Foglarovy knížky, přesto marně. Dokonce mě tím mírně znechutil, protože v první půli knihy snad není odstavec, do kterého by nenarouboval událost ze života Rychlých šípů. Jednak tím zpomaloval tempo, a také tím mlčky přiznával, že by bez Foglarovy trilogie kniha zapadla hluboko do podprůměru. Nijak se jí ovšem neodvděčil. Popřel téměř vše co v ní bylo napsáno a děj zavedl úplně jinam. Konec se do Jestřábových knížek vůbec nehodí. Když se řekne foglarovka, tak se mi rozhodně nevybaví dospělý pragmatismus a feminismus.

7 29.03.2017

Atlas Shrugged, dystopický filosofický epos od Ayn Rand je prý v USA druhá nejvlivnější kniha po Bibli. Ideově patří do objektivismu, liberalismu a individualismu. Autorka je přesvědčenou kapitalistkou, bytostně věří v minimální stát, pasivní lidské svobody, v právo člověka být úspěšný a nezávislý. Odmítá socialismus jako cestu vedoucí k utlumení lidské podnikavosti a k destrukci rozumu. Odmítá náboženství, v němž vidí protiklad rozumu. U nás je román prakticky neznámý. Začátek jsem si půjčil ze svého komentáře k filmové adaptaci. Knižní předloha je krapet odlišnější, ovšem nijak výrazně. Na to jak svobodomyslná prý autorka je, až podezřele urputně odmítá jakékoliv odchýlení od svého světonázoru. Postavy buď vyznávají stejnou ideologii jako ona, a v tom případě nemají žádnou chybu, nebo jsou ztělesněním zla. Tečka. Jsem zvyklý na naivní černobílost foglarovek, ale tohle bylo moc i na mě. Beletristicky jde tedy o lepší průměr, respektive by šlo, kdyby příběh nezabíral úmorných 1000 a něco stran. Ideologická rovina je znatelně kvalitnější a to je důvod, proč je kniha v zámoří tak populární. Jakkoliv s ní s mírnými a občas většími výhradami můžu souhlasit, styl psaní a zejména nekompromisnost Ayn Rand mě chvílemi stavěl do názorové opozice. Ve výsledku na mě kniha působila úplně opačně než autorka zamýšlela. Nesnáším rčení "pravda je někde uprostřed", ale v tomhle případě musím říci, že svět není ani omylem takhle jasně nalinkovaný.

7 27.03.2017

Československá předrevoluční sci-fi mi až na malé výjimky nesedí. Možná jsem měl jen smůlu, ale kam jsem šáhl, tam jsem viděl fraškovité povídání plné šílených situací popsaných expresivním jazykem. V zásadě to platí i pro Měsíc mého života, jenže příběh Kuby Nedomého je tak čtivý a okolní svět tak plasticky vykreslený, že mě nakonec vtáhl. Místo abych po dočtení knížku poslal dál, tak začínám shánět další díly. Jestli chcete vidět, jak by to vypadalo, kdyby se Josef Nesvadba pokoušel psát kulhánkovinu, tak se taky zkuste začíst.

6 25.03.2024

Líbilo se mi s jakou dovedností autor načrtl svět budoucnosti, jen aby do něho elegantně narouboval námořní bitvy vedené v tradičním stylu. Je vidět že je má František Novotný v krvi, takže i když hází technické termíny, nezpomaluje tím tempo a neředí napětí. Kam se na něho hrabe Jan Kotouč se svou sérií Nad Českými zeměmi slunce nezapadá. Zbytek textu takovou údernost nemá, ale nikdo po něm nemůže chtít, aby se v pěchotních pasážích vyrovnal laťce nastavené Robertem Fabianem, a v cynismu soupeřil s Leošem Kyšou. Z toho chytlavě vymyšleného světa bych si rád přečetl něco víc. V celkovém obrazu může být fantaskní, ale v jednotlivostech je až nepříjemně pravděpodobný.

6 25.08.2023

Ani nevím proč jsem čekal, že bude Nero Wolf podobný detektivům z noirových kriminálek. Drsný typ co nejde pro ránu daleko, s flaškou jako neodbytným společníkem. Muž v jehož životě se hromadí problémy a pochybné ženštiny. Jenže on je to detektiv s vynikající pověstí, spoléhající především na logiku a dedukci. Při povrchním seznámení mi připomněl (slavnějšího) kolegu Sherlocka Holmese. Kniha zdařile evokuje kriminální romány přelomu 19. a 20. století. Jazykem, charakteristickou zdvořilostí i pečlivě vystavěnými charaktery. Jen prostředí a společnost se mezitím proměnili, takže případ je ryze dobový - a kupodivu i ve 21. století stále aktuální.

6 08.06.2022

Ben Shapiro je člověk proti kterému protestují lidé s transparenty s nápisy "svoboda projevu je násilí" a některým mrazí z toho, že ještě nebyl definitivně umlčen. Jeho kniha se skládá z náhledu do dějin filosofie, lehce okořeněného politologií a etikou. Značná část obsahu je věnována vysvětlení, proč se Amerika ocitla ve stavu hluboké rozpolcenosti. Zvláštní pozornost je věnována staleté snaze vymezit se proti individualismu a křesťanství, a přijít s životaschopnými alternativami. Závěr poté nabízí čtyři jednoduché body, které - očištěné o náboženský rozměr, působí dostatečně univerzálně a nekonfliktně, aby je mohl přijmout téměř každý. Život má účel, Můžeš si vybrat svůj osud, Buď hrdým členem svého společenství, Nejsme nepřátelé. Kniha je argumentačně ucelená, ale obávám se, že je vhodná toliko pro Američany. Evropská zkušenost je jiná a východoevropská ještě o kus vzdálenější.

6 30.12.2021

S touhle sérií je to jednoduché. Čím vyšší číslovka, tím vyšší kvalita. Zároveň platí, že každý díl je delší než ten předchozí. Autor postupně vypiloval svůj literární styl a některé slovní obraty mě vyloženě fascinovaly. Neméně jsem žasl nad vynalézavostí lidí. Infekční štafeta je šílený vynález, ovšem asi nezbytný.

6 11.11.2021

Není divu že se děj filmu a knihy liší. Rambo je v předloze téměř záporná postava a šerif naopak téměř kladná. Sylvester Stallone se nechtěl zaškatulkovat jako bezcitný vraždící stroj, a nechal si scénář přepracovat do komornější, psychologičtější a méně krvavé verze příběhu. Kdybych je měl porovnat, vyzdvihl bych oba. Knihu pro nekompromisní děj, film pro určitý přesah, v předloze sotva naznačený.

6 02.11.2021

Celou první čtvrtinu knihy jsem v sobě živil naději, že Ludvík Souček napsal modernizovanou a obohacenou verzi Vernovy Cesty do středu Země. Autor ovšem stočil sled událostí jiným směrem a narouboval do děje své pavědecké teorie - v ucelené podobně představené v pozdější knize Tušení stínu. Co neobstálo ve vážně míněné práci, to se v beletrii pochopitelně snese, takže výsledný dojem není špatný. Přesto platí, že první polovina vyprávění je čtivější než ta druhá.

6 10.09.2021

Svého času jsem tuhle sbírku hororových povídek považoval za silnější průměr, ale postupně se vyšplhala téměř na absolutní vrchol. Není dokonalá, to ne. Ale je vyvážená a neuvěřitelně děsivá. Čas od času si tu knížku se znepokojivou obálkou vezmu, otevřu ji na libovolné stránce a začtu se. Málokdy ji nepřečtu úplně celou.

6 23.01.2021

Isaac Asimov umí napsat i složité věci tak, že vypadají zdánlivě velice jednoduše. V Konci věčnosti je jeho talent snad až na škodu, protože příběh vyznívá mnohem plytčeji a banálněji, než by se slušelo. P.K. Dick by z námětu napsal zamotaný paranoidní thriller, Stanislaw Lem pak hlubokou sociologickou studii. Isaac Asimov přišel s příjemně odpočinkovým románem s lehce předvídatelným dějem a skvěle promyšleným prostředím.

6 12.09.2020

Slabší Stephen King. Příběh měl slušný nástup a nějakou dobu jsem doufal, že ho autor stočí směrem k hororové detektivce. Rozjel několik slibných linek, ale postupně se v ději začaly hromadit duševní rozbory a převážila politická linie. Někomu by konec mohl evokovat situaci před letošními americkými prezidentskými volbami, a ti otrlejší by snad mohli s Johnem Smithsem souhlasit. V tom případě bych jim doporučil návštěvu psychiatra. Jeho rozhodnutí, jakkoliv by se mohlo zdát logické, není přesvědčivě obhájené, a postava hlavního hrdiny není dost důvěryhodná, abych mu jeho jednání apriori schvaloval. Popravdě mi připadal jako člověk podléhající rychlým soudům a tak trochu fanatik.

6 01.09.2020

Skvělé, dokonce vynikající, ale krátké. Každý příběh by si zasloužil podrobnější rozpracování a bohatší detaily. Zvlášť to zamrzí při pohledu na útlost knihy a její velikost, respektive malost. 250 korun není adekvátní cena, ale koupě pochopitelně nelituji. Chápu ji jako specifickou formu podpory autora a dostal jsem za ni špičkovou kvalitu.

6 28.04.2020

Čtivá, přehledná a na probírané téma překvapivě názorná kniha. Autor se snaží dokázat smysl jednoho druhu války - tedy toho vedoucího k budování centralizovaných států. Jeho argumentace je logická a vnitřně konzistentní, ovšem i z důvodu komplexnosti problému nutně zjednodušená. V zásadě má pravdu. Moderní civilizace je mnohem méně násilná, než zdánlivě idylické primitivní společnosti a válka je jednou z cest, jak tohoto stavu dosáhnout. Poslední kapitola mi přišla nejslabší z celé knihy. Nastíněný vývoj se dnes možná zdá pravděpodobný, ovšem dokázat se nedá a do tématu produktivní války se nehodí.

6 03.09.2019

Tajemná Řásnovka je netypická foglarovka, protože je téměř výhradně zasazená do města. Mnozí si vzpomenou na Stínadla, ale ty byly prezentovány jako strašidelný hrad plný nebezpečí a tajemství, do něhož se chodí v podvečer a vrací se za hluboké tmy. Řásnovka je klasická rušná čtvrť, možná trochu specifická, ovšem nijak výjimečná. Dobrodružství které se v ní odehrává ovšem výjimečné je. Asi nebudu sám koho kniha tak pohltila, že si navrhl svůj vlatní Fan-Tan. Můj bohužel zůstal jen v amatérské verzi. Přesto budu mít tuhle knihu, kterou mám nesmazatelně spojenou s vůní sladkého popcornu, vždy zařazenou mezi těmi nejlepšími, které Jaroslav Foglar napsal.

6 14.08.2019

Všechny jejich lži, aneb jak liberál přichází o iluze. Amerika je země, kterou zdánlivě všichni dobře známe díky nekonečné řadě seriálů, filmů a knih. Ovšem v tom lepším případě vnímáme jen její představu o sobě samé, v tom horším představu kterou si někdo vymyslel, aby ji následně prodal divákům. Tenenbomova reportáž je pravdě určitě blíže, ovšem jak blízko, to si netroufám posoudit. Pokud dost blízko, tak mají USA obrovský problém, protože tamní praxe začíná připomínat normalizační Československo, v němž se sice všichni hlasitě ujišťovali o víře v ideály komunismu, ale v soukromí si každý myslel svoje, a snažil se hlavně nevyčnívat. Platí ještě že Amerika je "land of the free and home of the brave"?

6 01.04.2019

Komentář obsahuje spoilery. Možná jsem knížku špatně pochopil, ale zdá se mi, že děj popírá svou vnitřní logiku. Autor po dlouhém přemýšlení dospěl k tezi, že z hlubin minulosti nepřežije do přitomnosti žádná smysluplná zpráva. A přece se dá dnešní realita ovlivnit, aniž by bylo vysvětleno jak. Logický výsledek úspěšné mise by bylo přesunuté ložisko ropy, logický výsledek zpackané mise by bylo pár zaprášených artefaktů. Lidské dějiny by měly proběhnout víceméně stejně, protože impulzy k jejich změně zmizely zapomenuty v dávnověku. Když se oprostím od výtek k ději, tak mi zůstane lehce naprůměrné dobrodružství se zajímavým námětem, nevyužitým potenciálem a nedomyšleným závěrem.

6 11.03.2019