Hadati komentáře u knih

Velmi zajímavý pohled na čínskou historii od konce druhé světové války, kdy se v čele této velké země objevil velký kormidelník Mao Ce-tung. Historie je vyprávěna z pohledu chlapce, který žije v těchto utopických revolučních dobách a zcela nepokrytě předvádí, jak on a další děti jeho věku vnímali tento okolní svět.

Zatrne vám nejen u toho, jaké utopistické nápady v Číně v té době měli, ale také že většina lidí Maovi důvěřovala i po tak šílených katastrofách, kdy mnoho jejich soudruhů pomřelo hlady, a byla zničena ekonomika celého státu. A smutné je, že se nejednalo jen o zcela důvěřivé děti, ale také o dospělé. Asi jen málokoho nenapadne myšlenka: "Ještě, že žiju tady, a ne v Číně."

Jediné, co se mi nelíbí je nehezká až karikaturní kresba komiksu, kdy jsem kromě hlavního hrdiny a jeho otce měl potíže identifikovat téměř každou další postavu od jiných. Tedy až na Mao Ce-tunga, který vždy vypadal jako by vypadl z oficiálního plakátu.

Doufám, že vyjde v češtině i pokračování, protože bych velmi rád sledoval přerod naivního chlapce věřícího v kulturní revoluci, v muže, který zjistil, že byl obelhán těmi, kterým nejvíce důvěřoval. Alespoň mám pocit, že to směřuje tímhle směrem.

4 11.08.2023

Pro mě trochu zklamání. Kresba je opravdu skvělá, plná detailů a jasných barev, ale nijak přemrštěných. Zkoumání detailů jsem si opravdu užíval, i když občas jsem měl dojem, že je to až zbytečně přehnané, a tedy po čase i únavné.

Kresba je však jediný klad, který na tomhle komiksu vidím. O kovboji ze Šaolinu se za celou dobu nic nedozvíte. Jde od jednoho souboje do druhého (třetí už není) a kromě opakované omluvy na pár panelech nic víc neřekne.

Dialogy tak obstarává kovbojův ukecaný osel a kovbojovi nepřátelé. A přestože se snaží být obě strany vtipné, humor se mi zdá dost prvoplánový. Kovbojův osel je až nápadně podobně otravný jako Oslík ze Shreka. A jeden z démonů, se kterým se kovboj střetne, má pro změnu ve zvyku veršovat jako daleko více proslavený démon Etrigan z DC stáje.

Kovboj ze Šaolinu je tak jasnou ukázkou, že pouhá nadupaná akce se skvělou kresbou nestačí. Chce to i dobrý děj. Pokud bych měl tenhle komiks popsat krátce, tak se jedná o dva dlouhé na sebe navazující souboje se spoustou bezvýznamného žvanění, které se snaží být vtipné, ale většinou je to střelba do prázdna.

4 11.08.2023

Drsná služba v žoldnéřské skupině Calisových orlů začíná. Nejen pro Erika, ale i pro jeho skupinu spolubojovníků a dalších spojenců. Calis se snaží zjistit záměry hadích lidí přímo u zdroje, což je velmi nebezpečné. Jen málokterý z jeho vojáků toto nebezpečí přežije.

Příběh je opět vyprávěn zejména z pohledu Erika von Darkmoor, který pomalu zjišťuje, že pro službu ve vojsku má určité vlohy.

Calis nakonec odhalí úmysly hadích lidí a jejich armády, která ani nemá tušení, pro koho skutečně bojuje.

3 11.08.2023

Po slabším předělu románů Královská krev a Královský bukanýr týkajících se zejména synů prince Aruthy, Feist nabral druhý dech a pokračuje v psaní historie Ostrovního království.

Příběh se odehrává 25 let po událostech z Královského bukanýra. To dává prostor zcela novým postavám. Hlavní slovo má Erik von Darkmoor, jehož očima je většina knihy převyprávěna. Okolnostmi je nakonec donucen dát se k tajné vojenské jednotce, která má za úkol plavit se na Novindus a zjistit, co mají hadí lidé v plánu.

Kromě Erika jsou tu i další zajímavé postavy jako Rupert Avery, Šo Pi nebo Miranda. Nechybí zde ani staří známý Calis a Nakor. Feist ale nezůstává jen u nových postav, ale také představuje nové národy a rasy. Zatím si ale pro většinu z nich pouze připravuje půdu, aby je později lépe využil (zejména Saury a démony).

První díl Stínu temné královny je pak spíše o osudu Erika a Ruperta, o jejich útěku z domova a o jejich drilování předtím, než se mají stát skutečnými elitními vojáky.

4 11.08.2023

Přímo navazuje na události z předchozího dílu, kdy se naše skupina zachránců snaží přežít na neznámém a nepřátelském kontinentě plné přírodních nástrah i lidských nepřátel. Přesto se tato malá skupina odhodlaných nevzdává a i nadále hledá unesené členy rodiny, přátele a spoluobčany. A postupně zjišťují, jaké temné plány s unesenými mají hadí lidé a jejich spojenci.

2 11.08.2023

O něco lepší, než předchozí Královská krev. Je zde mnoho postav, ale ani jedna není natolik zajímavá, aby nějak významěji zaujala. Možná až na Nicolase, syna Aruthy, který se snaží vypořádat se svou chromou nohou. Naštěstí je tu i pár starých postav jako lord James, Amos Trusk a Nakor, kteří zaměnitelnost nových hrdinů částečně vyvažují.

Příběh je o něco zajímavější, kdy se skupina hrdinů vydává pátrat po unesených občanech Crydee. Velká část příběhu se pak odehrává na moři a mezi piráty. Feist tak odkrývá další části světa Midkemie, o kterých dosud nepadla žádná zmínka.

2 11.08.2023

Sledujeme snahu Honor Harringtonové dostat se z vězeňské planety Hádes přezdívané Peklo, ale zároveň také sledujeme dění v Mantichorském království, Graysonu a v Republice Haven.

Hned na začátku je řešen důsledek fingované popravy Honor Harringtonové, takže si můžeme zažít pocity všech Honořiných blízkých ohledně její kruté smrti, přestože si jako čtenáři jsme vědomi toho, že je Honor stále naživu.

A nebyla by to Honor, aby na sebe brala více odpovědnosti, než by měla brát vzhledem k jejímu stavu, hodnosti a možnostem. Asi tedy nikoho nepřekvapí, že z vězeňské planety má v úmyslu dostat všechny vězně, kteří o to stojí. A těchto vězňů jsou statisíce. I zde pak naráží nejen na otevřené nepřátele, jímž jsou příslušníci vězeňské bezpečnosti nebo jednotky pravidelného námořnictva Havenu, ale také skrytí oponenti v jejím vlastním táboře. Podle svého umu se však se všemi dostatečně rázně vypořádá.

Mezitím se válka mezi Mantichorou a Havenem obrací v neprospěch Mantichory, která po tolika úspěších nabyla až nezdravého sebevědomí a podhodnocení schopností námořnictva Havenu. Obě strany válečeného sporu pak řeší i své vlastní politické problémy. Zejména Haven prochází dalšími významnými politickými změnami.

4 30.07.2023

Tato první povídková sbírka z Honoverse obsahuje tři povídky a také podrobný přehled tohoto světa.

První povídka je o prvním setkání dvou inteligentních ras na Sfinze lidí a stromových koček. Jak už bylo naznačeno v sérii Honor Harringtonové, o tento první kontakt se zasloužil samotný předek Honor. Povídka je velmi zajímavá, protože poprvé můžete hlouběji nahlédnout do kultury stromových koček i do intimního spojení, které stromové kočky a lidé mezi sebou občas navazují. Zejména si uvědomíte, že stromové kočky jsou inteligentnější, než si většina lidí myslí, a to nejspíš i včetně těch, co nějakou tu stromovou kočku vlastní. Hodnocení 100 %.

Druhá povídka je dost nudná, ale hlavně mi vůbec nesedí do světa Honoverse. Přijde mi, že autor této povídky o tomto světě ví jen kusé informace, protože v rámci tohoto světa mi tento příběh nedával moc velký smysl. Pokud ji vynecháte, nic tím neztratíte. Hodnocení 40 %.

Třetí povídka se týká celkem důležitého úseku, který je zmiňován od sedmého dílu série Honor Harringtonové. Jedná se o pokus o puč v Republice Haven, kdy se klika Rovnostářů pokusila svrhnout vládu Rob S. Piera. Dozvíte se zde podrobnosti, jak tento pokus o puč probíhal, takže budete mít lepší náhled na celou situaci, která je v sérii Honor Harringtonové jen v náznacích. Hodnocení 80 %.

Podrobný přehled světa Honor Harringtonové je pak pojat ve stylu literatury faktu. Dozvíte se zde zejména historické pozadí tohoto světa soustředěného na Mantichoru, Haven a Solární svaz, stejně tak i ekonomickou stránku věci, ale také technické podrobnosti o cestování vesmírem, které z celého Honoverse dělají skutečnou hard sci-fi. Hodnocení 100 %

4 30.07.2023

Pro mě jedna z méně oblíbených knih ze světa Midkemie. Aruthovi rozmazlení synáčci Borric a Erland se vydávají do Velké Keshe na oslavu narozenin císařovny. Dostanou se tak do středu vnitřních komplotů této velké říše a díky tomu zažijí mnoho krušných chvil.

Hlavní devizou tohoto románu je, že se zde poprvé objevuje jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších postav Nakor Isalánec, který by se dal připodobnit potřeštěnému shaolinskému mnichovi, který ovládá nějaké ty triky (čti magii). Nemusíte se bát, že by Feist na tuto postavu zapomněl. Objevuje se i v dalších následujících knihách, kdy se o Nakorovi postupně dozvídáte čím dál více podrobností.

3 30.07.2023

Nejprve je třeba se prokousat první třetinou knihy, která je dost nudná, protože se tam toho moc neděje. A až v polovině knihy dojde na to, co naznačuje název samotné knihy.

Užijete si tu pak trochu vesmírných bitev, ale hlavně toho, jak se Harringtonová vypořádá se systematickým psychickým týráním ze strany Cordelie Ransomové (největší liďácká fanatička) a jejích pohůnků. Ransomová je přesně ten typ záporáka, kterého budete nenávidět od začátku do konce a ani trochu vám jí nebude líto.

Btw. baví mě občasný Weberův smysl pro humor jako je pojmenování hlavního "reformisty" Republiky Haven Rob S. Piera nebo že je na lodi jménem Tepes kapitánem Vladovič :-)

4 09.07.2023

Honor dostane možnost vrátit se zpět do Mantichorského námořnictva. I přes svou degradaci z admirála graysonského námořnictva na kapitána, který má na starosti jen pár neopancéřovaných Q lodí na odražení pirátů, se do toho vrhne se svou tradiční svědomitostí.

Ve Slezsku, kam je vyslána, se však musí utkat nejen s běžnými osamocenými piráty, ale také s organizovanou skupinou přeživších uzurpátorů a s pokusy liďáků narušit zde Mantichoře jejich obchodní cesty.

4 09.07.2023

V důsledku své osobní vendety je Honor zbavena z politických důvodů svého postavení v Mantichorském námořnictvu. Proto se přesune do Graysonu, kde se věnuje svým povinnostem místodržící.

Po prvotním šoku ze změn však začínají vystrkovat růžky graysonští konzervativci a fanatici, kterým se nelíbí sociální změny, které se pojí s jejím příchodem a se spojenectvím s Mantichorou. Vyberou si ji jako svůj hlavní cíl, aby tyto změny jejím prostřednictvím zdiskreditovali a nebojí se jít kvůli tomu přes mrtvoly.

Kromě těchto fanatiků musí také odrazit další liďácký pokus o napadení Graysonu. Jako graysonský admirál však k tomu má alespoň dostatečné postavení.

5 09.07.2023

V tomhle díle se vůbec nedočkáme vesmírných bitev. Celé to je o politice a osobních problémech Honor, které souvisí zejména s Pavlem Youngem. Weber však dokáže, že to bohatě stačí k tomu, aby to bylo napínavé od začátku až do konce.

Zjistíte, že je pravdou, že politika je opravdu špinavá, a že ti s postavením jsou ve výhodě. Na druhou stranu, i na takové jednou dojde.

5 09.07.2023

(SPOILER) Poslední zeměplošský román také ukončuje podsérii o Toničce Bolavé. Je kratší, než Pratchett plánoval, protože jej nestihl před svou smrtí zcela dokončit. Naštěstí měl ve zvyku napsat nejprve to hlavní a pak postupně doplňovat méně důležitý děj, takže nanejvýš jen vycítíte, že zde chybí nějaké podrobnosti.

Tonička už je plnohodnotnou čarodějkou, přestože dost mladou. Po smrti Bábi Zlopočasné se musí starat nejen o Křídu, ale také o část Lancre, o kterou se starala Bábi. Být na dvou místech najednou nejde a tak má potíže zastat práci za dvě čarodějky. Elfové navíc vycítili, že Bábi se jim už nemůže postavit a považují to za příležitost znovu proniknout do světa lidí a ovládnout jej pro svou krutou zábavu.

Toničce pak začne s jejími povinnostmi pomáhat mladík, který se rozhodl stát se čarodějkou. Tím poslední zeměplošský román dokončuje jakýsi kruh, protože kdo si vzpomene, už třetí zeměplošský román byl o dívce, která se naopak chtěla stát mágem. Pratchett tak zde opět dává najevo, že pokud o něco opravdu stojíte, je nutné za tím jít, i když vám okolí tvrdí, že dosažení vašeho cíle je nemožné.

Elfové jsou už trochu vyčpělým nepřítelem, se kterým mělo co do činění v minulosti jak trio lancreských čarodějek, tak i samotná Tonička. Stejně tak i mladík, co se chce stát čarodějkou je jen opakovaným tématem z Čaroprávnosti. Pokud ale čtete Zeměplochu postupně, těžko vás neosloví smrt Bábi Zlopočasné. A když se v závěru knihy spojí všechny čarodějky proti útočícím elfům, je to zábavné číst. Jako by si Pratchett řekl, a teď si tu dáme na závěr finální bitvu ve stylu marveláckých filmů.

Nejkontroverznější na posledním zeměplošském románu je však smrt jedné z hlavních postav Zeměplochy Bábi Zlopočasné. Mnoho fanoušků se s tímto Pratchettovým rozhodnutím špatně vyrovnávalo. Nejspíš i proto, že přestože i v Zeměploše postavy občas umíraly, nikdy se to nestalo žádné důležité postavě. Dokonce i český překladatel Jan Kantůrek měl k tomuto Pratchettovu rozhodnutí výhrady. A to nikdy předtím Pratchettovo dílo nekritizoval.

Smrt Bábi Zlopočasné však dává smysl ve více ohledech. Jedním z nich je, že Pratchett již zřejmě cítil, že jemu samotnému se krátí čas, a byl to tedy pro něj i určitý způsob, jak se vyrovnat se svou vlastní smrtí. Druhou věcí je to, že Pratchett se v podsérii o Toničce Bolavé snažil nenásilným způsobem vzdělávat dospívající mládež, pro kterou byla Tonička zejména určena. Učil je tedy nevzdávat se, mít pochopení pro starší a nemocné, být ohleduplný k ostatním, nebo třeba poukazoval na domácí násilí.

Smrt tak byla dalším pochopitelným tématem, které se snažil mládeži přiblížit. Z jeho slov si tak můžete vzít zejména to, že i když je smrt pro pozůstalé smutná, patří do koloběhu života. Je v pořádku být chvíli smutný, ale život jde dál a nemá smysl přestat žít jen proto, že vás opustila milovaná osoba. Stejně tak je důležité vybrat si svou vlastní cestu, svůj vlastní způsob, jak procházet životem, a nesnažit se jít ve stopách svého předchůdce za každou cenu.

Pratchett nám díky svým 41 zeměplošským románům ponechal jako odkaz mnoho pro zasmání. Přestože je ale Zeměplocha považována zejména za humornou fantasy, čtenáři v ní najdou i mnoho k zamyšlení. A Pratchett právě tato závažná témata ukrývá pod vrstvou humoru a nenásilně tak předává svou moudrost jiným. A díky jeho knihám je tak svět o něco lepší. Je to dobrý způsob, jak alespoň trochu nenásilně změnit myšlení lidí.

16 20.06.2023

Na Zeměploše nastal Věk páry. A ve středu tohoto nového pokroku v dopravě je opět Ankh-Morpork. Patricij tak má pro Vlahoše von Rosreta další úkol, a to vytvořit fungující systém železnic vedoucí z Ankh-Morporku až do Bjonku, hlavního města Uberwaldu. A z nevysvětlitelného důvodu na to Patricij moc spěchá.

Druhým tématem knihy je zde terorismus živící se xenofobií a zpátečnictvím, kdy těmito teroristy jsou krakové, kterým se nelíbí změny týkající se i trpaslíků, a kteří se rozhodnou zaútočit na symboly současného světového pokroku klikačky a železnici.

Také se zde pokračuje v pronikání skřetů do společnosti ostatních myslících humanoidů, kdy další skupinky skřetů se dostávají blíže k rovnoprávnosti s ostatními, kdy tomu vděčí svým schopnostem vhodných pro obsluhu klikaček a železnic.

I zde chybí nové zajímavé postavy, kdy vynálezce železnice Mandlík Štědrovka nemá žádné zajímavé vlastnosti. Je jakousi obdobou Rozšafína Ctibuma, pouze zaměřeného čistě jen na vláčky.

Naštěstí tu jsou staré známé postavy, které děj značně vylepšují. Již zmíněnému Vlahošovi dostatečně sekunduje Elánius, který více než dostatečně využívá svého titulu Tabulové služby a cejchu Přivolané temnoty. Vlahoš tu pak projde určitou proměnou, kdy kromě slov přiloží také ruku k dílu, když je nutné bojovat. Do jeho původního charakteru to sice moc nesedí, ale nedá se říct, že by to byl až tak velký do očí bijící nesmysl. Významnou roli tu pak má i Dolní král, který se musí v druhé polovině knihy dostat co nejrychleji zpět do Uberwaldu, aby čelil trpasličímu převratu.

Dlouhá cesta vlakem pak dost připomíná různé kovbojky a vlakové loupeže. Historicky založené čtenáře pak nejspíš napadne i myšlenka na cestu českých legionářů z rudoarmějci ovládaného Ruska do nově vzniklého Československa. I když si nemyslím, že by Pratchett při psaní tohoto románu na naše legionáře pomyslel.

Ty části knihy věnované vynálezu železnice pak jdou hezky postupně za sebou, tak trochu jako byste si četli jeden článek za druhým od jedné události posouvající tento vynález dále, k dalšímu milníku. A od jednoho milníku, k tomu dalšímu. Pozorujeme tak vývoj železnice na Zeměploše od výroby první lokomotivy až po dokončení železnice až do dalekého Uberwaldu. A zeměplošská civilizace se tak opět posune o velký kus dál.

3 18.06.2023

Velitel Elánius je spojeným úsilím své ženy a patricije donucen opustit svou policejní službu. Normální policisté by tomu říkali dovolená, Elánius by pro to našel méně lichotivá slova. O to je to horší, že tento svůj volný čas má trávit na venkově, zcela bez informací, co se v Ankh-Morporku děje. S lady Sibylou a jejich šestiletým synkem Samíkem se tak vydávají do venkovského sídla rodiny Berankinů.

Elániovi ale klid na venkově dlouho nevydrží. Jak se říká, kde se objeví policista, tam je také páchán zločin. I když občas ten zločin může páchat i ten policista. Elánius tak postupně odkrývá jeden z největších zločinů lidstva otroctví.

Pratchett si ve Šňupci bere jako hlavní téma otroctví, které řeší dost obšírně. Nejvíc společného má se zotročováním Afričanů, kteří byli do Nového světa převáženi ve velkém na nevyhovujících lodích, kdy umírali jak při cestě, tak i později na místě otrockých prací, kde se s nimi často jednalo jako se spotřebním zbožím. Příměr je zde jasný, protože v obou případech otrokáři považovali své otroky jen za něco víc, než zvířata, a tak se k nim i chovali.

Některé Pratchettovy narážky se však hodí také na genocidu, které se dopustili nacisté vůči Židům. Případně i na jiné obdobné vztahy mezi různými společenskými skupinami, jakými třeba může být i indická kasta nedotknutelných vůči zbytku indického národa. K Židům pak můžou odkazovat také hudební vlohy jedné z postav, která svým hudebním projevem nadchne velké publikum. Také Židé byli známi tím, že jsou skvělými hudebníky, což skrytě oceňovali i někteří nacisté. Přesto to nacistům nebránilo v tom, aby se vůči nim dopouštěli zvěrstev. O tomto tématu dokonce existuje několik filmů jako třeba Pianista.

I když si zde Pratchett vybral další vážné téma, je tradičně odlehčené humorem. To však neznamená, že by toto téma nebral vážně.

Nových postav tu je pomálu, a žádná z nich není natolik zajímavá, aby stála za řeč. Po většinu doby příběh táhne Elánius s občasným přispěním svého sluhy Jeefese. V určité chvíli mi dokonce Elánius lezl na nervy pro svou arogantnost velkého policisty z města, který to ukáže tomu vesnickému policejnímu ňoumovi. Naštěstí není v téhle poloze příliš dlouho. Je ale otázkou, zda by si čtenář Elánia dokázal oblíbit, pokud by se s ním poprvé setkal v této knize.

7 18.06.2023

Lidová republika Haven se po dvou předchozích dílech, kde proti Mantichoře vystupovala skrytě, rozhodla proti ní konečně vyjít do otevřeného střetu a vyhlásit jí válku. Než tak ale učiní oficiálně, chce jí zasadit tvrdý prvotní úder.

Honor tentokrát neoperuje sama, ale je součástí většího uskupení, které má za úkol bránit zájmy Mantichory. Díky nesprávnému rozhodnutí velícího důstojníka však opět musí čelit, i se svým přímým nadřízeným, přesile.

Navíc se musí opět vyrovnávat se svou osobní nemesis Pavlem Youngem, bezpáteřním kapitánem jedné z bojových lodí, který se ji v minulosti pokusil znásilnit.

I zde lze vidět mnoho až děsivých paralel války mezi Ruskem a Ukrajinou: Vymýšlení si lživých důvodů pro napadení svého souseda pro svou vlastní obhajobu u mezinárodního mínění, aby byl skryt jejich skutečný důvod jejich agresivní rozpínavosti. Útok na svého souseda bez vyhlášení války s cílem zasadit zahajovací tvrdý úder a ukončit tak válku během krátké doby. A prvotní neúspěch útočné armády, která se do té doby považovala za nepřemožitelnou.

Kromě tohoto válečného střetu také sledujeme vznikající převrat v Lidové republice Haven, který však nemusí být nutně pozitivní pro napadenou Mantichoru.

4 02.06.2023

Honor má přidělený nový úkol: Doprovázet diplomaty do soustavy Jelcin, kteří mají za úkol uzavřít s obyvateli planety Grayson spojeneckou dohodu.

Jednou z jejích hlavních potíží pak je střet velmi odlišných kultur, kdy na Graysonu již od jeho založení funguje přísný patriarchální systém. Zvolení Honor jako velícího důstojníka do čela doprovodného seskupení by se tak dalo chápat i jako nediplomatický políček celé Graysonské společnosti. S tímto se tedy musí vyrovnat jak Honor a její smíšené vojenské posádky, tak i Graysoňané, jejichž základním postojem k ženám je přesvědčení, že ženy by se měly starat pouze o domácnost.

Obě strany pak potřebují tyto společenské rozdíly rychle vyřešit, protože musí čelit společnému nepříteli. V případě Graysonu se jedná o fanatické obyvatele sousední soustav Masada, kteří na postavení žen hledí ještě radikálněji, než Grayson, kdy ženy obecně považuje za satanovy nevěstky a chová se k nim jako k otrokyním. Masaďané jsou pak skrytě využívány Lidovou republikou Haven, která se chystá na vojenský střet s Mantichorským královstvím (je až děsivé, kolik paralel můžete najít v současné válce mezi Ruskem a Ukrajinou).

Napínavé pak jsou oba střety, ke kterým zde dochází společenský i vojenský. A je napínavé sledovat, jak si Honor s oběma problémy poradí. Zejména, když ve společenských konvencích není tolik zkušená.

4 02.06.2023

Také mám problém tří.

První z nich jsou hlavní postavy příběhu, které jsou díky stylu vyprávění dost neosobní, takže jen málokdo bude schopný se s nimi ztotožnit nebo se do nich vcítit. Problém totiž je hlavně v tom, že (většinou) nejsou popisovány jejich emoce. Díky tomu pak působí jako roboti, přestože tomu tak není.

Druhým a třetím důvodem je pak spíše můj problém, a to neznalost reálií. První třetina knihy je čistě o revoluční historii Číny v druhé polovině 20. století, což jsem od knihy původně neočekával. Přestože mě tato část bavila asi více, než celý fantaskní zbytek knihy, trpěl jsem tím, že o této části čínské historie moc nevím. Nedokážu tedy ani odhadnout, nakolik se autor držel historických faktů, a nakolik to byla fikce.

Třetím a hlavním problémem však pro mě bylo, že tato kniha je opravdu hard sci-fi, u které je potřeba mít více než základní znalosti fyziky. Když se tedy v ději řešily fyzikální otázky, dost jsem tápal a vůbec si to neužíval. Stejně tak mě ani moc neoslovila virtuální počítačová hra, ve které se část příběhu odehrává.

Pro mě tedy byla tato kniha dost velkým sáhnutím vedle. Čtenáři, kteří jsou na tom dobře se znalostmi o historii novodobé Čínské lidové republiky a zejména se znalostmi z fyziky, by si pak mohli přidat o jednu hvězdičku více.

16 02.06.2023

Silo je velmi zajímavé postapo. Dalo by se nejvíce připodobnit ke Glukovskyho knize Metro 2033, kde také žil zbytek lidstva po katastrofě na omezeném prostoru a o dění venku neměl téměř žádné informace. Na rozdíl od Metra je však Silo čisté sci-fi. Nedějí se zde žádné záhadné nevysvětlitelné úkazy ani zde nepobíhají monstra. Autor si vystačí s lidmi.

Kniha je rozdělená do několika větších částí, kdy každá část je vyprávěna jinou postavou. První část by pak klidně obstála jako plnokrevná povídka s pointou.

Atmosféra je budována postupně, takže ze začátku máte pocit, že svět v Silu se zase o tolik neodlišuje od našeho normálního života. Postupně se ale seznamujete s tím, jak to v Silu doopravdy funguje. Ve stejnou dobu také začnete odhalovat, že společenství Sila žije ve lži. A hlavně toto postupné odhalování je tím hlavním, co dělá tuto knihu tak vynikající.

Už jsem také stihnul zhlédnout první dva díly seriálu Silo, který právě teď vychází. Seriálu se zatím nepodařilo vybudovat tak dobrou atmosféru jako knize. Pokud váháte, co dřív, dejte přednost knize. Seriál by vás mohl odradit.

14 16.05.2023