hanak_v_exilu komentáře u knih

Je těžké k téhle knize přistupovat nezaujatě a s odstupem. Pokud ji hodnotím jako filosofický traktát, je to brak. Z hlediska memoárů jde o výrazně podprůměrné dílo. Pokud ji posuzuji jako příručku nacismu, stěží obstojí. Nacismus nedisponoval ucelenou myšlenkovou školou. Neměl žádný ideál za nímž by směřoval, ani filosofii kterou by vyznával. Nacismus byla slepá víra, že má Hitler ve všem pravdu. Jakákoliv dříve prosazovaná myšlenka mohla být později bez mrknutí oka opuštěna jako nepřijatelná. Záleželo jen rozmaru autora. Zapomeňte na Kapitál, ten se dá číst alespoň jako vhled do problematiky komunismu. Tohle je jen kuriozita doplňující studium Druhé světové války.

8 15.01.2017

Teorie krajní meze zakazovala sovětským spisovatelům rozvíjet příliš futuristická témata, ale Ivan Antonovič Jefremov měl proti ní zřejmě imunitu. Psal o dobrodružstvích mnohokrát propíraných v americké sci-fi zlatého věku, jen v reáliích mu vlastních. Proto je Mlhovina v Andromedě tak unikátní. Snoubí dobrodružnou space operu a naivní idealistickou vizi komunistické utopie, rozšířenou po celé Mléčné dráze. Kniha je bohužel trochu nevyvážená, protože pasáže odehrávající se ve vesmíru jsou mnohem zajímavější a napínavější, než cokoliv co se stalo na Zemi. Atmosféra a jedinečnost ovšem všechny nedostatky přebíjí.

Antologií českých sci-fi a fantasy povídek se v poslední době vydává snad až nezdravě moc. Občas jsou tématicky spřízněné, občas je spojuje jméno autora. Tuhle povídkovou sbírku definuje město, respektive jeho uklidňující domáckost a zároveň prchavě vnímaná hrozivost.

70 % Česká mlátička - chytrá a atmosférická pocta Lovecraftovi, doplněná o malou dějepisnou vsuvku.
50 % Poslední brána - zařazení do sbírky moc nechápu, protože tady hraje město jen okrajovou úlohu. Pointa asi měla být drtivá, jenže to by musela být méně předvídatelná.
60 % Zavařovačky - tady je propojení s tématem města ještě volnější. Výlet do vzpomínek byl fajn, ale měl jsem náladu na něco úplně jiného.
90 % Vlčice - vynikající povídka která se otřela o historii, mytologii, detektivku i psychologické drama. Silnou pointu si budu pamatovat ještě dlouho.
90 % Dutý septagon - nápaditá a zábavná povídka, která by nikdy nemohla obstát jako něco vážně míněného, ale v téhle odlehčené formě funguje parádně.
70 % Rutina - variace na upírské příběhy, které škodí délka a chybějící závěr. Záporák je skvěle vymyšlený.
80 % Pan Twardowski - zaujal mě na tom námět a pár silných scén, ale nesedl mi styl vyprávění a autoro neustálé odbíhání k nedořešeným milostným dobrodružstvím hlavního hrdiny.
70 % Zakantum - oceňuji historické zasazení do Římské říše, ale zdálo se mi, že nepropojit příběh s jistou světoznámou událostí je zmařenou šancí na drtivější závěr.
40 % Luna ve spletitých uličkách - přiznám se že jsem děj moc nepochopil, a po čase jsem se o to přestal snažit. Od autorky jsem zatím nic nečetl a tímhle mě ke svým knížkám rozhodně nenalákala.
90 % Lamaris hoří - nezpochybnitelný vrchol knížky, který by si zasloužil rozpracovat minimálně na novelu. Tenhle svět má potenciál a povídka do něho zasazená má emoce, tajemství, drama i silné postavy. Dráždilo mě, že na pozadí vyprávěný příběh o mocné říši není dále rozpracovaný. Tady naopak autorka mou pozornost ke svým knihám přitáhla.
70 % Špatný den - připomnělo mi to povídku kterou dlouho hledám, protože jsem její název zapomněl. Tamta byla více akční a se silnějším závěrem, tahle je procítěnější a částečně zasazená do aktuálních událostí.
80 % Dno výkopu - zábavná hříčka která udělá radost Brňákům i Pražákům, i když každým z jiného důvodu. Líbila se mi dějová zacyklenost i sympatický přístup brát nepříjemné věci s humorem.
50 % Splnit si sen - literárně to není špatné, ale autorka si měla dát větší práci s popisem reálií, protože mi princip snového světa unikal, což se na zážitku určitě projevilo.
60 % Tyhle věci neexistujou - mně to připadá jako zmařená šance, protože se tady celou dobu schylovalo k odhalení strašného tajemství, aby nakonec všechno vyvanulo do ztracena. O zajímavém světě jsem se nic podstatného nedozvěděl a postavy pořádně nic neprožily.
80 % Pan Frýdek a slečna Místek - povídka je nápaditá, chytře hraje na nostalgii a zároveň není předvídatelná, ani ustřelená do mimóznosti. Rozuzlení jsem si představoval třaskavější, jenže to by se nehodilo k nastavené náladě.

7 09.05.2024

Z hodnocení to tak nevypadá, ale s knížkou jsem měl dva zásadní problémy. První polovina je tak chytlavě napsaná a obdařená takovou podmanivou letní atmosférou, že bych ocenil kdyby se autor na horor vykašlal, a rozepsal se o dalších prázdninových dobrodružstvích. Ta druhá polovina je tak drsná, krutá a přeplněná ohromujícím zlem, až jsem nevěřil, že by se tohle všechno mohlo stát v poklidném městečku, a nikdo kromě party dětí by si toho nevšiml. Samostatně jsou obě části knihy výborné, ale dohromady moc neladí. Stephen King si tenhle přechod pohlídal mnohem dovedněji.

7 21.10.2023

Mám rád alternativní historii - a ještě více kontrafaktuální historii, můj nejmilejší sci-fi žánr jsou dystopie a z dějin mám oblíbenou Druhou světovou válku. Hrozí tedy, že budu trochu nesoudný. Otčina si ovšem trochu toho nekritického nadšení zaslouží. Robert Harris vykreslil ponurou atmosférou totalitní říše násáklé všeobecným stihomanem, a vepsal do ní netradiční politickou detektivku. Udělal to tak dovedně, že příběh funguje v obou rovinách. Jako vzrušující pátrání po podstatě zločinu, i jako opatrné objevování ponuré reality Třetí říše.

7 16.10.2022

Z širší špičky autorových románů jde o ten slabší, což ovšem znamená, že je to pořád velice solidní řemeslo. Jules Verne si dával záležet na realističnosti svých příběhů. Na Měsíc se nedalo jen tak "odlevitovat", museli jste tam být vystřeleni. Nedalo se putovat Sluneční soustavou na kometě, aniž by všechno nebylo podepřeno výpočty. Příběh proto brzdí dlouhé odstavce suchopárných astrofyzikálních údajů. Což mi vadilo méně než fakt, že je jich většina špatně. Samotný akt přechodu na kometu navíc způsobuje, že je Verneova snaha o fyzikální věrnost až dojemně zbytečná.

7 16.08.2022

Borský napsal rozporuplnou knihu. Jím propagovaná biopolitika si mě moc nezískala. Představa postupného "stárnutí" kultury, nebo možná vhodněji étosu jednotlivých národů má mnoho mezer a úplně opomíjí vliv ekonomiky, ideologie a vnějšího či vnitřního tlaku. Názorným příkladem nedokonalosti biopolitiky je jeho analýza židů, které suverénně řadí mezi staré, čili úpadkové národy, neschopné kreativity, postrádající bojového ducha a vyznačující se malou kulturností. Realita je přesně opačná. IDF je pravděpodobně nejefektivnější armáda na planetě, Izrael proslul jako startupový národ a centrum inovací, a o obrovském vlivu židů na americkou, potažmo světovou kulturu asi nemusíme mluvit. Na druhou stranu musím Borskému přiznat, že projevil mimořádnou předvídavost, takže ve třicátých letech pojmenoval problémy, jimž čelíme teprve dnes. Nabízené řešení je ovšem tak radikální, že se k němu v Evropské Unii odhodlají možná jen v Polsku a v Maďarsku.

7 28.06.2022

Nic pro mě, protože stylem humoru mě to úplně minulo. Autor se pokusil naroubovat biblické příběhy do "moderní doby", což vzhledem k době vydání znamená zasazení mezi dvě světové války. Část vtipů je absurdních, část se otírá o černošské stereotypy, část stojí na vytváření charakterů se sklonem k hysterii. Biblické poselství se v tom pochopitelně úplně utopilo. Kniha je sice paradoxně přijímaná ateisty, ale aby si ji čtenář mohl vychutnat, musi Bibli alespoň povrchně znát. V opačném případě si z ní moc nevezme. Jediný prvek který jsem na knize opravdu ocenil, byly ilustrace Heleny Zmatlíkové.

7 15.11.2021

Možná jsem nečetl příliš pozorně, ale onu hloubavou sci-fi, ani brilantní detektivku jsem v knize neviděl. Strugackým přiznám, že Brouk v mraveništi je ucelenější, svižnější a plastičtější než předchozí Obydlený ostrov. Občas nakousne zajímavá témata a ke konci nabere atmosféry. Ovšem z plodného námětu šlo vymáčknout mnohem víc než pár vzrušujících úvah. Kapitoly z operace Mrtvý svět bych uvítal rozepsané minimálně na povídku.

7 07.08.2021

Před deseti lety - tedy v době vydání francouzského originálu, bych napsal že je to "podnětná a myšlenky vyvolávající kniha, možná místy příliš radikální". Po dekádě překotného vývoje už působí téměř zbytečně. Trend výměny (západo)evropského obyvatelstva je nezpochybnitelný pohledem statistiky a obtížně vyvratitelný z pohledu sociologie. Přesto stojí tato sbírka esejů za přečtení. Když už pro nic jiného, tak pro překrásný jazyk jímž je napsána. Připomněla mi prvorepublikové překlady klasických řeckých filosofických děl. Občas byla iluze tak silná, až jsem podlehl mylnému dojmu že čtu historickou knihu a konečná fáze Výměny je už dávno za námi. Naštěstí má Francie ještě čas, aby se jí vzepřela.

7 14.06.2021

Těžko hodnotitelná kniha. Během čtení jsem měl pocit, že se Schwarzenegger celou dobu vychloubá a přikrášluje realitu. Když jsem odstoupil pár kroků dozadu, tak jsem musel uznat, že jen střízlivě popisuje situaci, a občas se dokonce zbytečně omlouvá. A tak je to u něj se vším. Arnie se vzpírá škatukování, vzpírá se předsudkům a především boří předpoklady. I proto je jeho životopis pekelně čtivý a nepředvídatelný. Jestli o něm nevíte vůbec nic, budete nevěřícně kroutit hlavou. Jestli o něm víte alespoň něco, budete jí uznale pokyvovat.

7 16.01.2021

Od autora jsem přečetl Všechny jejich lži a Čau uprchlíci, takže jsem věděl do čeho jdu. O Němcích si ovšem myslím svoje a Amerika má dobře známé problémy, ale Británii jsem považoval za maják rozumu a etalon racionálního přístupu k životu. Tuvia Tenenbom mou představou pořádně otřásl. Martin Kovář je přesvědčený, že Spojené království nakonec najde správnou cestu a znovu bude platit, že Británie je příklad hodný následování. Ve světle tého knihy a několika událostí z posledních let tomu pomalu přestávám věřit.

7 18.12.2020

Antologie mají často problém v kolísavé kvalitě povídek. Četl jsem maximálně tucet sbírek u nichž to neplatí, a asi jen tři, v nichž není slabá ani jedna jediná. Tahle je jedna z nich. Robert A. Heinlein sestavil monumentální dílo, patřící k tomu nejlepšímu co napsal. A i k tomu nejlepšímu, co kdy bylo ve sci-fi napsáno.

7 09.10.2020

Samotná Nadace sice ohromila svět až o rok později, ale v době vydání této knihy se už devět let objevovala v Astounding Magazine v podobě krátkých povídek. Isaac Asimov měl tedy určitou představu, jak bude Oblázek na obloze na čtenáře působit. Dovedně skloubil exotické prostředí daleké budoucnosti s důvěrně známou planetou, a připravil čtenářům neobvyklý zážitek ambivalentního pocitu dvojí loajality. Závěrečná pasáž má skoro thrillerovou atmosféru.

7 09.10.2020

Univerzální nepodmíněný příjem je určitě věc stojící za zvážení, ale rozhodně ne v podobě, v jaké si ho autorka představuje. Jeho smyslem je totiž zpřehlednit a zlevnit sociální systém, eliminovat jeho excesy a motivovat lidi k sebezdokonalování. V představě autorky dostane peníze jen někdo, zaplatí to všichni a systém podmíněných dávek zůstane. Čili nejde o nic jiného, než o zvětšení státní podpory. Aby toho dosáhla, tak navrhuje vyšší daně, nové daně a financování na dluh. Čekal jsem debatu o problému, čekal jsem střet názorů, ale dostal jsem jen naivní představy a nekonečnou litanii na téma rasismus a bělošská privilegia.

7 21.08.2020

Vždycky mi vadily dvě věci. Že má SK Klapzubova jedenáctka strašně úzký kádr a že je vyprávění uspěchané. Vzestup bájného týmu se odehraje na několika málo stránkách a pak se děj jen plácá na místě. Kdyby Eduard Bass roztáhl začátek alespoň do poloviny knihy, zapojil do děje fanoušky a dal větší prostor soupeřům, nepůsobila by jeho kniha místy tak bezradně. Námět je to ovšem brilantní. Následující mluví za sebe. Rok vydání 1981, počet výtisků 50000, vydání dvacáté první.

I v době wikipedie a chytrých telefonů mají encyklopedie smysl. Konkurovat internetu objemem informací se ovšem nedá, takže kdo hledá suchý výpis faktů, musí se porozhlédnout jinde. Kdo hledá poctu oblíbenému a někdy trochu opovrhovanému žánru, tak je tu správně.

7 03.12.2019

Kronika zániku Evropy jsou dvě knihy. Původně jsem si myslel, že vyjdou samostatně, a byl by to logický krok. První kniha je politický komentář k aktuální situaci a k vývoji společnosti po Sametové revoluci. Autor v ní předává svůj světonázor, bohužel nepříliš obratně. Děj je šroubovaný, plný náhodných událostí, jež jsou rychle řešeny, aniž by konflikt opravdu propukl. Postavy jednají šablonovitě a jejich dialogy působí kostrbatě. Banální rozhovory se zvrhávají do zevrubných analýz na tři odstavce, nebo do téměř politologických disputací. Vondruškova touha okomentovat úplně všechny znaky ideologie aktivistického liberalismu škodí plynulosti děje a pohřbívá i ten chabý náznak živoucnosti postav. Navzdory tomu všemu se mi první část četla dobře. Druhá část je klasická dystopie. Atmosféra potemněla, postavy se zlidštily a děj je napínavější a ještě čtivější. I sem občas autor propašoval své názory, ale mnohem citlivěji. Jen díky druhé části se moje hodnocení vyšplhalo nad průměr. Někteří lidé mají dojem, že musí jim sympatické knihy vnutit lidem s opačným názorem. Těm kdo věří v multikulturalismus bych ale Kroniku zániku Evropy nedoporučil. Názory Vlastimila Vondrušky jsou nekompromisní a k jejich vyslechnutí je potřeba hodně tolerance.

7 11.11.2019

Při čtení jsem strávil poměrně dost času přemýšlením, jak vnímám odkaz Václava Havla. Když byl ještě naživu, měl jsem tendenci jeho názory a postoje spíše bránit. Když zemřel a část veřejnosti ho začala nekriticky obdivovat, upozorňoval jsem naopak na jeho chyby a špatné kroky. Havel byl bezesporu velkou osobností a člověkem který viděl hluboko do problémů světa kolem sebe. Ovšem jako politik byl poněkud rozpačitý. Nikdy nevyhrál žádné volby, nikdy nemusel o své politice vyjednávat, nikdy nemusel čelit opozici a nikdy nemusel nést politickou odpovědnost. Přes výsadní postavení a jistou nedotknutelnost, o níž se obyčejným politkům může jen zdát, nebyl nadstranickým prezidentem. Nereflektoval problémy obyčejných lidí, kterým dost možná ani nerozuměl, ale upnul se na vznešené, neprosaditelné vize. Svou popularitu tak vcelku promrhal. Po letech si říkám, že by možná byl šťastnější mimo politiku, protože jeho myšlenky, na jejichž rozpracování by měl i více času, by byly přijímány bez kontroverzí.

7 18.12.2018

V podstatě nemám co bych vytknul. Kniha je názorná, výstižná a stručná. Možná až moc stručná, takže slouží jen jako všeobecný úvod do problematiky. Obeznámenému čtenáři, nebo člověku s dostatečným rozhledem toho moc nabídnout nedokáže. V češtině toho ovšem o politické geografii, respektive geopolitice vychází tak málo, že jsem si ji přesto s chutí přečetl.

7 07.11.2018